Sebevražda

V tomhle se shodneme, deprese...Co je ti vubec do toho pampelisko at se kazdy rozhodne tak ja to citi..

Ještě jeden rušivý kámen...V tomhle se shodneme, deprese opravdu není objektivní stav, kdy by člověk byl schopen se rozhodnout svobodně a objektivně.

Co se "přirozenosti" týče...tak sebevražda je asi stejně "přirozená", jako deprese.
Ale stejné je to s jakoukoliv nemocí.

Nicméně ani sebevražda nebo jakýkoliv čin v afektu náhlých emocí není čin spáchaný v příčetném stavu.
Všechno nás nějak ovlivňuje a vždy jsme pod vlivem něčeho.
Deprese, nebo třeba rakoviny.
Proto asi těžko posoudíme "oprávněnost" činu, když nejsme ve stejné situaci.

Nicméně si myslím, že je část čitatelů a pisatelů, kteří na podobné diskuze chodí především z podvědomé touhy , aby jim to někdo vymluvil. Vlastně si takto sami najdou pomoc. A to je dobře.
je fajn, když to někomu ještě vymluvit lze, když se ještě nechá.

Ještě jeden rušivý kámen do vody vašich úvah. V ČR se stane ročně něco přes 1500 dokonaných sebevražd, z nichž nejčastější příčinou jsou deprese. Považujete depresi za přirozený a svobodný důvod k sebevraždě? Myslíte si, že depresivní člověk správně vyhodnotí okolnosti své krizové situace?
Svůj názor asi nemusím psát, už mě znáte.

že empatie není jen o...pomáhat druhým vyčerpá až k zešílení a zvláště pak když ti jedinci berou tvoji pomoc jako něco samozřejmého v očekávání ještě větších obětí od tebe. Jako bys ani nebyl pro sebe ale jen pro druhé. Takže jednou, třeba na konci sil - toto téma - je třeba si říci dost teď jsem na řadě já. Proč to nebylo dříve? Okolí je překvapeno, zaskočeno, rozmrzelo, možná se i zlobí. Ale proč jenom dávat, proč ne i přijímat? A od koho? Stačí třeba se jen zapovídat s neznámým člověkem třeba o počasí, a tak.
Když ti nejbližší jsou nejdál. Myslet na sebe není sobectví.

Člověk se občas učí z...D., kolik je ti roků? Nemusíš odpovídat samozřejmě, nechceš-li. Uvažuji o tom, máš-li ještě hodně času to "odžít" nebo už máš také za sebou více minulosti a před sebou méně budoucnosti, tak jako někteří z nás.

Když jsem se chtěla zabít,...že empatie není jen o vcítění se do druhých lidí. Nejprve je potřeba se zachovat empaticky k sobě, jak se v ezoterických knihách rádo píše - mít rád sám sebe. Spousta lidí pomáhá druhým, ale jsou z toho unaveni, stěžují si na vyčerpanost, vyhoření a to jen proto, že zapomněli nejprve pomoci sami sobě. Z toho by se mělo vycházet. Když to neznám, nestojí má pomoc za mnoho, protože nevím, jak to vypadá, nemám prožito.
Mít rád sám sebe není egoismus nebo sobectví, protože to není na úkor druhých lidí. Každý, kdo si řeší svoje otázky, má nárok na klid a samotu a nemusí nic nikomu vysvětlovat. Je to jeho volba

vazne me tehdy sepsul jak maly dite,kdyz jsem mu tohle tvrdila,dal mi docela cocku :-)

"....ikdyz,jeden...vazne me tehdy sepsul jak maly dite,kdyz jsem mu tohle tvrdila,dal mi docela cocku :-)

Někdy se stane, že z...Mam to podobne Pampelisko.
po kazdem nezdarenem pokusu se kazde nasledujici rano,den probouzim s pocitem hnusu z nezdaru,ale zaroven s jakousi apatii,s tim,ze tedy zas musim nejaka ,prezi+, nez se to jednou povede.

v lecebne jsem poznala i tu skupinu o ktere pises.
zadna veda v tom ale myslim si neni.
jen si uvedomili,ze to bylo zbytecny a najednou jakoby je osvitilo tisic moznosti,jak resit sve potize nebo proc tady byt.
jestli to muselo dojit tak daleko a prijit na to az skrz tenhle risk nevim,mam to jinak

To jsem nechtela aby sis z...Ale vždyť jo: mě vydeptává (mimochodem) i to okolí a objektivní problémy-když ukončovat život, tak kvůli sobě ne kvůli druhým.
A až to okolí a objektivno mě dostalo až do naprostého vyčerpání a k sebezničujícím úvahám. Já se nad tou myšlenkou sebrala, díky

"....ikdyz,jeden terapeut me kdysi sepsul,ze sebevrazda nemuze byt v zadnem pripade racionalni."

--------------

:-D
Tohle se mi líbí, ten výrok.

Vůbec se nemáte za co...To jsem nechtela aby sis z toho vzala jen tu druhou stranu,ktera je nam blizsi.
ono to zkratka plati myslim si oboustranne.
jak smerem ke smrti tak i naopak.
taky priznam,ze me to,ze to nedelam kvuli nikomu jinemu,ale jen z vlastniho rozhodnuti neuveritelne osvobozuje,uvolnuje,zavani k racionalite.
ikdyz,jeden terapeut me kdysi sepsul,ze sebevrazda nemuze byt v zadnem pripade racionalni.

D.,
tohle velmi dobře...Člověk se občas učí z paradoxních situací. Ale je pravda, že je cenné umět žít z přítomnosti, ubývá tak strach z následujících okamžiků.
Já si užívám situace, kdy mě netrýzní bolesti.
Jsem ráda, že jsem tu našla spolupochopení. Dnes už vypínám net a přeji samé optimistické myšlenky a mnoho vnitřních sil

D. Kousek výše se mě...Ale musela být i úleva zjistit, že váš odchod nikomu dobře neudělá.Váš příspěvek jsem četla a je dobře, že jste našel odvahu svůj příběh sem napsat i ostatním.

To je ale krásný pokrok....D.,
tohle velmi dobře znám.
Tma přede mnou, tma za mnou. Žádná perspektiva. Proto jsem se musela naučit žít teď a tady. ze dne na den.

A víš, kde jsem se to vlastně naučila poprvé? Když jsme s tátou prožívali jeho umírání. Žít ze dne na den a nemyslet co buýde zítra, protože zítra možná nebude. Hodně mě to tenkrát posílilo. Vlastně když to přeženu, tak tátovo umírání umožnilo moje přežití.

Pořád se mně zdá, že se...A proč ta opatrnost, Martine? Tomu nerozumím. Sem chodí ti, kteří jsou na tom bídně a kteří opatrnost hned poznají, tady musí dle mne být hlavně otevřenost a upřímnost. Potřebují vědět, že jiní jsou na tom stejně nebo podobně a zároveň ovšem jsou tu tací, jako jsi ty, tedy ten, kterému se něco podařilo. Čili je tu směsice osudů, tak jak už to v životě bývá.

D. Kousek výše se mě...Martine, je dobře, že tu je aspoň něco zdravého, tedy Tvůj postoj.

Jen jsi opravdu první, koho jsem "poznala", kterému pomohly jen léky. Šťastný to pacient, který to zvládne jen s medikací.

Někdy se stane, že z...To je ale krásný pokrok. Přežití-a o tom se tady bavíme- se povedlo a i objektivní situace se obrací k lepšímu. S úspěchem přibývá i síla.
Já se už několik let brodím ve zdravotních, fyzických, problémech a tím pádem i osobních neúspěších. Mám všeho pokrk, jsem vyřízená, zřízená;čekám až bude líp a sil mám pořád míň.Úspěch je zapotřebí a pomůže i myšlenka...

D. Kousek výše se mě ptáte, zda "je to tak, že vám ve vaší krizi pomohlo: žít pro ostatní?" Ale já jsem už jednou napsal, že tohle mně tedy rozhodně nepomohlo. Pomohly mně léky. Já jsem si myslel, že svým odchodem udělám všem dobře a všichni si konečně oddechnou.

Ostatní: To je moje zkušenost, na základě které tady hájím určité názory. Jsem praktik, nezvládám složité a obecné úvahy. Pokud bych měl připustit některé vaše postoje, tak tady dnes nejsem. A své současné existence rozhodně nelituji! Takže bych se dostal do pozoruhodného logického sporu, to musíte uznat :-)

Jenze to preziti je jen...Někdy se stane, že z nepovedené sebevraždy se probudivší lidé, nakonec obrátí a hodně chtějí žít. Že v tom posledním okamžiku života snad nějak prozřou a začnou si vážit života nějak jinak. Začnou být vděční za každý den a hodinu, co tu ještě mohou být.

Netuším, co se s nimi stane, protože já jsem prošla proměnou zcela opačnou. Z radostného dítěte a mladé ženy, užívající si každou chvilku života a radující se ze svého duševního a citového bohatství, jsem se stala fatalistkou, co moc nehledí dopředu. Brotože se příliš spálila, a zdá se že ta bolest žití jí za to žití moc nestojí.
Nyní se snažím vyrovnávat oba extrémy, a žiju ze dbne na den. i když plánovat musím, už kvůli práci a rodině, sobě moc neplánuji. A paradoxně se věci začínají dařit. Moc se z toho ještě nedokážu radovat, ale už to aspoň vnímám.