Reklama

deprese a sebevrazda

Kaja (So, 5. 2. 2011 - 15:02)

Petře, máš pravdu, psychiatři ani psychologové nepomohou, říkají jen to, co si můžeš vyhledat a přečíst kdekoli sám. Sama jsem prodělala velká trápení a nikdo mi nepomohl. Ale když jsi na tom tak, jak jsi, když opravdu pomýšlíš na sebevraždu, měl bys skutečně brát antidepresiva! Sama jsem je vždy odmítala, a nikdy nevzala, ale tvou bolest, která ti přivodila myšlenky na krajní řešení, bych jimi utlumila. Traduje se, že prý každý sebevrah, kdyby se na své důvody mohl podívat za rok, už by sebevraždu nespáchal. Neznám samozřejmě tvůj případ, ale snad by ti pomohl čas, který bys prožil pod vlivem antidepresiv a třeba by na tebe přeci jen někde čekala ta trocha potřebného štěstí. Je mi tě moc líto, vím, co je to trpět.Kaja.
p.s.Kolik je ti let, Petře? Nemusíš odpovědět.

Petr (So, 5. 2. 2011 - 14:02)

Ahoj.a liecis sa u...Ahoj Ewi.K psychiatrovi jsem kdysi chodil,ale opravdu to nebylo k ničemu.
Myslim,že si budu muset pomoct sám.Ale stejně Ti MOC děkuji za radu,jsi hodná holka.Pa

Ewa (So, 5. 2. 2011 - 14:02)

Ahoj všichni,pročetl jsem...Ahoj.a liecis sa u psychiatra?ak nie,mal by si tam zajst.stanovi ti dg a nasadi lieky.pri liecbe nebudes mysliet na samovr.viem,je to tazke.ale da sa s tym bojovat.

Petr (So, 5. 2. 2011 - 14:02)

Ahoj všichni,pročetl jsem všechny důvody,které vás vedou k sebevraždě a musím uznat,že je to fakt síla.Já s tím bojuji už několik let a v poslední době jsem se rozhodl,že nemá cenu se snažit,protože chci to ukončit.Nevnímejte příspěvky o tom,že jste slabí,nezodpovědní apod.Kéž by si to ti chytrolíni na sobě zkusili!!!Snažím se.ale prostě se mi nic nedaří,Vztahy mezi lidmi jsou hrozné a já s tím nic dělat nemohu a ani nechci.Už tolikrát jsem se snažil s tím něco udělat,ale vždy to dopadlo ještě hůř.A tak to jde se mnou už spoustu let.Už nemám sílu pokračovat v psaní,ani v životě

Pampeliška (So, 22. 1. 2011 - 15:01)

Jsi blahová.Nedala sis...Aničko, když si chce někdo vzít život, tak mu řeči tohoto typu vůbec nic neřeknou. Tohle se jim nezdá důležité, jestli člověk má nebo nemá právo vzít si život. Když něco hrozně moc bolí, tak je Ti to úplně jedno. právo neprávo. primární je zbavit se bolesti. Teď hned.

pav (So, 22. 1. 2011 - 14:01)

Jestli někdo potřebujete pomoc, napište. Netvrdím, že vyřeším a pomůžu úplně se vším, ale když to bude v mých silách, udělám to rád. Každý problém se dá řešit i vyřešit. Ti, kterým jsem už pomohl, Ti mi to věří - [email protected]

Ewa (Čt, 20. 1. 2011 - 21:01)

Tak to se...Zmylila som sa.nemam hranicnu,ale specificku poruchu osobnosti-ze vraj emocie,raz take,raz take,rychle zmeny nalad a depresie.takze lieky brat mam??teraz este aj fajcim travu.a to sa nema kombinovat s liekmi.nie?

Ewo (Čt, 20. 1. 2011 - 12:01)

Tak to se pleteš,nezvládneš to sama při téhle diagnoze. Dřív nebo později ty léky stejně budeš užívat a to ve větší míře. Máš ja na to,aby ti pomohli tuto nemoc překonat.Tyhle léky ti nikterak neuškodí a lékaři se postarají o to,abys na nich závislá nebyla.

Anna (Čt, 20. 1. 2011 - 11:01)

Uz jsem se o to pokusila,ale...Jsi blahová.Nedala sis život,tak si ho neber.Nebo popros maminku a tatínka teda.Ty ti ho totiž dali.Nic a nikdo ti nestojí za to, vzít si život.

Ewa (Po, 10. 1. 2011 - 18:01)

Nic nemusis, len zomriet, ked...Tak mam v riti.myslim,ze chcu napchat clovela liekmi a aj tak to asi nezaberie.akurat ziskam zavislost a bude mi zle z vedlajsich ucinkov.fajn.kaslen na lieky.snad to zvladnem...

´´ (Ne, 9. 1. 2011 - 19:01)

Nic nemusis, len zomriet, ked pride tvoj cas. Vsetko ostatne je vec volby.

Ewa (Ne, 9. 1. 2011 - 18:01)

Ahojte.chcem sa spytat,diagnostikovali mi hranicnu poruchu osobnosti+depresiu.ale bojim sa uzivat antidepr.konkretne Serlift.zda sa mi,ze to zvladam aj bez liekov.musim ich brat???

berte (Pá, 7. 1. 2011 - 11:01)

není to lehké, je to kurevsky těžké, ale máš zodpovědnost, genofond lidí kteří mají svědomí by měl být zachováván, proto se ještě budeš muset množit.

bert (Pá, 7. 1. 2011 - 11:01)

nechceš žít proto že...Není to tak lehké. Ale děkuji.
Bert

berte (Pá, 7. 1. 2011 - 10:01)

nechceš žít proto že máš svědomí ? uvědom si, že tím, že svědomí máš (i když jsi se neodhodlal něco řešit, tehdá..) jsi nejen schopen posuzovat své činy, ale i přijímat za ně zodpovědnost. Tím že by jsi se zasebevraždomatil by jsi porušil právě to, co v sobě máš - zodpovědnost ti to nedovolí. Proto buď v klidu, sáhnout si na život nedokážeš, a to je dobře, smiř se sám se sebou a žij jak nejlíp umíš. A užívej si i trápení, nejenom radost.

bert (Pá, 7. 1. 2011 - 10:01)

Mila doktorko a...Dobrý den, vážení,
již mnohokrát jsem uvažoval o sebevraždě.V devadesátých letech jsem začal studovat VŠ. Miloval jsem holku a ona mě moc ne. Nakonec jsem s ní byl 5 let. Po dobu mých neúspěšných studií jsem jednou ve městě zbalil holku a vyspal se s ní. Vše bylo v pohode až do té doby, kdy jsem pojal podezření, že jsem HIV pozitivní.Měl jsem stále onu přítelkyni, která mě nemilovala a AIDS o kterém jsem "věděl"jen já.Hodně jsem pil, abych zaplašil své špatné svědomí. Na HIV testu jsem nikdy nebyl. Ona dívka se se mnou rozešla a já skončil sám. Byla to hrozná léta. Našel jsem si novou přítelkyni. Máme krásnou holčičku, já nemám HIV a jsem šťastný. Myslím, že horší člověk na světě neexistuje. Mám svědomí. Nechci žít.

Fialka (Út, 16. 12. 2008 - 20:12)

Mili, bohužel i sklon k sebevraždě může být dědičný. Netrap se a upaluj k doktorovi, nebo k psychologovi. Byla by tě škoda :-()

Mili (Út, 16. 12. 2008 - 17:12)

dekuji vam zaroven za prispevky,je to blbe tady fnukat...jeste chci rict,ze babicka spachala sebevrazdu,co byly jeji deti (moje mamka a jeji sestra) male holky...nevim,jestli je to dedicne a ani nechci rikat,ze mam deprese,...mozna nemam...nekdy,kdyz je sero,to nesnasim ale smutek lozim po zdech...doslova...nekdy je lepe...ted je trosku lepe...ty prispevky...proste dekuju

Mili (Út, 16. 12. 2008 - 17:12)

dekuji za prispevky...krasavec to neni,ale pro me ma kouzlo...v nasem vztahu jsem ja byla ta pekna,podle lidi teda...rikate,ze potrebuji odborne vysetreni...neni to tak davno,co jsem podstoupila vysetreni od psychologa i psychiatra na ULZ v Praze....vse v poradku...a to me hodne potrapili...i kdyz s enejednalo o osobni zivot...a nekoho vydisat opravdu nechci,davat to najevo,jen na web teda,protoze tady je to anonymni a jsou tady lidi,kteri obcas vyslechnou,obcas ja je...jak se mam postavit na vlastni nohy,kdyz mi nekdo tak podkopal sebevedomi..byla jsem moc tlusta (55 kg na 172cm),nebo pak moc hubena,o deset kilo min,at jsme delala,co sjem chtela,nikdy jsem nebyla dobra...ja nevim,proc ho tak miluju,..mozna proto,ze jsem nikdy nic jineho nezazila...doma se u nas laksa doted nenosi...vse jen prace a penize a chudi jsme rozhodne nikdy nebyli...
chlapi me berou..jako pritazlivou,tu z dobre rodiny...ale taky se me boji,protoze delam atypicky konicek,ryze muzsky a nedelam to kvuli nim,ale proto,ze je to muj zivot...a bavi me to...bohuzel jen v lete...kamaradku mam jednu,ale s holkama si nerozumim,hodne holek mi zavidi,ale vazne nemaji co...dokazu to dobre skryvat,smutek..ale noci proplacu...uvidim se s nim dnes nejspis,chce me videt a rozloucit se se mnou :-(

milá milá (Út, 16. 12. 2008 - 16:12)

To bylo v tiché vlídném tönu.

Reklama

Přidat komentář