Sebepoškozování

Dane, Pajka sem psala 15.9. (myslím), že jede na dovolenou, nevím na jak dlouho, ale ještě se třeba nevrátila.No jinak já jsem to nějak přečkala, ale mám v noze 10 stehů....Ale abych pravdu řekla, tak teď jsem ve stavu, jako bych si najednou uvědomila, že tohle opravdu dělat nechci a jakoby mě to už ani nelákalo (panebože já byla u toho doktora tak vyděšená, že se bude nějak vyptávat, že mi to za to fakt nestálo). Cítím se líp (rezignovaná???), prostě se mi zdá, že začínám brát situace tak jak jsou, a řekla jsem si, že se sebou začnu něco dělat (jenom jestli mi to vydrží, ale třeba jo). Chci se objednat k psycholožce, to za prvé, a pak uvidím. Možná bych mohla zkusit nějaký nový sport nebo něco...Tak uvidim, jak se to vyvrbí. Jo Drážo, já pak náplast našla, ale ta ani zdaleka nestačila...namotala jsem na to nějaký obvazy, který jsem našla v pracovní lékárničce.Tak se všichni mějte. Ciri

Tedka vazne - NEVI NEKDO NECO O PAJCE? NEJAK DLOUHO SE NEOZYVA. PSAL JSEM JI E-MAIL, ALE NEODPOVEDELA. DOUFAM, ZE JE V PORADKU.

Na zapamatovani prvku v tabulce byly takovy celkem "srandovni" rikanky, treba mam dojem, ze na prvky pate skupiny (N, P, As, Sb, Bi) byla jedna z rikanek: "Nas pan asistent sboural biograf." Na treti skupinu (B, Al, Ga, In, Tl) byla: "Babicka Alaha Gabriela instaluje tlumice". Ja je znam takhle ale videl jsem i trosku odlisne. Mno jo, Verce by se pomucky nejlepe pamatovaly, kdyby si na ne mohla sahnout a vyzkouset aspon nektery z nich. Pocitam, ze dneska uz deti nemaji ostric korkovrtu a mackac korku ;o) takze by je uz ani nepoznaly... Lis na sodik uz taky vymizel, ale to se stejne neuci na zakladce. He, he, vzpominam, jak nam chemikarka nechala cuchnout chloridu uhlicityho a taky benzenu a jak nekdo olizoval krystal modry skalice, kdyz byl ponechan kolovat. Za to by uz dneska mela pruser. A co teprve jak nam ucitel ukazoval reakci sodiku s vodou :o))) Nechal si prinest plechovku sodiku za skladu a napustili jsme vylevku do poloviny vodou. Plechovici otevrel sroubovakem a pomoci toho sroubovaku vydloubl kus sodiku ven. Jenze se mu ten kus zdal moc velkej - a taky ze byl - takze jej vzal do hole ruky a kus z nej urval a hodil do tej vylevky. Nahrnulo se nas tam vsech nekolik (byl to takovej chemickej krouzek pro nadsence, ne vyucovani) a divali jsme se dost z blizka, jak se ten sodik vrti a sumi a rejdi na hladine ... hmmm a pak se sam zapalil, coz bylo senza!! a pak se ozvala rana a sodik se rozstrelil na nekolik kusu a spoustu malejch "sodicku" okolo vylevky. Nastesti nejakou nahodou nebyl sodik v nasich tvarich a obleceni. Takze kdyz se pak utiral stul okolo vylevky mokrym hadrem, obcas se ty male kousicky zapalovaly... :o) :o) :o)

Ahojky všemCiri, jak jsi to zvládla v tý práci a pak?Lidičky,můj přítel se ze mně asi zcvokne, má pocit, že chci zachraňovat celý svět. S Verčou jsme se domluvily k tý Daně, psycholožce, tak už je tam objednaná. Dokonce tam chce jít sama od sebe, akorát si jelítko myslela, že za hodinu to bude mít celé za sebou. Když jsme probíraly, že ne, že by měla mít pár konzultací a pak uvidíme, tak koukala, ale prý jo. Včera jsme se spolu nasmály, je v osmičce a první rok má chemii. Má z ní strach, protože, my doma máme tři lidi vystudovanou chemii. No a já jí pomáhala s periodickou tabulkou prvků a když to něšlo jinak tak jsme ze značek vytvářely slova a musely jsme z nich zpívat věty. Nejlepší věta byla: Si Prase(odym) Z Europia. Prvky jsme se naučily, ale byla zkoušená z pracovních pomůcek a pipeta nebo odměrný válec, vždyť to je prý jedno a tak má trojku.Přítel se k ní zachoval docela hrubě, myslím, že podobně jako tvoje máma Drážo? Prý, že je blázen a skončí v blázinci jestli se bude řezat. Tak já jsem teď prostředníkem. Jemu říkám, že tohle nesmí a s Verčou, že se to může přihodit každýmu. Copak jsem byla normální, když jsem se nechala v manželství mlátit? A ještě jsem si fakt myslela, že jsem já ta špatná a můžu za všechno. Kolikrát jsem tenkrát přemyšlela, že to nějak skončím. Ještě, že jsem to neudělala.A Dane díky za úvahu, já se pak jeden den pokoušela odeslat odpověď, ale nešlo to. hezký večer

milá Ciri,abych se přiznala náplasti nosím vždy s sebou, pro případ, když je mám, je to jako s deštníkem, nosíš ho týden v tašce a neprší, vyndáš ho a zmokneš. takže, když je nosím, vím, že se můžu říznout a zalepit, vím, že můžu a tak to neudělám, protože to mám sama od sebe vlastně dovolený. Divný,co? Tak doufám, že jsi to v práci přečkala ,,ve zdraví". Dávej na sebe větší pozor,nediv se, že to píšu, právě jsem ve fázi, kdy lituju všeho, co jsem si udělala,taky bych na sebe měla dávat pozor-jak dlouho mi to vydrží? Moc se opatruj Dráža

Zatím ne. Ale asi budu...

Ciri, a léčíš se někde? Myslím psychiatr, psycholog.

Tak přátelé, teď jsem to asi přehnala. Potřebovala sem se trochu fiknout (problémy v práci, pro změnu), ale asi jsem to přehnala, teď to nechce přestat týct a je to pěkně rozšklebený, a já sem se trochu vyděsila, jestli to nebude na šití - kruci!!! Jsem v práci a nemůžu jen tak odjet a taky aby se to nikdo nedozvěděl - tak a co teď??? Jsem vyklepaná ještě víc než předtím z tý práce - no vydržim tu do 4 a pak uvidim. Akorát tu nemám žádnou náplast ani nic.... do prkýnka. Tak pardon, ale já když nevim co, tak napíšu sem.

Milá Jiko, myslím, že jsi v rámci možností dobrá máma, protože jednu z mnoha věcí, které člověk jako Verča potřebuje, je pocit, že není sám, že to s ním někdo chce řešit, že ho nenechá jen tak se v tom mláit, třeb to nedává najevo, třeba to tak není,nevím. Milá Johanko, je mi líto, že se necítíš nic moc. ta léčebna, to zní dobře, asi bys do toho měla jít a moc neváhat.Dane díky za mail, poslala jsem odpověď,ale jestli došla ví jen ten nahoře.Ivo, jakpak se daří tobě? a vlastně i Anilce?Ciri, díky za to, že si nemyslíš, že nemocní nepatří do rukou takového šílence jako já, nebo si to myslíš? dokážu se klidně pořezat, ale nabrat pacientovi krev je pro mě utrpení. natož říznout na sále skalpelem. Občas si připadám jako houba, která kromě své bolesti nacucává i tu bolest okolo. Cítím ji za těmi statečnými úsměvy, které zakrývají strach, nejistotu a touhu být pohlazen a ukonejšen jako dítě.Snažím se to lidem dát, ale je to hrozně náročné. Copak vlstně děláš ty? Nebo jsi o tom už psala a já nedával pozor? Mějto se všichni moc fajn Dráža

P.S. Doufam, ze Ti dosel ten e-mail, obcas mi blbne odesilani.

"...všechno, co se od toho slova očekává je strašně náročné, stejně jako za pacientem nevidí medicína člověka, tak za medikem nebo doktorem vidí reprezentativní, rozumnou,autoritativní pevnou, vždy si vědící rady- osobnost,ale taky ne člověka."Obavas se te narocnosti? Medicina nema ocka, takze je slepa. To jak ona "vidi" a kudy se tim padem ubira, je jenom dilo lidi. Proto, ze zrovna ted nemas dojem, ze jsi "reprezentativní, rozumna, autoritativní, pevnou, vždy si vědící rady osobnost", tak to neznamena, ze casem nebudes. Samo to ale neprijde, bude Te to stat hodne usili. No a jeste navrch, i kdybys takova nebyla, tak to neznamena, ze bys nedokazala lidem pomoci. Dulezita je hlavne ochota pomoci, ta dokaze zazraky, mnohem vic, nezli jen chladne vzdelani a podobne. Ze jini lide vidi za pacientem diagnozu neznamena, ze Ty se tak musis chovat taky. Bo jo? Pacose ale moc nezmenis. Pacos chce nekde nalezt jistotu. Ale muzes pacientovi hodne veci vysvetlit."miluju ten kontakt s lidmi-pacienty, ale nenávidím to, co ve mně vidí oni(milou, bezstarostnou, usměvavou dívenku) a co tenhle systém vidí v nich(diagnozu)."Vzdyt to je prima, ze jsi s pacienty rada. Nenavidis to co v Tobe "vidi" mozna proto, ze bys takova chtela aspon nekdy byt? Mozna spis nenavidis sebe, nez ten jejich obraz, sebe, protoze Ti nejde dosahnout toho, co si mozna myslis, ze bys chtela? System je vsude debilni, s tim nic nenadelas. Vzdyt se podivej okolo sebe - po celem svete. Podle me, jediny, jak bojovat, jestli to lze vubec nazvat bojem, proti "systemu" je osobnim pristupem k jednitlivci a drobnostem v zivote lidskym. System v nich mozna vidi diagnozu, ale to prece neznamena, ze Ty se musis chovat stejne, ne?Dan

Jestli je to s Tebou horsi a misto abys sla do lecebny jak Ti nabizi Tva lekarka se chystas venovat nejake "vyrojene" praci, tak zaslouzis na zadek. Jo, prestan zacinat delat blbiny. Az prijedu do Prahy, ukazu Ti "muj" pavilon, a jen doufam, ze budes schopna vnimat, protoze jestli budes davat prednost praci pred lecenim, tak Ti asi nebude o moc lepe. Chjo.

ahoj všichni,zas po delší době :)nynější dny trávím na chalupě na vesnici, je mi tu docela dobře neb na mne tolik nedoléhá celý svět... budu tu ještě týden během kterého vysadím nynější prášky a koncem měsíce pak dostanu nějaké nové, další test jestli konečně zafungují.. jinak mám Rivotril, což je ale svinstvo, neměl by se brát pořád, ale jako jediný mi zabírá takže brát či nebrat - těžká volba...doktorka mne chce poslat na čas do léčebny ale mně se vyrojila nějaká práce takže jsem to musela obmítnout, docela mne to mrzí, protože je to se mnou čím dál horší... a těch šrámů, no ani nepočítat...chtěla jsem toho napsat hodně, ale zas mi vypnul mozek a nevím co dál.. takže snad jen že vám všem přeju slunečný podzim

No jo, asi máš v něčem pravdu. Ale mě opravdu nepřijde, že by na mých problémech měla podíl moje máma, mě se zase zdá, že kdyby všechny děti vyrůstaly v naprosto bezproblémovém prostředí, byly by z nich takové ty skleníkové květinky, které každý sebemenší problém položí....Ale asi jsi celkem přesně vystihla to, že se ve svých citech moc neorijentuju (to už bych asi měla ve svých 24 let).Tak se mějteCiri

Je mi 36 a v 22 jsem měla dceru a manžela, který mě mlátil a víš co, nechtěla jsem mámě přidělávat starosti, protože jich měla dost a tak jsem se v tom plácala sama ještě dalších 7 let. Pak jsem našla cestu k mámě, celou tu dobu nic nevěděla /vztah jsme měli hezký/,táta alkoholik se zájmem o svý pivo nic tušit ani nemohl. Máma to nebrala jako starosti, měla taky sebou svý a tak jsme se semkly proti nepřízni.Možná proto jsem tady. Aby moje dcera nebyla jako já tenkrát. A labilita je svým způsobem díky nám rodičům, že vystavujeme svý děti našim trápením. Podotýkám, že Veronika nikdy neviděla, že by na mě její táta vztáhl ruku. Nějak cítím, že za to můžu.Jednou budeš díky tomuto všemu supr máma, protože se budeš snažit rozumět.Asi sem pustím i moji Verču, ať je to i z jejího úhlu pohledu.Přála bych ti, aby ses ve svých citech dokázala víc orientovat a hlavně se měla ráda. Ale těžko říkat, já se taky moc ráda nemám a to pak mám depky.

Jiko, moje máma by to možná tak brala, mám s ní docela dobrý vztah, ale za prvé - už nejsem tak malá (dokončuju vejšku a při tom už pracuju), a potom, já bych za ní s tím asi opravdu nešla. Nechci jí přidělávat starosti, vychovávala nás sama a má těch starostí sama dost, vloni se moje sestra pokusila o sebevraždu (jsme taková labilní rodina :-)), a stačilo mi, jak to s mámou mávalo. Nemyslím si ale, že za tímhle je výchova nebo že by to nějakým způsobem byla její vina, to je prostě psychika. No a taky si myslím, že by mi asi pořádně nerozuměla, právě proto že ona je člověk, který se v životě musel vypořádat s hodně problémy a zvládla to, takže by jí asi připadalo, že vyvádím kvůli "kravinám" (já mám sama zkušenost, že dokud to člověk nezažije, tak mu ty depky ostatních připadají v podstatě nesmyslný, že to přece není tak hrozný atd - viz před rokem situace s mojí sestrou).Dane, já mu zkoušela napsat aspoň mail - to si můžu vklidu rozmyslet, čili se nechovám tak impulsivně ... atd. Trošku jsme si k tomu něco řekli, já se cítila líp, ale připadá mi, že to fakt bylo jen na tu chvilku - a pak už zas jako bych nic nenapsala. Mě připadá, že to buď moc nechápe, nebo si to prostě nepřipouští, že bych zrovna já mohla mít nějaký problémy, ve kterých mimo jiné celkem podstatně figuruje i on - já nevím, tak mi to přijde. Já jsem přesvědčená, že to nemyslí zle, ale....Tak uvidím, jak se to bude vyvíjet. A heč - mě tu svítí sluníčko teď.Drážo - já to asi chápu, sice jsem si to nezkusila, ale myslím že není nic divnýho, že jsi na tu školu chtěla a teď ti to připadá těžký, člověk si asi těžko dokáže představit, jakej je to nápor na psychiku, když se s tím nesetká.Tak se taky všichni mějte a držte se.Ciri

Ahoj Ciri,vím , že často píšu o škole, ale říct na plná ústa, co studuju mi nějak nejde, připadám si ještě trapnější než jsem, protože tohle by člověk na týhle škole měl zvládnout, má dostatek informací...jenže já prostě ne- jo, jsem medik-tohle slovo mě hodně tíží,všechno, co se od toho slova očekává je strašně náročné, stejně jako za pacientem nevidí medicína člověka, tak za medikem nebo doktorem vidí reprezentativní, rozumnou,autoritativní pevnou, vždy si vědící rady- osobnost,ale taky ne člověka. na tuhle školu jsem nemusela, ale v té době jsem po ničem jiném netoužila, možná právě proto, že si to nikdo nepřál a všichni mě zrazovali, ale v té době jsem byla taky člověk, kterého se jen tak něco nedotklo, prostě jsem byla jiná než nyní. miluju ten kontakt s lidmi-pacienty, ale nenávidím to, co ve mně vidí oni(milou, bezstarostnou, usměvavou dívenku) a co tenhle systém vidí v nich(diagnozu).takže poskytuju útěchu a pohlazení, asi taky víc chápu jejich bolest a vím, co jim říct.no nic, Ciri, hlavně se drž, ostatně, to by měli všichni tady.krásné dobré ráno Dráža

Dobrou noc......Jika

Vsak jo, vzdyt s nim nemusis mluvit hned. Nemusis spechat, spech prave naopak veci spise pokazi. Byl to jen napad. Ja jen, ze kdyz byl tak fajn, tak ze by bylo skoda to nechat tak rozpadnuty, ten vas vztah. Snazit se to hodit za hlavu a zkusit se s tim smirit je az dalsi vec, co se s tim da delat. Jen mi to prijde proste skoda. To by jsi se divila, kolikrat se popovidanim s tim druhym clovekem da vyresit to, co zdanlive vypadalo jako ze je uz totalne pryc. Lidi se boji mezi sebou mluvit. Coz o to, ale nejhorsi je to, kdyz se ten strach objevuje mezi partnery, prateli manzeli, detmi s rodici a podobne, proste mezi blizkymi lidmi. Pak se zacnou navzajem odcizovat. A pritom by stacilo nekdy jen otevrit pusu."Taky nevím, jestli to tím nebudu zbytečně rozmazávat."Zbytecne se daji jen rozmazavat zbytecny veci. Pripada Ti, ze to co tedka prozivas a k nemu citis a od nej citis je zbytecny? ;o) Bych rekl, ze ne."...chvíli jsem ve stavu, že bych to třeba i udělala, pak jsem zase jakoby naštvaná a řikám si, že už na něj kašlu..."Proto nesmis spechat... Snaz se to nebrat prilis osobne, i kdyz to pujde asi dost blbe, spis zkus prijit na to, co se deje. Uz jsme par kroku udelali.Tak jo, zejtra je taky den a pak jak se rika: "Rano je moudrejsi vecera" (u me to docela funguje :)Tak dobrou noc.DanP.S. Hec!, mne tu sviti slunicko ;o)

Ahojky,ptáš se jak jsem si toho všimla u Verči? Víš poprvé jsem měla špatné svědomí, že jsem ji sprdla a tak jsem za ní šla do pokoje a chytla ji při tom. Já nevěděla co mám dělat. No a jestli bylo něco mezi tou dobou a včerejškem nevím, ale včera mě něco dvakrát zvedlo ze židle a po třetí jsem to už neignorovala, šla jsem se jen podívat, jestli v pohodě spí. No a v tý tmě jsem zahlídla, že má něco v ruce, hned jsem věděla. Kružítko to bylo a zápěstí rozdrápané. Jinak se ptáš, jestli neznáme nějakého psychologa. Já mám známou a je fakt dobrá, ale má soukromou praxi, tak je třeba se domluvit, nevím jaký má ceník, třeba tě vezme:Dana Struková tel.22 27 72 47 49,je na Vinohradské. Kdysi mi hodně pomohla. Jestli najdeš odvahu tak za ní skoč,s Verčou jsme mluvili o tom, že bychom tam šly, Verča ji taky trošku zná, takže možná najdeme cestu. Ciri a co tvoje máma, nedalo by se s ní o tom mluvit? Víš, já se hrozně vylekala, ale na druhou stranu vím, že dělám někde chybu a musím to napravit. Tvoje máma by to taky asi takhle brala, určitě by chtěla pomoct, pokud bys ji k sobě pustila, ne?