Sebepoškozování

Ahojky Johanko a všichni ostatní,Takže tady je ta adresa pani doktorky Tichý-Kartouzská 6,Praha 5.Je to za Carefourem v komplexu polikliniky,budova B a druhý patro,to nepřehlídneš.Zavolej na číslo 257324011 a dohodni se s ní,vezme Tě velice brzo a doufám,že se Ti zalíbí,ještě jsem se nesetkala na nějaký negativní názor na ní.Kdyby něco tak se ptej,řeknu Ti.Je to moc chytrá,znalá a příjemná ženská,taková na pokec,je hodně upřímná,takže víš jestli na tebe kouká jak na magora nebo jestli alespoň trochu chápe,jak Ti je,což si myslím že ví.Přiznám,že je maličko cáklá,má všude ty svoje svatý,Ježíše krista atd.,já to nemám ráda,ale nemluví o tom.Taky je soudružná s alternativní medicínou,ale to vim jen z vyprávění,necpe ti to.Má k dispozici hodně léku a taky homeopatii,kdybys nechtěla do sebe vyloženě cpát chemii.No uvidíš,zkus jí brnknout.Jinak jsem byla dneska v knihovně a pujčila si pár knížek-psychiatrie,bulimie a bulimie a jak s ní bojovat.Sice těm odbornejm názvům nerozumim,i když mám slovník pro psychiatry,baví mně to louskat a znát.Horší je,že na sobě bulimii pociťuju už docela dlouho a při čtení tý knížky na to přicházím o to víc.Možná si říkáte,že bych to neměla číst že se v tom akorát rejpu a mám sklony k hipochondrii,což taky uznávám,ale nemůžu si pomoct.Mívám období,kdy nemyslím na nic jinýho než na sebe jak vypadám a je to hodně často,cítím,jak se to s létém a odhalováním mých jizev spojených s teplem přichází znovu a nemůžu se tomu jakkoli ubránit.Navíc mám strach z toho léta.Tímto datem to bude rok,co jsem se poprvé pořezala brutálně nožem a ponechala za sebou nůžtičky a hřebíky a cítím,že tím jak budu sama se starat jenom o sebe to zase vypukne.Taky se bojím,že přijdu o Dana,jako už několikrát,rotože ve chvílích mojí nepříčetnosti to obvykle odnese nejvíc on,protože je pořád při mně a já mu svojí důvěrou k němu kazím pohled na sebe samou.Nikdo jiný to nemůže schytat,táta na mně kašle,mámy se bojim a ségra to zná ta dobře,že nemůže víc než kývnout

Johanko,až přijdu domu,napíšu ti kontakt!Jsem ráda že se ti to líbí,budeš spokojená,je fakt v pohodě.Zatim

ahojky pajko, když čtu tvoje řádky je mi bídně, jsem dost stará, abych věděla, co je správné a co ne, mám pocit, že mě to drtí zevnitř i zvenku, ale to není omluva, spusta lidí je jako mezi mlýnskými kameny.Jednou mi táta řekl, že lituje dny, kdy mě zplodil, to já taky- Nenávidím sebe, nenávidím a miluju, to co studuju, a to chci v budoucnu převzít odpovědnost za lidské životy. není to ironie, když nejsem schopná rozhodovat správně sama za sebe?jistě jsi pochopila, že vše nejde tak, jak jsem to naplánovala, ale díky za podporu.ahojky Anilko,opravdu máš mnohem víc vnitřní síly i upřímnosti než já. Nehraješ si, že je vše v pořádku, že vše zvládáš.nelžeš sama sobě.je to jako u alkoholiků, dokud si natvrdo nepřizná, že je v tom až po uši, nelze nic dělat.jenže já asi ráda žiju v nějakém přeludu, je to tak alespoň na chvíli snažší. Drž se a nech sehladit aspoň sluníčkem, když to jiným nedovolíš ahojky Miško, tvoje řádky jsou téměř balzámem na duši. jsem mos ráda, že se ti konečně podařilo dostat život trochu ppod kontrolu. Malování mi taky trochu pomáhá, některé obrázky však musím opravdu zničit, protože mě samotnou děsí- je v nich spoustu krve,usekané ruce, někdy v lepších dnech jsou však jemné, i když nejsem žádný umělec, je to jedna z mála věcí, které se věnuju od malička a doufám, že budu, protože až už nebudu ani kreslit.... Tak pevně drž kormidlo ve směru, který jsi nabrala,ať tě nějaké vlny neodkloní a obloha je bez mráčků tak všem hodně moc síly, ať se Vám daří s tím bojovat lépe než mně Dráža

ahojky pajko, když čtu tvoje řádky je mi bídně, jsem dost stará, abych věděla, co je správné a co ne, mám pocit, že mě to drtí zevnitř i zvenku, ale to není omluva, spusta lidí je jako mezi mlýnskými kameny.Jednou mi táta řekl, že lituje dny, kdy mě zplodil, to já taky- Nenávidím sebe, nenávidím a miluju, to co studuju, a to chci v budoucnu převzít odpovědnost za lidské životy. není to ironie, když nejsem schopná rozhodovat správně sama za sebe?jistě jsi pochopila, že vše nejde tak, jak jsem to naplánovala, ale díky za podporu.ahojky Anilko,opravdu máš mnohem víc vnitřní síly i upřímnosti než já. Nehraješ si, že je vše v pořádku, že vše zvládáš.nelžeš sama sobě.je to jako u alkoholiků, dokud si natvrdo nepřizná, že je v tom až po uši, nelze nic dělat.jenže já asi ráda žiju v nějakém přeludu, je to tak alespoň na chvíli snažší. Drž se a nech sehladit aspoň sluníčkem, když to jiným nedovolíš ahojky Miško, tvoje řádky jsou téměř balzámem na duši. jsem mos ráda, že se ti konečně podařilo dostat život trochu ppod kontrolu. Malování mi taky trochu pomáhá, některé obrázky však musím opravdu zničit, protože mě samotnou děsí- je v nich spoustu krve,usekané ruce, někdy v lepších dnech jsou však jemné, i když nejsem žádný umělec, je to jedna z mála věcí, které se věnuju od malička a doufám, že budu, protože až už nebudu ani kreslit.... Tak pevně drž kormidlo ve směru, který jsi nabrala,ať tě nějaké vlny neodkloní a obloha je bez mráčků tak všem hodně moc síly, ať se Vám daří s tím bojovat lépe než mně Dráža

Miško, návrhářko! :) Příjemně se četlo, jak sis užila a v pohodě vychutnala jeden den... Měla jsem pocit, jako by ses odrazila ode dna. I tak jsi toho teď zvládla tolik! Problém se školou je už určitě zažehnán, že?

Drážo, myslím, že Tvůj krok je dobrý start ke zdraví :) nemyslím, že půjdeš tak daleko, abys je začala znovu shromažďovat. Za poslední dobu tu bylo popsáno pár dobrých řešení, jak se vybít a neublížit si. V krajním případě sáhni k některému z nich. Držím Ti pěsti, abys byla dost silná a překonala všechny krize, které se objeví.

Anilo, možná jediná, protože nejstarší a s mateřskou zkušeností si mohu dovolit tohle napsat: Mně by od mých dětí nejvíc ublížilo, kdyby se mi nesvěřily se svým trápením. Kdyby ho kvůli tomu, aby mne "ušetřily", tajily. Kdyby se bály přede mnou plakat, aby mne nezranily. Kdyby se ke mně bály přijít vypovídat ze svých bolů, ale i podělit o radosti. Není intenzivnější a nezištnější cit než rodičovská láska. Je geneticky zakódována a souvisí určitě i s pudem sebezáchovy. Tvé myšlenky a postoj k rodičům je sice šlechetný, ale ubližuje nejen Tobě, ale i jim. Jsi velmi statečná a dlouhým bojem jsi určitě velmi vysílená. Přesto mám dojem, že je Ti podstatně líp, než v uplynulých pár měsících...Přeju Ti, aby Ti nevadilo ostré sluníčko a dokázala sis aspoň trošinku vychutnat přicházející léto... a začala ses mít trošinečku ráda...

miškobudu moc ráda, když mi ten kontakt napíšeš... sem nebo na mail, já bych sice radši chlapa ale je to fuk hlavně když bude fajn... s tím filmem, nemyslím, že je to cáklý, každý tyhle věci prožívá jinak a taky k tomu má jiné důvody, ale celkově to je dost chytrý... každej se bojí se otevřít jiným a přitom by někoho blízkého ke svěrení moc chtěl... ale to se nedá tak vysvětlovat :)))

vím, že vypadá hrozně snadně říci, svěř se někomu, i když tu možnost dostanu, nejsem toho schopná, mám v sobě velkou zábranu a dobře naučený stereotyp, který mi dovolí nanejvýš se usmát. je těžké to zlomit. jenže poslení dobou je toho ve mně moc, mám pocit, že se do mě víc nevejde, už se ani neuhlídám a začnu breče i ve vlaku, to se mi dřív nestávalo. někdy se mi taky nic nechce, vůbec nic, ani dýchat, a jindy na to abych dýchala musím myslet, protože nemám sílu se nadechnout.občas nemůžu ani vyjít do školy. taky nevím, kde se to ve mně bere, ta naděje, ale je to asi přirozenost, možná poslední pud sebezáchovy, který nám zůstal.S tou hospitalizací, to chápu, nejdřív je důležité mít k někomu naprostou důvěru, vědět, že nás přijímá a chápe, než něco takového podstoupíme. Sice se bojíš hospitalizace ale pomoc jsi již vyhledala, a i když se ti zdá, že nepomáhá, dej tomu čas a doktorkám trochu více důvěry, není to snadné, naše důvěra je někde zavřená, protože se moc bojíme zklamání a zranění právě proto, že se neumíme sami ochránit.bojíme se odsouzení, tedy alespoň já ano.vždy když se s někým bavím a je mi s ním trochu fajn, přemýšlím o tom, jak by se tvářil, kdyby věděl...taky jsem myslela, jak lehké bude prožít den bez žiletek, ale bylo to naopak, dostavilo se něco jako absťák, věděla jsem, že je nemám, že si neulevím. bylo to hrozné.dlaší den, plný čekání na večer. opakuju se, ale hrozně moc bych si přála nám všem pomoct, jen pořád nevím jak, když ne sobě, alespoň někomu jinému třeba i jen malinko ulehčit den. Anilko, měj se krásně jak jen to půjde,asi to nechce moc přemýšlet a nechat vše samovolně plynout...(jen ne ty naše tendence k..)Dráža

Ahojky,děkuju vám všem terý jste si to po mně přečetli a popřáli mi.hodně se to ve mně mění,ale mám sílu.Dostala jsem nový prášky,chlorprothixen,jsou na sklidnění když mám chuť se pořezat nebo jsem v depce,je to sedativum.Včera jsem si vzala dva,protože jsem moc přemýšlela a spala jsem po tom patnáct hodin nerušeného odpočinutí.Jenže v praxi to moc dobrý neni.Byla jsem pěkně mimo,padala jsem když jsem Danovi otevírala dveře a byla jsem uplně mimo,ale ve chvílích,kdy nevím kudyy kam to je asi fajn.Někdo psal o tom malování...omlouvám se tomu,kdo to psal ale nepamatuju si kdo to byl,je to fajn.Vzhledem k tomu že chodím na výtvarnou školu,jsem v tom pořád.Baví mně to.Buď maluju blbosti nebo určitý chvíle.Nakreslila jsem v depkách sadu obrázků na pokračování,kdy holka pláče,pak přiloží nůž,pak je pořezaná,pak druhou ruku,pak už nemůže a jenom leží a pláče...Navzdory mojí umělecké podprůměrnost je to hezký.Mám to nalepený na deskách deníku a pořád na to vzpomínám,jak mi to tehdy pomohlo...JOHANKO!O filmu už jsem slyšela,od pschiatričky,prej je to docea síla,ale podle popisu je to ňáký cáklý,nemyslíš?Nevim.Už o to nějak nestojim.Až budu bohatá a slavná návrhářka:-))založím nadaci ve který budu pomáhat lidem,který se ztratili někde v samy sobě a natočim tak skvělej film o takovejhle věcech,že jste to nikdo neviděl:-))To bych chtěla...Jak jsi psala,že bys chtěla psychiatričku,dám ti typ.Je to starší ženská,hodně znalápracovala v různejch ústavech a léčebnách,zná se s výbornejma odborníkama a je hodně uznávaná.Dokáže s Tebou mluvit a rozumí Ti,řekne Ti narovinu co si o tom yslí,udělá ti arternativu,nabídne Ti postupy léčení,léky,hospitalizaci a netě rozhodovat sama za sebe s doporučením jejich názorů.Byla jsem u hodně doktorek a tahle je nejlepší.Mohla bys jí zsit,znám fakt hodně holek,co si jí moc chválí.Sídlí na Smíchově,hned za Carefurem na poliklinice,ale bude se stěhovat do hezčího,do centra.Dala bych Ti na ní kontakt,veme Tě kdy budeš chtít a třeba ihned nebo velmi brzo...Kdyžtak mi dej vědět,dám Ti kontakt...Mějte se hezounky

Drážo, nejsem statečná..., mám jen hrozný strach. Nevěřím, že bude líp, jen v to doufám... Někdy mi to jde více někdy méně, ale snažím se nepřestávat. Kdybych byla statečná, už dávno bych kývla na tu hospitalizaci, kterou mi obě mé doktorky doporučí. Je těžké nemít se komu svěřit, i když existuje tohle fórum, i tak mi chybí nějaký skutečný člověk, kterému bych mohla vše říct... Chybí mi někdo, kdo by mě mlčky držel za ruku, když je mi špatně... I já to dělám, popálím se a za minutu se usmívám na mámu jakoby nic. Zaspávala jsem dopoledne, protože už jsem nemohla. Znáš ten příšerný pocit, kdy nemůžeš nic... - ani si číst, ani stát, ani sedět, prostě nic..., a tak jen ležíš a koukáš do prázdna, než usneš a přitom všem to uvnitř tak hrozně bolí, až Ti potichu stékají slzy? Nikdy bych nevěřila, že něco takového dokáže takhle bolet... Nevím, zda by lidé brali ohled na to, co prožíváme, protože většina našeho okolí přece nic netuší. A pak, kdyby tušili, nebyly bychom pro ně jen "blázni"? Já se ochránit nedokážu... ne sama... Snad ale Ty ano, zkus to! Anila

jsi hrozně statečná, jen málokdo by vydržel prožívat to, co ty, jen málokdo by dokázal věřit ve zlepšení, což ty jak doufám a cítím z některých tvých slov, doufáš.jen málokdo by dokázal při tom všem ještě chránit své blízké před bolestí.ale je tak těžké nemít komu se svěřit, taky se na mámu(žiju jen s ní-otec je alkoholik)usmívám a přitom jsem se třeba předtím pořezala.kdo ale chrání nás?berou lidé ohledy na to co prožíváme? jistě je někde člověk, který je schopen a ochoten to pro nás udělat. jen ho najít.možná je v nás, možná jsme to právě my a máme se více ochraňovat.prosím, ochraňuj se aspoň zpoloviny tak,jako se snažíš uchránit rodiče.každý živý tvor je hoden láskyjednou vyjde sluníčko a rozežene všechny tvé mraky, kéž bych ti v tom mohla pomoct, myslím na tebe Dráža

Ahoj Drážo, se slzami mě nikdo vidět nesmí, abych nikomu neubližovala. Kdyby mě rodiče viděli plakat, bylo by jim to líto... Mrzelo by je, že je mi špatně. A já nechci, aby byli kvůli mně nešťastní... Nepovažuju se za důležitou a už vůbec ne pro sebe. Až si někdy říkám, že nemám důvod žít... a přece žiju. Snad se jen bojím s tím něco udělat..., sama nevím... Už nehledám důvody, proč bych se měla mít ráda, protože jsem žádné nenalezla. Možná, že v mých dobrých dnech je všechno jinak, ale teď jsem opět dole. Tam dole, odkud se tak těžko vrací zpět nahoru... Přežívám den s touhou si ublížit, abych si alespoň nějak ulevila, abych se chvilku necítila tak mizerně. Pořád se s tím peru... Jedině ve spánku mám chvilku klid, a tak jen proklínám ráno, že jsem se probudila tak brzy a neměla o chvíli déle klid a zapomnění... Také Ti přeju, aby Ti tohle odhodlání, kdy jsi vyhodila všechny žiletky a rozhodla jsi se, že si nechceš ubližovat, co nejdéle vydrželo. Ale máš pravdu, že když si budeš chtít ublížit, tak si způsob vždycky najdeš, ale možná taky ne... Takže hodně síly, Anila

naprosto souhlasím s Johankou, nikdo nemá právo nás soudit, jedině ten, kdo tím vším prošel nebo prochází. člověku to tu pomůže utřídit si spoustu věcí. Nevím, zda to bude někoho zajímat, ale pro mě je to zlom, snad k lepšímu. Dneska jsem se probudila v 5ráno, po včerejšku, kdy jsem nemyslela na nic jiného než na žiletky, ale vydržela, se něco změnilo. sebrala jsem všechny ty ostré potvory, které jsem měla, hodila na sebe bundu a běžela je vyhodit. sama se tomu divím, vím, že když si budu chtít ublížit najdu třeba i jiný způsob a třeba taky ne. odstranila jsem to největší riziko. nevím proč, jak, co se stalo, ale přeju si, aby to vydrželo, přeju si aby nám to všem vyšlo,zasloužíme si to, i když to tak mnohdy necítíme

tak, jsem dneska tak na maděru, že něco napíšu;hodně se teď potácím mezi lepšími dny a totálními propady, taky jsem hodněkrát nevydržela a pořezala se, ale moc pozornosti tomu nevěnuji, vím že to časem dokážu zvládnout.. stěhuji se zpět do prahy a hodně řeším svůj stav a to je nápor na psychiku takže to jsou takové vlny.. teď sháním v praze dobrého a fajného psychiatra který by mne převzal, byla jsem dokonce na centru krizové intervence v bohnicích a řešilo se zda nastoupím hospitalizaci, předběžně jsem se domluvila že bych nejdřív zkusila stacionář s bydlením doma ale některé dny nejsem přesvědčená o své schopnosti to zvládnout tak možná na tu cvokárnu dojde.. od "chocholouška" mám Rispen, teď po 1 mg, zatím bez vedlejších účinků ale nedostavilo se zatím ani zlepšení, během týdne zvýším na 2 mg tak uvidíme.. diagnóza: kombinovaná psychóza, ale! pracuju na sobě konečně a i přes ty dlouhé periody depresí mám dobrý pocit, že se pohybuji dopředu v životě osobním, zdravotním a vůbec.. ono po skoro 10 letech zanedbávání nemohu ani čekat výsledky ze dne na den..moc sem nepíšu, protože mám dost potíží se sebou vůbec fungovat a nezbývá sil, ale pořád monitoruji dění a na vás všechny velice myslívám.. všem držím pěstičky ať máme sílu se do toho opřít..a vám každému jednomu !!! díky vám jsem se rozhoupala a odrazila se od toho dna... všechny ty kecy tady teda mají smysl..

miško, rozdělit na víc CD se určitě dá, nebo vypálit na DVD, spíš jde o to aby Ti to ještě neublížilo i když ten film končí optimisticky (nikoliv happyendem) tak je to docela síla... jinak se teď po roce a půl na moravě vracím do své rodné prahy takže s tou návštěvou to není tak marný,akorát možná budu chvilku v léčebně (možná jen ve stacionáři, uvidíme) :))

milá Anilko, proč nikdo nesmí vidět tvoje slzy? možná by pochopili nebo se mohli pokusit se ti alespoň trochu přiblížit. Být sama se slzami, které držíš v sobě je opravdu tvrdé, což ty nejsi, dovol si plakat kdykoli a kdekoli, neber tolik ohledů na druhé, hlavně ho ber na sebe. Jsi velmi důležitý človíček, svým svěřováním, radami a zkušenostmi pomáháš spoustě lidiček, buď i pro sebe velmi důležitá. Najdi něco, co bys na sobě mohla mít ráda, jistě toho není málo.Jsi určitě krásný a velmi citlivý člověk. takových je málo, možná to zní frázovitě, možná to sem ani nepatří, ale musela jsem to napsat.hodně síly Dráža

milá Miško, obdivuji tě, ano stojí to za obdiv, udělala jsi velký krok vpřed, tak se pokus neohlížet se zpátky, i když tě to bude asi hodně silně volat,když poznáš něco krásného, třeba se ti už ani nebude chtít dívat dozadu natož se tam vracet, moc bych ti to přála.hodně síly a šťastných dnů Dráža

"Jenže,jak bude tohle dlouho trvat...Než ..."Bude se to pomalu, pomaloucku zlepsovat a postupne to hezke bude prevladat, uvidis, Misko. Ale bud pripravena na to, ze Tvy hnusny stavy neodejdou naraz a budou se jeste delsi dobu vracet. U kazdyho to bude doba jinak dlouha... Vzpomen si na to, co rikala Gábi: "Ahojky Ani, nevím, kolik Ti je, ale já se v období mezi zhruba patnácti až dvaadvaceti let taky dost často uchylovala k tomuto "dočasnému" řešení,...." a vzpomen si na to, ze se z toho taky dostala. Mne se zda, podle toho, co pises, ze se zacinas pomalu, ale nezadrzitelne uzdravovat. Mam radost. Cauky,Dan

Včera viděla mé jizvy sestra na rehabilitaci a po chvilce překvapení z ní vypadlo: "Ty jsi si něco udělala?" Myslela tím tu jizvu přes zápěstí..., ale pak uviděla i ty ostatní jizvy a mě nenapadlo nic jiného než odpovědět, že jsem zavadila o vařící konvici a polila si ruku... Ach, tak hloupá výmluva... Kdyby mi někdo něco podobného řekl, sama bych mu to nevěřila... Nemám ráda léto a ty blbé krátké rukávy. Kvůli nim se to snažím potlačit a jen tím víc trpím... Kdybych si mohla ulevit... Jen jednu zápalku... Potřebuju si ulevit... Nevím od čeho, nevím proč, ale ten tlak uvnitř mě je tak silný... Nevydržím to. Už ani nedokážu zadržet slzy... Nechci, aby mě někdo slyšel plakat... Už nemůžu...