Sebepoškozování

Koukam, ze Ti to pridavani prispevku blblo. Mne taky. Asi 10 minut jsem se sem nemohl dostat a uz jsem myslel, ze posledni prispevek je ztracen. No nic.Neco tu byt musi, Jiko, krome toho, ze je hokka v puberte. Lidi v puberte blbnou, ale ze by se poskozovali jen tak, tak to ne. Casto to ma co docineni se skolou, rodinou, kamarady a podobne. Proto me napadla nejdriv ta rodina. Treba ji jeji tata presto vsechno chybi (zkus si predstavit, ze je Ti 13-14 a ze bys treba byla v podobny situaci). Na to se pak obvykle nabaluji dalsi veci. Nikdy to neni jen jeden duvod. Kumuluje se to a pak se to provali. Pak se tezko hleda, co a jak a kdy se delo a asi za to bylo zodpovedne. I samotna osobnost cloveka s tim ma samozrejme co do cineni. Jak jsi rikala, ze Verka je citlivejsi, nezli divky v jejim veku obvykle byvaji. Mozna na svym tatovi visi mnohem vic nezli na Tvem nynejsim priteli. Ze ma k nemu mnohem silnejsi a hlubsi vztah... Z nejakeho jejiho duvodu - vzdyt vis, ze deti casto maji hluboky vztah k biologickemu rodici, a to velmi casto pozitivni dokonce i v pripadech, kdy je rodic svym chovanim trapil a tyral nebo i tyra (dusevne, fyzicky i oboji). Vazba mezi rodici a detmi je viditelne velmi pevne pouto, ktere se nesnadno modifikuje a uz vubec ne snadno trha. Proto ji tak moc zalezi, aby se ji venoval pokazde, kdyz se dostane zpet do republiky."My ale s Verčou dost debatujeme, to by muselo být hodně hluboký."To klidne muze bejt. A nevis, co vsechno, i kdyz spolu debatujete, Ti Verka nerekne, nebo to zaobali anebo rekne trochu jinak, nezli to citi. Tata si taky myslel, jaky ze to mame spolu hluboky hovory. A to podotykam, ze tata je fajn, jen je proste jinej, nez ja, coz bylo pro me v ty dobe dost podstatny. Je znamej fakt, ze kdyz se clovek dobere k tomu, ze se dokaze podivat na sve rodice jako na lidi a ne rodice, proste zvenku, ne jako dite, hodne veci se mu ujasni a citi se mnohem svobodnejsi. Zrovna nedavno mi to potvrdil dalsi kamarad. Ale to se Verky v jejim veku netejka. Rikam to proto, abych ilustroval, jak zavazne ty vztahy mezi rodici a detmi jsou a jak moc dite i rodice svazujou.Tak to je zatim vsechno, co me k te situaci napadlo. Treba napadne zitra nekoho neco dalsiho. Kazdej z nas ma svy zkusenosti. Ja uz jsem tomu veku ponekud vzdalen a tak si myslim, ze jini spis maji k tomu co rici, nezli ja. No aspon jsem prispel svou troskou do mlyna ;o)Dobrou noc, Jiko.Dan

No jo, asi by to bylo nejlepší. Ale pro mě je strašně těžký o tom s někým mluvit, a už tuplem s ním.... Taky nevím, jestli to tím nebudu zbytečně rozmazávat. Jestli bych se s tím spíš neměla opravdu jen snažit nějak smířit a něco se sebou dělat, být ráda že on je v pohodě a snažit se na to prostě zapomenout...No popřemýšlím o tom, ono se to taky dost mění, chvíli jsem ve stavu, že bych to třeba i udělala, pak jsem zase jakoby naštvaná a řikám si, že už na něj kašlu (no a moc mi to nejde) atd. Tak uvidím, každopádně díky moc, že se tu se mnou vůbec zabýváš, to je hrozně hezký a už jen ta debata trochu pomáhá.Tak já jdu spát, dobrou noc všem a co nejmíň problémů :-)

mne tomu tiez dajako harasi :o] neda sa mi otvorit predosla tranka, tak neviem co ste tam pisali...

Tak teď to tam máš víckrát, furt mi to padalo a pak se najednou odeslaly všechny.Hezkyyyyyyy.

Ahoj DaneMožná je to trefa. Vztah mají hezký, ale vidí se málo, je furt pryč/ je kamioňák/, dává ji spíš dárky a co je doma tak se jí věnuje. Ale my spolu nejsme. Mám přítele už 5 let a s ním je Verča v pohodě.Ale s tátou se jí stane, že nedá vědět, že přijel do republiky a Verča to zjistí.(a to je doma tak 1x za 3 měsíce) To pak musím potají zavolat, aby si ji vzal. Je tak trochu sobec. Vím, že by to Verču trápilo, možná si myslí, že ji nemá dost rád. My ale s Verčou dost debatujeme, to by muselo být hodně hluboký.

Ahoj DaneMožná je to trefa. Vztah mají hezký, ale vidí se málo, je furt pryč/ je kamioňák/, dává ji spíš dárky a co je doma tak se jí věnuje. Ale my spolu nejsme. Mám přítele už 5 let a s ním je Verča v pohodě.Ale s tátou se jí stane, že nedá vědět, že přijel do republiky a Verča to zjistí.(a to je doma tak 1x za 3 měsíce) To pak musím potají zavolat, aby si ji vzal. Je tak trochu sobec. Vím, že by to Verču trápilo, možná si myslí, že ji nemá dost rád. My ale s Verčou dost debatujeme, to by muselo být hodně hluboký.

Ahoj DaneMožná je to trefa. Vztah mají hezký, ale vidí se málo, je furt pryč/ je kamioňák/, dává ji spíš dárky a co je doma tak se jí věnuje. Ale my spolu nejsme. Mám přítele už 5 let a s ním je Verča v pohodě.Ale s tátou se jí stane, že nedá vědět, že přijel do republiky a Verča to zjistí.(a to je doma tak 1x za 3 měsíce) To pak musím potají zavolat, aby si ji vzal. Je tak trochu sobec. Vím, že by to Verču trápilo, možná si myslí, že ji nemá dost rád. My ale s Verčou dost debatujeme, to by muselo být hodně hluboký.

Jo a jeste jak jsi rikala:"Na druhou stranu, já se k němu nikdy nechovala neohleduplně nebo tak něco, vím že z toho asi odvázanej nebyl,..."Tak me napadlo, zkus si vase ulohy pokud to jde v duchu predstavit prehozene, jako ze Ty bys byla ZAMILOVANA do nej a on by se k Tobe choval jako Ty k nemu. Ja nevim, jestli to bude fungovat, a uz vubec nerikam, ze jsi se k nemu vedome chovala nekdy spatne, jenze kdyz je clovek zalaskovanej, tak vnima jinak, nezli normalne (to teda vim na 100%, clovek je tak nejak mimo a to i kdyz je to jednostranny zalaskovani) a proto treba takhle, tim "obracenim " roli mozna na neco prijdes. Mohlo to bejt nevedomy ublizeni nebo ublizovani, kdo vi? Stejne si myslim, ze promluvit si s nim o tom by vyresilo spoustu veci. Hodne veci uz by nebylo pouhe hadani. Mela bys mnohem jasneji. Jsi chytra zena tak urcite nejak prijdes, jak ho do toho rozhovoru zaprist a jak ho uvolnit ( a sebe samozrejme tez). Kdyby to fakt neslo, zkusime vymyslet neco jineho, jen nas tu preci dost.Nechystas se uz jit na kute? ;o)Dan

Ahoj DaneMožná je to trefa. Vztah mají hezký, ale vidí se málo, je furt pryč/ je kamioňák/, dává ji spíš dárky a co je doma tak se jí věnuje. Ale my spolu nejsme. Mám přítele už 5 let a s ním je Verča v pohodě.Ale s tátou se jí stane, že nedá vědět, že přijel do republiky a Verča to zjistí.(a to je doma tak 1x za 3 měsíce) To pak musím potají zavolat, aby si ji vzal. Je tak trochu sobec. Vím, že by to Verču trápilo, možná si myslí, že ji nemá dost rád. My ale s Verčou dost debatujeme, to by muselo být hodně hluboký.

Kdyz tak o tom premejslim, tak me napada, ze se asi tezko zmenil z prima kluka na hajzlika. Mam dojem, ze nejlepsi by bylo se mu s tim problemem sverit. Zkusit ho vytahnout na sklenicku a dostat z nej, co se s nim deje, proc se k Tobe tak chova. Myslis, ze by nesel?Jinak jestli se Ti na to nabalujou dalsi veci, tak by mozna fakt nebylo od veci zkusit i odbornou radu vedle naseho povidani tady na Doktorce, vic hlav vic vi, obzvlast, kdyz jsou na to studovany ;o) Zamysli se nad tim, jestli chces doktora radsi chlapa nebo zenskou, a pak zkus nejakyho najit podle Zlatejch stranek, nejlip aby Ti to vyhovovalo po ceste do/ze skoly nebo prace anebo blizko bydliste. Nemusis hledat ani nejakyho superznamyho, ti byvaji castokrat pretizeny, protoze k nim chteji chodit vsichni :O) a tak kolikrat nemaji na pacose moc casu. Trik je v tom, ze doktorovi musi na pacientech zalezet a musi chtit jim pomoci a se jim venovat, mel by mit samozrejme nejaky zkusenosti a HLAVNE Ti osobne musi sednout. Proto tezko doporucovat. Nekomu sedne lekar, kterej jinemu pripadne desnej. Snaz se to podchytit driv, nezli se zacnes rezat pravidelne az dokonce pomalu nebudes "mit dost".Fakt si myslim, ze by bylo nejlepsi nejdriv to probrat s nim a pak treba zkusit neco jineho. Hlavne se nesnaz resit vsechno najednou. Zkus odlozit stranou na pozdejsi vyreseni veci, ktery nejsou akutni. Casto se stane, ze se nektere z nich vyresi "samy" jak jde cas a jine, na kterych bys ted stravila mesice casu resenim, se Ti po nejake dobe budou zdat jednoduche k reseni a treba je dokonce vyresis lepe, nezli bys to udelala ted.Dan

No ony tam byly takové fáze - já ho znám fakt dlouho, tak 10 let, nejdřív jsem ho moc neznala, nebral mě, nekamarádili jsme se nijak zvlášť (chodili jsme spolu do oddílu). Pak jsme se začli stýkat víc, pak zas bylo období, kdy jsme se vídali málo (on jezdil když měl volno na jednu farmu) a já právě v tomhle období měla přítele. Až za nějakou dobu po tom, co jsem se s ním rozešla, jsme se začli stýkat zase víc. Pak už jsem vlastně s nikým dalším nechodila (spousta lidí si myslela, že právě chodíme spolu a až na ty intimnosti to tak asi vypadalo, byli jsme spolu hodně a bylo to fajn). S těmi důvody z jeho strany to může být kterýkoliv z těch, který jsi vyjmenoval, to je asi pravda. Na druhou stranu, já se k němu nikdy nechovala neohleduplně nebo tak něco, vím že z toho asi odvázanej nebyl, na druhou stranu by asi nechtěl, abych s ním chodila jen proto, že mi je ho právě líto, jak jsi psal i ty. Proto mě teď tak mrzí, že mi vlastně docela ubližuje. I když kdyby to bylo tak, jak píšeš ty, tak bych to asi měla pochopit.O to asi zas tak nejde, je to tak, v podstatě jsem ráda, že je (aspoň myslím) šťastnej, jenom se s tím musím nějak srovnat já a to mi právě nejde. Nemám moc nikoho, s kým bych si o tom mohla pořádně popovídat a nabaluje se k tomu spousta dalších věcí, takže to prostě přestávám zvládat. Myslim, že pak na všechno reaguju trochu přehnaně, což situaci ještě zhoršuje - samozřejmě, občas pořádná depka a to pak zas slyšim, jak jsem v posl. době protivná atd. No a s tím řezáním už si začínám opravdu připadat trochu "mimo". Ciri

Ja bych taky jeste dodal ;o) otazecku: Kdyz jste spolu "kamaradili", bylo nejake obdobi, kdy jsi mela pritele, kdy jsi s nekym chodila?

"...já mám pocit, že prostě dneska už lidi, kteří nemyslí jen na sebe, prostě neexistují."Ba ne, Ciri, to je s prominutim blbost, existujou, ale je jich malo a tezko se hledaji, ale muzu Ti s urcitosti rici, ze existujou. Urcite jeste ve svym zivote nejaky objevis, klidne se s Tebou vsadim.Dan

"Nikdy jsme spolu nechodili, a to protože já nechtěla. Měla jsem ho fakt ráda jako kamaráda, ale neměla jsem pocit, že bych ho milovala. On se mnou chodit chtěl, a snažil se o to dost dlouho (v podstatě několik let). Teď si našel holku, a je i po kamarádství."To mi docela pripomina me :o) Taky jsem moc chtel a ona nechtela a taky to trvalo nekolik let, jen s tim rozdilem, ze jsme se pak jeste nejakou dobu kamaradili, nezli to postupne temer utichlo. Docela to jeji odmitani prispelo k tem mejm depresim. No jo, takovej je halt zivot. Nechtela nechtela, nebude se mnou jen z litosti ... Dneska uz je mi to jedno, mam jinou slecnu... Mozna, ze se citi, ze jsi mu ublizila? Mozna, ze se pomoci te jine divky snazi na Tebe zapomenout, zapomenout a odsunout ty trable, ktere s tou nestastnou laskou k Tobe mel (a mozna jeste stale ma) a tak se snazi, aby vase vztahy byly co nejpovrchnejsi, aby se mu zapomenout podarilo? Mozna je to taky trosku z trucu? Neco na zpusob: "Nebyl jsem Ti dost dobrej, tak hele, tahleta me chce a ja se ji budu venovat Podivej o co jsi prisla!" Tezko rict, neznam ho ani Tebe a uz vubec nic nevim o vasem vztahu. Nenapada me proc by, kdyby byl stasten, se k Tobe choval tak odtazite a odmitave... Snazi se neco neprijemneho co je s Tebou spojeno odstrkovat ... asi ...?

Ještě bych dodala, že občas mám pocit, že jsem si o něm vytvořila trochu iluzi - ale to mě uklidňovalo, mohla jsem si říkat, že je super, že přece jen lidi jako on (jak jsem ho já viděla) ještě existují, že nejsou všichni takoví sobci a podrazáci jak se zdá - a teď mi tu iluzi úplně rozbil, a já mám pocit, že prostě dneska už lidi, kteří nemyslí jen na sebe, prostě neexistují. Bylo by to na hodně dlouhý vysvětlování.... ale zatím to snad stačí takhle.Ciri

Ne, tak to zas není. Poděkoval, to jo. Dal jí ke mě, protože jsem se nabídla, i když on je stejně asi nejradši, když jí hlídám já, protože může být v klidu, že pes je v pohodě. O to vůbec nejde, naopak, v minulosti toho pro mě strašně moc udělal, teda i já pro něj, hrozně jsem mu věřila - no když už jsem v tom vysvětlování, tak ono je to fakt složitý. Nikdy jsme spolu nechodili, a to protože já nechtěla. Měla jsem ho fakt ráda jako kamaráda, ale neměla jsem pocit, že bych ho milovala. On se mnou chodit chtěl, a snažil se o to dost dlouho (v podstatě několik let). Teď si našel holku, a je i po kamarádství. Byla jsem zvyklá, že v něm mám oporu, že mu můžu všechno říct, že mě má rád a zajímá se o mě, stejně jako já o něj. Mám pocit, že bych překousla, že si někoho našel (co jsem taky mohla jinýho čekat), ale už neustojím, že už se o mě prostě nezajímá - ani jako kamarád - on se ke mě chová slušně, to jo, ale už je to takový to "povrchní", mám dojem, že teď už ho doopravdy nezajímá, jak mi je, dřív ho to zajímalo. Já nevim, možná jsem jenom šíleně sobecká, fakt už se v sobě moc nevyznám. Ono se právě k tomu přidružilo spousta dalších problémů, takže to, že jsem ztratila tu oporu, co jsem v něm měla, teď pociťuju ještě mnohem víc, nikoho jiného takového nemám a už fakt nevim kudy kam. Ciri

Ciri, To Ti ani za to hlidani nepodekoval? Bere to jako samozrejmost? Nebo k Tobe ma nejakej negativni vztah? Esli jo, proc teda dava hlidat fenku zrovna Tobe? Nebo Te proste vyuzil ke hlidani, kdyz nikoho jinyho nenasel, nebo ho jiny lidi odmitli? Moc tomu nerozumim... Ja nevim, i kdyby Te nejak nemel rad a jednoduse vyuzil toho, ze mu ji pohlidas, treba proto, ze fenecka se v Tve spolecnosti citi dobre a on ji ma rad a chce aby ji bylo fajn, kdyz neni s nim, tak aspon spolecensky podekovani a slusny pozdraveni by rozhodne bylo na miste.

Ahojky,tak já už jsem tu zas (začínám se na těch stránkách stávat dost závislá :-), pořád hlídám, jestli něco nepřibylo. Já jsem dneska zase v pr... Asi se vám to bude zdát v podstatě směšný, ale byl u mě ten kamarád, kvůli kterýmu teď vlastně tak vyvádím (jak už jsem tu psala dřív, asi to někdy budu muset pořádně vysvětlit, ale teď ještě ne), hlídala jsem mu psa. Ona je to fenka z našeho chovu, takže když je potřeba,tak jí pohlídám ráda, máme jí tu hrozně rádi a ona se sem taky vždycky těší. No a teď sem jí hlídala, aby on mohl jet na výlet. Dnes si pro ní přijel, sotva pozdravil, zeptal se jestli nezlobila a zase čau - teď byste se asi ptali, v čem je vlastně problém, ono to normálnímu člověku asi nepřijde, ale já pořád čekám, že se mě třeba zeptá, jak se mám, jestli jsem v poho.... já nevim, fakt jsem asi mimo, vím že se nezeptá, že už ho to nezajímá, ale nemůžu se s tím srovnat. Když odešel, tak jsem myslela, že se zblázním, něco tak hroznýho jsem už dlouho nezažila (a navíc musim vypadat v pohodě aspoň před mámou, nechci jí přidělávat starosti), měly jsme jít do města - já fakt nevěděla co, tak jsem se zamkla na záchodě a pořádně se fikla, zabralo to okamžitě. Já už to párkrát udělala, ale tohle bylo - řekla bych - nějaký jiný, ani jsem nečekala, že to tak pomůže. Ne že bych okamžitě byla veselá, ale spíš bych řekla otupělá, což je lepší. A byla jsem zase schopná se trochu přetvařovat a vypadat v pohodě.Začínám vážně přemýšlet, že bych si začla k nějakýmu psychologovi, tak kdybyste věděli o někom dobrým v Praze, tak písněte.Jinak k tomu, co tu psali Dan a tuším Miška - mě se taky dost těžko přiznává, že mi není dobře, právě já mám pořád zakódováno, že bych se za to stydět měla, že je to slabost. Drážo můžu se zeptat, co vlastně děláš za školu? A to jsi tam i šla jen kvůli rodičům nebo jsi zjistila až pak, že to dělat nechceš? Jo a Jiko, můžu se zeptat, jak jsi na to u své dcery vlastně přišla? Ona to dělá tak, aby bylo možné si toho nějak snadno všimnout? Protože mě připadá, že pokud by chtěla někoho citově vydírat, tak by právě chtěla, aby si toho někdo všiml. Já si schválně vybírám třeba stehna - teď bude zima a vím, že to nikdo neuvidí, o to taky nestojím, tudíž bych řekla, že to není forma nějakého vydírání. Ale třeba se pletu. Tak zatím čauky Ciri

Jiko, a jakej ma vztah Tvoje dcera k tatovi?Dan

Ahoj. Ne,ne,nemám to vůbec na háku, kdyby to tak bylo, hledala bych odpovědi a snažila se porozumět? Máme společný bruslení, to jsou večery, které máme jen my dvě ženské pro sebe, kde si i dost věcí řekneme.Chodíme spolu do kina, plavem. Protože dělám skoro do večera, máme svý večery. Ale poslední dobou kvůli jednoho kluka začala trochu blbnout. Ke konci roku si pro ni přijel až před školu a ukecal ji, tak do ní nešla. Jeden pitomej den, ale přesto... udělala něco co se nedělá a já ji nemůžu jen tak říct dobrý. Pak začaly návštěvy různých bytů, pozdní příchody domů. Tak se to začalo probírat bez zákazů, pak se muselo přitvrdit, ale to zase začala lhát. Ono to není ze strany rodičů tak snadné. Kdybych ji měla na háku, tak se nezajímám. Ale ona má 13, brzo ji bude 14 a znáš to, vypadá a cítí se tak na 16. V životě když něco poruším, dostanu po prstech a jde o to jestli to chápu, že jsem něco provedla a nebo se budu ještě cítit, že mi ubližují? Myslím, že má trochu posunutou hranici vnímání, že je citlivější a víc si vztahuje na sebe než je zdrávo. A ono je to ke mě taky trochu způsob vydírání typu nikdo mě nemá rád a já se taky nemám ráda. Když říkám volněji myslím tím, že u nás je to o pohodě a důvěře, žádné zákazy a příkazy, sama to nemám ráda.