Sebepoškozování

Předmět: sebepoškozování Autor: Barbora Datum: 4.11. 2004 12:00:43 Ublizuji svemu telu abych si ulevila od psychicke bolesti.... Předmět: sebepoškozování Autor: katy Datum: 5.11. 2004 14:43:56 Ahoj Báro, znám to, vím co cítíš a jak je to těžké... Řezala jsem se přes rok - do konce života mám zjizvené ruce, částečně i nohy, břicho, pokoušela jsem se o sebevraždu... Když si na to období vzpomenu, děsím se a vím, že do tohohle stavu není nikdy těžké se dostat a můžu zase lehce spadnout... Pokud chceš, napiš mi na mail, možná si máme o čem povídat, moc ráda bych ti pomohla! Mně z toho všeho pomohla starší kamarádka, takřka sestřička, ukázala mi, že je nejdůležitější podpora a důvěra, podržení. Poznala jsem, jak je život moc hezký a rozmanitý, zažily jsem ty nejhorší propasti, ale pak přišlo rozjasnění, uvědomila jsem si, že si v dnešním světě můžu vybrat takřka cokoli, co mě bude uspokojovat a naplňovat, můžu si v něm najít spoustu věcí, činností, myšlenek... - směr života.Vím, co sebepoškozování je, přirovnávala jsem to k peklu za živa a nejhorší ze všeho byly ty touhy, bezmoc, bolest, bolestivé jizvy, které všechno zanechaly až do teď - i když se má duše určitým způsobem zhojila, ony jizvy mi to všechno budou připomínat na vždy...Moc ti držím palečky, přeji moc sil, hodně síly!!!!!!! a byla bych moc ráda, kdybys napsala - je to na tobě...Přeji co nejhezčí den, a bez bolesti!!! Předmět: sebepoškozování Autor: katy Datum: 5.11. 2004 14:44:18 Ahoj Báro, znám to, vím co cítíš a jak je to těžké... Řezala jsem se přes rok - do konce života mám zjizvené ruce, částečně i nohy, břicho, pokoušela jsem se o sebevraždu... Když si na to období vzpomenu, děsím se a vím, že do tohohle stavu není nikdy těžké se dostat a můžu zase lehce spadnout... Pokud chceš, napiš mi na mail, možná si máme o čem povídat, moc ráda bych ti pomohla! Mně z toho všeho pomohla starší kamarádka, takřka sestřička, ukázala mi, že je nejdůležitější podpora a důvěra, podržení. Poznala jsem, jak je život moc hezký a rozmanitý, zažily jsem ty nejhorší propasti, ale pak přišlo rozjasnění, uvědomila jsem si, že si v dnešním světě můžu vybrat takřka cokoli, co mě bude uspokojovat a naplňovat, můžu si v něm najít spoustu věcí, činností, myšlenek... - směr života.Vím, co sebepoškozování je, přirovnávala jsem to k peklu za živa a nejhorší ze všeho byly ty touhy, bezmoc, bolest, bolestivé jizvy, které všechno zanechaly až do teď - i když se má duše určitým způsobem zhojila, ony jizvy mi to všechno budou připomínat na vždy...Moc ti držím palečky, přeji moc sil, hodně síly!!!!!!! a byla bych moc ráda, kdybys napsala - je to na tobě...Přeji co nejhezčí den, a bez bolesti!!!

Milá Jiko, díky za názor, takhle jsem taky uvažovala, ač se to bude možná někomu zdát absurdní, zavolala jsem jí, že bychom se měly sejít a vysvětlit si to, bez zbytečných impulzivních emocí.Souhlasila, jenže je nyní nemocná, tak příští týden, uvidím, myslím, že to vysvětlení dlužíme jedna druhé. No, každobpádně si to přestávám malovat, takže budu jen mile překvapena a doufám, že ano. Milá Ivo, jak píše Pajka, miminka bych se nebála, máš v sobě tolik citu a pochopení, víš jak bolí i nefyzická bolest- třeba nezájem rodičů...., prostě, jestli tu bude ten malý cvrček, budeš skvělá máma Dráža

Ahoj Drážo,píšu po dlouhé době, ale to neznamená, že se sem za vámi všemi nechodím koukat. Několikrát jsem četla, co se ti to vlastně přihodilo s tvou terapeutkou a možná se na mě teď všichni sesypou, ale zkusila jsem i druhý pohled. Co když ta terapeutka právě z profesionálního hlediska navrhla jen jednoho, aby se nekřížila terapie jednoho s druhým a věci, které ti vrátila, ti dala jen proto, aby jsi je mohla novému terapeutovi předat, aby mohl pokračovat a viděl, kudy jste se ubírali? Pravda je, že Tě neměla zatížit emocemi, jako třeba pláčem nebo výčitkou, to neschvaluji, to nebylo profi. Mohla u tebe vyvolat špatné svědomí a výčitky. Ale možná jí to přišlo jen líto, v ten moment, že něco končí a jen projevila emoce. Odcházíš s tím, že víš, že jí na tobě hodně záleželo, ale musela se zachovat tou SMS, z pohledu lékaře,tak jak se zachovala - že jsi se rozhodla sama. Dala ti přece na výběr. Možná mohla říct, jaké důvody ji vedou k tomu, že nepřistoupí na kombinovanou terapii. V podstatě ti dala na výběr a ty jsi se rozhodla. Možná tě za tu dlouhou dobu dost nepoznala a neodhadla formu svého jednání a následky, viz tvůj zmatek z celé situace. Kdo ví? Jsem každopádně na tvé straně, ale taky jsem zastáncem říct si, zeptat se, jestli to druhý náhodou neříká jinak než to já chápu. Jsou to jen dedukce, názory a tak doufám, že se na mě ostatní moc nesesypou, protože vás tady mám všechny moc ráda, za to jak pohotově dokážete přispěchat na pomoc. Měj se krásně a pozdravuji úplně všechny.

Ivo, moc hezky, dojemně a mousře Ti to Niky napsala, její rady jsou obecně platné a pokud je člověk přijme a naučí se praktikovat, pak vítězí sám nad sebou a má v duši klid a mír...Máš přece maminku, jenom se nechová podle Tvých představ. Můj syn pracoval jako vychovatel u mentálně postižených dětí. Často šlo o týrané děti, které vedle svých rodičů prožívaly tělesné i duševní peklo, vzájemný kontakt mají zákazaný, ale ony přesto převelice touží po svém domově, po mamince, je to jejich přání číslo 1. Na světě je příliš mnoho bezpráví, často přemýšlím, co můžu pro takové děti udělat, aby to pro ně mělo co nejpozitivnější efekt a není to vůbec jednoduchý problém. Jeden člověk nemá dost širokou náruč, aby jemohl všechny přivinout a zahrnout láskou, může se pokusit vylepšit prostředí, v němž žijí, rozšířit a zpestřit život všemožnými příjemnými aktivitami, ale je to málo. Neboj se dávat své mamince najevo svou lásku, nevadí, že nebude reagovat podle Tvých představ, podstatné je, že Ty se zachováš podle toho, co Ti poradí srdce.Miminka se neboj. Jako maminka budeš určitě úžasná. Jsi samostatná a máš partnera. S největší pravděpodobností by Tě těhotenství pozitivně přeladilo a Tvůj život přesměrovalo i stabilizovalo. Není to tragédie, naopak. Mateřství dává ženě sílu a obrovským způsobem nádherně prohlubuje a obohacuje život. A tady je spousta lidí, kteří jsou připraveni Ti pomoci, nejen radou! Tak se drž a dej vědět!!!

Ahoj Nici,moc Ti děkuju, za krásný psaní. Až jsem se u toho rozplakala. Kéž i moje matka mi napsala nějaký krásný dopis. co dopis, stačila by jediná věta, jediný hezký slovo a byla bych šťastná. Nemůžu teď spekulovat o tom jestli se to stane nebo ne. Ale stát se může cokoliv. A ať byla minulost jakákoliv, tak jí chci říct, že jí mám stejně ráda. Nevím jestli budu mít někdy tu možnost jí to říct, ale doufám, že jo.Je mi moc smutno. Ze situace, která je s mojí mámou. Prostě mi chybí. Ikdyž je těžká alkoholička, jenom mi vyčítá apod. Nedokážu se s tím smířit, že by byl mezi náma už definitivní konec.Je mi z toho moc smutno. A je pravda, že musím zapomenout na minulost, o což se snažím, ale někdy to prostě příjde. Strašná lítost. Hodně bolavé vzpomínky....Včera jsem psala, že mám jeden problém.A to je takovej, že možná čekám miminko. Není to ještě jistý. Ale mám smíšené pocity. Na jednu stranu ho hodně moc chci a na jednu stranu se strašně moc bojím, že to ještě nezvládnu. Takže jsem z toho celá rozladěná. Navíc beru léky...Dnes odjíždím zpět na psychoterapii a zkusím jestli mě tam pošlou na gynekologii. Možná plaším předčasně, ale co když....No prostě mám strach. A tak se do toho zaplítá i moje máma, protože ta mě úplně odepsala a já jestli opravdu čekám miminko, tak na to budu sama. Teda s přítelem. A potřebovala bych nějaký takový ty "maminčiny " rady. No jsem prostě teď dost ve stresu, protože už jsem to 20 dní nedostala. No uvidíme zítra až to řeknu doktorce.A jestli budu čekat miminko, tak nevím. Fakt se bojím. No prostě jsem celá zmatená. Ale třeba jen plaším a mimi nečekám, ale ta obava tam pořád je.No zítra budu chytřejší. Tak mi prosím držte palce. možná je to zmatený, tak se omlouvám. No už musím jít, za chvíli mi jede vlak. Tak Nici, ještě jednou děkuju, za tu krásnou větu.A všem přeju hodně síly a mějte se krásně. Zítra napíšu, teda jestli se dostanu k netu, jak to dopadlo. Tak se mějte moc krásně. Mám vás moc ráda!!!!!Ahoj Iva

Ivo, nechci rikat nic negativniho, ale zminim se o vcerejsim pripadu a vlastne celkove je to v positivnim svetle. Vcera se poradala oslava zivota moji krasne zname, ktera tento mesic zemrela na rakovinu. Jeji dcera uz je vystudovana advokatka, ale tento rok se prihlasila se na dalsi studie v Oxfordu v Angliji, ktere zacaly tento mesic. Nechtela tam odjizdet kvuli mamince, jelikoz vedela ze tu uz tak dlouho nebude. Ale jeji maminka ji donutila tam odjet a musela slibit ze si nebude brat volno prijet nazpet a jen se soustredovat na studije. Ze ani nechce pohreb jen party pro pratele a tak ted ta dcera poprosila svoji pritelkyni(moji dceru) tam precist dopis pro ostatni. Zminovala se tam co ji jeji matka casto pripominala - " kdyz se rano probudis mas dve moznosti - byt cely den nazlobena co se ti stalo minuly den nebo se zamerit co chces dokazat a udelat si krasny a uspesny den" A me se to libilo a je videt, ze toto jsou dve velmi silne zeny, ale tobe chci pripomenout, my kazdy mame moznost si davat ty spravne myslenky. Delej si svuj krasny zivot. Kolikrat nemuzeme dostat co chceme, ale pak se s tim musime smirit. Takze doufam ze napises jak vyuzivas svoji energiji na neco velmi positivniho! Ahoj

No, nevím jestli jsem nenapsala samý blbosti....mám to v hlavě teď trochu zmatený, protože řeším ještě jeden docela závažnej problém.Ale o tom jindy.Mám vás moc ráda!!!!!!

Ahoj všem,no nevím přesně jak a co napsat. Takže nejdřív chci poděkovat Nice....Asi máš pravdu, že myšlení mojí mámy je už tím alkoholem otupělé.Ale pořád se s tím nemůžu nějak srovnat. Máma je máma a mě to její chování moc bolí. Nikdy jsem nezažila, že by mě obejmula, pohladila a řekla, že mě má ráda.No a ikdyž jsem dospělá, tak mě to prostě přepadne a tu mámu hrozně chci.Jsem jako malý dítě.Drážo,nic si nevyčítej. Jak už psali ostatní, není to tvoje vina. Já v tom lítala opačně. Upnula jsem se na svoji psycholožku až moc. Byla jsem totálně na dně. Ona mi moc pomáhala a taky dávala dárečky. Ale to bylo ze začátku. Pak si uvědomila, že takhle se dál neposuneme. A drží si odstup. Ze začátku mě to hodně bolelo. Ale přebolelo. Teď, když je to jen vztah terapeut - klient je to lepší. Posunuly jsme se hodně do předu v řešení mých problémů. Občas mi řekne, že jí na mě záleží a že mě má ráda. Ale jinak je to normální vztah klient - terapeut. A jsem za to moc ráda. Ikdyž to ze začátku moc bolelo. No jak jsem psala výš, pořád jakoby hledám tu " mojí " mámu.No ale to asi tlachám nesmysly, viď?Je mi to hrozně líto, že nevím, jak Ti mám poradit....řekli to za mně ostatní....moc se omlouvám.No jinak jsem na víkend doma a zítra zase odjíždím. Je to tam dobrý, sice se to trošku změnilo, jsem v jiné skupině než minule, takže jsem u jiné psycholožky. A je tam víc aktivit. Ale jinak dobrý.Ale hrozně se mi tam stýská po Michalovi. No uvidíme, snad mi to pomůže zase o krok dál.Nemám moc času, ale chci vám říct, že na vás všechny moc myslím a zajímá mě jak se máte.Tak se všichni držte, myslím na vás a zase někdy ahoj.

Drážo,Ty studuješ v Brně? Napiš mi klidně na mail...jestli chceš

je mgr. pod hlavičkou živnosti psychoterapeut a vlastně mi byla doporučená terapeutkou, kterou mi doporučil můj terapeut místo sebe.její sexuální orientaci neznám, vlastně o ní nevím vůbec nic, ani jakou má ráda barvu...., nikdy o sobě nic neřekla.asi jsem trochu praštěná, ale měla jsem o ní podivné sny, a strašně jsem si přála, aby to byly jen sny a ignorovala jsem je, připadalo mi, že jsou to jen mé fantazijní přeludy,že třeba po ještě větším sblížení toužím já a ne ona, jenže v těch snech jsem se spíš bránila,jako v jakýchkoli snech,ať už je tam kdokoli- jsou tak nabité násilím a tělesným kontaktem, naštěstí se budím, takže nevím, jak to dopadá, ale dokážu potom třeba i celý den brečet.( hm, tak to jsem dost odbočila) tak nevím.mělo to i pozitiva, byla jsem tolik raněná, že jsem v tu chvíli ani nepomyslela na to, nějak si sama ublížit, to až nyní, když se to trochu usadilo,jako by se ve mně tím vším ještě něco otevřelo, štítím se sama sebe, najednou mě to přepadne, doslova ze sebe strhám oblečení a běžím do sprchy, no ,snad to přestaneještě jednou všem moc děkuju. Už je to lepší, taky hlavně vaší pomocí Dráža

Drážo, klid! Chyba byla jednoznačně ve Tvojí terapeutce. Nereagovala profesionálně ani normálně. Jsou v ní nakumulované emoce, příliš mnoho, příliš nebezpečně. Nedává Ti, má tendenci brát. Mohou v tom být nezdravé ambice být jedinečná a nejlepší, mohla to vzít taky jako své selhání, řeší si evidentně nějaký komplex a je velmi labilní. Promiň, ale musím se zeptat i na její sexuální orientaci... Už bych to s ní nerozebírala anebo pokud, tak bych mluvila o její psychice, o abnormalitě její reakce na Tvé sdělení. Neboj se otevřít lidem. Všichni nejsou přece úchylní ani ultimativní, v lidech obecně je spousta zadržovaných emocí (teď mám na mysli ty pozitivní), neboj se je ventilovat.

Drážo udělala jsi dobře!!!Spíše byla chyba vůbec k ní chodit! Ale tos nemohla vědět!Ona je opravdu psycho a jak je napsáno výše, byl to maximálně neprofesionální přístup! Spíše se upínají pacienti-klienti na lékaře, ale naopak...To už je na pováženou! Ona sama měla jistě velký problém, protože to je fakt drsné...Správný lékář si musí držet profesionální odstup, i když mu na svém klientovi velice záleží, má ho rád a chce mu pomoci!Takové lékaře už opravdu nenene!!!Netrap se!!! Ty za nic nemůžeš! I když byla jistě velice hodná, milá, přátelská...Měla problém a hodně velký, sama jistě potřebovala odbornou pomoc.Přejde to!Řekni si, že ten kdo bude mít jistě odstup, ale jen z čistě profesionálního hlediska, Ti pomůže, a jistě pomůže, a více!!! Tomu věřím!Ale nemohla za to...Možná si to také neuvědomovala, trpěla, nebo si to prostě nechtěla přiznat...Můžu se jen zeptat, ona byla psychiatr, psycholog nebo psychoterapeut? Jaký měla titul?Pa a netrap se!!!

jediný důvod, proč jsem od něj odešla bylo, že jsme měli oba pocit, že je načase opustit ,,otcovské hnízdo" je to mezi námi tak trochu hra na otce a dceru, trochu mě vychovává, utěšuje, křičí na mě a to doslova, že ho seru, že by mě nejraději ohnul přes koleno, dokáže mi ale i utírat slzy a obejmout mě. Nikdy mi neříkal jak moc mu na mně záleží, ale tím, co dělal to dokázal, když mi bylo zle a zavolala jsem mu, klidně na mě v ordinaci počkal i do osmi dovečera nebo mě šel navštívit do nemocnice, hm, když to čtu, taky divný vztah.tak se vracím na ,,místo činu" , ale moc mě mrzí to, co se stalo, pro toho původního terapeuta to nebyl problém nakombinovat oba vztahy, spíš to uvítal- žena může poskytnout klientovi něco jiného než ,,chlap", jenže on to problém byl a největší můj, protože to, co se dělo jsem nečekala, no, příště už budu ve střehu, abych se něčemu takovému vyhla.jen nevím, zda si to sní mám ještě vše vyříkat a objasnit,protože tomu vůbec nerozumím, kde jsem udělala chybu- rozum i vy říkáte, že to nebyla moje chyba,jenže to ve mně pořád hlodá.působí to na mě jako už tolikrát- buď budeš se mnou a dělat to, co chci nebo můžeš jít, tohle jsem hodněkrát zažila- od rodiny, možná proto mě tohle tolik zranilo asi do toho vkládám hodně starých emocí. jenže se najednou cítím strašně sama, že slova, že na mně někomu záleží jsou pouze slova a těm se nedá věřit, tolikrát jsem se spálila, mám pocit, že jsem zase neuchránila své vnitřní dítě a to pláče. Držela jsem jí za ruku taky asi proto, že dávám lidem to, co bych sama potřebovala. Moc moc Vám všem děkuju, věděla jsem, proč se jdu vypovídat právě sem. Tady se cítím v bezpečí a není to jen tím, že jse vlastně anonymní, ale protože jste tady všichni velmi chápaví a víte, co člověk prožívá a nenecháte nikoho ve štychu Díky díky Dráža

Drážo,jsem přesvědčená,že chyba je v tvé terapeutce.Její přístup se mi jeví jako naprosto neprofesionální.Zřejmě nezvládla"přenos".Já osobně bych k ní už nešla a pokračovala bych s bývalým terapeutem,pokud mu důvěřuješ.Nevím totiž,jaký byl důvod tvého odchodu od něj.Mnohdy i cesta zpět je důležitá pro další rozvoj.Přeji ti hodně štěstí a nenech se zmást nynější náladou.Věřím,že čas ti ukáže k čemu to bylo dobré.D

Napisu Ti co nejdriv na e-mail, ale tak, jak to pises, tak mam dojem, ze spis z jeji strany byl pristup k lecbe neprofesionalni, mozna by sama potrebovala nejakou terapii. Ty a kdokoliv jiny mas PLNE pravo se obracet treba na dvacet lekaru, kdyz se Ti bude chtit a psycho-lekar by s tim mel pocitat, ze se o nekteri pacienti pokusi. Neni to nic nenormalniho. Mam otazku, ale spis do plena: Proc, kdyz ji na Tobe tak moc zalezi, Te chtela lecit jen sama a nechtela, aby Te mohl lecit i nekdo jiny, zejmena, kdyz pro Tebe nebyl uplne cizi a hodne Ti pomohl?

Ahojky, asi bych potřebovala poradit, či spíš líp, znát váš názor na to , co se mi už před týdnem přihodilo a stále se mi to honí hlavou. Má terapeutka mi vždy říkala, žejí na mně moc záleží, že přece musím zažít zájem o svou osobu( protože to je přesně to, čeho se bojím) nešetřila ani slovy, že mě má ráda a dostala jsem i dárek k svátku a narozenínám, ale najednou toho bylo na mě nějak moc,potřebovala jsem pomoc prakticky- prostě poradit, jak bojovat a ne se v tom utápět a všechnu tu bolest prožít potřebovala jsem prostě cítit ještě někoho dalšího, a tak jsem zkontaktovala svého dřívějšího terapeuta, který mi navhl, abych se domluvila s terapeutkou, zda by nějakou dobu nebylo možná terapie kombinovat. To jsem udělala, nečekalal jsem to a dostala zápornou odpověď- vlastně ultimátum- buď ona nebo on, což mě ranilo a rozplakala jsem se. Ona se málem rozplakala taky, když jsem jí oznámila, že teda možná skončím, přitom to vlastně čekala, protože mi připravila mé obrázky, které jsme při terapii využívaly. Spíš jí hodně zarazilo, že jsem se setkala s dřívějším terapeutem, najednou byla někým úplně jiným, no, dopadlo ta tak, že jsem jí za ruce držela já a utěšovala a připadala si jako pěkný hajzl, že jsem jí ublížila,a pořád ten pocit mám. Napsala jsem jí SMS, že mě moc mrzí, že ukončila náš vztah, že mi vlastně dala nůž na krk a nutí zvolit jednoho, což doteď nejsem schopná, dostala jsem odpověď, že jsem to vlastně ukončila já, jasně a stručně. Moc mě to trápí a bolí, mám pocit, že nešlo o mě,ale o úspěch v terapii, o to jde samozřejmě taky, ale já se snažila držet si odstup a dodržovat distanc terapeutka klient, jenže jsem jí uvěřila, že jí na mě opravdu moc záleží a jak moc mi chce pomoc, že nejsem sama(tak nyní jsem) tak jsem si jí dost pustila k tělu, nyní mě to hrozně mrzí, mám pocit, že tomu, co mi navykládala ona a spousta dalších lidí(kteří mě nakonec nejvíc ranili-otec...)už nikdy neuvěří, taky mám pocit, že už nikdy se nechci s nikým seznámit, nikomu o sobě již nic neřeknu, je mi tak smutno, tohle všechno tolik bolí a zatím nic co znám to nepřetlouklo, zdá se to jako maličkost, že? možná je to doopravdy moje chyba, možnájsem neměla hledat pomoc ještě někde jinde, možná se chovám jako rozmazlené dítě, které chce to, co mít nemůže a vztekle dupe. vlastně vůbec nevím. je to asi hodně chaotické, ale jestli se v tom někdo vyzná, napište mi svůj názor, i když je to určitě všechno hodně subjektivně zabarvené. díky Dráža

Ivo, precetla jsem si nekolik poslednich clanku a chtela bych ti rici, ze se zbytecne zrusujes nad svou matkou. Rikas ze hodne pije a tak jestli je alkoholik ona je nemocna, urcite plna spatnych nalad a ma alkoholem poskozene mysleni.S takovyma lidma se moc neda rozumne vykladat. Ona by se mela dat na leceni. Myslim ze lidi jako tvoje matka umeji hodne stresovat ostatni a tak si uvedom tu situaci a neber nic osobne. Ja o vas moc nevim, ale z parti vet od tebe si to myslim. Priste kdyz budes zase s ni mluvit, predstav si ze jsi obklopena bilou svetelmou stenou a zadne urazky te nemohou dosahnout. Nic te uz nemuze rozrusit! Uvedom si, ze ona je nemocna a takove lidi bohuzel ublizuji a kazi zivot ostatnim ale tebe to uz nezasahuje! Dale si myslim ze ona by mela zkusit AAA. Dale ty jsi urcite hezka holka, ale ta negativita od matky te ovlivnila. Prestan vybijet bolest na sobe, jsi dobra jako kazdy jiny a tak snaz se zapomenout na minulost a dnes je ten den kdy zacnes novy zivot. Usekni tu minulost a uz na to nevspominej - to by bylo nejlepsi co bys mohla udelat. A zacni se met rada. Kazde rano si rekni - jsem krasna, cenna osoba! Zkus to, Ahoj

jo, Johanko, já jsem taky jenom ,,děsně nešikovná", takže, snad jednou budu zručnější:)) Hezký den Dráža

tak moje máti mou nepozorností viděla část mých ran a jizev a co myslíte... politovala mne, že jsem z té práce na zahradě celá poškrábaná... to přesně odpovídá všemu...poslední dny jsou plný práce a únavy, pořád dokola...ve středu jdu zas k doktorce tak uvidíme co dál

Drazo, zjistil jsem, ze to je tu normalni. Cas od casu si proste vsichni daji na par dni pohov. Neni to ani dobre ani spatne. :o)