Totální endoprotéza kyčle

Hanko, četla jsem tvoje...Ajo,
takový dlouhý příspěvek jsem Ti napsala a najednou frnk a je někde v háji. Nevím, co jsem kde zmáčkla, ach jo. Tak tedy znovu, aspoň to nejhlavnější:
Po první operaci jsem na tom byla stejně jako Ty, vč. "hroší kůže". Na neoperovaný bok jsem se otočila také snad až někdy druhý měsíc. Po té druhé ale bylo všechno jinak - snadnější a rychlejší. Na bok jsem se otočila sama už asi třetí nebo čtvrtý den po operaci, chůze i cvičení mi šly daleko lépe a spousta různých nepříjemností, které jsem měla po první operaci se nekonala. Až jsem z toho byla sama překvapená. Moc Ti přeji, abys to měla také tak. Vím, že se Ti to už blíží, ale jsi holka statečná. Já měla ještě větší strach než poprvé, ale pravda je, že jsem šla už po 5ti měsících, což je krátká doba na to, aby se člověk dostal zase zpátky do psychické kondice. O fyzické ani nemluvě.

Vladimíre, nesměla jsem jíst žádnou zeleninu. Problémy s hodnotami krve už byly v nemocnici. Chtěla bych se zeptat: když jsi měl po druhé operaci kyčle, psal jsi, že jsi přerušil rehabilitaci a cvičil sám doma. Za jak dlouho jsi byl po operaci v lázních Hodonín?

Hanko,
vítej zase zpátky na diskuzi. Tvůj "seriál" se moc hezky četl, mám radost, jak jsi to všechno dobře zvládla a zvládáš. Jen tak dál, jsi šikulka. A napiš zase brzy, co je nového, moc jsme na Tebe všichni mysleli. Jak dlouho budeš v Darkově?

Hanka: zdravím. Tu rehabilitaci nabídli přímo v Bohunicích, nebo byla domluvená předem ?
Ala: Při užívání warfarinu jsem si musel hlídat potraviny ohledně vitamínu K a potom nebyl s quickem problém. Lontrolován doma jen jednou za dva týdny.

Ještě mám dotaz, nemůžu pořád poznat jestli mě bolí kyčel nebo nějakej sval. Jak rozeznám kyčel? Mě ještě asi nebolela nebo co já vím. Před tím to bylo jasné a ted opravdu nevím.

tady je to cvičení-posilování té kachní chůze se to týka v té 2. části.

http://www.bodybuilding.cz/hojda/nejcastejsi_svalove_dysbalance_u_bezne_populace_IV_cast.html

Ahoj Blani, taky na tebe moc myslím a mám radost, z tvých pokroků. S franckou dělám to stejné. I ťuknu do vypínače , abych zhasla světlo.
Až budu v nemocnici, zeptám se na Pradaxu.
Warfarin nechci, měla jsem problémy s qvikem. Hodnoty lítaly nahoru dolů a musela jsem často chodit na odběr k obvodní. Ta musela konzultovat s internistkou moje hodnoty krve , pořád jsem jen telefonovala, měnily mě dávkování a byly obě z toho na větvi. Prý mám rychlý metabolizmus. Nerozumím tomu,tak snad si se mnou v nemocnici poradí.

Jo a zjistila jsem, že FH nejsou tak špatné, vidím na stropu pavučinu, jen zvednu ruku a pavučina je pryč ;o))

Ájo, já brala pradaxu 35 dní prý dělali studie po jaké době se může dostat embolka. Nohy odvazovali 3 den. Mě i když jsem ještě nechodila. Na boku jsem začala ležet tak za 14 dní ale vydržela jsem chviličkku a hned mě táhla hrozně jizva a na břichu ještě pozdějc, bála jsem se na měkké posteli přetáčet. už spím střídavě. KONEČNĚ!!!!!

Petrao 30, to už byla telepatie, poslední 3 dny jsem na Tebe myslela, jak se Ti asi daří. Doporučovali mi všichni rotoped Ketler- je opravdu skvělý, měli jsme ho na rehabce, doma mám jiný starší je tichý a slouží tak jak má. šlapu si denně. Snažím se cvičit hlavně posilovat svaly.

Hanko, teda 90 stupnu mám problém ještě ted udělat sama tak 85 s pomocí 95 když jsem na čtyřech tak i přes 100 st. Měla jsem to v kritickém stavu a dlouho tak to prý vše ovlivní. Ale k normálnímu životu prý těch 90 st.stačí.Ostatní pohyby mám prý skoro jako zdravý člověk. Doma jsem zkoušela něco málo dělat ale pak mě boleli i záda a svaly, tak tiše trpím a dnes jsem všechny pohonila abych tak netrpěla tím že nic nemůžu. Zítra si sednu k žehlení. V sedě chystám vaření, ale vše si nechám donýst pod nos.
Hanko to máš pravdu, že v dnešní době je pohoda chodit na tyto operace, jak umí tlumit bolesti. Měla jsem z toho strach a zbytečně. Nejvíc mě bolelo první cvičení po vytáhnutí epidurálu. asi 3 den po operaci, primář mi to násilím ohýbal do těch 90 stupnů a byl rozčílenej že se mnou špatně cvičí,že mi to tuhne. to jsem i obrečela. Ale opravdu ten stav před operací je velice důležitej. Ostatní kyčle co jsem ted viděla jsou na tom úplně pohodově až mě to dohánělo k depkám. Našla jsem stránky kde píši cvik aby nebyla kachní chůze. Dám ji sem, snad ji ještě najdu. Už ve středu jdu na ortopedii, bojím se co mi řekne.

Hanko, četla jsem tvoje psaní po druhé. Jestli-že dobře počítám, jsi 11 den po operaci. Píšeš, že už jsi v nemocnici ležela na boku. Já jsem si na neoperovaný bok lehla snad až druhý měsíc.. Gelový pytlík z mrazáku jsem si ještě dlouho doma přikládala k ráně. Nohy mě bandážovali a doma jsem nosila až do šesti týdnů po operaci bílé stahovací pokolenky. Co bereš na ředění krve? Jo, jo, pomalu budu chystat zavazadlo.

Hanko, díky, že jsi se ozvala. Vyhlížela jsem tě a už jsi tady! V dobré náladě a spokojená. Mám radost spolu s tebou. Já odjíždím tento měsíc dvacátého druhého. I když jsem si to letos jednou prožila, opět mě mrazí trošku v zádech. Jen doufám, že všechno proběhne tak dobře jako v únoru.
Moc ti přeji, aby bylo každý den lépe a lépe a domů jsi přijela dobře rozcvičená a hlavně bez bolesti.

Hanko, díky. Je moc fajn, že ses tu podělila o své zážitky, věřím, že to hodně lidem opět pomůže a povzbudí je to...
Já do této diskuze tak trochu ještě nepatřím :), totálky ještě nemám a snažím se - obrazně řečeno utéct hrobníkovi z lopaty :)mám oboustrannou nekrozu kyčlí a ortopedi se ještě pokoušeli zachránit mi kyčle návrty a vycpáním hlavic kyčlí vlastními kostními štěpy. Teď se čeká, zda se to chytne. To se dozvím 22. 12.. každopádně mám vše nastudované a ráda se sem vracím, je tu prima parta lidí a dobrá atmosféra.

Pro petru: Toho 15.12., až...Píšu to jako seriál, protože jsem ještě zapomněla napsat, pro ty, které operace ještě čeká, co se mně osvědčilo. Osvědčily se mně "Bětčiny" na operovaném boku zavazovací kalhotky. A kupodivu asi pacientky, které jsou operované v Bohunicích, nechodí na tyto stránky, protože to sestřičky neznaly a pochvalovaly si to.Taky se mi osvědčily crocsy, jednak proto, že jsou údajně z antibakteriální hmoty,z čehož jsem měla dobrý pocit, a jednak se do nich dobře lezlo, jednak neklouzaly ani ve sprše, nemusela jsem být ve sprše bosky, pak jsem je snadno vytřela. Vzala jsem si s sebou Lepicol /vláknina psyllium s prebiotiky a probiotiky a stolice byla naprosto bez problémů.Naopak se mi neosvědčilo vzít si s sebou tlustou knížku, spíš jsem četla časopisy, povídaly jsme se sousedkama /měla jsem na ně štěstí/ a spala jsem, spaly jsme všechny, večer jsme se dívaly na televizi, ale dost jsme u toho usínaly.Čurokap jsem sice vzala s sebou, ale ani jednou nepoužila,hygiena záchodu byla dobrá, takže jsem jen obložila prkénko kousky papíru, bylo to jednodušší a ten čurokap jen docela drahý. Vzala jsem si ho i do sanitky, pro každý pád, ale nebyl potřeba. Velkou chybu jsem udělala, že jsem si vzala jen jednu noční košili.Mylela jsem, že nebude problém dostat každé ráno čistou nemocniční a asi devět jsem si jich naopak nabalila do připraveného zavazadla na rehabilitaci.A problém dostat čistou nemocniční košili byl velký /ale možná je to v různých nemocnicích různé/.Vzhledem k vedru, které v nemocnici bylo, bych potřebovala těch nočních košil deset, přinejmenším, a to jen na ramínka.

Už jsem asi překročila...Pro petru: Toho 15.12., až půjdeš ma magn.res.,budu držet palce. V této souvislosti je pro mne novinkou to, co mi říkal můj operatér, že na magnetickou resonanci se s endoprotézou může, jen je tzo někdy v některých místech nejasnější, jakoby s oparem.A potvrzuji Vladimírova slova, jedna z námá ležel v době, kdy já jsem byla v Bohunicích, U sv.Anny, a nebandážovaly. Blanku vítám doma, budu se snažit, aby v rehabilitaci dělala pokroky jako ona.

Zdravím všechny...Už jsem asi překročila možnou kapacitu textu, tak tady je pokračování: naopak jsem zažila vedle na posteli paní, která asi dva dny ještě zvracela po svodné anestezii.Na JIP to bylo skvělé, naprosto vynikající péče.Očekávané strašné bolesti nebyly. Uměly bolest tak dokonale krotit opiáty a anestetiky, že jsem byla jen spavá a trošku to bolelo. Na JIP se mně osvědčil ten mobil s rádiem, mohl být zapnutý a tak jsem buď spala nebo poslouchala. Po dvou dnech mě přeložili na normální pokoj. Chyběly mně ty zarážky na posteli, co byly na JIP a stálé ležení na boku nebo zádech už bylo dost nepříjemné. Až jsem potom začala víc rehabilitovat, bylo to příjemné.Někdy kyčel nebolela vůbec, někdy, hlavně při vylézání na postel, ano.Ta šibenice nad postelí byla velkým pomocníkem a ta mi chybí zase teď na rehabilitaci, Zatím mám za sebou první noc a teť vlastně celý den už neležím, tak uvidím zase v noci.Spím tak napůl, většinou, protože se bpjím abych neudělala nějaký zakázaný pohyb, to je dost nepříjemné.Cesta sanitkou taky předčila mé očekávání, spolupacientky, které už měly nějakou zkušenost za sebou, mluvily o zimě v sanitce, o házení na sanitářském lůžku. tak to nemůžu potvrdit. Saniták jel dobře, teplo bylo, lůžko bylo z jakéhosi perfektního materiálu, leželo se velice pohodlně. Z takového materiálu bych chtěla matrace v posteli, musím zjistit, co to bylo.Sama jsem si včera všechno vybalila a uložila, ale pak už jsem byla hrozně unavená. Dnes jsme měla první rehabilitaci, ale snad jen na ukázku, asi pětiminutovou, je vidět, že je víkend. A byla jsem taky na kryoterapii na ránu, což je ten modrý zchlazený gelový pytlík.Nohy mi ještě bandážují, postupují tady podle doporučení odesílající nemocnice. Říkaly, že postupy nemocnic se liší v mnoha věcech, bandážování, používání berlí nebo francouzských holí, injekcí nebo tablet proti embólii.Ještě jsem nenapsala, že mám vrůstací endoprotézu, která má mít údajně malý otěr, takže malé opotřebení a umožňuje větší rozsah pohybu. Nyní mám úhel 90 st. mezi stehnem a trupem, do kterého nohu pokrčím sama. Problém mně dělá unožování. Těch 90st.ten fyziotherapeut chválil.Stehy mi vytáhnou příští týden. Zatím je to, jak píšete vy zkušenější,opravdu den ode dne lepší. A dnes jsem si taky uvařila kafe, ale měla jsem problém, jak je přenést z koupelny.Zkusím sehnat nějký těsný sáček s uchy. Nebo mi něco poradíte?

Zdravím všechny, a...Zdravím všechny návštěvníky těchto stránek. Tak už snad mám to nejhorší za sebou, píšu už z rehabilitace v Darkově, kde jsem od včerejška.Pro ty, kteří mají operaci před sebou, je asi zbytečné psát "nebojte se", protože zkušenost je nesdělitelná. Já jsem se té operace bála STRAŠNĚ a zjistila jsem, že skutečnost je dobře snesitelná. Nejhorší to bylo ten den čekání před operací. Anesteziolog přišel až po deváté hodině večer, kdy jsme s mými spolupacientkami na pokoji zhasnuto, dívaly jsme se na televizi. V té tmě na mne češtinou z akcentem vyštěkl, že jdu zítra na operaci a že ji dělají ve svodné anestezii. Abych mu podepsala papír. Věděla jsem, že mi musí nabídnout svodnou i celkovou anestezii a po doporučení neurologa, ke kterému chodím se spondylózou a tou drážděným sedacím nervem, jsem chtěla celkovou anestezii.Nechtěl se mnou o tom diskutovat a odešel bez podpisu. Druhý den ráno mě ohromně psychicky podpořila kolegyně, která pracuje na tom oddělení, že mi přišla ukázat svoji maminku, 80ti letou paní s endoprotézou, která chodila tak dobře, jak mnohé její zdravé vrstevnice nechodí. Operoval ji stejný operatér jako potom mne, tak mě to hodně povzbudilo. Šla jsem na řadu jako první, takže už potom všechno rychle odsypávalo.V předsálí operačního sálu se mě anestezioložky, tentokrát ženy, ptaly, proč nechci tu svodnou anestezii, tak jsem jim to znovu vysvětlovala. Ty byl, na rozdíl od toho jejich večerního kolegy velmi milé a nakonec mě k té svodné anestezii přesvědčily. Jenže se jim po opakovaných pokusech nepodařilo kanylu napíchnout, takže nakonec stejně musela být celková anestezie. Ten můj neurolog měl pravdu, zná moji páteř a jeho doporučení bylo opodstatněné. Do budoucnosti vím, že se na jeho úsudek můžu vždycky spolehnout. Operace prý proběhla standartně. Špatně mě po celkové narkóze nebylo, jen mě lehce bolelo v krku a jak jsem v několika pozdějších dnech zjistila, nemohla jsem si vzpomenout na některá banální slova a názvy. Myslím, že už je to v pořádku.

Zdravím všechny, a gratuluju k pokrokům, hlavně Blance, že už je doma, a že se dává dohromady. Nestíhám teď číst diskuze tady, rekonstruujeme byt, práce, ve zbylém čase cvičím a chodím na rehabku (konečně jsem si našla po půl roce dobrou rehabilitaci). Rezonanci mám 15. prosince, tak mi všichni, kdo znáte můj příběh držte palce :) věřím, že to dobře dopadne, na obě nožky můžu v pohodě došlápnout bez bolestí, ještě tedy musím chodit s berlemi,a chodit minimálně, ale cvičím hodně doma, s fyzioterapeutkou, skvělé je cvičení v bazénu, takže svaly na nohách mám silné.
BLANKO, mám na tebe otázku - prosím tě, jaký ten přístroj na cvičení sis kupovala (je to podobné jako rotoped), tuším, že jste se tady o tom na zač. září bavili, nestíhám si to teď projít, jestli bys mi kdyžtak neposlala prosím tě, link ještě jednou...
držím ti moc palce doma, věřím, že to zvládneš, jestli můžeš, stáhni si spoustu seriálů a filmů, a určitě se nějak zabavíš :) užívej si to, že můžeš odpočívat.
Petra

Mailo,
omezení pociťuju...Heleno,
díky moc za poslání, večer si to prostuduju.

Tak Vás všechny zdravím,...Blanko, taky Tě vítám doma. To je prima mít to všechno za sebou, vid? Tak ať Ti to jde dál tak dobře jako dosud, ale doma se pořád ještě nechej hýčkat...