Totální endoprotéza kyčle

Ájo, Aleno, ani nevíte, jak...Helčo,
také skutečnost, že člověka ještě čekala další operace, na náladě nepřidala. Sice jsem byla ráda, že jsem dostatala druhý termín brzy po tom prvním, protože jsem měla velké bolesti, ale jak se to blížilo, moje psychika se zhoršovala a já měla snad ještě větší strach než poprvé. Ale nebylo to třeba, podruhé to proběhlo o hodně líp než poprvé. Aja má ten druhý pooperační průběh také lepší, jak říkala. A co si budeme namlouvat, hodně dělá i to, že to má člověk už všechno za sebou. Ty jdeš někdy v červnu, pokud se nemýlím? To budeš mít dobré počasí na rehabilitaci. Já byla poprvé ve stejném termínu jako Aja teď a kvůli sněhu a ledovce jsem v podstatě vůbec nemohla ven.

Ájo, Aleno, ani nevíte, jak mně mluvíte z duše, že po první operaci jste ještě neměly ten správný elán do života. Já jsem na tom s jednou operovanou přesně tak. Ta neoperovaná mně bolí a kazí mně náladu a bere mně chuť do všeho. Hlava by chtěla, ale ta pravostranná bolest mě hodně brzdí. Jsem teď takový člověk napůl. Půlka těla má elánu a chutě dost, chodila by po procházkách, a druhá půlka těla by nejradši ležela a jenom odpočívala.

K té jizvě ještě, dali mi kalciovku-mastičku. některým dávali vazelínu. Ale asi záleží na zhojení, já neměla žádné srůsty ani strupy, jen krásnou ránu. Což se divím v 5 řezu.

Ahojte všichni, ani jsem se sem nedostala, vůbec nic se mi v tom hnusným počasí nechce. Vše mě pobolívá jsem pořád unavená. Malýho nechávám doma s kašlem. Už se nám dlouho neukázalo sluníčko,tak mi to tělo dává najevo. Jen tu padá mlha. Včera jsem říkala,že musí přijít změna. Píchalo mi v jizvě bolelo stehno a celý tělo.

Ajo, blahopřeju k elánu a skvělým výkonům. To je dobrá motivace pro čekatele.

Hanko, mě vytáhli stehy, říkali 1 den počkat a druhý den začít masírovat. Bylo mi to nepříjemné jako blázen. Uplně se otřepu když si na to vzpomenu, brrrr. Ted je to lepší ale znám příjemnější pocity. ;o)

Zuzko,jak se Tobě daří?

Hanko, stehy mě vytáhli...Ahoj Ájo, když ti jizva svědí (a okolí není zarudlé), hojí se to, je to dobře.já už jsem mohla mazat, jak mi vytáhli stehy,né přímo do rány ale hned u švem.

Hanko, stehy mě vytáhli tuto sobotu, asi hodinu před propuštěním domů. Sestřička mně důrazně napomenula:" Zatím nekoupat, nemasírovat a ničím nemazat!" Jizva svědí, tak jsem ji malilinko a lehounce natřela nepatrně sádlem. Okamžitě se vstřebalo a jizva se sklidnila. Myslím, že tomu neublížím.

Aleno, u mně je to přesně...Ajo, zjisti si, jestli můžeš promasírovávat tu jizvu. Moje informace jsou takové, že se může masírovat až 14 dnů po vytažení stehů a to nejlépe tlakem,ne přejížděním po jizvě.

Aleno, u mně je to přesně...Ajo, tak to vnímám i já. Hlavně, že není žádná bolest. Po těch minulých 3 letech jsem se snad znovu narodila. Jinak na koupák už nechodím delší dobu, proč bych měla ty chudáky tam strašit...takže jizvy jsou mi fuk.

Ještě k tomu cvičení. Rehabilitační chválila moje vypracované svaly na nohách a doporučovala cvičit naučené cviky a nic nepřehánět. V nemocnici někdo vyprávěl o paní, která se ocitla s vykloubenou kyčlí v nemocnici. Přivezli ji z lázní, kloub vyskočil při rehabilitačním cvičení.

Aleno, u mně je to přesně tak jak popisuješ. Dnes je to teprve 14 dnů od operace a já fakt cítím, jak je to den ode dne lepší. Dnes jsem poprvé nespala přez den a fakt cítím, jak jsem čilejší a čilejší. Uvidím jaká bude noc. Spím v pokoji sama, pouštím si do sluchátek rádio, nebo čtu.
Dnes jsem si poprvé promasírovávala lehounce sádlem jizvu. Mám ji o dva stehy delší než minule. 12 a 14 stehů. a obě do oblouku. Na koupák nechodím a na chalupě? Je mně to úplně jedno, hlavně, že není žádná bolest. A vo tom to je!

Jsem tady, jenom nakukuji....Ajo,
mám radost, jak ti to jde. Já byla po druhé operaci taky samá energie a elán, hulubičku jsem zvládala taky takhle brzy. Po té první nožce to nebyla taková sláva, ale naštěstí mi nikdo nic takového neřekl, všichni mě chválili, takže až po té druhé jsem viděla ten obrovský rozdíl. Také jsem si říkala, že jsem si měla psát poznámky aspoň do kalendáře, ne-li přímo deníček, abych věděla, jak to bylo poprvé a pak podruhé. Dny utíkají jeden po druhém skoro stejně a člověk si pak přesně neuvědomí, kdy přesně se co dělo. Já v noci po operaci kolikrát také pořádně nespala a občas si šla sednout do kuchyně, ale naštěstí mě tam už nehnala bolest, jen to, že jsem dřímala přes den, tak to pak už v noci s tím spaním tak dobře nešlo. To se ale časem srovná, až se zase začneš více hýbat a vpravíš se do normálního denního režimu. Teď ještě tak trochu pokračuješ v tom nemocničním. Já šla také domů brzy - bez rehabilitace Cvičila jsem doma, takže to máme skoro stejné. Držím palce a ozývej se, jak ti to pěkně šlape.

Majlo, už loni jsem vynechala o vánocích Svoboďák, budu se těšit na příští rok. Chodila jsem pravidelně s malou holčičkou od rodiny. Nahrazovala jsem jí babičku, ale pořád mám v živé paměti, jak mně poslední léty bolely nohy při dlouhém stání u podia. Dokonce jsme spolu jednou pochodovaly s Napoleonovým vojskem na Špilberk. To snad bylo naposled.
SAvařáček mně ani tak moc neláká, spíše jsem ujetá na mastném , česnekem vonícím bramboráku. Tomu jsem neodolala.

ÁJO to je bezva, že máš tolik energie. dnes to během dne neklouzalo, ale byla hnusná břečka. Tak co jdem na ten punč nebo svařák? Byla jsem ve městě jednou-uvidíš příští rok si svařáček dáš třeba na Svoboďáku a grog na Zelňáku.

Jsem tady, jenom nakukuji. Cukroví nepeču, ale vařím. Manžel snáší ke stolu potřebné ingredience, no a já se snažím. Mám do všeho více elánu než po první operaci. Po čtyřech letech žádná bolest, dělám už holubičku a to lenošení mně nebaví. Prhlížela jsem se v zrcadle. Otok tam trochu je, operovaný bok vypadá jako kdybych tam měla pořádnej špek. Normálně jsem spíše rovná /boky a stehna/. Vypadá to hrozně, ale určitě se to srovná. Nebaví mně spaní na zádech, ale nic nanadělám, vím, že tělíčko si samo řekne, kdy se přetočit a spát na boku. Měla jsem si dělat poznámky. Jen si pamatuji, jak jsem byla šťatná, když se se poprvé překulila na bok.
Jinak jsem v pohodě, trochu mně zlobí noční spánek, často se budím a nemůžu usnout.
Aleno, když vidím z okna, jak to lidem klouže, mám obavy jestli si vůbec někdy troufnu na sníh. Ty hole si pořídím také.

Lidičky, kde všichni jste? Pečete cukroví?
Já to dnes zkoušela ve sněhu s trekovými holemi (s bodáčky dole) a docela to šlo.

Yvono, chci ti moc...Ájo, to jsem ráda, že jsi úspěla se ZTP.Nevím jestli jsem ti to psala,ale když máš ZTP,můžeš mít i parkovací místo před domem.(napiš mi na meil ,řeknu ti jak ho obdržet,když jsi v rekonvalescenci,je to i nutné ho mít v tom to počasí.Vánoce neřeš.Ty jsi největší dárek pod stromeček.A ostatní ti můžou dát dárek ten, že se budou v době tvé rekonvalescence o tebe starat a pomáhat ti.Jinak jsem ráda, že průběh druhé operace byl lepší.

Ájo, koukala jsem jako blázen, když jsem se sem vrátila z lázní, že už jsi po operaci. Psala jsi, že v listopadu, ale nevěděla jsem přesně kdy, tak jsem ti nemohla ani popřát, aby byl k tobě osud přívětivý. Ale jak vidím, zvládla jsi to dobře i bez mého požehnání, k čemuž ti gratuluji. Byla jsem zvědavá, co napíšeš, až budeš srovnávat první a druhou operaci a potěšilo mě, že průběh té druhé hodnotíš jako snazší, jako téměř všichni, kteří to absolvovali 2x. Trošku mně to dodává více odvahy, že snad i já tu druhou zvládnu dobře. Gratuluji ti, že tě nic nebolí a netáhne, protože mě ještě půl roku po operaci ta jizva pořád táhne a otravuje mně život. Tak hezky rehabilituj, rady k tomu jako mazák už asi moc nepotřebuješ a sama si vyhlídáš, co můžeš, nemůžeš, co ti vyhovuje, nebo nevyhovuje. Držím pěsti v k rychlé a bezbolestné rehabilitaci.

Tak jsem konečně u Vás....Ajo,
mám radost, jak jsi to všechno pěkně zvládla. Po druhé operaci jde pak i rehabilitace lépe, už i z toho důvodu, že člověk ví, jak na to, co smí a co ne. Já byla poprvé v tom samém termínu jako ty, takže s Vánocemi to bylo u nás to samé. Jak píše Majla, tak i pro mne byl nejlepším dárkem od Ježíška nový kloub a pro moji rodinu to, že jsem v pořádku a v dobré náladě, což se o období před operací říci nedalo. V dobách dřívějších jsem vždycky všechny o svátcích hostila, tak to odpadlo a taky to všichni přežili. Ani letos nechystám žádné velké akce, jen malá setkání v klidu a pohodě. Měj se hezky a brzy se zase ozvi.

Yvono, chci ti moc...ÁJO,
moc tě vítám zpět, jsem ráda, že vše proběhlo jak sis časově naplánovala. Vánoce nejsou podstatné-ty si dostala dárek nad dárky-nový kloub a tví blízcí se můžou radovat, že si v pohodě a brzy budeš běhat.

Yvono, chci ti moc poděkovat, za rady, které jsi mi předávala meilem.
Žádost o ZTP jsem hned podala /asi září, už si nepamatuji/ a dostala jsem přiznání II. stupně. Moje zlatá obvodní lékařka sepsala žádost, uvedla vše potřebné. Zatím držím v ruce jen to "rozhodnutí", průkaz ještě nemám. Vůbec jsem nedoufala, že to vyjde. Za pokus to stálo. V září jsem ani nevěděla, kdy se podrobím druhé operaci.
Ale nemám jen ty kyčle, nějaké nemoci se ještě našly a je mě více než 60 let, tak to mám přiznané trvale.
Yvo, díky moc, bez tvé rady bych to neměla.