Totální endoprotéza kyčle

Ahoj všichni,
už tři roky...Katerino, neboj se a jdi do toho. Já mám sama sice 3 děti, ale 2 bydlí v Praze a 1 ve Varech,všichni mají takové zaměstnání, že nemohou přijet, být tady se mnou, mají své rodiny a dnes si zaměstnání musí "hlídat".A tak žiji s manželem, kterému je 76 let, má bajpasy, kardiostimulátor, takže "normálně" o něj pečuji já.Ale teď už jsem prostě MUSELA,bolestí jsem nespala atd.nebudu vše opakovat.Děvčata ti tady napsala, že v nemocnici tě "nevyhodí", ptají se, pokud někdo nemá v rodině nikoho a můžu ti potvrdit, že ve věku 63-70 a výše jen málokterá žena nežije sama (vdovy a děti daleko),dokonce se snažili přednostně umístit v rehabilitaci (dobrých 14 dní navíc) a pak návrh na lázně.No a ze zkušenosti mohu potvrdit, že po tom měsíci už se dá leccos zvládnout.Já včera dokonce žehlila ve stoje, berle pod pažemi,visela jsem na nich, operovanou nohu pokrčenou a docela jsem vyžehlila nejnutnější...no pravda, pak jsem pěkně odpočívala..ale už i mé orchidejky a africké fialky a muškáty za okny jsem ošetřila.No obědy jsou holt jednoduší (brambory a karbanátky udělám v sedě, špagety se sýrem jsou také hned, prostě mám židli u kuch.pultíku a tam i servíruji a jím(děda si odnese ke stolu).Jo a nákupy a ledničku jsem naplnila předem ( do mrazáku jsem si předvařila pokrmy a teď postupně vyndavám). Neboj a jak říkají děvčata, rodiče ti pomohou a sama po o budeš mít jinou chuť do života.

Ali, pozdravuj Danču, co se...Věrko (i Dano a všechny ostatní),
pozdravy vyřídím a i přesně ocituji ("co se do ní vejde")...

Ahoj všichni,
už tři roky...Kateřino,
zaregistrovala ses k nám správně, protože my tě teď "vyženeme" na operaci. Sice ti rozumím, strach někdy člověka ovládne a odvaha je ta tam ... jenže lepší to nebude, spíš jen horší. A rodiče budou starší. Jen operace ti pomůže a následně i ty budeš moci být oporou pro rodiče. Všichni jsme se báli, všichni jsme to nakonec zvládli, zvládneš to i ty, uvidíš... Jen to chce udělat ten první krok. Zvládly to tu i ženské, na které se chlap vykašlal těsně před operací, tak prožívaly o to větší stres, ale daly to taky. Chce to zůstat po operaci na rehabilitaci, aby se člověk vrátil domů aspoň v základech soběstačný. Nevím, jak máš staré rodiče, ale např. Danča, kterou operovali dnes, bude po návratu z nemocnice u maminky, které je přes 80 let. Já mám sice manžela, který mi byl oporou, vše mi doma upravil (postel atd.), nakoupil,všude mě odvezl, venčil pejska, ale moc se u nás neuklízelo (spíš ještě manžel dělal větší a větší bordel doma - on je dost nepořádný), nevařilo se (jídla nosil zpočátku z restaurace), pak jsem mu nějaké práce "zorganizovala" a teprve když jsem na tom byla lépe, jsem si postupně vše v domácnosti dávala do pořádku. A také se to dalo přežít. Muselo.
Čím déle to všechno budeš odkládat, tím více problémů si tím nahromadíš. Seber všechnu odvahu a jdi do toho !!!!!!!!!!!!! My tě budeme podporovat, věř !!!!!!!!!!!!!

Dobrý den,prosím...Martino, je to všechno velice individuální. O všem už jsem tu psaly.
Já mám 175 cm a mám postel 56 cm vysokou a šlo to i bez navýšení. Maminka byla na operaci v 84 letech a taky nemá postel zvýšenou, ale má pevnou matraci. V lázních mi dali druhou matraci na postel a drželo to, neklouzala.
Na záchod má maminka přenosný nástavec, který se zasune do záchodu a má i područky, že se z něj dobře vstává. Ten má už 10 let od první operace a zvykla si na něj. Já už jsem tu psala, že nejsem zvyklá na zvýšený záchod a docela mi to dělalo problémy teď na rehabilitaci :-)
Jaruška může nejčerstvěji popsat, jak to chodí v FN Plzeň při operaci, ale co si pořídíte za pomůcky je jen na vašem rozhodnutí. Já si dávám mezi kolena velký polštář, jsem na něj zvyklá už asi 10 let. Něco mezi kolena je potřeba.
Kyčel při ležení na boku musí být rovně. Do nemocnice by maminka měla mít s sebou vysoké berle. Poukaz napíše obvodní, neplatí se nic. Pokud je mít nebude, dostane je v nemocnici, třetí den po operaci se jde na nohy :-), seřídí jí je rehabilitační, ale může je mít už připravené z domova. Po 6 týdnech se přechází na fr. hole. Také napíše obvodní. Ve zdr. potřebách si podle katalogu můžete vybrat typ. Tam byste se mohly podívat a vybrat si, co byste myslely, že budete potřebovat a nechat si poukazy napsat. Většinou nemívají všechny pomůcky na skladě, objednávají je.

Kateřino,jdi na operaci co nejdříve.Čím méně se začneš pohybovat,tím je delší rehabilitace.Do 4 měsíců budeš moci dělat vše.S pomocí rodičů hodně zvládneš dost brzo.V nemocnici se i ptali po nástupu,zda-li se má o nás kdo postarat.Ten kdo žil sám,byl déle na rehabilitaci,aby se naučil být samostatný.Nečekej ,až Ti rodiče pomoc nebudou moci nabídnout.Ty jim pak budeš o moc dříve jejich péči vrátit.Držím Ti palce ,aby ses dobře rozhodla.

Ahoj všichni,
už tři roky...Kateřino, mohu ti poradit jen jedno - a neber to, prosím, ve zlém. Rodiče už mladší nebudou, nemáš na co čekat. Jestli ti nabízí, že ti pomohou jdi do toho. Za 3,5 měsíce máš nejhorší za sebou - beru podle sebe a zase budeš pomáhat ty jim :-)

Ahoj všichni,
už tři roky...Ali, pozdravuj Danču, co se do ní vejde. Po operaci je člověk unavený, ale až přijde na pokoj, bude se to lepšit každý den. Tak ať se jí vede jen líp a líp :-)

Panu Čápovi a ostatním...Jaruš, až půjdeš na kontrolu po 6 týdnech, požádej operatéra (já měla kontrolu vždy u operatéra) aby ti lázně napsal. Neodmítl mi ani vloni, ani teď. Pak klasický postup - obvodní vypíše návrh a vybereš si kam chceš jet, pošleš na pojišťovnu a ta by měla schválit. Ale jestli jsi četla třeba Kopretině je neschválili. Nabízet ti je nebudou. Ptej se a pokud chceš jet, nedej se :-)

Dano a ostatní, rozhodnutí...Čápe, Dana ti popsala všechno velice výstižně. Já ti mohu říct jedině k lázním, že pokud máš jednu z těchto diagnóz, lázně na křížek bys měl dostat.
VII/7 Coxartróza, Gonartróza
VII/8 Artrózy v ostatních lokalizacích
VII/9 Vertebrogenní syndrom
VII/10 Stavy po ortopedických operacích s použitím kloubní náhrady
a je jedno, jestli jsi před operací rok nebo pět let jen s tím rozdílem, že na stejnou diagnózu (podle nového indikačního seznamu) nedostaneš lázně každý rok. Na možnosti se zeptej nejlíp na pojišťovně.
Já jsem byla s klouby v roce 2012, pak v únoru 2013 po TEP kyčle a v létě jsem chtěla znovu klouby (kolena) a nedostala jsem je ani příspěvkové (ortopéd navrhl, ale indikační seznam nepovolí :-) ), tak jsem si je zaplatila. No a teď jedu po TEP kolena.

Ahoj všichni,
už tři roky si občas pročítám vaše zkušenosti, rady, povzbuzování ohledně kyčlí. Je hezký, jak tady držíte pospolu a jak si vzájemně pomáháte.
Ale vždycky, když sem zabrousím, odcházím s brekem, a říkám si, že už nikdy. A tak jsem se dneska zaregistrovala:-).
Bude mi 49, před dvěma roky jsem nastoupila na výměnu kyčle, ale kvůli dodatečnému dovyšetření mě odložili a měla jsem se ihned po výsledcích ohlásit. Vše v pohodě - ale já už jsem nenašla odvahu si jít lehnout do nemocnice. A odvahu hledám dodnes. Noha mě bolí, pajdám, jezdím jen autem, denně si připadám jak po dlouhý túře..(a to skoro nechodím). Není to žádnej život - ale to vy všichni víte:-).
A proč se tady vždycky rozbrečím?...Píšete, jak jsou vaši blízcí pro vás důležití, jak vám po operaci pomáhají, že byste to bez nich nezvládli. No - a já jsem sama. Mám kamarádky a kamarády, ale mají své rodiny, děti, rodiče, někteří nebydlí nejblíž. A já se dost bojím, jak to všechno budu zvládat sama. Mám sice rodiče, kteří mi nabízejí, abych bydlela chvíli u nich, ale rodiče stárnou a i u nich se objevují zdravotní potíže...Bojím se i toho, že když nebudu pár měsíců naplno fungovat, nebudu jim moct posloužit - někam je odvézt a tak...Mám prostě v hlavě neskutečnej hokej, psychicky jsem docela rozhozená - a to trvá tak dva roky...Taky si pořád říkám, že na operaci půjdu, až lehce zhubnu...Jenže začarovanej kruh - žádnej pohyb, žádný cvičení, těžký hubnutí..
Tak vás všechny zdravím, díky, že jsem se mohla aspoň tochu vypovídat. Cením si vaší odvahy, smyslu pro humor a doufám, že se brzo nakazím:-)...Držím palce, ať se vše jen zlepšuje.
Kateřina

Alčo,
díky za vzkazy od Danči, rovněž zasílám pozdrav a přání co nejlepšího průběhu:)

Ahoj Alčo, pozdravuj Danču....Yvo,
jasně, pár hodin po operaci člověk moc neskotačí. A co ty? Jak jsem si přečetla, už ses vrhla na domácí práce, ty jsi byla vždycky rychlík a snažila se vše zvládnout co nejrychleji sama. Vždy jsem tě za to obdivovala. Mně to šlo pomaleji. A co pejsek, pořád si tě hlídá, abys mu zase někam neujela? To muselo být obrovské vítání, když ses vrátila z nemocnice, viď?
Pozdrav Danče vyřídím.

Děvčata a kluku,
všechny...Ahoj Alčo, pozdravuj Danču. Bodej by si takhle brzo po o. nepřipadala zmlácená.Až bude na svém pokoji bude už líp.

Děvčata a kluku,
všechny...Ahoj Alčo, pozdravuj Danču. Bodej by si takhle brzo po o. nepřipadala zmlácená.Až bude na svém pokoji bude už líp.

Děvčata a kluku,
všechny vás pozdravuje Danča! Je po "o", od 12.30 hod. na JIPce, snad zítra ji dají na pokoj. Připadá si trochu jako zmlácená, ale je šťastná, že to má za sebou. Zase dá vědět. Tak jsem jí vyřídila i pozdravy od vás všech.

Díky za odpovědi,prozkoumala jsem téměř celou diskuzi a tak nějak doufám,že mami bude jako většina z Vás a nepodlehne pesimismu...i když tedy já mám z toho dost velké nervy,ale díky téhle diskuzi budu věřit,že to také zvládneme.

Pro Bětku:
Maminka ani vy se nebojte, na FN Plzeň a tamější operatéry jen samou chválu.Já měla před operací obavy, nechtěli mě operovat s celkovou anest., kvůli CHOPN a srdci,jsem 3.rizik.skupina, dělali mi všechny testy, vyjádření kardio.a plicního,(kromě samozřejmě jiných dle žádanek),ještě v den operace dělali test na "krevní plyny" a pak se do mě "pustili" a hlídali, opravdu jsou to odborníci a pečlivci, paní, která byla přijata se mnou měla ten den tlak 220/100, přišel za ní operatér a řekl, že nebudou riskovat a odoperují až tlak bude OK, večer jí dali léky na uklidnění, 2x za ní přišel operatér a ráno ji vzali mimo plán první, aby "se nebála".No jsou opravdu velice opatrní a šikovní. Za ty 4 týdny se kolem mě vystřídali různí pacienti, byly tam babičky 85 let a věnovali jim úžasnou péči,nic neodbyli, stejně tak 35-40let ženy s problémy už od dětství ( dříve se to třeba nedalo operovat) a vše dělali pro jejich rychlý a úplný návrat ke každodennímu životu.
Pokud si na něco "mohu stěžovat"..jsou návštěvy povolené v kteroukoliv denní dobu.Pokud první dny potřebujete na mísu, např a vedle na posteli je paní, která má kolem sebe 5lidí, necítíte se dobře.Je to těžké, protože do Plzně berou samozřejmě nejen Plzeňáky ale i od Horažďovic, Holýšova, Plané, Mariánek atd. a když jedou po práci na návštěvu..nezbude než vydržet po návštěvních hodinách další "invazi", ale i to se dá s dobrou vůlí a humorem překonat.Někdy se stalo, že manžel pacientky s námi večer dokoukal na televizní noviny a pak šel teprve domů.

Panu Čápovi a ostatním čekatelům, čekatelkám, snad jsem dodala trochu optimismu a odvahy jako mě dodávaly Alenka, Věrka, Danča, Yvona, no všechna ta skvělá děvčata jejichž příspěvky jsem hltala dopředu a dozadu celých 6 neděl před operací.Ještě jednou jim za to děkuji.
Příští týden mi uplyne 6 neděl od operace, tak ležmo sanitkou pojedu do FN na kontrolu. O lázních (Konst.lázně) mi vpředvečer operace řekl lékař-operatér, ale nabízel hned z lůžka na lůžko a to já nechtěla, jednak pod dojmem vašich příspěvků, jednak fakt jsem si neuměla představit jak po o budu vůbec možná. Tak jsem požádala o Rehab ve FN a protože bylo volno, měla jsem štěstí a jela tam rovnou.Teď bych ty lázně brala, už bych mohla bazén, procházky, vany (elektriku a magnety kvůli kardiost. nemohu), ale obávám se, že už mi je nikdo nenabídne, protože na pokoji byly se mnou ženy, které po o.ležely na jiných odděl.(ve FN je poop.A,B,C odd.) a ty už měly v papírech napsáno, že po rehabilitaci doporučena KLP (Konstantinky), jedna ale měla už dopředu zamluvenu Třeboň- Aurora.
Jak čtu vaše příspěvky, nevím, nevím, jak se k lázním dopracovat, můj ortopéd obvodní NIKDY o lázních ani nebletl...

Dobrý den, zatím ještě nevydržím sedět déle u PC,trochu mě bolí prdka ( jak asi ten řez na stehně porušil úpony, ale každý den je lépe a "radostněji".Věrko, odpovídám, po 10dnech na ortoped.oddělení mě převezli ve FN na rehabilitační na 2.p.tam jsem "ležela", cvičila atd 14dní.15.den od operace mi přišel doktor z Ortopedie vyndat stehy, 2x denně jsem cvičila se skupinou (byli tam lidi s kyčlí, ale i s koleny), a 3x denně "procházka"tam a zpět dlouhou chodbou oddělení, nácvik rovné chůze, zadek podstrčit, no víš ty jejich pokyny.Zpočátku, když jsme se vyrojili z pokojů na chodbu a přecházelo nás 10 tam a zpět na a z cvičení,byl na nás pohled pro bohy, pajdání všemi možnými způsoby...je to asi tím, že já mám sklon si ze všeho dělat spíš legraci, jinak byly tam s námi babči (já už jsem rovněž bába), které si snad to hekání a bolestínství pěstovaly, ale měly smůlu, protože v tom našem chumlu zůstávaly opuštěné a u sester také neměly moc pochopení.Ale pozor!! Když někdo opravdu měl trápení a to personál dobře zná a pozná, velice ochotně se mu věnovali.Byla tam dívenka po úraze hlavy, nechodila, pohyb minimální a za těch 14 dní kolem ní byla taková atmosféra, že když jsem odcházela, už ne na vozíku, ale do tělocvičny chodila sama o berlích! Jinak trochu jsem měla smůlu, protože jsem měla sice drobné, ale přece jen stroupky a tak jsem se do bazénu dostala až poslední den před odjezdem a mohu říci, že to by mi opravdu dělalo moc a moc dobře, protože pod dohledem reh.sester pod vodou jsme dělaly byly jsme tam 3 ženy)"čapí chůzi" dopředu, dozadu, unožovaly atd.docela lehounce a to bychom na suchu nejen neudělaly, ale asi ani dělat neměly.

Věro, termín mám tedy na...Já jsem ani za jednu kyčel, které mi, jak už jsem psala, dělali obě miniinvazivně neplatila ani korunu! I když mě to málem pár desítek tisíc stálo! Když jsem tenkrát mému ortopedovi řekla, že bych chtěla operaci touto metodou, tak mě odkázal na svého kolegu, který ji dělá. Ten se ale bohužel nestyděl si za ten kloub říct nemalou částku...tak jsem ještě trochu zapátrala na vlastní pěst a našla super doktora, který mě odoperoval obě kyčle s 1,5 ročním odstupem a opravdu jsem neplatila ani korunu!!! A věřím mu, že mi dal ten nejlepší implatát co mohl.