Jak na HUBNUTÍ II.

Tak jsem holky ze sveho jidelnicku uplne vyradila jakekoliv pecivo.Byt v CR,tak bastim celozrne o sto sest,ale tady je vse priserne kaloricke a hlavne jedi jen bile pecivo. Ale zacaly mi praskat koutky,ale ne jen tak-nemuzu se ani usmat,mam to uz skoro 14 dni a nemuzu se toho zbavit.Pry je to nedostatek vitaminu B, coz by mohlo byt prave tim,ze nejim zadne pecivo.Co myslite?

IVO, tohle jsem potřebovala slyšet i já, díky, díky, díky, kočičko naše :-)Fontána

Martino, jestli to chceš slyšet na tvrdo NEBYLA JSEM DŮSLEDNÁ, BYLA JSEM NETRPĚLIVÁ A CHTĚLA JSEM ZHUBNOUT TED IHNED A NEČEKAT.A když to nešlo, hodila jsem flintu do žita a pokračovala zase chvíli v pohodlném životě, než jsem se zase naštvala.To chceš slyšet?

No jo, kolo. Na to jsem zapomněla. Na ty mé nářky, že zase musím nasednout na mučidla a ujet těch 5km na zahradu a zpět. A proboha, do kopce? Už zase?No vida. Tak jsem to změnila a udělala si z toho radost. Staré kolo putovalo do bazaru, nová kola, nové vybavení. Pak už mi nic jíného nezbývalo, aby to nebyly vyhozené peníze. A tak se z 5km 2x týdně stalo 15km 3x týdně.Občas to bylo se slzičkama v očích, ale hrdost mi nedovolila přiznat, že jsem u konce se silami a že se mi vůbec, ale vůbec nechce. Nakonec to skončilo dovolenou na kolech, vloni 1 týden a 700km, tento rok 10dní. A když kouknu na počitadlo, tak v letošním roce jsem od dubna doteď najezdila 2500km.Ale to už s obrovskou radostí.A to vše během tří let, heč.Jsem dobrá!!!

no proč se ti to nepodařilo dřív

Tak ať vám dnes vyjdou všechny vaše plány. Ty jídelní, pohybové i středečně-manželsko-radovánkové.Důležité je dělat všechno s radostí a láskou.Večer se s vámi těším ahoj při běhu večerním městem. Úsměv až do večera vám přeje Iva.

Bože ... ona ta naše IVA fakt žila jako "normální" ženská :-))) - Ivo, v dobrém samozřejmě :-). Ještě jsi zapomněla, že jsi nikdy před tím nejezdila na kole - to mě totiž doslova fascinuje, že jsi začala žít jako sportovkyně až po čtyřicítce.A.

JANO a proč ho dali sem?? To už nejsou v Plzni místa? Tady je stará nemocnice, takže vybavení mizerné, ale zase to není klasická LDN, spíš taková ta následná péče. Osobně to tady neznám, ale s kým jsem mluvila, kdo tam někoho měl, tak zase žádná hrůza a hlavně to není na pořád, takže se fakt dost snaží ty lidi vrátit rychle do života - tzn., že s nimi něco dělají, což v té Plzni vůbec není. A příště prosím nejmenovat :-)), nerada bych byla poznána při tom všem, co si tu o mě lze přečíst.IVANO - chceš názor, máš ho mít, byť je z pozice mých 102 kg. Pohybuješ se kolem 64 - 66 kg, což není žádná tragédie. Já osobně bych takovou váhu považovala za zázrak. Podle fotek seš krásná šmrncovní ženská. Typuju, že ti víc vadí to nepevné tělo (vidět to není, ale často o tom píšeš) než těch pár kg navíc. Jídelníček máš vzorný, zase třeba ve srovnání se mnou poloviční. Zcela chápu, že chceš žít v pohodě a neřešit do zblbnutí co jíst, jak se hýbat, nehledě na to, že vše co děláme s nechutí a odporem je pro nás zřejmě škodlivější než celá nadváha.Takže co? Ty odpověď přece znáš. Buď budeš dělat to co nechceš nebo si konečně pochválíš, že ve svém věku máš pořád tak málo kg a seš prostě skvělá. A nebo zůstaneš někde uprostřed a budeš se nutit jen k něčemu nejméně násilnému - třeba k 2x70 přidáš každý den ještě dva cviky z kalanetiky na břicho a boky. A v jídle už si budeš jen hlídat, abys nepřibírala.Holka, vždyť ty jsi přestala kouřit! Víš so by za to jiný dal??!! Seš prostě super a je to tak.Alena

IVANKO, za sebe ti můžu upřímně říct, že cesta ke zhubnutí se dá určitě najít i s tvými podmínkami. Základ je v tom vědomí, že je to napořád. Takže najít takový režim, který se dá vydržet napořád. A to je u každého jiné. Takže pokud máš absolutně jasno v tom, co si natrvalo do života vnášet nechceš, je to taky dobře. Dost se to podobá tomu, co nechci v životě já.Ale mohla bys zkusit ten průběžný "mikropohyb", který se mi osvědčil - ale můj vynález to není, taky jsem to někde vyčetla. Samozřejmě, že při obstarávání domácnosti je dřiny dost, ale to nestačí, protože jinak si ulehčujeme plno činností, aby nám daly co nejmíň námahy. Což je právě třeba změnit. Je v tom tisíc maličkostí, které normálně nevnímáme - třeba odnést od stolu každý hrníček zvlášť, v práci nepopojíždět na židli, ale s každým papírem vstát a popojít... když se nad tím začneš zamýšlet, určitě přijdeš na spoustu věcí. Taky jsem slyšela, že někomu pomáhá, když si TV ovladač odklidí z dosahu křesla, ale to by mi doma asi neprošlo :-) Zpočátku je to hodně přemýšlení, ale pak si to zažiješ a už ti to ani nepřijde. Nikdy se mi to nepodařilo spočítat, ale podle výsledků to za den asi udělá hodně vydaných kalorií. Protože jak tak popisuješ svůj jídelníček, méně určitě nejím, spíš víc. A neodpírám si ani sem tam zmrzlinu, sušenku ke kávě, apod.Shrnula bych to asi tak, že si musíme najít omezení - nebo spíš záměny - v jídle, které nebudou moc bolet a přidat pohyb také tak, abychom to nepociťovaly jako otravnou újmu. Protože já žádné endorfiny při cvičení taky nevylučuju, nikdy. Ale vím, že když se přiměju rotopádit, budu slušně hubnout. A když ne, mám takový režim, že váhu udržím, nebo dokonce pomaloučku snížím, aniž bych trpěla.

IVO

Jejda Vy jste pisatelky...do teď Renatka pracovala,neměla čas ani číst...teď si počtu:o)IVO já ty jáhly vážila než jsem je vařila a dělala jsem to ze 20 deka suchých.Takže vím kolik je to na pekáči ..... no prostě jsem snědla na oběd tak 2000 Kj,na snídani bulku s pomazánakou - to mohlo být tak 1500Kj a teď už nebudu nic jíst.Nooo to není zase tak moc,že?A jdu cvičit...woow...SEXICE dračice...no to je nádhera.To je tady teda spolek,co?:o))

IVANKO, míň už nejez, a víc necvič!!!Neboj se, ono se to poddá. Já když jsem kdysi hubla, jak už jsem tu psala, tak jsem při podobné stravě ale úplně bez pohybu (no chodila jsem 2 stanice tramvaje pěšky) nezhubla ani gram 3 měsíce

Macku, čtverečkový břicho nebo radiátorový, měl můj syn když byl tak 5 hodin před závodama v kulturistice, pak se napil snědl nanuka a najedl se po půlročním trápení a měl po břiše a 7 kg nahoře během 24 hodin. Ale Januška má naznačené čtvrečeky, ona vám ho v Brně jistěukáže. mrt

Nevím Martino, jestli ti dobře rozumím. Ty chceš vědět, proč jsem nehubla předtím? Nebo v průběhu hubnutí, že se mi taky občas nedařilo?To víš, že jo.Poprvé jsem držela "drasťák" ve 30 letech. Teda 1/2 roku předtím, to jsem už byla taky na 70kg a celou dobu jsem se stravovala kontrastně, tedy držela kontrastní dny. To jsem zhubla na 58kg a své 30. narozeniny jsem slavila s tímhle úspěchem a slinivkovým záchvatem. Pak jsem se nějaký rok držela a váha šla pomaloučku nahoru a já to pustila. Má sestra mě totiž přesvědčila, že po třicítce budu tloustnout i po vodě a já jí uvěřila. A i když jsem začala s jógou a jedla makrobioticky a vegetariánsky, byly ty porce velké, pohybu málo, dítě odrůstalo a nevyžadovalo tolik péče, manža byl stále na zahradě a já se starala jen o tu domácnost a o víkendu o zahradu.Stala se ze mě puťka domácí,tloustnoucí a stárnoucí, ale spokojená sama se sebou. A pak jsem dlouho měla 66kg a střídavě držela dietu. Většinou jsem snížila denní příjem na 1000kcal, neznajíc nic o BM a dalších věcech, týkajících se úbytku svalové hmoty. Tak jsem zhubla přes týden 2kg, za víkend při práci na zahradě +3kg. Manža měl ze mě legraci, že tloustnu na tom zdravém vzduchu, já upadala do depresí a zoufala si. Tak to šlo pořád dokola, do toho nová práce a stres a odchod dítěte z domova a premenopauza. A samé výmluvy, stále nedostatek pohybu, nepravidelné jídlo, střídané tvrdým omezením jídla, Charvátova dieta, Bodová dieta, Vajíčková dieta. No, vždyť to znáte. Tak jsem to dopracovala až do těch 48 let a 72kg. A začaly zdravotní problémy - vysoký cholesterol, zvýšený cukr, dýchavičnost, deprese při pohledu do zrcadla. A to už jsem se naštvala a začala na sobě makat s cílem, že své 50. narozeniny oslavím s váhou 63kg. No a ono to bylo na 55kg. 3x hurá!!!A v průběhu hubnutí? To jsem asi výkyvy neměla žádné. To, že to od začátku fungovalo a šla jsem dolů za první měsíc 4kg, pak 3kg, to bylo radostné hubnutí. S tím stoupala i má fyzická aktivita a duševní pohoda. Takže i když se váha občas na 2-3 týdny zastavila, brala jsem to jako dočasné. Měla jsem čisté svědomí, stále jsem zapisovala a počítala, hodně jsem cvičila a věděla, že se to zase pohne. A vlastně jsem nikam nespěchala, měla jsem na to dva roky a cíl jsem neměla takový,do kterého jsem nakonec došla.Vlastně jsem totálně překopala svůj životní styl. Předtím to byl styl - ráno vstát v 6 hodin, cesta autobusem, v práci v sedě od 7 hodin do 19 hodin. Jídlo to, co jsem koupila v kantýně - rohlíky, ruská vejce, obložené chlebíčky, určitě denně oplatek ke kávě nebo zákusek, nějaké ovoce, odpoledne pár chlebů s "něčím", teplá večeře, vše tak zhruba na 2500kcal. Pohyb minimální, jen úklid domácnosti a o víkendu ta zahrada. Tak so bych chtěla.A při hubnutí? Abych se nemohla vymlouvat na nedostatek času, začala jsem vstávat v těch "hrozných" 3,30 a tím jsem získala 2,5 hodiny času. Z toho 1 hodinu na cvičení, 1 hodinu na úklid a zbytek na hygienu a úpravu zevnějšku. V práci žádné sezení celou směnu, pěkně 2 přestávky na 15 minut protažení a procvičení. Pro všechno si chodím, běhám po schodech, byť 1 patro, ale za to asi 20x denně. Po příchodu z práce vyběhnu nebo vyjedu ven na 2 hodiny,za každého počasí. Večer ještě také cvičím. Nedovolím, abych jedla to, co mi padne pod ruku. Vždy příprava jídla den předem, pěkně promyšleně. Abych neskončila zase u nějakých chlebíčků nebo zákusků.Změnila jsem účes, postupně šatník a pohled na svět. To všechno k hubnutí patří. A nejlepší na tom je, že mě to všechno bavilo a baví. Dělám to přece pro sebe.

Ahojdanečky. Jistě to bude chybou v jídle. Jistě. Budu teda psát a udělám závěry. Dnes popojedu zase kousek, čekám kámošku a uvidím, co a jak dál.Fofrově uklidit v práci, pak něco pohonit a nachystat doma, po 8 bych chtěla s váma jet. Takže dnes Rentitko střílej i pro mě. A hlavně kočeno moje zlatá nesmutni!! Božínku, taková krásná žába!!Babulko, dohlídni nám tam na ni!! Hoď ostřížím očkem skrz fialenky až na Rentitku, přes Bratislavu až k ní domů.Už se nevídáte? Co natřásadla? Už vám to skončilo? Hellen - ty jsi v sanatorce? Nevím, jak - tak nějak mě to napadlo.Musím domů, za chvilku. Dnes jsem zblajzla kuřecí stehýnko se zelím a 2ma knedlíkama. Ne, knedlíčkama.Ta naše kuchařinka je dělá maličký. (no skoro normálně velký, asi o 1/4 menší, než klasika prodávanej knedlík).No, tak tímhle asi nezhubnu. I když - na druhou stranu to nebyla zase obr porce, že?? Mějte krásný zbytek dne, žádný skákání z mostu ale po výstřelu úprkem prk!!Jaký kdo máme možnosti. A sláááva. Miluška žije. Urovnává co se urovnat dá. Určitě není co závidět.Babča

Jedna velká dávka upřímnosti a pokud můžete, prosím o váš upřímný názor. Neodsuzujte mě prosím za aroganci a v určitých pasážích i za to, že tak se správná mamka-hospodyňka nechová.Kdykoliv jsem v minulosti zhubla, bylo to DIETOU, jednou jedinkrát v životě tak, že jsem si po třicítce (fakt už nevím, jak je to dlouho typuju tak 5-6 let zpět) troufla vylézt na zahradu v tričku pod prsa s holým břichem a nestyděla bych se, kdyby tam přišel někdo cizí. Tomu, že jsem tenkrát nebyla jen zhubnutá ale i pevná!!! předcházeli 4 měsíce denodenního tvrdýho cvičení hlavně na břicho. Takže vím Alenko, vím Ivo, vím holky, že pokud budu DŘÍT a SKORO NEJÍST, tak zřejmě opravdu budu mít postavičku podle svých představ.ALE já NECHCI! dřít, já chci jen chodit 2x týdně do plavacího tělocviku, protože TO mě baví a 1x denně si dát 2x70 na pas. Z posilovny a z rotopedu nevydupu endorfíny ani kdybych se nevím co - tento pohyb u sebe vnímám jako ztrátu času a ubližování si. Protože skutečně u vaření ochutnávám a navíc časově nestíhám, přestala jsem od září ve všední dny doma vařit(já vím, že když se chce tak jde vše, ale já už nechci být - jen proto, že se to od správné ženské očekává - denně ještě 1-2 hodiny upoutaná ke sporáku a pracem souvisejícím). Obědy jsou ze školní jídelny, extra připravuju jen teplé jídlo pro manžela, pokud oběd v jídelně není vhodný pro jeho momentální stravovací omezení. Já CHCI! jíst všechno.To znamená, že moje stravování vypadá co do množství a složení takto.Snídaně cca v 6:30 - čtvereček celozrnného chleba + lehce flora + na to cokoliv (zelenina, kousek sardinky, med ... nebo třeba i malej balíček sušenek vitalinea).Oběd cca 12:00 hodin cokoliv co jídelna dá, množství opravdu malé (definice "malé" - na dezertním talířku by to vypadalo jakž takž zaplněné včetně zeleninové přílohy)večeře: časově jak to vyjde, ale večeře říkám tomu, co jím a současně u toho sedím, je to cokoliv - zbytek od oběda, jogurt, nebo celozrnný pečivo (1 ks) s něčím, nebo kousek buchty, nebo 1 smažený vajíčko ....A pak je 2-3x denně něco, co jím "za pochodu", třeba ovoce, zelenina, hrstička míchaných ořechů, vodový ledňák, kefír ...Takže jím asi 5-6x denně, pravda, bez počítání kalorií.Přesto jsem věřila tomu, že když jsem odbourala spoustu zlozvyků, snížila porce a oblíbila si rajčatovou šťávu, kefír a nevadí mi neslazené nápoje - BUDU HUBNOUT. Nikoliv. Asi jsem hodně naivní, že jsem si myslela, že nějaký to kilčo tímto způsobem shodím, začínám se s tím smiřovat. Ale pak je jasný, že když budu chtít dostat dolů kila, bude to jen a pouze časově omezená dieta s oblíbeným jojo, protože jsem asi moc pohodlnej člověk na to, abych cokoliv počítala nebo se naučila oddělovat kytičky a zvířátka.Jestli jste ten zmatek dočetly děvčátka, věřte, že mi moc pomůže upřímná odpověď "tento způsob není cesta k hubnutí - smiř se s tím". Dík.

Včera jsem byla u té lékařky a zapomněla jsem se tak trošku pochlubit. Lékařka medikům říká, že já mám artrózu 2.stupně, a jak vidno, lidé s artrózou nemusí být obézní, ale štíhlí jako tato paní. Já vám byla v tuto chvíli tak pyšná, ale ne na dlouho, při odchodu mi lékařka sdělila, abych posilovala břicho, že bych s tím mohla mít v budoucnu potíže. No nevím jak to myslela ale je faktem že v té posilce se zaměřuji nejvíce na nohy

Já se tu tlemím jak blázen, tak Hellen sexuálnice nebo jak říká jedna moje kamarádka sexice. Vítáme tě ve spolku já to mám všechno dohromady. No to to bude v Brně vypadat.I my jsme zamykací, ale stejně ti kazi

Všem utrápeným, co se snaží a váha nepotěší a nepotěší - naopak blbne a štve:Přesně takhle jsem na tom byla cca. před rokem. Samozřejmě jsem neztloustla z ničeho, ale věčnými dietními pokusy a následnými selháními jsem tělo zblbla natolik, že uložilo každičkou přebytečnou kalorii a při dietě úporně bojovalo o každý gram tuku ze zásob. Taky jsem to dopracovala až tak daleko, že k hubnutí jsem musela jíst maximálně 4000kJ a jediná pořádná večeře znamenala kilo nahoru, kterého jsem se pak zbavovala týden.Byla jsem zoufalá, vstávala ráno v půl páté, abych stihla před odchodem 20 minut rotopedu, večer dalších 20 minut, pořád jsem měla hlad - no však si tu mnohé z vás moje nářky pamatují, že?Ale pak jsem měla zdravotní potíže (no, byla v tom psychika, ale zamávala mi s celým tělem) a začala jsem na to jít jinak. Vykašlete se na poučky, za jak dlouho začne tělo při pohybu spalovat tuky, jak se musíme zpotit, co jíst před tím a co potom! Každá MINUTA pohybu se počítá! Každý krok navíc, každá záměna "podej mi, prosím" za "dojdu si pro to", každé šlápnutí na rotopedu, i kdyby to bylo 5 minut.A také každé sousto, které necháme na talíři, každá porce hranolků nahrazená vařenými bramborami, každá porce tatarky nahrazená jogurtovým dresinkem, každá kostka cukru v kávě, nahrazená aspartamem nebo zvyknutím si na hořkou kávu.Ono se to nasčítá, fakt!A taky když více rozhýbeme své tělo, právě takhle po troškách, srovná se i dietami poničený metabolismus. Teď už počítám kalorie jen občas, orientačně, ale v průměru sním denně tak 7-8000kJ a pomaloučku hubnu. Když mám "lepší období" a rotopádím, jde váha dolů rychleji. A můžu si dopřát i nějakou tu skleničku, aniž bych se druhý den musela bát stoupnout na váhu. Přežila jsem i měsíc, kdy jsem skoro nechodila, protože mě nohy neposlouchaly a s omezením jídla jsem váhu udržela - stát se mi to před rokem, nabrala bych za ten měsíc pět kilo, protože v jídle už by nebylo kde ubírat.Fakt to funguje, ale dlouho to trvá a chce to vydržet mnohá zklamání, než se tělo umoudří. I teď musím být opatrná, nepodlehnout žádným jídelníčkovým extrémům a experimentům s rychlým hubnutím. Tělo si pamatuje a snadno by znova začalo zlobit. Dneska už ale věřím, že dokážu znovu neztloustnout a že se pomalu zbavím i těch 15ti kilo, které mi ještě přebývají..BABČO HELENO, RENTITKO, MARTINO a další zoufalky - vydržte! Půjde to, to by v tom byl čert, abychom nezvítězily! :-)

Jani, máš pravdu. Za 30 let manželství jsem se nikdy nezabývala myšlenkou, že by mi manža byl nevěrný. Jsem absolutně nežárlivá a taky věřím ve své osobní kouzlo. A možná jsem tak blbá, ale já mu věřím a myslím, že bych to poznala, kdyby se něco dělo.A taky nevím, jak bych se zachovala při zjištění nevěry a neřeším to.Rentitko, už je ta momentální depka pryč? Ozvi se.Macku, jak jsi na tom? Co dneska jíš? A jdeš do posilky?