ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

Liško, ale co bys vlastně chtěla slyšet? Já to znám, ten velký otazník v hlavě, PROČ? Ale některé věci se stejně říct nedají, nebo ti lidi je prostě nechtějí říct a nedonutíš je nijak. Sama to znám. Byla bys šťastnější, kdyby ti při rozchodu chlap navykládal nějaké šílené věci, kvůli kterým bys byla zralá akorát na mašli a ona to třeba vůbec nebyla pravda - jen řekl něco, co ho jako první napadlo, něco, aby se tě zbavil, aby ti ublížil??? No nevím, podle mě nestojí někdy za to se pořád domáhat nějakých odpovědí. Věř tomu nebo ne, člověk si po čase dovede na hodně věcí odpovědět i sám - až opadne taková ta vlna růžových brýlí, sebeobelhávání a neschopnosti věc vidět nezaujatě.

Ahoj holky,
5 měsíců a denodenní boj o přežití. Težké usínání a ještě horší vstávání...
Jsem vdaná ale ne šťastně - bohužel, což jsem zjistila, když jsem se šíleně zbláznila do jiného muže a pochopila co to opravdu znamená bezhlavě milovat.
On rozejitý se svou manželkou, se kterou měl dvě děti.
Žili jsme spolu rok, se vším všudy, v nově zařízeném bytě do kterého jsme oba hodně investovali, plánovali budoucnost.
Jednoho dne, vařím večeři, čekám na něho a místo něho mi přijde smska, že večer nepřijede, že to vysvětlí ráno.
Vysvětlil, vrátil se ke své bývalé, jelikož měla potíže, jak ve svém osobním životě tak s výchovou dětí...
Sbalil mi JEDEN kufr a vypakoval ven.
Ještě ten večer ležela jeho ex v "naší" -neustlané podotýkám - posteli. Zůstaly mi u něho témeř všechny věci, slíbil že vše pošle, dodnes se tak nestalo. Začínám od píky s podporou mého manžela ke kterému jsem se - vím tohle je hrůza - vrátila. On mě má rád pořád, odputil mi, či by mi rád dal ještě jednu šanci.
A víte co? Dala bych nevím co za to, mít svého bývalého zpět ve svém životě a náruči. I přes to jak se zachoval. A to mi prosím není 20 a měla bych vědět, že tohleto trápení nikam nevede. Nejde to. Trápím se každý den, téměř půl roku už.
Manžela nemiluji, to co jsem si prožila s bývalým se nedá srovnat s tím jak jsem žila a nyní opět žiji se svým manželem.
Lžeme si oba, že to ještě zachráníme? Ano vím ale co dělat.
Potřebuji čas se z těchto s..ček vyhrabat a vím že to bude běh na dlouhou trať.
Nedávno mi "můj" bývalý napsal, že mě vlastně nikdy nechtěl opustit pro svou exženu, že to udělal jen kvůli dětem (byli od sebe rok a půl, souhlasili s tím oba, ona měla též přítele v té době), a že se ukazuje že to nebylo až tak dobré rozhodnutí, rádi se prý nemají ale ani s tím nehodlají nic dělat.
Vím že je konec, snažím se s tím smířit ale prostě to nějak nejde. Debakl.
Ještě teď jsem ochotna říct: "Počkám na tebe třeba 5-10 let dokud ti děti neodrostou.." v té době on už bude tisíckrát za vodou, možná s dalšími milenkami a já bych byla stará bába, která čekala...se zničeným životem.
Už teď je to špatný.
Bolí to bolí, co bolí je přímo fyzická bolest, jak tu někdo zmínil, leze to na mozek....chápu vás všechny

Jak tak tady pročítám ty Vaše příběhy, opravdu mi to přijde jak na houpačce. A už vůbec nechhápu, že když někdo někoho měl alespoň trochu rád, byl s ním nějakej čas, že pak nenapíše ani slovo, proč už tomu tak není. To se snad za to ty (kluci) stydí nebo proč maj nejdřív velké řeči a pak to utnou, ale beze slov? Vždyť to není fér, jsme lidi, umíme mluvit, tak proč to oni nedokážou? Neříkám, že to dělají jen kluci, ale ve většině zde přítomných případů tomu tak je:- Já vím, že je to někdy složitý, a je lepší útéci tzv. beze slov a je to i jednodušší, protože nikomu se nemusí nic vysvětlovat, ale oni si neuvědomují, že ten na druhý straně trpí a bylo by pro něj daleko lepší, když uslyší krutou pravdu, než se plácat(jako třeba já) v nějakých vzpomínkách a nadějích, že to bude třeba zase dobrý, když to vlastně neskončil... ach jo, tohle mě fakt štve, ale asi bych si měla možná zvykonout, co:-/ ??? !!!!

To Radar: Já to mám podobně, akorát ta pomlka už trvá přes měsíc a nic se neděje.Jenže my oba dva máme protějšky, ale oba jsme nebyli šťastní.Nevím, jestli taky prožívá,to co já, jak se mi šíleně stýská nebo jestli to mlčení znamená, že on si to už vyřešil a je v pohodě. Umě je to jak na houpačce, jeden den dobrý, další den propad.
Má přijet z ciziny asi za měsíc, tak doufám, že se to vyjasní. Jeden čas jsem i uvažovala o rozvodu, ale mám dítě. Strašně jsem se do něj zamilovala.Teď to pořád nemůžu pochopit, že nastal takový obrat a hrozně mě bolí, že mu nestojím ani za tu smsku, že je konec. Možná už je v pohodě a já se z toho zklamání nemůžu vyhrabat. Ale budu zase doufat, že se vyplní ta moje teorie o plus a mínus. Zatím to vždycky fungovalo i když s časovým odstupem. Radare, nezoufej, dej tomu čas. Připadá mi, že máte spolu zbytečná nedorozumění, která jste řešili novými partnery, kteří ale ani jednomu z vás nevyhovují.Asi to tak někdy musí být, že se lidi k sobě dostanou až oklikama a "osud" je zkouší, ale aspoň si pak jsou jistí, že je to ten "pravý" partner když o něj tak bojovali.

Děkuji Vám za povzbuzení, už jsem byla tolarantní až, až.
Martina

Držím palce taky! Jsi velmi statečná když se sebou nenecháš vláčet.

Marťo,
držím palce. A čas vše srovná.

Ahojky všem, dnešním dnem se svým manželem končím. Moje trpělivost je u konce. Prostě něž žít tu mizerii s ním, to radeji nic. My to s klukama nějak přežijem. Prostě kontakt s milenkou nepřerušil, pořád jen samé sms, telefonáty apod. Hrůza a já mám prostě svou hrdost. Končím.V pondělí mě fakt dostal. sedím v křesle s o něčem si povídáme, bylo mě divný že pořád uhýbá očima kouká si na nohu, on si sní klidně smskoval a při tom se bavil se mnou!!! Tak to se mnou zahýbalo neskutečně, máte pak chuť mu rošlapat mobil, nebo dát mu pár facek.
Od včera mu neperu, jídlo at si klidně vezme, dneska mi řekne, kdy odejde. Ani mě jeho odchod po to všem mrzet nebude. Pěkný den všem Martina.

TO Janča: Jo, je fakt že radíš úplně super a máš naprostou pravdu. A je fajn to takhle slyšet, protože, když si to přečtu třikrát dokola, tak se mi vždycky rozsvítí:-)
A jak si říkala, přesně, hned jak to dořekl, tak jsem si říkala, jestli by to samé řekl i jiné, proč to řekl a začla jsem to strašně řešit, přitom on to řekl JEN TAK...Jenže tohle se odbourá až já si přestanu dělat naděje a budu ho brát jako každého jiného kluka, s kterým se bavím. Jinak nevím, jak toto odbourat, je to asi normální, ale přitom mě to tak štve, tak strašně bych už to chtěla mít zasebou, ale obávám se, že když ho budu vídat, nebo přijde čas se s ním bavit, tak to bude vždycky takové:-(

To Janca:
Nádhera, to Tvoje psaní! Ty máš snad křišťálovou kouli!
Odmlky už tu byly a vždy jsme to nevydrželi, resp. vydrželi max.14dní. teď jsme se domluvili, že už si nebudeme psát sms, snad jen "občas" ve smyslu jak se kdo má.Stále na ni myslím a ona říká, že ona na mně taky.Potíž jsou ty naše protějšky.Celá věc trvá už od září a bere mi veškeré psychické síly.

To Radar: Máš pravdu, že čas všechno ukáže. Asi tím, že tam má svoje zázemí, tak se necítí osamělá a asi je takhle spokojená.Od určitého věku se už člověku nechce dělat vělké změny nebo se možná i společného života bojí. Dej jí čas, aby si to mohla promyslet a jestli cítí k tobě to stejné, tak to bez kontaktu nevydrží. Beru to podle sebe. Ale musí si na to přijít sama. Taky uvidíš reakci když se odmlčíš, jestli to vydrží nebo se bude po tobě shánět, to taky napoví o mnohém. Přeju, aby to dopadlo dobře. Věřím na to, že plusy a mínusy se v životě musí vyrovnat. Tak po mínusovém období logicky příjde plus, akorát to někdy trvá trošku dýl než se to změní.

To liška: Vidíš a to je přesně ta věta- ty mi můžeš skákat do řeči- čím tě zase dostává. Přeloženo- ty jsi jiná než ostatní, atd. Vykašli se na to! Jak si začneš dělat naděje a rozebírat význam toho, co řekl, budeš trpět čím dál víc.On tomu nemusel přikládat kdovíjaký význam, ale ty ano. Jeho ješitnosti dělá dobře, že o něj stojíš, to určitě cítí. Zavíráš si tím dveře, aby ses seznámila s někým novým a třeba i lepším. Nejtěžšší je překonat tu závislost na něm, ale jiný výběr nemáš. Ale pro útěchu ti můžu říct, že většinou když si myslíme, že už nikdy nikoho tak dokonalého nepotkáme a jsi z toho všeho na dně, tak se objeví někdo nový a zrovna když to nejmíň čekáš.

ježiš já píšu jak trdlo, omlouvám se.. :-) ale bylo to ve spěchu:-)

TO REYA: ANo, moc hezky si to napsala, fakt. Je to tak, pokud já k němu furt něco cítím a on už to má vyřešené, pak to nemůže fungovat. A přesně jak si psala, já taky nestojím o soucit a nebo aby se semnou bavil jen proto, že já to chci. Bude to chtít ještě nějaký čas. Problém tady je, že máme společné kamarády, ale kteří zůstali, což je trochu problém, ale taky ho musím překonat.
Ale musím napsat, co se mi stalo včera. Šli jsme na večeři, a já jsem věděla, že do desíti musím být doma, protože pak by se mohl oběvit.. bylo osm večer a on stál ve dveřích. Já naštěstí seděla u stolu s mými(i vlastně jeho) kamarády a vše bylo ok. Pak, když jsme odcházeli, zaseklo se pár lidí na baru, kde seděl i on. Já sem měla včera fakt super náladu, seděla u stolu s 5 klukama a bylo mi fajn. Hned jsem si vzpomněla na Vaše rady a prostě se bavila dál, ignorovala jsem ho, jako by tam nebyl. On se začal s jedním s kámošů bavit a asi v půlce jejich rozhovoru najednou slyším,,ahoj,, čau ne. Tak ¨sem se otočila a on na mě kouká, směje se a říká, ahoj, tak já jen tak letmo řekla čau, a on mi na to řek: /Já už jsem se lekl, že mě ani nepozdraviš, děláš, jak kdybych tu nebyl. TAk ze mě jen vypadlo, že jsem ho nechtěla rušit v rozhovoru, že nerada skáču lidem do reči.. On se jen tak pousmál a řekl: "Ale ty můžeš, ty mi můžeš skákat do řeči". V duchu sem si říkala, sakra o co mu jde, někdy je den, kdy se semnou nebaví vůbec a někdy je den, kdy si to přímo vyprošuje, tak já už fakt nevím. Kdyby blb věděl, jak mi tímhle ubližuje, jak mě trápí... ach jo. Sama vidím, že to kamarádství z mé strany zatím slavné nebude, ale strááášně moc bych si přála, kdyby nastal den, kdy se s ním budu bavit naprosto normálně jako s kterýmkoli jiným klukem, protože já mu zase na druhou stranu nic nevyčítám, on mi ani nijak extra neublížil, jelikož ten vztah byl krátký , i když asi o to silnější. Ale bylo by mi i po tom všem moc líto, ho ztratit úplně:-(

S tím kamarádstvím je to těžké. Taky jsem dlouho svého bývalého vnímala jako v podstatě mně nejbližšího člověka a trvalo mi, než jsem si uvědomila, že to tak už nikdy nebude. Byly doby, kdy jsem rozchod brala jako takovou zradu, protoze mi vzala urcité ideály, plány do budoucna, lidi, které jsem měla ráda... Dnes už to tak absolutně neberu, každý má právo se rozejít a po nikom bych nechtěla, aby setrvával v něčem, co ho nebaví/netěší/neuspokojuje. Každopádně ROZCHOD je ztráta, a to ztráta ve všech směrech, podobně jako smrt. Těžko říct, co je horší. Na jednu stranu smrt je strašná v tom, že je definitivní a absolutní. Rozchod sice v sobě stále má aspoň potenciální příslib, že všechno MŮŽE být zase jako dřív, ale zase člověku hrozně rozhadruje sebevědomí (pokud je opuštěn).
Kamarádství těžko může fungovat, pokud jeden má stále (i třeba jen podvědomě) touhu posunout ho někam jinam. Takže může fungovat mezi bývalými jen tehdy, pokud oba rozchod chtěli a jsou po něm spokojení - v opačném případě je to jen trápení a to kamarádství nikdy není úplně upřímné (z jedné strany tlak na chození, z druhé možná soucit, lítost, ale odpor z pocitu nucení někam, kam nechce).
Moje zkušenost byla taková, že můj bývalý, byť se rozešel on sám a já jeho rozhodnutí přijala, byl na mě po rozchodu hrozně hnusný. S ironií ve tváři říkal, jak vidí, jak jsem v prdeli, a že chce být aspoň můj přítel, aby mi mohl pomoct, ale pak mi řekl o mé osobě tak hnusné věci, že jsem se dlouho styděla i jen podívat do zrcadla :-). Pamatuju si, že jsem mu pak řekla, že na takové přátelství kašlu, protože podstata přátelství je, že se kamarádí lidi, kteří o sobě mají v zásadě dobré mínění. To on o mě nemá a já nestojím o soucit ani o to, být přítelem druhé kategorie. Od společných kamarádů se mi pak doneslo, že mě za ten výrok označil za hysterku. Já si přesto doteď myslím, že to byla jedna z nejmoudřejších vět, jaké se mi podařily kdy vyslovit.
No a s tím přetrháním vazeb - to je hodně pravda. V současné době je mi například můj bývalý totálně ukradený, mám nový vztah, který je proti tomu předchozímu hotový luxus :-), prostě jsem spokojená. Ale stále mě mrzí, že na rozchod dojelo několik kamarádství (byli to společní kamarádi). Svůj podíl viny si v tom uvědomuju, ale ještě jsem se s tím vším taky úplně nesrovnala :-(.

To Janca:
Naprosto s Tebou souhlasím, ale ona tomu nerozumí a myslí si že to "nějak" dopadne.
vdávala se velmi mladá a byl to její první vztah.Pak po 24 létech ovdověla a objevil jsem se já. Jsme spolužáci ze ZDŠ.Ona neví co to je, takhle se rozhodnout, zapomínat a dusit to v sobě. Janco díky za Tvé názory, čas vše prověří!

To liška: Já tě úplně chápu, mám v sobě taky zmatek. Možná o to horší, že jsem si to s ním ani nevyříkala, najednou se neozývá a to je horší než kdyby napsal, že je konec.Je v cizině a tak nemám možnost si to s ním vyjasnit. Taky jsem si myslela, že nás spojuje pevné přátelství a pak i láska, ale asi já jsem milovala víc a teď taky víc trpím. Přesně jak píšeš, mozek už to přijímá, ale pořád se s tím nemůžu srovnat někde uvnitř.

To Radar: Tak to je opravdu těžký. Čím je člověk starší, tím víc je někde ukotvený, má vazby a nejde všechno odstřihnout. Ale na druhý straně, život pádí rychle a druhá šance už být nemusí. Majetek a postavení je sice hezká věc, ale co z toho budu mít když nebudu žít tak, jak chci. Hodnotím to podle sebe, ale já bych byla nešťastná. Když toho druhýho hodně milujeme, tak v hlavě zůstává hezky dlouho a nejde vymazat. Myslím si, že fungující pěkný vztah je v dnešní době velké terno a žádný majetek ani místo v obecní radě to nepřebije.

urcite mu taky chybis, ale bud hrda a zvladni to..

TO REYA: Jo, máš naprostou pravdu. Je to tak, on byl ten, co to skončil, a já se mu ani nedivím, že to prožívá takhle a já zase jinak. Je to samozřejmě naprosto normální. Jen to prostě zamrzí. A o to víc, když to člověk nečekala myslel si, bůh ví, jaká to není láska a ona vlastně žádná skoro nebyla. Místo, abych ho spíš nenáviděla, se snažím o kamarádství, kontatkt nebo náznak nějakýho kontaktu. A přitom ubližuju jen sama sobě, protože já jsem mu už asi úplně volná. Nejhorší je,že mozek tohle přijímá, ale tam někde uvnitř něco zadrhává,,,, a já i vy všichni ostatní víte, co to je.. a chce to asi jen a jen čas, protože stejně jiné východisko není :-(