ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

Vcera jsem se dozvedela neco a kdyz jsem nad tim premyslela tak mi to docvaklo..Takze je sice mozna s nejakou,ale neni to nic vazneho..Pry to bylo hodne zpusobeno tim,ze jsem byla hodne zahledena do sebe a sve problemy ktere jsem si pusobila sama prenasela na nej i kdyz on uz tak toho mel,az nad hlavu..Nakonec jsem chtela pauzu ktera byla ta posledni kapka..Taky uz dlouho dobu jsem bez prace a to

Diana:On mě ten kluk hodně přitahuje,ale vim, že bych ho ted nemohla mittak rada jako bejvalyho...ikdyz me sproste odkop. Tak nevim no:-/

wyckyy-bohužel nesouhlasím, i ta sebekrásnější a sebeživotnější láska se dá zničit...a to tak že dost lehce...způsoby tu snad popisovat nemusím, každý z nás vlastně představuje jeden z nich. Za tvůj další přístup tě ale obdivuju a hlavně ať ti vydrží.

uf no tak to je slusna krize.uvedomila jsem si ze mozna proto jsem tak fixovana na bejvalyho a tak neak poad na nej nemuzu zapomenout,protoze ja se strasne desim samoty,a ze treba ted nastane par let kdy budu sama.uvedomila jsem si ze v mym okoli jsou uz 4 lidi comelidlouhodoby vztah a ted jsou par let single.a prevazne to jsou holky.toho ja se bojim nejvic!asi je to blbost,ale pro me asi bylo vyhodny nemit plnohodnotny vztah se vsimvsudy,nez abych byla sama.znam lidi cosi zvykli a samota jim nevadi.mezi ne ja bohuzel nepatrim.samota je muj nejvetsi nepritel,proro se bojim ze se vratim,kdyz to pujde.....,nebo se citove privazu zase k neakymu troubovi,co me bude zneuzivat a ja budu skakat,jako on piska.nejspis by bylo dobry se naucit byt sama.ovsem nevim jsk,nemam to v povaze

Vis,zas,ale kdyby to byla prava laska tak dej se co dej by vsechno prekonala a nikdy by k rozchodu nedoslo..Ja osobne to ted zkusim vzit z jine stranky a rict si,ze mu je ted treba lip..On delal vsechno pro druhe,ale mu to nikdy nikdo neoplatil ani ja..Tak snad ted bude stastny..budu mu to prat.On toho pro me tolik udelal,ze mu ani nemuzu mit nic za zle ..

To jsem napsala já, Adame. Proč to tak musí bejt, co? Co je v tom za smysl? Snad poučit se do budoucna.

Tvůj příběh je taky drsárna, 3 měsíce po "R" a už mimčo, jo? Nevím, jestli člověk, který to tu čte, má být rád, že není sám, nebo je mu spíš z toho všeho ještě víc smutno.

Rozešli jsme se, je to beznáma 4 roky, 3,5 roku jsem ji neviděl. Napíšem si o svátku, narozeninách a tak 1-2x do roka, jak jde život. Ona přišla 3 měsíce potom, co ode mě odešla do jiného stavu (nevím, zda to chtěla nebo to je jen náhoda) s tím svým novým, vzali se tak rychle, jak to jen šlo. Prý je šťastná. Což ji ze srdce přeji a jen doufám, že to není z její strany póza typu "koukej, jak jsem si polepšila".
Odstěhoval jsem se, abych ji/je nepotkával, změnil jsem práci i lidi okolo sebe, aby mi ji nic nepřipomínalo. Moje stavy došly po roce tak daleko, že jsem musel za doktorem, kdybych to neudělal, asi bych se tenkrát zabil, už jsem neměl sílu. Teď už nepotřebuju prášky, ale do smíchu mi taky ještě není. Jak už tu napsal někdo přede mnou, co člověk měl naplno docení, až když o to přijde.

LUS-jestli na to máš žaludek, tak proč ne, ale aby ti to jen neublížilo. Já osobně si to vůbec představit nedokážu. Ale každýmu vyhovuje něco jinýho.

Ahoj lidičky., mám dotaz a doufám, že mi někdo poradíte...myslíte si, že zapomenu na bejvalýho když si najdu chlapa jentak na sex?

Ryba: první odstavec je přesně to, co mám v hlavě, ALE je mi - narozdíl od tvého ex - jasný, že bych ho tím jen prudila - stejně jako on tebe - takže jsem to řekla jen jednou a teď děj se vůle boží. Držím ti palce, aby pochopil!

Taky si vůbec nedovedu představit teď někoho hledat, naopak, každej chlap, kterej se na mě jen podívá, je mi odpornej, už dopředu :o( Ale přesně jak píšeš, žádný vytloukání, jestli se přece jen ukáže, že už se k sobě nevrátíme, tak tomu nechámm volný průběh. Horší je, že už je mi 27, chtěla jsem se usadit a mít děti a teď vše znovu? Měla jsem skvělýho chlapa na tohle všechno a teď mám jen oči pro pláč.

Každopádně to nejsou nesmysly, co píšeš, díky!

Diano, odhodlala jsem se a napsala jsem mu - a doufám, že se nedočkám dalších zpráv o tom, jak je mu smutno, jak by přece jen chtěl zkusit začít znova, že ví co udělal za chyby, a tak dále a podobně, pořád dokola... Ale skoro jistě vím, že to tak zas bude, ach jo. :-( Pokud ano, už nebudu reagovat vůbec, nechci se nechat zatáhnout do debaty, proč ne a že ne a jestli přece jen a ... Každý takový jeho pokus mě rozhodí a zkazí i jinak dobrý den.

Mimochodem, když jsem hledala tvoje předchozí příspěvky, došla jsem až k měsíce staré diskusi a musela jsem se (u cizích příspěvků) smát - přesně tu knížku o rozchodech, kterou tam kdosi doporučuje, mi bývalý přítel dokonce letos poslal k narozeninám. A ve vepsaném věnování se sekl o rok... Uf. - I vzhledem k tomu, že jsem se tehdy sbírala z toho, že jsem sama dostala od někoho košem, knížka letěla a měla jsem leda vztek... Lidi, takové blbosti fakt nedělejte! ;-)

Iveto, 30 let je hodně... A asi bez ohledu na nějaké znamení horoskopu to někteří máme tak, že se na protějšek možná až příliš upneme, znamená pro nás moc. Abych pravdu řekla, i když ten můj nový začínající vztah je od začátku "nezávazný" - on mi řekl proč teď jinak nemůže a já to respektuju - je mi jasné, že jestli to krachne, budu se zas hodně trápit. Ale beru to tak, jak to je, těším se z každého společného večera, žiju pro TEĎ.

Hledat jinde, zvlášť po tolika letech, se zdá nepředstavitelné... Já samajsem nechtěla hledat ani po mnohem kratší době, když člověk, kterého jsem měla ráda jako nikdy nikoho, najednou prostě zmizel a po čase mi jen přišel říct, že se do někoho zamiloval... a tak dál, bolelo to strašně moc. Říkala jsem si, hledala bych druhého jeho, to nemá smysl. Ale možná právě proto, že jsem nehledala, nesnažila jsem se vytlouct klín klínem, najednou se objevil někdo, kdo mě zaujal, koho jsem chtěla vidět znova a kdo chtěl vidět znova mně, s kým mi najednou bylo dobře. A i kdyby mi dal jen tenhle pocit a někam zmizel, musela bych mu být vděčná - je strašně důležité po nějakém takovém trápení znova poznat, jaké to je, když je člověku dobře, je snad i šťastný. Hodně to dodá vůli bojovat s tím smutkem a trápením, dostat se z toho stavu, protože radost je přece mnohem lepší... :-)

Pokud jsou to nesmysly, omlouvám se. Ale snad to aspoň někoho povzbudí.

Adame, a jak to probíhá u tebe ? Ta samota je nejhorší o víkendech. Já jsem totiž byla na něm závislá. Podnikali jsme spolu, já ho vytáhla nahoru a pak si ho vyhlídla jistá pipinka. Je mu to dělalo samozřejmě dobře, chlapi jsou ješitové. Ona ho prostě uhnala. A on teď s ní musí být, i když možná nechce, protože nemá kam jít. Ale na mě je stále hodný, slušný, pomůže, když něco potřebuji, asi si nechává zadní vrátka. A já se pak v tom motám další dny a pořád dokola. Na jiný vztah asi nejsem připravená ještě.

Iveto, nic si z toho nedělej, já mám za sebou taky takový 3 roky. A furt se to nelepší, takovýhle stavy nemaj jen holky. U doktora jsem už byl, prý to chce čas, říkal. Už neřeším, kolik ho budu potřebovat, aby to přešlo. Ale dvakrát veselej život to není, přes den to ještě jde, nejhorší je samota večer a v noci.

Ivet: 30 let? No páni, co je to mých 8...máš pravdu, to je vážně situace :o( Proč si nedovedeš představit, že by se vrátil?

Ivet: jestli ty jsi blbá, tak jsme takové všechny tady, neuklidní tě to, ale říct se to musí

Ryba: vůbec jsem to nemyslela tak, že jsi necita! Každá věc má dvě strany a u rozchodu je (téměř) vždy ta jedna ublížená. Jo jo padání vlasů, na to jsem zapomněla :o) Je dobře, že sama víš, jaký to je z tý druhý strany. To ale těžko svýmu ex vysvětlíš. Každej si v sobě neseme tu svojí malou zraněnou dušičku a lítostivě se bráníme podívat se realitě do očí.

Udělala bych to samé, odepiš, že tu nebudeš a že po tom všem, co jste spolu prožili, si zaslouží upřímnost-že ho už nikdy/v dohledné době/zrovna teď nemůžeš/nechceš vidět. A pak už bych ho ignorovala úplně. Tý jo, je hrozně divný radit něco, čeho se člověk sám nejvíc bojí.

Díky za povzbuzení, můj příběh je tu zpětně rozepsanej podrobněji, stále nevím, co se v něm odehrává. Žít svůj život teď nedokážu, je to vše jen o předstírání, někam jít, něco dělat, s někým se vidět, dělat, jak se bavím a jak na něj vůbec nemyslím, hnus...ano přesně, vstanu jen proto, aby to bylo zase o den víc, ale nějak to nepomíjí, spíš naopak. Ještě jednou díky.

Rybo, trochu jsi se vcítila do mojí situace. Děkuji Ti. Víš, já jsem s ním byla skoro 30 let a to pak o to víc bolí. A také jsem ve znamení panny, a ty, jak jsem se někde dočetla, mají jenom jednoho partnera za život. Hrozná představa do budoucnosti. Ale je pravda, že už to tolik nebolí, jako dřív. A stejně si neumím představit, že by se vrátil, protože vím, že už by to nešlo. O to je to horší.

Diano díky, možná vypadám jako necita, ale (až moc dobře) vím, co se v člověku odehrává. Právě po tom rozchodu jsem někoho potkala, ten to ale nevzal tak vážně a hodně jsem se kvůli němu trápila (končilo to tak, že jsem nemohla spát, příšerně jsem zhubla, doteď mi padají vlasy... samé "radosti", fakt), vlastně až do doby, kdy jsem se letos v létě začala vídat s člověkem, který mi z toho hodně pomohl.

Ale právě v době, kdy jsem se já musela srovnávat s tím, že někdo, koho jsem měla ráda, odešel za jinou, bylo pro mě obrovským varováním chování mého bývalého přítele - na něm jsem viděla, co nedělat, abych si zachovala aspoň trochu sebeúcty... To, že jsem tehdy toho člověka ztratila, je bolavé doteď, ale přece jen už ne tolik. Trvalo to dlouho, ale přece jen se mi podařilo se s tím nějak vypořádat.

Tak budu doufat, že se totéž podaří mému bývalému příteli - a asi mu (po pravdě) odepíšu, že nejsem ve městě, takže setkat se nemůžeme... Já ho vážně nechci vidět, dokud si nebudu jistá, že se mě nebude snažit dotlačit k návratu.

Holky, co jste byly opuštěný a moc byste chtěly, aby se k vám bývalý partner vrátil - pokud bude chtít, udělá to. Ale neupínejte se na to, žijte svůj život, a pokud to tak moc bolí, přikažte si zvládnout každý další den jenom proto, aby uplynulo zase trochu víc času. Ono se říká, že čas vyléčí všechno - nevyléčí, něco opravdu trvá roky, pro někoho celý život. Ale časem to všechno přece jenom bude bolet míň a míň a ze vzpomínek zůstane to hezké... Nejde to ze dne na den, ale pořád se snažte něčím si dělat radost (knížkou, filmem, procházkou) a postupně to půjde...

Diano, je to tak, 3 roky. Asi jsem blbá a měla bych se léčit.

Ivet: díky, ale... !!!!!3!!!!! slovy T-Ř-I roky? Šmarjá, to snad ne...prosím vás, jestli má někdo ještě větší cifru, tak už jí sem nepište, nepůsobí to zrovna terapeuticky :o(

Chceš tím říct, že jsi 3 roky sama, žes nepotkala nikoho lepšího, že nejsi schopná se stále odpoutat? Tak to je moje největší noční můra!

Diano, krásně jsi to napsala. Já jsem v naprosto stejné situaci jako Ty. Taky pořád doufám, myslím na něj a ono nic. Musím se s tím smířit, ale trvá to už 3 roky. Zatím si zvykám na samotu.