ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

Martině: ahoj, sleduji tady tvuj příběh (manžel a milenka) od prosince tuším. Držím palce, teď už to jen přebolet, návrat manžela nemá cenu.

Jelenovi taky hodně zdaru!

Odpoštět umí málokdo.Ale je to jedna z nejdůležitějších char.vlastností!

Odpouštět umí malokdo.Ale je to jedna z nejdůležitějších char.vlastností!

Nikdy jí to neodpustím!

To Lea: Nesouhlasím s Tebou Leo a to v konci Tvého příspěvku kde píšeš o zadních vrátkách. Vztah do kterého nejdeš srdcem, není přece pak vztahem!?
Jiná je láska k rodičům, sourozencům a jiná k učiteli nebo prarodičům,kamarádům, prostě lidem které máme rádi a mrzelo by nás kdyby nebyli (kdyby odešli z našeho života).
Toto se nedá srovnávat s láskou k partneovi/partnerce kterého milujeme!! Bez takového partnera nemůžeme žít!!
Nedovedu si představit mít svou partnerku rád pouze jen tak jako třeba (oblíbenou)paní učitelku, nebo nějakou jinou kamarádku. To je život bez lásky a není to o žití je to jen o přežívání. Když se někdo zamilovává, pak do toho jde po hlavě (srdcem) a nenechává žádná "zadní vrátka" otevřená. Pokud si je nechává otevřená, pak nemiluje, není to vztah který by byl plnohodnotnou náhradou za předchozí.

Ahoj, vím přesně, jak ti je. Prožívám to samé. A nemyslím si,že to přebolí. Jeden je vždycky ten osudový, který v srdci zůstává.Taky jsem slyšela spoustu rad o čase, samostanosti atd., ale nezabraly.Nejde to tam uvnitř smazat a nereagovat. Rozumově si to můžu nařídit, ale vjemy,vůně,písně,prostor,čas,... všechno s ním propojené se objeví a žádné poučky a rady kamarádek to nezastaví. Prostě je to uvnitř a chce to napovrch. Tohle, ale znají jenom ti, kteří si nenechali zadní vrátka a šli do vztahu srdcem.

Zazila jsem to same co ty, jen maly rozdil, on si danoou slecnu poridil 2 tydny potom. Vis, neslo o to,ze jsem ho ztratila, byla jsem pak moc zmatena, jak nekomu muzu jeste nekdy verit, ze to se mnou mysli uprimne, ze me vazne miluje. Vsechna duvera v muze, v sebe sama, ve vnimani reality sla pryc. Moc me bolelo srdicko. Cely svet se mi zboril...ale reknu ti, co ti asi reklo mnoho lidi....chce to cas a predevsim, odstrihni ho a vse, co s nim souvisi. Telefonaty, sms s nim, i kdyz to asi mysli on dobre, ti nepomuzou- nezvedej, neodepisuj...a casem az budes stastne vdana, mu nekdy vysvetlis, ze jsi to potrebovala...on to jiste pochopi. Navic, ver tomu, ze pokud te takhle nechal, opravdova laska to nebyla (ano vim, je to znacne zjednodusene a muze na to byt milion ABY, ALE)...nicmene tak si to v hlave zakoduj, "proste nebyl ten pravy" a jdi dal....A jeste neco, jsi zdrava a nemas s nim zadne zavazky, vim,ze srdicko boli, ale ver tomu...muze byt i hur. Preji hodne sily a slunicka v dusi. Pa

text

dívky a ženy mám dotaz:myslíte si jestli mám ještě u manželky šanci-před půl rokem ode mě s dcerou odešla k rodičům.Důvod byl prý alkohol,kouření,psychycky jsem jí deptal=to mi řekla ona.Jsem jinak hodný,miluju jí.Peníze v tom určitě nebyli,vydělávám přes 30 t.Děkuji na vaše názory.

Ahoj holky,
chtěla bych přidat svůj příběh.
S přítelem jsme se rozešli v prosinci, tedy on se mnou. Důvod mi pořád není jasný, jemu asi ano, prostě by to prý dál neklapalo... a znáte to. Byl to člověk, kterého jsem strašně milovala a stále miluji. Dal mi všechno, ukázal mi co je to život, co je to být neskutečně šťastná. Byla jsem jak v nebi, celé 4 roky. Od prvního měsíce jsme spolu žili, zařídili si bydlení a plánovali společnou budoucnost, děti.. Bylo to nádherné. A pak přišla ta rána. Proč to celé píšu? Jsem na dně. Je to 4 měsíce a já se plazím v bahně a nevím jak dál žít. Všude je on. Nyní už má novou přítelkyni, je s ní prý šťastný a žijí spolu. Strašně to bolí.On mi občas zavolá, je ke mně moc hodný, ale už je někde jinde, cítím to z něj. Jak mě mohl přestat milovat? Nechce se mi tomu věřit. Já se každé ráno budím s obrovskou bolestí v srdci, celý den trpím a přežívám s minuty na minutu, večer jdu s brekem spát a bojím se dalšího dne bez něj. Poznala jsem, co je to bolest srdce, nikdy jsem to nechtěla zažít. Nevím jak dál. Všechny pokusy odpoutat se od něj selhaly, mám ho pořád v hlavě a v sdrci, nedokážu si představit, že už nikdy nebude se mnou. Pane Bože, jak z toho ven?

Ahojky všichni bojovníci!!Pro patulatko: Rozašli sme se 22. unora a je nám oboum 21.Vím že jsme mladý ale myslím si že to až tolik o tom věku není.Já taky už vím co v životě chci.Před pár dny mi konečně dal foták.Mluvili sme spolu asi 2 min a radši sem šla.Řekl mi že to necháme chvíli uležet a někdy můžem to už nedořekl asi na kafe.A přesně dělal že se vůbec nic nestalo a zářil štěstím že je ted štastnej když se mě konečně zbavil.Jo jsem ráda že se už choval normal ale kámoška sním rozhodně být nechci.Nebo né že bych nechtěla ale prostě nemůžu.Na jednu stranu jak jsem ho viděla tak se mi i zprotivil ale na tu druhou ho pořád miluju a uvědomuju si že ten vztah vlastně nebyl tak moc růžovej jak sem si myslela.Že ani mě to nebavilo ale z jistých důvodů co by se dali napravit ale to on asi nechtěl.Taky se mooooc těším až se jednou probudím a nebude v mé hlavě.Chjooo jak moc se těším.Tak se mějte a držím palečky...a ještě petulatko??kolik je vám???

TO MíŠA: Zažívám něco podoného Míšo, až na to, že on už mou přítomnost nevyhledává, ale snaží se být někdy kamarádem. Taky ze sebou nechávám dosti manipulovat a i když vím, co je to za blbce, tak kdyby řek, tak bych asi ne neřekla. JO, možná nemáme hrdost. Ale chlapci to maj v tomhle jednodušší, my je necháme ze sebou cloumat, kdežto oni.. oni to buď utnou nebo si najdou rychle náhradu nebo to neřeší a pak se taky o to méně trápí. Já a myslím, že spousta jiných holek tohle neumí,, možná je to dobře, možná ne, kdo ví. Taky, když ho vidím, jsem s ním , povídáme si, jsem ráda, ale pak on odejde a neřeší, a já se trápím. Je to moje chyba, nemusela bych to dělat.. ale je to všechno způsobeno tím, že se nám oni líbí, máme je rádi a proto tohle děláme. Kdyby nám byli lhostejní, jako jsme my jim, tak bychom to taky takhle nehrotili.. Ale ono je to opravdu těžký se zaříct, že tohle dělat nebudeme, že přeci si s námi nebudou hrát jako s hračkou, která když se jim nehodí, tak jí odkopnou vemou další, a když je tamta zase omrzí, vrátí se k nám. .. Dosti časo jim tohle prochází a oni na to možná trochu sázejí.. těžko ríct. Ale Jak řeklo ANNA možná tím ztrácíme trochu svoji hrdost. Nebo tedy já pociťuju, že když jsme se rozešli(už je to taky pár měsíců zpátky), tak jsem se hodně ponížila a ukázala mu, že my strašně chybí, kdežto on odešel s hrdostí a vlastně jako vítěz... možná bych to teď udělala jinak, už bych se tolik neponižovala, nepsala mu, nevolala, nevyhledávala jeho kontakt.. ale to je jen samé kdyby kdyby... Pro příště snad budu chytřejší,, snad

Nemáš svojí hrdost,míšo.

To petulatko: začala jsem přemýšlet o tom, že mě nechce ztratit jako kamarádku.Něco na tom bude. Já ho ze začátku držela dost zpátky, taky jsem mu dávala najevo, že jsem se nevyrovnala se ztrátou svého ex a dala jsem mu na vědomí, že chci aby byl mojí vrbou, což se úspěšně dělo..pak nastal ten zlom, kdy se mi o něm začalo zdát a kdy jsem na nikoho jiného nemyslela..zamilovala jsem se...v tu chvíli se on stáhl, jak to tak bývá.Když jsem o něj vůbec nestála, tak on by jo, když ho chci, on se stáhl...No uvidíme,nechám tomu volný průběh, on o mojích citech nic neví, nic jsem mu neřekla, nějak to dopadne, jsem s ním každý den, jsem ráda, že ho "mám". On moji blízkost celkem dost vyhledává tak uvidím. Každopádně děkuju za názor, přemýšlím o něm.

Jsem v tom podobném stavu. Taky neumím říct ne,když se mu zachce být se mnou. A užívám si chvíle s ním, i když vím,že budou vykoupeny zase samotou,zklamáním a slzami.

To Janca:
no tak vidíš, ledy se stále hýbou! Taky Tě nechce useknout a když třeba chce a začne, tak to stejně dlouho nevydrží a kontaktuje Tě znovu.
Takže držím palce. Já tento týden očekávám návrh schůzky, tak jsem zvědavej, jak to dopadne, jestli mě třeba místo toho nebude chtít useknout a vše se zase neoddálí.

jo jo, bylo to pro míšu:) Mám asi další poznatek...když udělá tlustou čáru, je to lepší, než když vím, že se trápí..je to dva týdny a v neděli mi psal, že mu chybím atd..ale co? Ani náznak o tom, že by se chtěl vrátit, on prostě jen neví, co chce, tak mě trápí ještě víc. Ptá se kamarádů, jak se mám a jestli jsem si už někoho našla, ale to je vše a to je ten nejhorší stav ze všech. Sakra tak ať zaujme stanovisko a nenechává to těžké zase na mě. Proč musím být já ta, která mu odpoví, že nechci, aby mi psal, přestože bych to chtěla moc. A proč musím být já ta, která si zakazuje se mu ozvat, i když vím, že by z toho možná zas něco bylo??Tedy můj závěr..když se choval, že mu jsem uplně fuk, bylo mi líp:(
A ještě Jájině: taky si myslím, že se to ještě nějak vyvrbí, chlapům to dochází pomalu a třeba je to z jeho strany jen nějaký ochranný mechanismus. Nebo jste se o tom už i bavili a on ví, že bys ho chtěla? Protože pokud ne, on semůže bát, že tě ztratí jako kamarádku, jestli neví o tvých citech.

Najděte si nový vztah, je jedno jaký. V náručí blízkého člověka se zapomíná nejlépe.

To Radar: Tak jsem teď o svátcích chtěla "usekávat", jak kdyby to tušil, najednou kontakt. Byla jsem před tím fakt naštvaná.Myslím si, že se na druhé straně děje totéž, ale podobně , jak píšeš, vždycky se to trucování a ta paličatost vydrží jen na krátkou dobu. Ale už si připadám, že to beru s nadhledem.

To Jájina: Dej mu čas. Možná má špatnou zkušenost a je opatrný, někdy jim to trvá trochu dýl než si ujasní, co vlastně chtějí. 2 měsíce ještě není zas tak dlouho a navíc jste hodně řešili tvůj předešlý vztah.Nech tomu volný průběh a uvidíš jestli to zajiskří i u něj.