ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

Jak koukám, tak máme všechny stejný problém..před měsícem se se mnou rozešel přítel....rozešli jsme se v dobrém, ale problém je že ho pořád miluju ale on ne a taky nevím jak dál...někdo mi říka, že by bylo dobrý si najít ěnkoho jinýho a někdo že mám být tedka sama je to šílený a nejhorší je že na to nic nepomáhá jsou to city a ne zánět lepého střeva chce to jenom čas ...a pevnou vůli..

To Janča: No asi mě přitahujou ty typy, co jsou pěkný kurevníci:-) Ale nevím, víš, nemám ráda takový ty ucápnutý kluky, co jsou rádi doma, koukaj na telku, nechtěj mě nikam pustit a nedej bože, když jdu s kámošem nebo kamarádama na pivko, dlouhé vysvětlování a výčitky.. to nesnáším. Mám ráda kluky, co se umějí bavi, zapadnou mezi mé přátelé a nevadí jim, když já jedu jinam a on taky jinam. Já mám ve vztahu ráda volnost, ale je těžký, když vedle sebe mám takového kluka mu věřit, že když ho pustím na víkend s kámošema, tak celý víkend žiju ve strachu kde s kým si užívá.. takové typy mě přitahujou a vlastně na druhou stranu zabíjí a neumožňují seznámení se třeba s horším, ale o to lepším přítelem. Je to fakt těžký. Kolikárt,, už i tolikrát jsem si říkala nezamiluju se, nebudu závislá( to jediný se mi asi podařilo) nikdy jsem nebyla na klukovi závislá, ale vždycky jsem asi milovala víc, než on, to přiznávám. A asi jsem i do toho vztahu dávala více, než on, to asi taky.
Dneska jsem ho zase potakala, je to fakt už jako naschvál, ale bavila jsem se, a on se taky bavil, sem tam kouknul, ale už se spolu skoro nebavíme, sotva se pozdravíme,, a už mi to ani nevadí, nehledám v tom proč to tak je, je mi to celkem fuk. Samozřejmě nezapírám, že kdykoli ho vidím , tak se ve mně něco odehraje, takový ten vnitřní tlak, sevření, ale už to nebolí, spíš to cítím tak, že vidím člověka, s kterým jsem si něco prožila, něco víc a to už prostě nevymažu. Je to tak, stalo se, já toho nelituji, protože i ty horší zážitky a zkušenosti se později mohou hodit a já už poněkolikáté jsem ponaučena, že nesmím být ta, která do toho vztahu dá více. Teda do takovýhle ho vztahu. Nemluvím o těch vážných.. to snad taky jednou přijde. Ale je fakt, že jsem mladá, možná mladší než vy a tak snad se jednou na mě taky to štěstí usměje.
Taky začínám trochu hledat chybu v sobě. Umím přiznat svou chybu. A když jsem byla u věštkyně, řekla mi, že strašně imponuji ženskými zbraněmi a to prý chlapy zastrašuje, že bych měla být více chlapštější(nebo tak nějak se to píše:-)), že se kolikrát přetvařuju a nepůsobím přirozeně. To si sice nemyslím, protože já jsem právě ta, která se hned přizpůsobí a těm chlapům podlehne, což není dobře.. ale doufám, že se ze svých chyb poučím a doufám, že už mi můj EX, kterého tak často vídám, bude za chvilku úplně volný,, doufám

To Liška: Jestli taky není problém v tom, že tě přitahují takové ty problematické typy. Jaký typy se ti vlastně líbí? Já jsem kdysi dávno hodnotila kluky podle vzhledu a
taky mě vždycky sebralo, že většina těhle vztahů ztroskotala, nechtěli se vázat. Ty ostatní jsem nějak přehlížela a v podstatě jsem si kazila možnost seznámit se s někým jiným. Taky jsem pak pochopila, kde jsem dělala chyby. Byla jsem v těch vztazích já ta závislá. Dalo mi to dost práce změnit vzorec svýho chování, ale pochopila jsem, že závislost vztah zabíjí, že každý potřebuje a oceňuje když ten druhý umí vytýčit hranice a umí říct ne. Jsem ráda, že už ti je líp.

To Janča: díky moc za pofoukání, už je to také lepší,máš naprostou pravdu, nevidět, zapomenout. Je pak otázka¨, co to udělá, až se uvidíte, ale zase, když se podle mě dva viděj po delší době, tak je to daleko lepší,protože ty bolavé rány čas zahojí, kdežto, když se vidí furt, nestihne to čas zahojit a rány se furt trhají( jestli chápeš, jak to myslím) Jsi na dobré cestě a držím palečky, aby ti to vydrželo.

To Radar: Jojo, opět máš 100% pravdu a tentokrát s tebou se vším souhlasím:-) Je to parchant, teď už to vidím,s odstupem času. Teď jsem ho asi skoro týden neviděl, no možná to ještě není týden a je to lepší, takže je pravda, co oči nevidí, srdičko nebolí. Já teď už i vím, že to byl parchant a když dokázal podvádět tamtu, tak i kdybych s ním byla, podváděl by mě,, Také je pravda, že já do toho vztahu šla, zamilovala se , protože to byl přesně můj typ, kterej jsem hledala. Co se týče mého věku, tak to není bohužel první velké zklamání a asi ani ne poslední. Právě už jsem před třemi lety toto zažila, ale to jsem s tím klukem byla skoro rok a to byl vztah opravdovej, ale po roce přišel a řek, že jsme každý jiný, že bychom si nevyhovovali a ukončil to. Z toho jsem se tankrát složila totálně, že jsem chtěla vyhledat i psychologa, nakonec pomohli přátelé a je fakt, že to trvalo skoro rok a půl, ale je to pryč. Pak se objevil tenhle klučina a já byla zase po uči zamilovaná, těšila se z toho, protože jsem rok a půl skoro jen trpěla a nebyla schopná žádnýho vážnějšího vztahu. A nechtěla jsem zažít to, co ty si popisoval, jak se ti stalo. A ejhle, jsem v tom zase, i když ne tak moc, protože vztah byl kratší a ne tak vážný, ale láska byla možná skoro stejná. Ale jak říkám, je to trochu lepší a já citím, že čas to spraví,, aspoň tedy doufám, protože naděje umírá poslední !!! :-) .-)

To Janča: díky moc za pofoukání, už je to také lepší,máš naprostou pravdu, nevidět, zapomenout. Je pak otázka¨, co to udělá, až se uvidíte, ale zase, když se podle mě dva viděj po delší době, tak je to daleko lepší,protože ty bolavé rány čas zahojí, kdežto, když se vidí furt, nestihne to čas zahojit a rány se furt trhají( jestli chápeš, jak to myslím) Jsi na dobré cestě a držím palečky, aby ti to vydrželo.

To Radar: Jojo, opět máš 100% pravdu a tentokrát s tebou se vším souhlasím:-) Je to parchant, teď už to vidím,s odstupem času. Teď jsem ho asi skoro týden neviděl, no možná to ještě není týden a je to lepší, takže je pravda, co oči nevidí, srdičko nebolí. Já teď už i vím, že to byl parchant a když dokázal podvádět tamtu, tak i kdybych s ním byla, podváděl by mě,, Také je pravda, že já do toho vztahu šla, zamilovala se , protože to byl přesně můj typ, kterej jsem hledala. Co se týče mého věku, tak to není bohužel první velké zklamání a asi ani ne poslední. Právě už jsem před třemi lety toto zažila, ale to jsem s tím klukem byla skoro rok a to byl vztah opravdovej, ale po roce přišel a řek, že jsme každý jiný, že bychom si nevyhovovali a ukončil to. Z toho jsem se tankrát složila totálně, že jsem chtěla vyhledat i psychologa, nakonec pomohli přátelé a je fakt, že to trvalo skoro rok a půl, ale je to pryč. Pak se objevil tenhle klučina a já byla zase po uči zamilovaná, těšila se z toho, protože jsem rok a půl skoro jen trpěla a nebyla schopná žádnýho vážnějšího vztahu. A nechtěla jsem zažít to, co ty si popisoval, jak se ti stalo. A ejhle, jsem v tom zase, i když ne tak moc, protože vztah byl kratší a ne tak vážný, ale láska byla možná skoro stejná. Ale jak říkám, je to trochu lepší a já citím, že čas to spraví,, aspoň tedy doufám, protože naděje umírá poslední !!! :-) .-)

To Radar: Byl to paralelní vztah.Nikdy mě takovéhle vztahy nelákaly, ale přesně platí - nikdy neříkej nikdy. Hodně se to všechno změnilo po tom, co se to stalo s naším synem. Já jsem logicky čekala vzájemnou podporu, ale nic se nekonalo. Bylo mi někdy hodně zle, ale zvládla jsem to bez prášků ani jsem tím nezatěžovala své okolí. Naskytla se mi i změna zaměstnání a to mě z toho srabu dostalo asi nejvíc, že jsem neměmla čas se v sobě moc "rochnit". Ale od té doby nevidím ve svém partnerovi oporu. Naopak - tehdy mluvil o rozvodu abyl hrozný, tak se to tak všechno ve mně změnilo.Pak najednou byl tady někdo, kdo se zajímal, kdo se ke mně choval dobře.... Teď už mám ve všem jasno. Sice nejsem šťastná a hned tak asi nebudu, ale snažím se nějak vycházet a říkám si, že to bude snad lepší. Jak jsou děti, němůžeš se rozhodovat jen za sebe. Toho vztahu nelituju, protože mi to otevřelo oči. Akorát mě mrzí, že jsem do toho citově investovala víc než jsem původně chtěla.

Aco Aurelie? Zakladatelka této diskuze?
Aurelie jak jsi na tom touto dobou?

To Misha:
Ach jo, tolikrát opakované "Co je v domě není pro mně" a pak srdíčko bolí!

Ahoj, se mnou se rozesel milenenec, se kterym pracuju v praci po 3 letech vzahu. Jeho manzelce se to nejak doneslo, ac ne vse a v plnem rozsahu a on to stopnul Tohle uz udelal nekolikrat, ale tentokrat je to definitivni. Nejhorsi je, ze ho mam denne na ocich, ze s nim musim kolunikovat. Ac si opakuji, ze ten vztah stejne nemel smysl, kdyz nechtel opustit zenu, tak mne to hodne, hodne boli. Zvykla jsem si na nej. Ted mne celkem casto kontaktuje a resime coby kdyby, ale vzdy to skonci tim, ze musime byt silni a vydrzet to, za coz bych ho nejradsi poslala nekam. Ja ho nepremlouvam, rozhodl se, tak jsem to respektovala. Ale on mne kontaktuje a chce o tom mluvit. Rekla bych ze je celkem ok, v praci vtipkuje s ostatnimi a nepripada mi, ze by se trapil. Resi se mnou i ruzne problemy. Tak premyslim o tom, zda by nebylo lepsi se s nim nebavit vubec, protoze tohle je mozna horsi. Na druhou stranu si nedovedu predstavit, ze uz si s nim nepopovidam. Zkratka se to ve mne pere a nevim co s tim. Z prace odchazet nehodlam, mam se tu velice dobre, jak financne tak karierne a dojizdet se mi nikam nechce. Jo, rozesli jsme se pred mesicem.

To Liška:
Lištičko, nevím jak ti líp poradit nebo pomoci, taky Tě nechci nějak zranit ale zkus se na to dívat tak nějak pozitivněji (i když vím, že to asi moc nejde)Víš ono to z mého pohledu vypadá tak, že si klučina chtěl jen opravdu užít a byl to pro něj fakt jenom úlet.On má teď ale havu čistou a Ty trpíš.Pokud někomu věnujeme svou lásku a dovolíme srdíčku aby bilo pro něj, pak je třeba si uvědomit, že nás tento člověk bude mít na hezky dlouhou dobu tzv. "v hrsti" a pak záleží jen na jeho povaze.
Podle mého názoru jsi v citové pasti (ostatně jako my všichni tady)ale ten hoch za to vůbec podle mně nestojí! Byla to asi fakt jenom hra, do které on nic nedal a Ty jsi dala vše.
Z vlastní zkušenosti můžu říct, že v dobách mýho léčení srdce (řeším tuto situaci již popáté)jsem měl taky vztahy ale tyto byly pouze přechodné, dokud nedošlo k absolutnímu vyléčení a já nebyl schopen mít nový plnohodnotný vztah. Pokud mé partnerky v té době byly na stejné notě, byl to jen "vztah po vztahu" který jen pomohl překlenout určité období a skončil tak rychle jak rychle začal. Oba aktéři z něj odešli s povděkem a žádné zklamání nebylo.
Jednou se mi ale stalo, že taková dívka (píšu dívka-tehdy jsem byl hochem)nebyla na stejné notě a byla připravena na plnohodnotný vztah, zatímco já se jen léčil a zkoušel to, zda by to s ní jak se říká nešlo naplno. Nešlo a skončilo to absolutním fiaskem!!!!!!
Tlačila tak moc "na pilu" že mi z ní bylo po měsíci zle. Ukončil jsem to zavčasu ale odvetou byl dopisový terror (mobily tehdy nebyly)Nátlaky na mou rodinu. Vnucování dárků atd.Nepochopila, že za normálních okolností bych s ní měl perfektní vztah ale momentálně to prostě nešlo. Jezdila ke mně domů, usadila se tam,a když neměla spoj domů, přespávala tam s tím, že nejezdí za mnou ale za mou mámou. Mámu ale ve skutečnosti psychicky deptala a vyvíjela nátlak abych se vrátil.Nikdo u nás doma nespal, máma v šoku, pes celý noci vyl protože ji slyšel z obýváku plakat hlasem. Tehdy jsem i já MUSEL být krutý, protože to pro ni bylo to nejlepší co jsem pro ni mohl udělat.Nevyčítám si to, protože od začátku vědela, musela vědět, že mám krátce po vztahu a jsem z toho ještě "bolavý". Když jsem vědel že ona není ta pravá, skončil jsem to zavčas ale ouha, pro ni bylo už pozdě!Byla prostě v pasti!
Toto nemá být nastaveným zrcadlem pro Tebe, spíš Ti chci nastínit jak to vůbec funguje, protože s ohledem na Tvé mládí (alespoň si myslím že jsi mladá)mám dojem, že je to Tvé první ocitnutí se v takové pasti.
Já nechci radit nebo být tím tvrdým vůči Tobě ale to co čtu, to mi dává jasný názor na toho hocha a Tvou situaci. Snaž se Liško z toho co nejrychleji dostat, to nemá cenu!!
Nakonec vždyť byl nevěrný i té své! Možná to svědčí o jeho přelétavé povaze ale mnohem víc to svědčí o "pevných" základech jeho vztahu. Ten hoch si jen pohrál, Ty musíš zapomenout a jít z toho honem ven!Přeju rychlé procitnutí!

To Janca:
dík za to foukání na bolístku, foukám nápodobně.
Tak já mám opět sms pauzu a to poté co jela okolo našeho domu a viděla to auto. Následně pak psala ca 2 dny a teď je klid. Zase se asi pokouší to přemoci.
janco, mám trochu zmatek v tom, jak je to vlastně u Tebe.
Ten vztah byl/je paralelní vedle vašich regulérních partnerů? (pokud to samozřejmě hodláš vůbec publikovat)Píšeš totiž výše, že jsi uvažovala o rozvodu.

To honza 73:
Honzo, žádný alkohol! Jen společenské pití! Smutek se v chlastu utopit nedá. Rozchod je velice emocionální záležitost a alkohol při něm dává vyniknout našemu uplakanějšímu JÁ.Jsem rád, že jsi na to přišel tak brzo. Je zajímavé, že na tyto rady nikdo nedá, dokud si to sám (a to i několikrát) nevyzkouší.
To je lepší zahodit stud a objednat se u cvokaře ať Ti předepíše nějaké bobule. Někdo výše už psal, že ty sice problémy s láskou nevyřeší ale pomůžou aspoň přechodně v první fázi a zmírní ten největší smutek.

To all: Omlouvám se za "sním" místo "s ním", píšu dnes jak magor. Všem přeju pohodové dny a foukám na bolístky v srdcích. Obzvláště Radarovi a Lišce, dvojnásobné pofoukání!!!!

To Radar: Mám úplně stejné pocity. Naposledy když jsem se sním viděla, tak jsem mu říkala, že je pro mě jak magnet.My když jsme spolu, tak to oakmžitě jiskří a funguje to takhle i když jsme se viděli po půl roce. Takže tě úplně chápu. Mě od začátku, co jsem ho poznala až skoro děsilo, že měl úplně stejné myšlenky, jako kdybysme si četli v hlavě. Jak se říká naladěni na stejnou vlnu. Myslím si, že když vztah začíná přátelstvím a až po nějaké době se to změní na milostný, vznikne hodně silné pouto. To me k němu vždycky tolik táhlo a táhne, že jsme si měli vždycky o čem povídat, čemu se smát, sex už byla ta "třešnička" na dortu.

To all: Ahoj všichni,kupodivu se po dlouhé době cítím dobře. Začínám konečně zase něco dělat, budu chodit na jazyky i na cvičení, tak se začínám těšit a to je dobré znamení. Jak jste tady psali, jak se kdo vyrovnáváte s tím smutkem a že i muži to cítí stejně. Chtěla jsem, až se sním za necelý měsíc uvidím, mu říct něco, co by taky trošku ranilo, ale teď se na to začínám dívat úplně jinak. Možná tomu pomáhá právě to, že jsme bez kontaktu. Nakonec si říkám, co bych tím docílila? Jsem si jistá, že mu taky asi moc dobře nebylo a není. Taky jsem ho vnímala jako osudovou lásku, proto mě to taky tak sebralo. Ale můžu teď po nějaké době říct, že jak není kontakt, začíná to bolet míň. Otázka je, co to se mnou udělá až se setkáme. I jsem uvažovala, že se sním nesetkám, ale potřebuju to mít v sobě uzavřený. Hodně mi pomáhá když nemám čas to rozebírat, myslet na to, tak jsem ráda když je v práci zápřah a musím myslet na práci než se "hrabat" ve svých pocitech. Zůstane stejně moje osudová láska.

To Radar: Ano souhlasím s tebou a moc se mi líbí tvoje přísloví,, a musím říct, že to docela sedne:-) Je fakt, že já jsem tu situaci podcenila a neodhadla a taky že si to teď pěkně vyčítám. A je taky možná fakt, že jsem poznala víc krutejch kluků než holek, který se rozešli a pak si na konto toho, koho opustili vymýšleli nejrůznější věci a proběhly i takové řeči, že on jí přeci nemiloval, že to byl jen úlet a že ona to vzala vážně a takové ty řeči. Já netvrdím, že tohle ženský nedělaj, a taky jich pár znám a nikdy je asi nepochopím, ale stejně furt zastávám názoru, že kluci jsou v tomhle častěji drsnější, než ty ženský.
každopádně rozchod bolí a někdy bolí hodně dlouho, i s tou smrtí, i když je to krutý, tak si měl pravdu. Smrt znamená konec úplný, kdežto rozchod, je sice konec, ale my víme, že někde tam u toho, koho milujeme je začátek a pomyšlení na to nás zraňuje. Ale je to život,a nemůže být jednoduchý a bez bolesti, protože to by nebyl ten skutečný a pravý život, který si máme všichni poctivě prožít (chvilka zamyšlení, ufff, asi slabá chvilka:-) ) Ale každopádně děkuji moc moc za pomoc, za rady Od Jančy, Rey a tebe, protože mi dodáváte moc moc síly a energie. A kdykoli přijdu domů s plnou hlavou myšlenek na něj, protože ho stále vídám, hned sednu k PC a pročítám si vaše příspěvky a rady a musím říct, že je to něco jako když si dáte drogu:-) díky Všem !!!!

Radar má pravdu,chlapi rozchod prožívají taky špatně.Mě manželka opustila před 5 měsíci a byl to pro mě šok,zklamání a několik týdnů co jsem nemohl spát.Začal jsem to řěšit alkoholem ale řekl jsem dost a konec.Hledám ženskou a snad ji i najdu.Všem držím palce.

Jen dva dny probrečela? To je nic, to bych za smutek ani nepovažovala...

Karolina to pekne vystihla a plati to i pro chlapy iniciatory.

No asi proto, že zapracoval rozum a ony se rozhodly rozejít. A city jsou úplně jiná součást člověka, ta nepřemýšlí. Taky jsem se teď rozešla z rozumu a je mi to moc líto. Trpím, ale rozumná část mé bytosti zjistila, že nemohu dál pokračovat. Ale pořád ho miluji!