ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

Tak jak tady ctu tuto diskusi, tak bych se s Vami take rad podelil s mym pribehem, pred 2 a pul roky sem poznal mou byvalou pritelkyni, vztah to byl nadherny, po chvili sme spolu zacali i bydlet a vsechno moc pekne klapalo, planovali jsme spolecnou budoucnost a vsechno bylo moc fajn. Najednou jsem na me pritelkyni pozoroval, ze porad nad necim premysli a neco ji uzira.. nic mi nerekla, ale ja sem se z ni snazil dostat co se deje. Rekla, ze nevi co chce, jestli mi miluje a jestli jsem ten pravy a takove ty reci.. ze by potrebovala byt sama a vse si promyslet. No odstehovala se a ja jsem cekal, ze prijde naky vysledek, ale porad mi nebyla schopna rict co ke mne citi a co vlastne chce. Ted jsou tomu 3 mesice a je to porad v bode zlomu.. Smesne na tom je, ze se skoro porad vidame, ale mne uz to zacina lezt na nervy, problem je, ze momentalne ji nemuzu jen tak vymazat ze zivota. Ale jsem za ten vztah rad, byl to pro nas oba moc krasny cas a dalsi zkusenosti. Verte mi moc dobre vim jak se cititi, je moc tezky zapomenout a jeste k tomu, kdyz toho cloveka obcas vidite, hned Vam to zase otevre stare rany. Ale bojujte s tim a drzte se! Petr

To Janca:
No tak jestli já v pohodě? No střídavě. Lhostejnost střídají deprese a touha. 1. se chtěla v pátek stavit, psala sms že pojede na nákupy do města okolo naší vesnice ale v pátek bývám s 2. tak to pochopila a popřála mi ať jsem v klidu. Následně mi v sobotu napsala sms, že je u hrobu manžela a nejraději by tam byla-ležela s ním. Začal jsem ji uklidňovat a psát takovou tu klasiku ve smyslu že má povinnost žít. Večer měla sraz (to mi napsala) se dvěma dalšími ženami které taky znám, a šly si sednout u nich na té pitomé vesnici do hospody.Přesně podle mého očekávání jsem dostal ještě další sms, že příště musejí zajít posedět blíže k mé vesnici abych mohl přijít za nima (to byla sobota a nebyl jsem s 2., tento víkend ani v neděli, prý měla velikonoční gruntování)kde byl sok to nevím ale pochybuji že do té hospody nepřišel, když byla sobota.Ty ženy co byly s 1. znám obě dost dobře, jedna s námi dokonce zamlada byla na jednom čundru.Tak tato čundračka mi samozřejmě volala pak z mobilu 1. a chtěla abych za nima přijel na tu vesnici do té hospody (známka toho, že tam sok s nima nebyl-zatím, bylo tak 20h15 a ona asi neví o vztahu 1. se sokem)musel jsem čundračce vysvětlovat, že tam nemůžu přijet, že to nejde. Pak si mobil vzala 1. a chvíli jsme hovořili, kdy naznačovala, že se jí stýská ale přijet bych tam fakt asi nemohl.Pak někdy o závěrečné psala 1. znovu, ve smyslu že ještě sedí v té hospodě a "paří" a ráno se mi ozve jak dopadly. Já na to, že taky "pařím" u nás a potom jdu pokračovat ve flámu a to na disco a dodal, že jsem ještě "mladý" a že si musím užít života. To ji asi dost naštvalo a už nenapsala a ani ráno! Já měl pěknou kocovinu, na tom disco jsem opravdu byl, no a napsal jsem jí teda já a ptal se jak dopadly. Odepsala mi velmil stroze, že dopadly fajn, že obě "pařmenky" včas odjely a ona mi přeje ať si teda užívám!To je takový paličák!!! Všechno to zbabrala (myslím jako to, že nás oba uvedla do tohoto stavu) a ještě žárlí na to, když někam zajdu!!Mám chuť to taky ustříhnout a už s ní přestat komunikovat ale dost dobře to nejde. 2. už mně taky začíná štvát! Celý víkend jsem byl sám!!
Janco, píšeš nějak pesimisticky, stalo se něco? Došlo k nějakému posunu do mínusu?

To Janča: Ahojky, díky za optání. No, bylo hůř, ale dobře není. Přečetela jsem si co si teď naposled psala, a musím říct, že Radar měl pravdu,, těžko se dělá z lásky přátelství a já jsem toho důkazem. Ale taky jsi měla pravdu ty: Sejde z očí, sejde z mysli. Taky to mohu potvrdit:-) Překonala jsem se a prostě, když ho vidím v té hospodě nebo vím, že tam jde, tak se zvedám a odcházím. Možná to vypadá zbaběle a divně, ale mně to pomáhá, pomáhá mi to zapomenout.. i když to dělám z donucení. Nejraději bych tam seděla, byla mu nablízku, už jen pro ten svůj pocit, vidět ho. Ale pak jsem z toho akorát špatná já, já trpím, já se trápím a tak zkouším tohle. Je to taky boj, ale asi o trochu lehčí,než ho míti stále na očích. Teď jsem ho asi 5 dní neviděla(to je co? :-)), i když to není moc, ale mohu říct, že už opadaj i ty myšlenky. A pevně věřím tomu, že kdybych ho neviděla třeba měsíc, tak to bude ještě lepší. Jenže nejhorší je to, že vím, že je v té hospodě a i když jsem doma, tak vím, že tam sedí a to nutkání tam jít a vidět ho, je strašný. Ale zatím odolávám, ale je to strašnej boj.
Co se týče tebe, tak doufám, že to přebolí a je fakt, že když si nebudete na očích, tak to bude o to lepší...

To Liška: Jak se máš, Lištičko?

To Radar: Tak to mám vyřešené, alespoň v sobě. Doufám, že za čas zapomenu. Komunikace byla přes mail i když věřím, že by mu to vyhovovalo, tak jak to je, ale mě ne. Jde o to, že se nevrátí. Já jsem na tom byla jak ty, vždycky mě nějaká sms nebo mail rozhodil. Teď jsem si to všechno srovnala v hlavě a vidím, že mi pomůže jedině to totálně odstřihnout. Člověk se pak zbytečně trápí. Snad platí - sejde z očí, sejde z mysli.Ale tuším, že to bude těžký. Někde si tady psal, myslím Lišce, že z lásky se zpátky přátelství neudělá, to máš zatraceně pravdu. O to víc mě to štve, protože to začínalo skvělým přátelstvím. Co ty? Už si v pohodě?

Ahoj Petulatko, tak vtomhle nemám žádnou radu jak to zvládnout než najít si novou práci.Protože já bych to nezvládla.Užírala bych se tím jak je vklidu a jak je mu to jedno.To je přesně ten můj bejvalej.Ale myslím že by ti to pomohlo protože změna je důležitá.Já sem si nedokázala představit bez něj vůbec nic.A co sem musela.Najít bydlení podotýkám že asi 14 dní sem dojížděla přes hodinu z prahy kde sem bydlela u kamaráda a jeho matkou a byla sem pěkně zoufalá.Mezitím sem přišla o práci takže zase práci a teď mám vše zpátky ale nový.Mám ůplně jinej život.Teď bydlím se 3 holkama v pokoji a na to že sem byla zvyklá na své soukromí tak to zvládám dobře.Jen mě je po něm smutno a každej den mi to šrotuje v hlavě.Ale mám super pocit ze sebe samotný že jsem se dokázala spolehnout sama na sebe.A věřím že ty to taky dokážeš.Myslím stou prací.Protože si myslím že se budeš trápit několiktrát déle než byses normálně trápila.A brzo si to taky uvědomíš že je fakt konec.Já sice v sobě mám taky pořád naději ale den ode dne vím že se prostě nevrátí.A chová se teď ke mě hnusně.Jako že ho strašně otravuju ale já si jen psala asi dvakrát o svůj foták kterej sem mu blbec pučila už mi ho vrací 14 dní.A celou dobu ho nekontaktuju kromě svých věcí a chovám se slušně a on mě ještě málem vynadá že to poněm chci.Dnes mě ho měl vrátit a opět mu mám dát ještě pár dnů.Že to není jeho chyba a at potom nijak neptrám ale já nechápu co mu 3 týdny trvá si přetáhnout fotky do pc.No nechápu jeho chování jak malej kluk.A ůplně stejný máme to jak píšeš že ste plánovali.Tak mi taky pár dní před tím jak budem teď spolu protože sme spolu málo a jak spolu budem jezdit o víkendech pryč a jak mě miluje atd.Choval se krásně a pak najednou prásk.Jo a mimochodem někdy létě se semnou taky rozešel ze stejného důvodu ale za týden si uvědomil že mě miluje a ted znova ale stím že je to konečný.Takže vím že on absolutně neví co chce.Ale může se ke mě chovat aspon normal a ne jak blbec.Takže ti držím palce at to nějak zvládneš.A jak ste spolu byli dlouho???Tak se měj a písni jak to u tebe pokračuje jo???pa

Ahojte všichni, ja jsem taky čerstvě po rozchodu konkrétně 20 hodin:) Chtěla bych vzkázat Mišce, že jsem vděčná, že sem napsala, jak to bylo u ní. Já to mám totiž přes kopírák stejné, až na to, že u nás proběhl rozchod už před půl rokem, pak se děly různé návraty a teď to pár měsíců opravdu klapalo. Před pár dny plánoval společnou budoucnost a včera mi do telefonu řekl, že chce být sám, že mě má rád, ale necítí se na vztah. To si jako uvědomil včera,když se vzbudil nebo kdy jako?? Ani nevím, jestli jsem zhroucená, zatím to na mě nedolehlo, asi to potřebuje nějaký ten den, než mi to dojde, nejde tomu věřit, když před dvěma dny jsme vymýšleli, kam pojedeme na dovolenou. Vím, že to nějak zvládnu a vy to taky všichni zvládnete....mám jen trochu strach, protože spolu pracujeme. Nechci ho vidět, nechci vědět, že je a zvládnu to, ale jak to mám zvládnout, když ho uvidím a on se bude chovat tak, že mu to je úplně jedno??Což bude, on je totiž největší šéf celého světa a jeho jen tak něco nerozhodí-jen na vysvětlenou:), jen nevím, co s tím:(( Děkuji za radu, jestli Vás někoho něco napadá.

To Míša"
zkus to zjistit ale obávám se, že pravý důvod Ti stejně nikdo neřekne a budeš se kvůli tomu ještě víc trápit. Já vím, 3 roky jsou tři roky. To nejde jen tak pustit z hlavy!

To Liška:
Máš pravdu Lištičko!
Nechej to plynout, ono to nějak vyšumí a co se má stát to se stane.
Opět tu platí přísloví: "z kamarádství jde udělat láska ale z lásky nejde udělat kamárádství".
Stanov si cíl, např. si říkej: "kamárádi nebo milenci už z nás nebudou, no ale proč bychom se k sobě nemohli například hlásit?"

To míša:
míšo, to jsi teprve na začátku!
na druhé straně je pravda, že jsou lidi kteří se oklepou po pár dnech a jdou dál.
Možná to závisí od toho jaký ten vztah byl dlouhodobě, resp. jaký byl ke konci, jaké byly náznaky rozchodu atd.
Ahoj, Radar

To anonym: no, víš, já si myslím, že to přijde. A pokud říkáš, že jsi ještě nebyla doopravdy zamilovaná,tak je jasný, že si se tím nikdy nijak více netrápila. Ale neboj ono to přijde. Nechci tě nějak strašit. Ale i když si teď říkáš, že se nezamiluješ tak, aby si se upnula, tak až se doopravdy zamiluješ, tak se upneš.
Já sem ted byla s klukem, s kterým jsem věděla, že to není až tak veliká láska a na začátku jsem si řekla,že se nezamiluju, že to budu brát jako letní flirt... a doteď se z toho vzpamatovávám. Ono je to totiž těžký, těžko poručíš citům a srdíčku, i když mozek říká něco jiného... Ale to vše tě čeká. Může to být krásný a někdy to opravdu krásný je, ale taky to má své mínusy a někdy to pěkně bolí:-/

Je mi 20 a nikdy jsem nebyla zamilovaná tak, abych se rozchodem nějak trápila- nejdýl měsíc, a někdy ani to ne. Přijde mi to zvláštní- zamilovat se tak, že několik let! nechcete někoho jiného.. Vždyť chlapů je na světě tolik, když to nevyjde s jedním, najde se určitě další. Pravou lásku jsem asi nepotkala, ale říkám si, nikdy se na nikoho nebudu schopná upnout tak, abych se z rozchodu hroutila..

Evi, tak to me moc mrzi. U me taky byl ten stav menecennosti, kdy jsem na sobe porad hledala chyby a rikala si, ze ja jsem ta spatna, ze to je moje vina a vzpominala jsem jen na to hezky a byla jsem na dne.

Pak me ale z toho dostali kamaradi, kteri me otevreli oci, vytahli me mezi lidi, dokazali mi vysvetlit, ze to neni jen mnou a chyba je i na jeho strane. Nejdriv jsem to nechtela slyset ani chapat, ale pak mi to casem doslo. Prisly uspechy v praci, nasla jsem si novy byt, postavila se na vlastni nohy a postupne jsem ziskavala sebevedomi.

Byla jsem bez partnera dlouho, pres dva roky, ani jsem nikoho nehledala, i kdyz jsem se citila sama a smutna a on pak prisel sam, objevil se v mym okoli, z lidi, ktery jsem dlouho znala a nebrala jsem ho jinak nez kamarada, tak se stal najednou muj pritel, nekdy staci jen otevrit vic oci, protoze ten pravej muze fakt bejt bliz nez si myslis.

A ceka na tebe, urcite, to si pis:o).pa

TO RADAR: Já vím, že nemůžu úplně říci: "je to pryč" To je jasný, že není. Ale cítím se už dosti silná na to, s ním komunikovat a pak být v pohodě. Tím, že ho vidím, furt ho vidím, tak jsem jak ty jsi říkal OTUPĚLA a prostě ho nějak nevnímám. Ale mrzí mě, že je tam banda lidí, se všemi se normláně baví a my dva se skoro nepozdravíme, natož abychom spolu více komunikovali a tohle mě ted mrzí. Já vím, že si za to svým způsobem můžu sama, protože jsem ho k tomu jakoby donutila svým chováním, ale ted, když bych to chtěla nějak změnit, tak se prostě bojím toho, abych ze sebe neudělala zase blbku nebo to nějak nepokazila. Asi ještě chvilku vydržím, ono to třeba někdy jednou vyplyne ze situace:-)doufám

To Janca:
Ahoj, rozervanost na mně 2.nepoznává,přestože jí to dost naznačuji,ona řeší svůj rozvod a nové bydlení.Už to má s tímto asi dost rozjetý! Navíc se známe jen tři měsíce, takže nezná moje nálady nebo stavy.
1. psala včera a ptala se na prožitý víkend a jestli jdu v naší vesnici s 2. na ples.Odpověděl jsem,že na ples s 2. nejdu a že jsem byl o víkendu na lyžích a ona zase "to by mně nebavilo samotnou",(sondovala jestli jsem byl s 2.) já na to-nebyl jsem sám, byl jsem s 2.Ona na to rozpoutala sms přestřelku ve smyslu "co se děje s dětmi té 2.že jsou ještě malé (14 a 16 r.) a co je to za mámu když jede s milencem na lyže a děti nechá doma" atd.Vysvětlil jsem to na hlídání dětí prarodičema a tím, že ona vlastně tak taky jako prarodič funguje a neustále hlída, tak když jí vlastně došla věcná argumentace tak se omluvila a já omluvu přijal. Tolik naše komunikace (zatím)tento týden.
Máš pravdu, Janco, chtělo by to nějaký vypínač citů a znovu ho zapnout až už je po "válce" Jenže to by asi byl život moc jednoduchý. Jenže někdy je složitý a těžký až moc, to by jeden zbláznil!
Mimo toho vypínače by to chtělo taky vyčadit jednu vesnici, kde mně chtějí lynčovat kdybych se tam objevil.O tuto oblibu se mi tam postarala mnou stále ještě postrádaná 1. která se zapletla s místním, ale to už víš!
Dneska je středa dámy, tak přeji příjemný den i večer.

To Libby: Já si s tebou dovolím nesouhlasit, protože mám zkušenosti jiné. Ale vím, že to co píšeš u řady nebo možná u většiny lidí funguje. Já se cítím po všech rozchodech naopak slabší a slabší a přestože za hodně dlouhý čas to přebolí (trvá mi to vždy tak 3 roky), tak ta jizva po ráně je pořád dosti viditělná. Fáze vnímání negativ u mě nenastala, naopak. Negativa jsem spíš vnímala ve vztahu a po rozchodu vzpomínala jen na to dobré. Možná to bude dáno tím, že jsem toho pravého nepotkala, ale pokud ho někdy náhodou potkám, vím, že do toho vztahu půjdu hodně oslabená...

To Ještěrka:
Cože?? Co to myslíš s tím ukončením života??!! Holka neblázni!! Já to mám za sebou už 5x a ty pocity jsem měl vždycky a vždycky pak přešly!!Jednou to ale taky trvalo 8 roků. To my si tyto pocity navozujeme. My si je děláme v hlavě. Neboj, bude to bolet ale nakonec to přejde!Jen trošku dlouho to trvá!
Na život si proboha nesahej, to je nesmysl!!
Přečti si tento server pořádně a uvidíš co se v něm skrývá bolesti a co prožívají ti druzí!Uvidíš, nakonec ty pocity přejdou.Držím Ti palce i pěsti, Radar

To Liška:
Lištičko, tady je dobrá rada drahá! Víš, říká se: "Z kamarádství jde udělat lásku ale nikdy ne z lásky kamarádství!" Vždycky to toiž jeden bude prožívat víc a dávat si naděje.
Já když jsem měl něco podobného v hlavě, říkal jsem si vždy něco ve smyslu: "Žiju si svůj vlastní život a ostatní mně nezajímá!Měl jsem ji rád ale sebe mám taky. Jsem otupělý bolestí, proto to už nevnímám."
To, že píšeš o svých pocitech, že to začínáš zvládat, je jen relativní. Na Tvém místě bych nejásal, rozchod se totiž prožívá několikrát. Pokud bys to měla vše za sebou, tak Ti to samozřejmě přeji ale nezapoměň na má slova, v tom smyslu, že se klidně můžeš vrátit opět několikrát na začátek a všechno to prožívat znovu, což Ti samozřejmě nepřeji.
Takže (rádoby)rada:říkej si mám svůj život, své povinnosti, své rodiče, kamarády a zázemí, a nějaký přelétavý motýlek mně nerozhází!
Jiní musí přežít rozchod po daleko delší době a to jsou ve hře i děti a majetek a taky to přežijí!! MUSÍ TOTIŽ!!!!!!!!!

Zdravím Janču Libby a Radara:-)

No, i když to bude znít ošklivě, tak jak to tady pročítám, ty různé příspvěky, tak je milé, že v tom nejsem sama:-) to nemyslím ve zlém:-) !!! A je fajn, že se o tohle vše můžete podělit s lidmi, kteří prožívají totéž a tím pádem Vás i nejvíce chápou.

Dneska jsem byla slavit narozeniny kamaráda. On tam byl taky, jelikož jak už jsem tu psala, tak máme hodně spolčených kamarádů- A víte, víte co mě teď nejvíc dostává a s čím si nevím rady a tedy žádám o pomoc?... Já už jsem ve fázy, kdy jsem se s tím jakš takš smířila. Jsem ve fázi, že když ho vidím a protože ho vidím dosti často , někdy i každý den, tak když přijde, už se celá nerozklepu a beru ho jako člověka, kterýho znám a přišel na pivko. Už bych se s ním dokázala i bavit a přitom z toho neodvozovat nějaké ty neděje, že řekl to a to, a že to znamenalo to a to... taky už je to celkem pryč.
Ale teď jak to udělat, bavit se s ním, když on skoro nejeví zájem. Nebo se spíš asi taky bojí, asi taky musí stoprocentně něco cítit a není mu to příjemný, když ví, jak se věci měly. Ale já bych teď strašně moc chtěla, aby poznal, že už je to pryč, že začínám být v pohodě, a chci být kamarádka a chci se s ním bavit jako každá jiná jeho kámoška.. samozřejmě, že jsem si vědoma toho, že mezi námi něco proběhlo a nikdy nebudu jako ostatní, se kterými nic neměl, to chápu. Ale chci to hodit trochu do pohody,protože už se na to cítím. Už když ho vidím a jdu domů, nejsem z toho špatná, ale jsem ráda, že jsem ho viděla a tím to končí.
Jenže jak na to? Víte je to těžký, ze začátku jsem hysterčila, psala mu, otravovala ho, byla z něj hotová.. a ted si to samozřejmě vyčítám, jak debilně jsem se chovala, ale to je myslím také jedno ze stádia rozchodů:-) a prostě on teď jakoby přestal komunikovat, protože jeho to tak netrápilo a on viděl, jak jsem z toho špatná, tak prostě mě sotva pozdraví a když už má jo den, a pozdraví mě sám a i se semnou trochu baví, tak je to takový prostě divný. Já bych ted chtěla to nějak rozseknout, ale bojím se jít k němu , sednou si k němu a začít se s ním bavit. Přijde mi to trapný, a nechci , za žádnou cenu nechci, aby si myslel, že za tím něco hledám nebo bůh ví co se stalo, že se s ním bavím. Víte , už mě prostě štve, jak kolem sebe chodíme jak kolem horký kaše, když on už je dávno vyléčen a já už sem na dobrý cestě, tak tomu chci pomoct, ale bojím se, abych nebyla za "krávu", která se furt snaží ho uhnat( ohledně to jsem se na sebe dozvěděla, že mu furt píšu, a jsem z něj hotová- to říkali jeho kámoši) pozn-
ježiš, ted jsem se nějak rozepsala, omlouvám se... ale potřebuju radu.. třeba i OD RADARA, jako chlapa,ale i od Vás holky.. jak na to, jak bejt kamarádka, když on jen čekal, jak se z toho vyhrabu,, a tedy já jsem na řadě dát najevo, že už je to OK.. ale jak to udělat co nejmín nápadné? :-) :_(

To Radar: Máš to těžký.Ale to samý prožíváme i my , ženský. Mně připadá hrozný, že je to vždycky jinak než bys chtěl nebo i já chtěla. Ten, koho chceme, nechce nás a naopak. V tom je možná taky ta přitažlivost. Taky si připadám jak rozervanec. U mě zase není jisté, jestli se něco vyjasní, návrat se posouvá. Sice sms byla, ale taková chytře formulovaná, s možností mnoha výkladů, podle mě - taková ta "zadní vrátka" otevřená. Taky mu to asi šrotuje v hlavě a neví, co s tím. Nejhorší je, že na mě tahle taktika zabírá na 100%. Vždycky si říkám, jak by bylo krásný, kdyby v takovémto období se dalo něco někde vypnout a na určitou dobu nic necítit, pak to zase zapnout až by ty city byly v pohodě. Jak píšeš, že měla 100x ruku na telefonu, to je přesný, to taky znám.Připadá mi, že právě když jde o to, jestli se rozejít nebo ne, se pozná, jak silný to bylo, čím silnější, tím víc to nejde a nejde zpřetrhat. Co ta č. 2? Nepozoruje na tobě, že jsi "rozervanec"? Já bych chtěla buď všechno nebo nic. Ale to je můj pohled a možná můj problém, že se mi zdá všechno buď černý nebo bílý,nic mezi tím. Ahoj a přeju jen malé starosti.