ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

Ahoj Jano, já když tu čtu o rozchodech, když jsou v tom dti, tak mi dobře není. Na jednu stranu jsem ráda, že aspoň tohle se mě netýká. Mám jednu známou, teď 23 let, dítě si pořídila s přítelem, když jí bylo 21 a vztah jim už neklapal, ve snaze, aby se to zlepšilo. Pochopitelně se to nezlepšilo. SIce pořád spolu žijí, ale oba už měli i partnery bokem a ona se ani netají tím, že byla chyba dítě mít. To doufám není tvůj případ. Zaměř se na syna a na bývalého se snaž myslet co nejmíň, držím ti palce.

Diano a Katko, máte můj obdiv, jak se rychle vyrovnáváte s rozchodem. Máte sílu a to je důležité, určitě to bude ještě lepší!

S těmi božími mlýny, nebo jak to nazvat, já také souhlasím. Přes všechna zklamání věřím, že jsme "jenom" lidi a každý musí jednoho dne dospět k tomu, že užívat s je jedna věc, ale partnerství má daleko větší cenu. Můk ex byl vždycky hodný a spolehlivý kluk, proto tak špatně nesu, jak se chová teď. Říkám si, chce si teď nezávazně užívat a hrozně ho to baví, ale jednou ho to bavit přestane a pak uvidí. Sám má teď cynické řeči, že chápe, jak mi je, ať mu věřím, že i on si to v životě ještě zažije. Podle mě to ale teď není schopnej chápat a až k tomu dojde, bude to bohužel anebo snad bohudík beze mě.

Di, 4. měsíc, no vidíš a jak daleko už ses dostala v "překonávání", jsi moc šikovná, pro jistotu posílám ale i dneska dávku optimismu a povzbuzení!

Kateřino, myslím, že je dobře, jak už to zvládáš, teď po půl roce, ale myslím, že aby ses dostala ještě dál je asi nutné si připomínat bývalého co nejméně, aby měl případný nový partner vůbec prostor ve tvém nitru pro nějaký cit, aby ho prostě nevytlačily vzpomínky na ex... ale já nemůžu vůbec nic radit, je to jen můj názor...

Jani, na toho HAJZLA, co tě opustil i s dítětem a ještě se kasá tím, jak se má teď dobře, se vykašli, ten ti svým jednáním musí snad úplně "pomáhat" v tom, aby ses na něj pořádně naštvala, zadupala lásku do země a odpoutala se od něj... Drž se, věřím že to musí být úděsné, spoléhej na rodinu, blízké, věnuj se dítku, na to bych se asi zaměřila jako na záchranný bod, to tě teď potřebuje nejvíc!

Katko, to je moc fajn, že jsi v této fázi, půl roku říkáš? Hm, já jdu příští týden na 4. měsíc, ale něhu tedy zatím necítím, asi jsem jí za těch 8 let vyplácala tolik, že už nezbyla. Vztek už ale taky ne, asi něco mezi...každopádně buď šťastná, že ses tam dostala.

A mimochodem (i pro Radara), tento scénář, kdy se k sobě dva vrátí a pak se rozejdou ze strany holky, je v mém okolí dost běžný. Většinou říkají, že jsou rády, že to zkusily podruhý, že by litovaly, kdyby to neudělaly, ale že si potvrdily, že to tak mělo být a mají tu "jistotu". Něco na tom asi bude.

Kateřino, a proč to bylo podruhé z Tvojí strany? To trošku nechápu?

Kateřino, byla jsem na tom stejně. Jen byl problém v tom, že jsem si další 3 roky nemohla nikoho najít. Neustále jsem srovnávala a On byl prostě nejlepší. Teď už se na to dívám zas jinak.

Kateřino,myslím,že na Chocholouška to nebude,Ty ses jen posunula dál,kdy už je člověk schopen ovládat své vzpomínky a lásku k někomu,kdo už prostě není.To je velký krok a při něm se nesmírně uleví.Dá se oddělit ta nádherná kazeta se vzpomínkami od reality,ve které je smutno,ale slzy už jsou vyplakané a srdce se neuzavírá ničemu novému.

Jani, samozřejmě že melou, nepochybuj o tom.
Jak si tady pročítám tuhle diskuzi, chtěla bych se zeptat, jestli někdo z vás došel ke stejnému "vyrovnání" s rozchodem jako já. Všechny fáze od hubnutí, vzteku, přes lítost, sílu, sebezapření, všechno mám za sebou. Rozešli jsme se dvakrát, nejprve z jeho strany, vrátili jsme se k sobě, pak z mé strany. A teď, po půl roce, cítím něco jako něhu. Vím, že za daných okolností spolu nemůžeme být. Nevyhledávám ho, nejsme v kontaktu. A přesto k němu necítím lhostejnost. Nezlobím se na něj, neodsuzuju ho, i když se ke mě nechoval nejlíp. Někdy si schválně vyhradím čas, kdy na něj myslím, třeba i brečím, ale není to ten zoufalej stesk, je to vlastně příjemné, hluboce prožité, cítím se potom líp. Je to normální, nebo spíš případ pro Chocholouška:)?

Jano klid....musíš se nad tim povznést a říkat si, že za to nestál!!! A neboj, několikrát se mi osvědčilo pravidlo, že na každého jednou dojde:-)) sice teda ne v tomto případě, ale věřim tomu... Hlavně ho nekontaktuj a věnuj se děcku, to tě potřebuje:-)) Hlavu vzhůru, bude to těžký, ale jednou to přejde, uvidíš!!

Ahoj, všem závidím, kterým vyšlo partnerství. Můj muž se ně mě a na našeho 18 měsíčního syna vykašlal, kvůli jiné sukni. Je mi z toho na nic a nemůžu se s tím nijak vyrovnat, prosim pomozte mi, jsem na dně. A dneska mi ještě volal, že já zůstanu s malým navždycky sama a on si založí novou rodinu. Nenávidím ho za to a doufám, že boží mlýny melou a na něho taky dojde, že to co nám udělal. Přeju mu, ať trpí.

Jo Diano, tohle jsem se taky vždycky říkala, když jsem se koukala na babičku s dědou, jak spolu stárnli a byli spolu 62 let, vždycky jsem si myslela že šťastný a spokojený, dokud mi babička neřekla, když jsem se rozváděla, že kdyby to tenkrát bylo běžnější tak utekla dávno, protože děda byl samá ženská, ale vydržela a těch posledních 20 let stálo za to, ale je pravda, že dneska asi víc vzdáváme a utíkáme než budujeme. T

MM, četla jsem to v tištěné podobě a musela jsem se usmívat "pod vousy", něco na tom bude...samozřejmě ne u všech, zrovna včera jsem pozorovala mamču s taťkou a řeknu vám, že teď si víc než kdy jindy uvědomuju, že mít po 35 letech to co oni, tak jsem šťastná...

MM-partnerka mého bývalého je o 8let straší než on,o hlavu větší,neumí vařit,neuklízí...Krásná?Neumím posoudit.Podle mužů je odpudivá.Je můj přesný opak...Ale něco na tom článku bude...šťastný určitě není,cítím to :o(

Ahoj!

Silvie, mrkla jsem na článek "Jít a hledat Eldorádo" (http://ona.idnes.cz/jit-a-hledat-eldorado-0rl-/ona_pribehy.asp?c=A071029_103749_ona_pribehy_ves) a možná bude právě tvůj případ že:

"...Zajímavé je, že vztahy, které založili mí známí mužové s novými (třetími, čtvrtými) partnerkami, nejsou příliš šťastné, kdežto mé kamarádky, které si našly nového (druhého, třetího) přítele, jsou skutečně spokojené až teď. Možná to bude proto, že ženské hledají opravdu něco lepšího, kdežto mnozí pánové se spokojí s něčím hubenějším a mladším..."

Takže Silvie a Diano a všechny ostatní, hlavu vzhůru, ten příští určitě bude "něco lepšího"!

jo a omlouvám se mužům, kteří se nespokojí jen s něčím "hubenějším a mladším"...

třeba Vám budu moci v budoucnu taky nějak pomoc.Vy jste mi pomohli moc.Děkuji,děkuji :o)

Děkuji Kristiáne.Musím přiznat,že mi je o trošku líp.Vím,že na světě je hodně lidí,co mají těžší život.Já mám nádhernou a zdravou dcerku,sama jsem zdravá,mám kde bydlet,dobrou práci...Vlastně jsem šťastný člověk.Kdyby někoho z Vás dobrých lidiček zajímalo,jak to se mnou v budoucnu dopadlo,jsem k zastižení na ICQ 493006711

Všíchni Ti tady budeme držet palečky,ať vše zvládneš.A když to nepůjde,nestyď se dojít k lékaři,stačí mu říct - pane doktore,já už prostě nemohu dál,on už si bude vědět rady.Život nejsou jen slzy bolesti,trápení,žal a smutek.Ale někdy k tomu,aby se člověk sebral,nestačí jen vůle.Rozchod je obrovská psychická zátěž,myslím,že se podepsal na psychice každého,kdo opravdu měl nebo má rád.

Alice závidím Ti Tvou sílu.Ja samozřejmně o Tatínkovi před dcerkou mluvím jen v dobrém.Mé srdce? Pořád ho miluju,ale zároveň nenávidím.Musím se sebrat,už kvůli sobě.Nejím,nespím,nikam nechodím....Život je jen jeden,nesmím ho promarnit.Dlužím to dcerce a hlavně sobě...

Silvie, mě naopak když se dcera ptala na tátu, tohle dodávalo sílu, sice mi to rvalo srdce když jsem ji viděla, ale prostě jsem ji v klidu vysvětlovala, že tatínek je jinde, že ji má rád, ale že prostě spolu nebudeme, a pro sebe si říkala ty hajzle sobeckej, tohle je ti jedno, jak to prožívá tvoje dítě, tak to mi pomohlo se odpoutat od jakéhokoliv citu k němu, že on si užívá a odnášejí to nevinný.Zkus to taky tak, bolí to, ale on za to nestojí a jednou ty budeš mít oporu v dceři, ale on těžko, protože děti si takové věci uvědomí.

dobré ráno všichni.Děkuji za projevenou podporu.Vážím si toho,Vaše slova mi dodávají sílu.I když jsem se ráno probudila s pocitem,že nepřežiju tento den,jak mě žalem bolí duše.Dcerka ráno brečela,že chce,aby tatínek bydlel s náma a já měla co dělat,abych se nerozbrečela.Nejhorší budou Vánoce.Pak ještě rodinné problémy ( s maminkou ),nějak se to na mě sype.Těším se,až to bude za mnou a já se tomu jednou zasměju.

Silvie.Jsi mladá e život ten tě teprve ještě čeká.Tvoje malá ti dodá sílu a tvoje srdíčko se zahojí.Přeji ti hodně moc lásky a štěstí.Láska ta poletuje všude,jen ji vycítit a chňapnout po ni,jak po motýlkovi.:-)
Drž se holčičko.Vše tě ještě čeká.Tvá kniha života má teprve dvě kapitoly.Víš co taková kniha má kapitol?