ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

Tohle jsou úplně normální stavy, Sunny, nejhorší je, že s tím se nedá hnout, nedá se to urychlit, musíš si tohle zk*****ý období vyžrat až do dna, vymáchat se v tom...a pak pomaličku se z toho hrabat ven. Klidně nám sem napiš, pomáhá to.

Psycholog. Obvoďák ti může maximálně poradit, ke komu jít, ale toho bych s tím neobtěžoval, přijde mi to škoda času. K té hrdosti, zatni zuby, když se budeš ponižovat můžeš víc ztratit, jak získat.

Mimochodem Moc Vám děkuju. Velice mi pomáháte, strašně moc si toho vážím.

Ale věřil a právě toho se bojím!!! Je pro mě vším a kde je moje hrdost - v pr..li!! A k jakému doktorovi bych měl zajít (psychol. nebo obvoďák)?

Sunny, to znám a tady asi každý, kdo byl opuštěný v době, kdo miloval. Zkus si s ní promluvit, ale proboha, neponižuj se před ní, zachovej si hrdost. Když to nevyjde, sesypat se můžeš, až zajde za roh... Nebudu ti psát, že teď si to přeješ, ale když třeba bude za 5let možnost, že by se vrátila, ty už třeba chtít nebudeš - i když ji budeš mít pořád hodně rád - nevěřil bys mi to.

Děkuju Di, docela mi pomáhá, když si s vámi vykládám, až na to že přes slzy nemůžu občas číst. Strašně moc si přeju aby se vrátila ...

Sunny, já už jsem v pohodě, jen mi to bylo hodně povědomé...tahle naše partička se tu zformovala cca loni léto/podzim. Najdeš tu všechno...počáteční šílený stavy, tipy, jak to přežít, boj o návrat, pomalý vzpamatovávání se, nový začátky...někdy i ty návraty vyjdou (naše MM už čeká i miminko!)...je to fakt studnice informací!!!

Hodně sil!!!

Dianko děkuju, že si vstoupila, nezlob se nechtěl jsem tě dotknout. Určitě si to přečtu ,taky už mám kus za sebou. Strašně to bolí jsem pořád sám mezi čtyřma stěnama a trpím jako zvíře. Přitom jsem ji nikdy nic zlého neudělal ...
Adame já mám z prášků strach! Bojím se abych nějak neotupěl. Promin že se ptám ,ale proč jste se rozešli vy s ex?

Zajdi k doktoru pro prášky. A nestyď se. Já takhle brečel bezmála rok, stačila maličkost, třeba rozkvetlá jabloň, pod kterou jsme stávali a měl jsem slzy v očích. Několikrát za den. Všem okolo jsem říkal, že mám rýmu, alergii, něco spadlo do oka... Až po roce jsem šel za doktorem, když jsem to sám nezvládal. Dneska vím, že jsem měl jít mnohem dřív.

Sunny...nechtěla jsem vstupovat...hodně mě to vrátilo zpět...8 let...ideální protějšek...blízký rodiny...totální bezmoc... Dej si čas a pročti si tuhle předlouhou diskuzi...uvidíš, že BUDE LÍP!!! Nechceš to teď slyšet, nedokážeš si to představit, ale BUDE!!!

Adame, díky za příspěvek, ale zase řvu jak malej kluk. Co mám dělat abych se z toho dostal!

Sunny - na co chceš proboha čekat? Až ti po půl roce řekne, tak jako jsem to slyšel já, že zůstane s ním? Nebo s ním bude měsíc dva tři (včetně sexu) a pak se vybouří a přijde k tobě zpátky. A za dva roky to třeba zopakuje protože potká jiného zajímavého kamaráda? Jestli na to máš žaludek a nervy, tak čekej. Ale až ti řekne, než se rozhodne, připrav se na peklo. A až se rozhodne, tak to možná bude ještě horší. Bez ohledu na výsledek.

Říkala mi taky že možná dělá chybu, ale že to musí zjistit - TAK DOUFAM ŽE TO ZJISTÍ BRZO - protože na ni chci počkat, přece nemůžeme zahodit těch několik krásných let. Ona je pro mě ideálem ženy kterou jsem si vysnil. Bojím se toho ztraceného času čekání!!! Nemám teď žádný smysl života

A pro Sunnyho: Ty, alespoň víš, na čem jsi. Zamilovala se do někoho jiného a s tím nic neuděláš. Možná by pomohlo, kdybyste se neviděli nějakou dobu a žen jen spousta, určitě máš toho hodně před sebou:_)

Lusku, plně tě chápu. Jestli jí to nedokážeš říct, tak to prostě udělej tak, aby se dozvěděla nějak, že jí podvádíš a tím se to dá nějak do pohybu. Myslím, že sis přišel pro konkrétní radu a ne proto, aby ti tu někdo říkal, že to máš skončit, když to víš sám. Jde prostě o to jak.

Já vím, že jsem sobecký, ale vím jaká je a vím, že jí tím hodně ublížím, mám z toho prostě strach. A milenkama jsem neřešil jen sex, ale nějakou citovou absenci...

Prosím Vás pomozte mi. Jsem teď úplně na dně. Moje přítelkyně se se mnou rozchází po 8 letech a třech měsících. Já ji miluju nikdy jsem ji nezahnul i když jsem mohl, ale to já nedělám. Ona mi byla taky věrná. Vsechno bylo krásné až na poslední půlrok kdy jsme měli dost práce a neměli jeden na druhého čas. Ona si začala rozumět s jejím kamarádem, se kterým se při své práci setkávala často a před týdnem se do něj zamilovala. Řekla mi že poslední dobou cítila v našem vztahu jakési prázdno. Že mě má pořád strašně ráda, ale ta zamilovanost je silnější. Snažím se být silný a být ji kamarádem, ale trošku se v tom topím!!!! Nejraději bych umřel. Počítám každou minutu, nejím, nespím, do ničeho se mi nechce nevím co mám dělat? Chci ji zpátky, ale nechci udělat chybu. Je to žena mého života, naše rodiny už jsou si velmi blízké. Prosím pomozte

Laro...tohle on všechno ví...si myslím. Nepřišel si sem pro kartáč, já ho chápu, z jeho pohledu je to opravdu dilema. Že je to sobecký a hnusný vůči nevěstě je věc jiná...

"Nemůžu jí ublížit i když vím, že jí potom ublížím ještě víc..."
Cítíte tu absurdnost?
Takže, buď si s ní promluvíš, nebo to budeš v sobě pěkně jako srab a zároveň i sobec tutlat a pak to pro ni bude ještě větší blesk z "čistého" nebe.
Taky se mi líbí označení řešit něco milenkama. Kolik je Ti let, Lusku?
Vždyť to, co tu píšeš, sám určitě víš, co bys měl udělat. Máš strach z reakce, ale když jí nechceš, tak to skonči, ať má, až se z toho zklamání dostane, co nejdřív šanci začít být šťastná s někým jiným.
Jo, povídá se to lehce, viď. Ale prostě to tak je. Nemá cenu jí udržovat v nevědomosti a pak jí srazit na zem.

Nezní to divně...to se stává...milenky...takže si nerozumíte v sexu?

Průšvih je, žes to nechal zajít takhle daleko...teď to bude o to víc bolet...jestli jsi si jistej, tak to musíš říct...už jen proto, žes jí kdysi miloval...z úcty.