ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

já se seznámil přes net a nelituju toho a jsem štastnej a Iri poznal jsem že trápit se nemá cenu a vím proč já jsem se zvedl a žiju a mojí bejvalé to najednou začíná vadit že jsem na tom líp než ona

Já mám z netu dva super kámoše na pokec, tak nevím,zda si dát nový inzerát a doufat, že se můj budoucí partner třeba chytí...

Já se po netu nikdy seznámit nezkoušela, bohužel nemůžu radit. Ale vím od kolegyň z práce, že se jim často stává to co Kleei - jak pošlou fotku, přestane s nimi chlap komunikovat. Možná, že netoví seznamovači jsou zaměření jen na vzhled. Kleeo, rozhodně neházej flintu do žita. Třeba na Tebe ten pravý čeká třeba u novinovýho stánku, nebo do sebe náhodou vrazíte v obchodě:-)

Jasně, klasický podnájem bych taky nezvládla. Platím jen inkaso... Když já jsem od přírody celkem temperamentní typ obvykle. Taková horká hlava. Takže mi velice často v takových situacích ujede něco, čeho pak lituju, protože až emoce opadnou, dostaví se rozum a pak vím, že jsem chybila. Musím se v tomhle zlepšit. Raději napočítat do deseti a pak něco říct.

N. - PŘESNĚ!!!

Já tam našla i to nejkrásnější, co jsem mohla, nejen super kámoše.

Z vlastni zkusenosti vim, co jsou na netu za exoty, ale seznamila jsem se s par klukama, kteri jsou skveli kamaradi, nic vic a to mi momentalne staci. Nekdy je potreba se jen tak vykecat, vybrecet nebo zajit s nekym na pivo. Nevzdavejte to s tim netem.

Ach jo, holky.

Klee-to, žes natrefila na pár povrchních pitomců na netu, neznamená, že bys to měla vzdávat! Ono je to možná v některých případech lepší, než aby došlo na setkání, ze kterýho máš chuť prchnout, začít se hystericky smát (že je tohle vůbec možný), nebo poté propadnout depce, co je v nabídce za exoty :o)

Londi: Já neměla kam jít a v MB podnájem bych prostě neutáhla, tady jsou ceny naprosto šílený. Jsme na tom stejně,ten můj ex je taky vysmátej, v pohodě a já bulím. Ale spíš teď bulím proto, že jsem sama, ne že bych tesknila po něm. Ty to máš zlý v tom, že ho máš u sebe... A že se nedokážeš udržet. Já mám spíš povahu stáhnout se do rohu a trpět..I když nevím, jak bych reagovala mít ho tady po ruce..

Jo, to úplně znám... K mamce se raději vracet nechci, zůstanu sama. Můj ex před chvíli přišel do práce. Hned jsme se zase chytli. Tentokrát to byla moje chyba - nemohla jsem si pomoct a zeptala jsem se, jestli měl divokou noc, že přišel tak pozdě. Jsem blbá, jen mě zabolela představa, že zatímco já doma brečím a nejsem schopná nic, on bezstarostně paří... Nevím, sama se nechápu. Prostě mi ten chlap ještě není vůbec jedno. Chci se toho zbavit, přestat na něj myslet.

Londi: no, vrátila jsem se k rodičům a je to na houby. Sice nejsem sama, ale ocitla jsem se zase v pozici pětiletýho dítěte (ukliď si to, pojď umýt nádobí, kde jsi byla?). Já už jsem schopná se seznámit, ale ostatní nejsou schopní se seznámit se mnou. :(. Přesně jak píšeš, nejsem schopná nic. Přijedu domů a koukám do blba nebo bulím. Nezapnu si ani počítač a to už je hodně vážný. Dříve jsem klábosila s lidma třeba do dvou do rána. Měla jsem jet cvičit,ale místo toho jsem raději zalezla do postele a pěkně se litovala.

Kleeo, to jsme na tom podobně. Já teda nejsem schopná dát si inzerát. Ještě nějakou dobu nebudu ready seznámit se s jiným chlapem. Nedokážu si to nějak představit. Ty bydlíš s rodičema? To může být někdy dobrý proti samotě... :-)
Taky se mi nic nechce, nejsem schopná ani vyžehlit pitomý prádlo. Přitom za normálních okolností mi vždycky uklízení na nervy pomáhalo.

Londi: Tak to jsme včera brečely dvě. Přišla jsem domů a brečela, brečela, brečela. Vlastně jsem brečela do usnutí. Do toho mi mamka říkala, ať si dám inzerát na seznamky, jenže to přilila olej do ohně. To zkouším a je to naprosté fiasko. Po poslání fotky se chlapci odmlčí. Jinde se seznámit nemám možnost. Připadám si strašně sama, nemám už sílu.Stojím na mrtvém bodě a nemám náladu, nechce se mi nic.

L: ten můj taky většinou viděl chybu ve mě, a nakonec to zaonačil tak, že jsem si to pak i sama myslela.Tohle znám. Třeba jsme se pohádali a on se sebral a odešel a byl 3 dny někde pryč - po hospodách, po kamarádech a po kamarádkách (podle mě proto, že neumí čelit nepříjemnostem) a pak to svedl na mě, že kdybych se nehádala, nemusel by odcházet. Nenech se vmanipulovat do role viníka za všechno, i za to že tráva je zelená.
I když, mě se to kecá, taky se cítím obrovsky vinná. Ale to jak se cítím a zdravý rozum, jsou dvě rozdílné věci, že :-)

Diana: V pohodě. Já jsem si sama nikdy nemyslela, že se dostanu do takové situace. Fakt mě to nenapadlo. O to víc, že tohle nesnáším. Moje mamka byla 5 let vdaná za chlapa, co ji mlátil o sto šest a my jsme se ségrou vždycky utíkaly z domu, abysme to nemusely vidět. Sama nechápu, že jsem se do takové situace dostala zrovna já. A hlavně - pořád jsem doufala, že se to změní. Nakonec jsem začala věřit, že za to můžu já, že kdybych nebyla taková, nedělo by se to.
T: ten můj případ je asi podobný, taky myslím, že on byl slabý to udělat. Taky vím, že má problémy doma se svojí matkou, takže bylo asi pohodlnější bydlet u mě...
Včera jsem celý večer probrečela, bylo to celkem krušný, být tam sama. Ráno se ale vždycky cítím líp. Naštěstí.

Presne tak.

Ztráty a nálezy s.r.o.Tož co..,nějak bylo,nějak bude..

Londi ja se taky rozesla, ale ty duvody k tomu dal on a byl slaby udelat to rozhodnuti.
Taky jsem s nim planovala, ze po skole svatba, deti...po skole mam a skoncilo to rozchodem, poprvy, dostal druhou sanci a balila jsem kufry znovu. Chce to cas, ale dostanes se z techle ponurych myslenek.

Londi, utikej. Mozna se pak budes trapit jako Iri, nebo tak napul jako ja.Nejen ja, ale i Di jsme sve partnery videly jako otce nasich deti.Veskere sny byly razem fuc. Ale je to to nejlepsi co muzes udelat. Taky jsem zustala sama ve meste, kde znam jen par lidi, vsichni pratele byli jeho pratele nebo jeho rodina. Nasili za to opravdu nestoji.

Tak mi spíš někdo řekněte, jak se má rozejít. Mám 6 let přítele, se kterým se v poslední době neustále hádám. Nevím jestli mi tento názor vnutil on, ale mám pocit, že si vždycky začnu já. Jsou to samé blbosti jako ve stylu, že se celý den neozval nebo že řekl nějakou kravinu před mýma přátelama a já to pocítila jako "ztrapňování". Prostě už jsem se s ním chtěla několikrát rozejít - asi třikrát. Stejně jako jsem mu řekla včera. Nevadí mi ani tak ty konflikty ale spíše to jak v nich reaguje. Vždycky to přetáhne hodně na sebe a mám pocit, že snad vůbec neposlouchá, co říkám. Teď jak to tak píši, tak mi to začíná připadat jako klasika.

Londi: Přes ty hrůzy, které jsi zažívala, tak teď stejně trpíš. Je to ale normální, protože mezi vámi bylo určitě hodně pozitivního. O to jsi přišla a teď prožíváš ztrátu. I když rozum ví, že jsi udělala dobře, city prožívají tu ztrátu. Časem budou ty pozitivní síly slábnout. Můžeš si třeba připomínat ty hrůzy, třeba ti pak bude líp. Nejsi sama, kdo prožívá bolest z rozchodu. Kdo najde tuhle diskusi, tak na tom je nebo byl podobně.