ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

A Diano, je v téhle fázi možné, když člověk předtím udělal spousty chyb, ponížil se, prosil a dělal blbosti, otravoval, je možné, aby ten chlap si uvědomil, že i on udělal spousty chyb a proto se holka chovala takhle "psychopaticky" a vsechno jen z důvodu, ze on ted nechce vztah a ja resila a resila a resila a nedokazala se toho vzdat....... muze se jednou, treba za pul roku... nekdy vratit ???

Martino, jak jsem to dokázala? To je hrozně jednoduchý a jak jsem psala, dospěješ k tomu taky...pud sebezáchovy prostě...buď se zhroutíš nebo to dokážeš...

Až už budeš na hranici psyschickýho vyčerpání, tak převáží fyzično a tělo se jasně přihlásí o slovo...pak půjde KONEČNĚ srdce do háje a nastoupí pan mozek...držím palce, aby to bylo co nejdřív!!!

Ahojte se mnou se přítel nerožešel právě to je naopak že se chci rozejít já sním,aloe bohužel nemám na to, nás vbztah mě ubíjí, ale pořád ho miluji, já vím že to zní hrozně divně ale prostě je to typ který se Nenechá do ničeho mluvit prostě ho nepředělám ani za nic, má strašně rád zábavu,kamarády,kamarádky a někdy má hrozné chování a je typ kterému je vše jedno!!Ale já se sním nedokážu rozejít jsme spolem 4,5 roku a já se bojím že bych to nedala bez něj už s ním nikdy nebyt nevidět......poraďte mi někdo

Já jsem nečetla celou diskusi, ale ta kniha je příběh o krizi dvou manželství (60. léta v USA) a líbilo se mi, jak se s tím všichni vyrovnali.
Je tam vlastně naznačeno, jak z toho ven.

to ti pomohlo? Ten název je asi trochu zavádějící...

přečti si:
J. Updike - Chceš si mě vzít?

xxx

Diana: ahoj, byla jsem dneska u kartarky a rekla mi, ze miminko necekam, pak jsem si radsi jeste udelala 2 testy a oba jsou negativni, ale posledni nas ulet byl minulou sobotu a to je na testy jeste brzo!
Jinak jak jsi dokázala říct odteď už ne! Nechci ho vidět, psát si s ním, nic, nic o něm nechci vědět. Ale jak to mám v sobě potlačit? Chcu přestat všechno řešit, žít si svůj nový (možná lepší) život. Ale dokud je tak blízko, tak to nejde. Kéž by s echtěl odstěhovat. Měla jsem za pár týdnů odjet na půl roku do Švýcarska, ale nevyšlo to! BOHUŽEL!

Regina: půl roku? No potěš teda! To se mám na co těšit. Taky jsem přemýšlěla o nějaké takové knížce. Máš nějakou konkrétní na doporučení? Taky hlavou vím, že by nám to už neklapalo, nechcu ho zpátky, už ho nemiluju, nežila jsem svůj život, ale jeho... ale nedokážu se s ním rozloučit!

myslím,že tak půlrok je nejdrsnější,jasně,že nám leze ex do myšlenek,snů a tak,ale chce to čas a hlavně mi pomohly knížky o rozchodech a tak,tam si nic netřeba namlouvat,mám ho stále moc ráda,ale už bych ho nechtěla,je blbost si ubližovat,dopadlo by to stejně,muž co opouští,už nemiluje a to je třeba si připustit a jít dál

Ahoj spolutrpící. Já jsem "oslavila" rok od rozchodu, je to pár dní.
Ty dnešní komunikační servery jsou zlo, já se mu vyhýbám co můžu, ale vlezu na facebook a hádejte. Kámoška ho má v přátelích a mě se tam zobrazila celá jejich diskuse. Vynadala jsem jí, tak to nějak udělala, že už se to tam nezobrazuje.
Jen perlička - můj ex teď chodí s holkou, co se mnou prožívala rozchod, které jsem brečela v náručí a posílala jí návrhy mejlů, ve kterých jsem se mu vyznávala z lásky a které jsem mu nikdy neposlala. Vím, on byl sám, vztah po mě mu krachl, ona byla sama, no ale stejně. Je to divný.
Držte se tu, mě teď spíš trápí samota a smrt mého chlupatého mazlíčka :´(((, ten rozchod už je tak nějak překonán.

Ok, upřesnění beru...dobře pro tebe!

No, že se do tebe neudělal ještě neznamená, že mimi být nemůže, to asi víme obě, že :o) Držím ti palce, aby to bylo jen nervama! Situaci by to jen zhoršilo...

Hele, panáček je prostě pěkně vyčůranej...já řešila to samé, až na ten sex tedy, měl dost slušnosti v těle, aby to ani neriskoval navrhnout, se zlou by se potázal! Ovšem o jiné "pozornosti" nouze nebyla, chvíli jsem to držela v marné naději na návrat...a pak prostě kápla ta poslední kapička...já si řekla "sakra, co on mi má furt komplikovat život???" a vcelku drsně mu vymezila jasné mantinely...nechápal...smál se mi...nevěřil, že to myslím vážně...dokázala jsem mu, jak se plete a od té doby super!!! Nenech sebou zametat, ať si tě může vážit alespoň jako kámošky (v budoucnu)!

Diano... asi to vyznělo trochu jinak, než jsem chtěla. Nejsu nikde zavřená doma, nebrečím, nelituju se nebo tak něco. Chodím ven s přáteli, na diskotéky, posedět s kamarádkama, v Brně mám přes týden povinností až nad hlavu, takže není na bolestivé myšlenky čas (škola, práce, kurzy atd.). Jde spíš o to, že mě to všude a při všem pronásleduje, vzpomínky, plány, leze mi i do snů. Každou noc! A s tím se dá težko zapomenout. Chci na něho zapomenout, žít bez něho, ale on to jen zhoršuje. Většinou když mám pocit, že už je to lepší, že sem to bez něho vydžela dlouho a nemám nutkání ho kontaktovat nebo tak, tak se sám ozve, zavolá, napíše nebo přijde! Snažím se ho odmítat, ale ne vždycky to jde 100%.
Co se týče toho sexu, tak to nebylo nic úmyslného, plánovali jsme spolu miminko, ale v takovéhle situaci rozhodně ne. Vím, že bych tím nic nezískala a tohle mě vůbec nenapadlo. Neříkám, že sem se chovala úplně zodpovědně, ale jak to říct... prostě neudělal se do mě! Ale i tak mám strach... takže myslíš, že prostě ho nekontaktovat? Ignorovat ho, když se ozve? Na přátelství, které zatím očividně není v našich silách, zapomenout? To je lék?

Ajaj, Martino, takže už to není čistě jen o sexu, jak jsi psala minule, že? No, to je celkem klasika, já ti nevěřila ani tenkrát, když jsi to psala, ach jo. Předpokládám, že máš scénář jak z blbého filmu: on má vše: svobodu + sex, ty nic, respektive oči pro pláč a možné těhu :o(

Navíc jestli to fakt bylo nechráněný...wow, jsi docela ranařka...doufám, že v tom nebyl úmysl...připoutat si chlapa dítětem je asi ta největší kravina, kterou bys mohla udělat :o(

Jak se zbavit myšlenek? Těžko...2 ulice vedle tebe? Tssssss...slabota...já ho mám dodnes metr od sebe v kanclu...takže...ano, jde to, bude to těžký, bolestivý, zdlouhavý, ale jde to. Musíš se zatvrdit, nekontaktovat, odevšad vymazat a hlavně s ním nespat...jen si sama ubližuješ.

Psychologa jsem osobně nepotřebovala, ale nic proti tomu, není to žádná ostuda!

ahoj, nedávno jsem se snažila Zuzce radit, jak se má chovat, aby si ho udržela, ptž jsem v tu chvíli byla silná a měla jsem pocit, že všechno zvládám. Ale to už jaksi zase neplatí... Rozešli jsme se 1.10. a zdá se mi, že čím je to dýl, tím to zvládám hůř. Bývalý přítel jezdí kamionem a když je přes týden pryč, tak funguju úplně bez problému, jsme úplně bez kontaktu a su v pohodě. Ale jakmile se blíží víkend, tak začnu být úplně nesnesitelná. Podvědomě ho hlídám, co dělá, kde je a hlavně s kým. Nechodím mu za zadkem, ale dnesní komunikační weby jako facebook, icq atd. to dělají za mě. Pořád mám nutkání mu pořád psát, snažím se ovládat se, ale tak 2krát denně ( o víkendu) se neudržím. Nehledě na to, že za ten měsíc a něco jsme spolu už 3krát spali a ja mám už víc než týden zpoždění s měsíčkama. Samozřejmě o tom zatím nic neví. Potřebuju radu, jak se zbavit myšlenek na něho? jak ho vymazat ze svého života (aspoň dočasně), jak se o něho nazajímat? Jak docílit toho, aby mi byl jedno? připomínám, že bydlí 2 ulice vedle mě a nejde ho nepotkávat a neslyšet o něm od přátel... Ještě se chci zeptat, jaký máte názor na návštěvu psychologa v tomto porozchodovém období?

Odhadli jste mě všichni naprosto přesně, urputnost, psychicky i s vlastní sebeúctou na dně a ne a ne se odrazit nahoru, patologický případ snad nebudu :-)))
Ale moc se trápím z toho, jaká ted dokáži být !!!

Zdravím po delší době.

Zuzano, méně urputnosti! Děláš všechno špatně, víš to, ale nepomůžeš si...no, tak nějak jsem na tom byla tenkrát po kopačkách i já.

Radit se ti nedá, taky jsem si nenechala. Naštěstí je jedno jisté, pokud nejsi nějaký patologický případ (určitě ne), tak ten okamžik zlomu přijde. Dostaneš se na spodní hranici vlastní sebeúcty a tu už odmítneš překročit. Blbý je, že nikdo neví, kdy tomu tak bude...ale nastane to!

Jinak načančat se a vyrazit mezi lidi v tomto stavu - hmmm, zdá se to být jako univerzální rada, ale co si pamatuju, tak já po takovém pokusu byla tenkrát v ještě větších depresích. Nenáviděla jsem všechny ty oplzláky v baru (tehdy v mých očích), pak vůbec nespala a hned ráno udělala co? Ano-napsala bývalému. Takže - bacha na to!

Ahojky Zuzko. Přečetla jsem si od začátku celej tvůj příběh a rady od ostatních a myslím, že ti radí dobře. Jenom bych dodala, že to hrozně moc řešíš. Chápu, že ho miluješ, já si taky prošla něčím podobným. Ale právě tím jak se v tom pořád hrabeš, přemýšlíš kde děláš chybu, jak ses bejvala měla chovat, cos měla říct, co bys měla dělat až zas budete spolu....tím si hrozně podrážíš nohy. Protože budeš mít pořád v hlavě co a jak, ale přitom to nebudeš schopná tak dělat a budeš z toho na nervy. Prostě si řekni, že to dopadne jak má, a NEŘEŠ TO. Nech to plynout....a ono se to vyvine. Zní to strašně, já vím, protože člověk chce co udělat cokoliv aby vztah zachránil, ale opravdu jak říkali ostatní, choď mezi lidi, bav se a k němu se chovej jak to cítíš. Je totiž na bednu neustále přemýšlet nad tím, co je správný chování, kterým by sis ho k sobě zas přitáhla. Chovej se prostě přirozeně, tak jak je to příjemný tobě....a jestli jemu to nebude vyhovovat, tak za nějaký slzy a nářky ani omylem nestojí....

Nemyslím si, že někdo si někoho bude či nebude vážit, podle toho jestli ho uháníš nabo neuháníš. Druhých lidí si vážíme pro něco zcela jiného.

Víš, hlavně jsem ho nechtěla ztratit, ale tímto, co všechno spolu prochazime, ze ja ho neustale uhanim a "nutim" k nasi společné lásce ....... nebo jak to jinak říci ...... kdybych tomu nechala přirozený vývoj, mohlo to být daleko jinde :-(((
Ale ted, může to být jeste normální??? Aby si mě vážil ???

Zuzanooo, ja te chapu. Ver nebo ne, ale uplne te chapu. Radit ti nelze vice nez sdelit, ze to delas spatne. Tve telo a tva mysl ti veli tak jak se chovas. Zde se muzes ujistovat, ze budes jina, ale nebudes. To co potrebujes je prejit bod zlomu. Kdy sama sebe nepresvedcis, ale najednou to tam bude. Zpet tva hrdost a zenskost. Kup si neco pekneho udelej ze sebe kocku a jdi se provetrat. Poznas ze zivot tam venku je fajn a lepsi nez zivot v tve hlave. Hlavne si nerikej ze si slaba, ze ho kontaktujes. To neni o slabosti, ale prirozenosti. Dej tomu cas. Protrp si to a ver ze te to posili.

LL