ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

Mas opravdu moc milou a taktni pritelkyni. Bud rad, ze se s tebou chce rozejit, protoze plan B nejspise zni : "Milacku, proc si mam placat zbytecne kredit, co kdybychom bydleli ve trech ...??? (nevinny kukuc) "

Váhal jsem zda tu napsat nebo ne! Ale nakonec jsem si řekl, že možná mi to pomůže v mém trápení! O co tedy jde. Už 1,5 roku chodím s holkou, bydlíme spolu vztah byl sama idylka prostě bezkonfliktní, sem tam male hádky, ale kde nejsou! Všechno klapalo jak v životě tak v posteli. Zhruba asi tak před pár dny byla přítelkyně odměřená, což ja jsem hned vycítil. Nakonec mi sdělila, že sešla s klukem, který ji bombardoval na mobil básničkama a ona podlehla. Nezaznělo slovo rozchod, jenom řekla že neví co má dělat a že nechce ode mě odejít. Já reagoval na to neutrálně, nezlobil jsem se řekl jí, že o ní stojím a že pokud se jenom sešli tak jí odpustím a půjdeme dál. Jenomže už 4 dny se to stupňuje, píše si s ním, vždycky se pohádáme a pak zase udobříme. Jednou v noci si s ním psala vedle mě v posteli a smála se, já ji vyhodil z bytu psychicky jsem to už nezvládl. Napsala mi, že je pro mě bude lepší když bude konec. Na druhý den jsme si zase psali a ona byla u mě a povídali jsme si. Říkala, že jsem to nejlepší co kdy znala, že její sen byl vždycky mít takového chlapa, že si neumí přestavit odejít ode mě a být beze mě, ale na druhé straně taky že jí zaujal ten jiný kluk a že má touhu se s ním scházet. Já ji pořád dávám najevo jak mi na ní záleží. nedokážu si představit být bez ní a s myšlenkou, že by to takto skončilo v tom nejlepším. zatím to je ve fázi, že chce mít čas, aby si ujasnila co che, ale mě hryže, že je zrovna teď s ním a on má výhodu. Já jí strašně miluji a vždycky jsem pro ní dělal co jsem jen mohl aby byla šťastná. užírám se a nedokážu si připustit konec jsem fakt v tomto na dně a nevím co udělat abych ji získal zpět?

Pavlo, tak to je drsnýýýýý!!! Jak já tuhle mužskou vlastnost nenávidím. Furt hlásají, jak chtějí chytrý a samostatný holky a pak se rozfňukají při nejbližší příležitosti a zalezou si pod jinou sukni! Samozřejmě jen někteří, nechci zevšeobecňovat.

Já bych se upínala k jedné zásadní věci: tolik let jste byli v pohodě, ale proč? Protože jste nic vážného neřešili, žádný životní problém, žádný posun. A teprv když jste k němu pokročili, tak se ukázalo, jak moc vám to spolu (ne)půjde...to je ale absolutně normální a BOHUŽEL je smutným faktem, že by to mělo proběhnout mnohem dříve, než za tolik let.

Ano vím...studium atakdále...neboj, taky jsem to takhle "blbě" vyřešila a pak měla jen oči pro pláč, protože bylo pozdě. Prostě vztah se má přirozeně vyvíjet a u vás se ukázalo, že při prvních vážných problémech on zpanikaří, nechá tě v tom a zdrhne!!! A teď si dej otázku: takového chceš? s takovým chceš mít děti? umíš si představit, jak by to probíhalo dál?

Hlavně si nesyp popel na hlavu, udělalas jen a jen správně, žes odjela na zkoušky! A být to správný chlap, tak je na tebe naopak PYŠNEJ! Frajerku právničku! Pane bože...je to srab, srab, srab...

Hodně sil, holka, tohle období je nejhorší.

p.a.v.l.o. - vůbec nejsi ničím atypická,jen ubitá láskou a zničená z vyhořelého vztahu.Bojím se,že z tohoto ohně už moc jisker nevylétne.Vím,že bys potřebovala slyšet a číst zcela opačný názor,ale i kdybys to slepila,nebude to dobré.Představ si situaci,kdy za Tebou přijde kamarádka,kterou znáš od dětských let a v dospělosti prožije to samé,co Ty a teď stojí před Tebou uplakaná jako Ty a prosí o radu.Co bys jí řekla?To,co jsme si museli vyslechnout všichni s utrápeným,bolavým srdcem víc,než si myslíš - čas je jediný,kdo pomůže.Není jiný lék na tu sžíravou bolest,kdy v noci polykáš slzy a počítáš minuty do rozednění.

Simono, zní to krásně, ale...Hmm...taky "dobrá" kamarádka:::

Simono, zní to krásně, ale asi to nebude realita. Ptala jsem se ho a razantně několikrát řekl, že nemáme už šanci. Prý jsem na 3 týdny odešla, když mu bylo nejvíc špatně....a předtím jsme se prý 4 měsíce skoro vůbec normálně neviděli a nebavili. Nebýt jí prý by zešílel, takže ji teď nenechá samotnou, když se rozvádí kvůli němu.

Nejsi marný případ,12 let nejde jen tak lehce odstřihnout z hlavy,já bych to neviděla tak tragicky,jakože je úplný konec,on spíš něco uspěchal,jen mu napiš,že neexistuje,aby jste se vídali,jako kamarádi,aby viděl,že ty odcházíš.,to ho přinutí víc přemýšlet o vás dvou...,myslím,že je to trochu truc,kdoví co mu kamarádka napovídala,stejně když je s ní,tak on myslí jen na tebe,prostě to tak nevidím,že je to u vás konečná

Ahoj, pročetla jsem celou diskusi a trochu je mi líp, že v tom nejsem sama, taky prožívám rozchod a dost špatně :-((((( ale abych to vzala od začátku byli jsme spolu s přítelem 12 let, mě je 28 jemu 29. Prvních 5 let jsme měli krásný vztah, pak přišlo dalších 5 let, kdy sem tam nějaký mráček byl, jednou dokonce hádka, kdy jsme se neviděli 14 dní, ale celkově těch 11 let krásný pohodový vztah. Trávili jsme veškerý volný čas jen spolu, jako žili jsme si jen ve svým světě. Věřila jsem, že spolu budeme navždy, byla jsem fakt hodně spokojená a přítel mě stále obskakoval. Měla jsem ho moc ráda, ale on mě snad ještě o trochu víc. Nevydržel odloučení ani na jeden den.  Odmítal jet s kamarády na dovolenou, do kina, kamkoliv, takže jsme je časem ztráceli. Nejdřív mi to vadilo, pak jsem si zvykla a byla jsem v tom našem světě ve dvou šťastná. Potom jsme se rozhodli stavět domek, jsme oba z bytovky, byty vedle sebe, takže nás to dlouho nenutilo...ale pak už jsme chtěli svatbu a děti, tak jsme se rozhodli stavět. No a tehdy přišly problémy....... nestačili jsme na to, samý stres..... rodiče nás dost tlačili do termínů a do materiálů, jeho otec stavař stále radil co musíme a co děláme blbě a začli jsme být na sebe protivní. Pak hádky, obviňování, kdo co neudělal včas, výčitky, kvůli komu termín nestihneme, prostě stres -  snad 30xže se rozejdeme, ale spíš takový výhrůžky, říkali jsme to často jeden přes druhýho a za hodinu si slibovali, že jeden bez druhýho být nikdy nechceme. Prostě taková 4 měsíční itálie.Jenže pak přišly problémy i ve škole, musela jsem odjet od něho do Prahy a hodně se otáčet, aby mě z právničiny nevyhodili…přítel psal, že si chce promluvit, že se musíme oba víc snažit, že jsme byli 11 let v pohodě a teď že jsme byli jako dvě malý děti, že mě chce vidět, všechno urovnat….já s ním souhlasila, bylo mi bez něj už taky hrozně a nemohla jsem už ani spát, ale psala jsem, že musí počkat, pár týdnů, než budu mít po zkouškovým. No a když jsem za 3 týdny přijela, chladně mi oznámil, že mu moje vdaná kamarádka otevřela oči, prý nemáme budoucnost, ona ho prý miluje víc a rozvede se kvůli němu. Zhroutil se mi svět. Neumím si život bez něj představit. Jak je možný že za 3 týdny otočí o 180 stupňů a hodí 12 let přes palubu....jsem strašně zklamaná. Vůbec nevidím cestu dál, neumím si vůbec připustit, že život jde i bez něj, chodím každý den okolo naší hrubé stavby a jsem zoufalá. Je to týden. Cítím se čím dál hůř, myslím na nejhorší. Čtu tady jak se vám postupně ulevuje, jak to chce čas, ale někomu to nejde ani za 4,5 let, to mě děsí.  V noci se klepu, počítám vteřiny, nejím a pořád jen analyzuju proč a jak a zda to jde napravit, prostě děs. On mi psal, že chce abychom se vídali, jako přátelé a často, prý bez toho nemůže být....jenže já chci víc, neumím to přijmout. Bojím se, že něco provedu, žiju od minuty k minutě, to že za měsíc to bude lepší je pro mě nepředstavitelně dlouhá doba a jestli to nepřejde ani za měsíc, co pak? Asi jsem marnej případ. Totálně slabá a nesebevědomá holka, která myslí jen na to, jak ho získat zpět. 

prosim o pomoc:-) nemate...Nech mu vyrobit hrmek na kávu nebo podložku pod myš s fotkou kde jste vy dva,třeba z nějaké pařby.Prostě aby ta fotka byla vtipná.Takhle tě bude mít na očích v nové práci každý den:-)

Alice, myslí si, že jsi tam s ním nebo že na tu akci přijde a bude tě chtít vidět veselou . Představuj si, že už jste spolu. Je to celkem jednoduché, uvídíš půjde to.

Ali, jak se s tím smířit? Prostě jako se vším, co nemůžeme ovlivnit...MUSÍŠ! Nic jiného se nedá dělat :o( Tvoje pocity jsou normální a přejde to!!! Otřepané ale: čas, čas, čas...

Stella: Ale JAK začít něco  dělat, když mě nic bez něho nebaví, mám pocit úplného konce, naopak, vše co mě bavilo, teď beru jako nutnost, všechni chodí za kamarádkami, já nemám chuť, prostě si neumím představit zábavu bez něho..chápeš co myslím. Jak se se vším smířit?

Jaka Flaska? Flaska se dava vzdy..neco originalnejsiho

xxx: Flaška :-)

prosim o pomoc:-) nemate nekdo nejaky dobry tip na darek mymu nejlepsimu kamosi, ktery odchazi k prvnimu unoru do nove prace a noveho mesta? melo by to byt neco, co bude spojene s praci a zaroven pamatka na me. Za rady a tipy budu rada, zatim me nic nenapadlo...

No snad si vzpomenu a...Honza: precetla jsem si tvuj romanek:-) jsem v dost podobne situaci jako tvoje ex pritelkyne, nebo jak ji mam nazvat. Tak treba ti pomuze muj pohled. Zamilovala jsem se, jenze jsem vedela, ze tento muz neni ten pravy.. nebudu uvadet duvod proc, by jsi me odsoudil:-) Takze jsem celou dobu bojovala mezi zamilovanosti a realnym pohledem na tento vztah. To zacalo ve me budit emocionalni chaos a nedokazala jsem se uz vedle nej a s nim citit volne a uzit si ty momenty, a tak jsem to ukoncila. Ne proto, ze ho nemiluji, ze ho nechci, ale predevsim, ze jsem s mymi pocity a se sebou samou nevysla (taky jsem pesimista a nekdy dost labilni a emocionalni, snazim se vzdy pochopit obe strany) Jenze on ten duvod nevedel, proc tak z niceho nic, kdyz me miluje? on se citil podrazen, zneuzit atd...Ale ja mu prece nemohla rict ten duvod, jinak bych si delala dalsi ocekavani a doufani, potreobava jsem to tvrde, abych spadla na zem a znovu vztala nove narozena... A tak se taky jednoho dne asi po 1,5 mesici pauze stalo.. vybrecena s novou energii uz vubec ne zamilovana, bylo to to nejkrasnejsi, co jsem si prala.. Napsal mi, ze mu schazim, ze by byl rad me videt.. byla jsem jeste slaba rict ne, a tak jsme se sesli, uz to bylo jiny - nedivala jsem se na nej jako zamilovna, ale videla jsem jaky je, a snazila se akceptovat, nakonec jsem uzavrela i to, ze s nim budu moc zase spat, ale bez citu zamilovanosti, ale spise z lasky a ze si ho vazim, ale bude to chcit cas.. no a on to vzal moc rychle, dalsi den zavolal, jestli se nesejdeme na sex a ja jsem se mu to vse znazila vysvetlit, on nic nepochopil, jak se muzou moje city tak rychle vytratit (pro me je zamilovanost a laska peknej rozdil.. zamilovanost oslepuje, na lasce je treba pravcovat, predevsim sam na sobe) a 3 dny se neozval.. ja bych uz byla pripravena s nim spat a pomalu najit k nemu cestu, jenze vcera me oznamil, ze dostal praci 300 km od mesta, kde zijeme... a tak nas pribeh konci............... a ted becim, ze jsem si to neujasnila driv:-) od zitrka mam prvni hodinu tai bo, abych se z toho dostala..... Ona je momentalne nevyrovnana, potrebuje se najit, a zjistit, zda za to stojis... nekontaktuj ji, nevolej, nepis, dej ji minimalne mesic na regeneraci.. a pak to zkus znovu a naposled.. hlavne pomalu a zeptej se ji, co proziva, jestli by rada o tom mluvila....ale uplne to do kytek nehaz!! trpelivost prinasi ruze:-)

Přestaňte už fnukat nad tím,co se vám stalo,nic si nepomůžete,makejte na sobě,v čase opuštění se vzdělávejte,najděte si koníčka,neseďte doma,i když budete mít plnou hlavu bývalého,přece jen nenápadně se vám život bude stáčet pomalu jinam od minulosti,čtu to tady,upínáte se k tomu co bylo a co vám to pomůže,píše ta,co byla před půl rokem opuštěna pro jinou

Honza: Dal bych půl...No snad si vzpomenu a ještě sem napíšu. O ty prachy nechci přijít :D

Honza: Dal bych půl měsíční vejplaty, za to abych věděl jak to dopadne :-))) Držím pěsti!

Jo, naděje je po obdržení...Vzhedem k tomu, v jaké je situaci, si dovolím věřit ženskému pohlaví. Cítím, že teď chce být sama a jestli někdy v budoucnu přijde někdo lepší, asi si to zaslouží. Jak píše Diana, sám poznám, kdy pohár přetekl. Nebo třeba mezitím potkám někoho lepšího, i když je to pro mě teď utopie. Díky za upřímnost. Je fajn, že každý nemá stejný názor. To dává naději.