ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

pro veverku..

dalo se to cekat ze v tom byla jina.. ale neboj, dlouho u ni nevydrzi..
z teto valky jsi vitezne vysla ty.. a bud rada ze se projevil dost brzy.. ted si predstav, ze by jste meli hypoteky, díte..

zustan chvili sama, srovnej si v hlave jak ma podle tebe chlap vypadat , zkus si zvednout sebevedomi a uvidis, ze se ten spravny objevi..

a jestli ne, nevadi.. je lepsi byt sama, nez zit s takovym clovekem...

Je zajímavé, že někdy, když jsme si myslely, že jsme něco ztratili (třeba roky života), tak se později ukázalo, že jsme něco daleko cennějšího získali.

blázinku, neboj, nikoho jako ty nemá. Klidně můžeš být veselá .
Jo,proč být smutná, když můžeš být i veselá, že jo.

Nakonec budu chtít radu i...zdravím všechny, co mi přidávali své názory. tak mi bývalý řekl, když jsem si odvážela věci, že je teď zamilovaný. A šťastně. Po měsíci a půl??? Do první holky, kterou uviděl a pozval na kafe??? Hlavně že mi ještě po vánocích posílal zamilované SMS a tvrdil jak mě miluje.. Takže to mě teda odrovnalo. Vím, že on se zamilovává rychle podle toho, jak byl ze mne blázen, ale přede mnou byl dlouho sám, tak jsem to brala... Ale teď? Jen přemýšlím zdali mě opravdu poslední dobu nechtěl všemi svými řečmi ať nedojíždím častěji odradit, abych se s ním rozešla. Je mi z toho zase strašně smutno :-( Nevím jak mě má tohle přebolet. Po tolika letech co jsem mu tolik věřila

Nakonec budu chtít radu i já, těšte se :)

smutná veverko ještě...to nejmenuju. Ale bydlím v Praze :-) I když jsem si poslední dobu myslela, že už víc Pražanda nebudu..

Modráku, taky už mě to...smutná veverko ještě řekni že se taky jmenuješ Veverková a začnu věřit na duchy :)) Jinak všechno "shodné" akorát naopak, já v Praze ona 100 km od...

pro veverku.. citace z tveho...Marťanovi: máš můj obdiv že se snažíš partnerce naslouchat :-) To já měla pocit, že musím vše vyřešit já, z partnerovi strany jsem neviděla snahu. Sice říkal že když najde v Praze práci přestěhuje se, ale sám prý neměl na hledání inzerátů čas, a všechny co jsem mu naposílala já byly špatně. A říkal jen, no co naděláme. A já měla pocit, že musím co nejdříve něco udělat, nebo že 4 roky odepíšu :-( Se svým závěrem (myslím s oběma) máš nejspíš velikou pravdu.. Mozek možná tuší, ale srdce strašně bolí :-(

pro veverku : víš, někdy...Modráku, taky už mě to napadlo, že mě víc vlastně nechce, ačkoliv se tváří jak moc je smutnej a jak mu chybím. Nevím, nechci k němu být nespravedlivá. Tvrdí že ne, že tak to myšleno nebylo, ale pravdou je že jsem ten pocit vždycky měla, když mi tvrdil ať nedělám jakýkoliv z návrhů, který jsem mu předložila. Nejvíc mě zranilo když jsem si chtěla v Praze zkrátit úvazek abchych s ním mohla být každý večer, nastěhovat se a žít jako normální pár a on si shodou okolností zrovna v té době domluvil druhou práci na částečný úvazek :-( Prý aby přinesl domů více peněz, ale peněz jsme málo neměli, nehledě na to, že jsme společné peníze neměli..A prioritou pro nás byl společný čas... Jinak fakt zajímavá shoda okolností a času :-))

pro veverku : víš, někdy se taky stává že ten partner v odlukách zjistí, že mu to i vyhovuje (má jako by garantovaný jistý čas "pro sebe" - sám jsem to pocítil .. a nejsem sám ze sebe nadšenej) a pokud to trvá dlouho, tak si začne zvykat a tvoje snahy pak vnímá jako nabourání "vyhovující" situace- ale tváří se "nojo, máme to těžký, co naděláš.." Mj, s podobnou situací jako u Tebe jsem (pravděpodobně) došel na konec vztahu právě s jednou veverkou:) - docela dobrá shoda času, okolností i jména :))

pro veverku.. citace z tveho clanku.. ..myslím že spíš měl pocit že se musí rozhodnout, že tahle situace s dojížděním už pro nás není dlouho únosná (můj smutek, únava, nestíhání starání se o domácnost, už žádné bezstarostné vtipkování)..

.. holka, tak presne toto, ci tomu hodne silne podobne resime s partnerkou.. jak jsem psal, jsme od sebe 350 km.. do doby nez vyresime bydleni, praci a spoustu jinych okolnosti jsme kazdy jinde.. v zadnem pripade mne nenapadne se s ni rozejit.. mam snahu situaci spolecne resit a nasloucham jejim prani..

tvuj byvaly je bud jeste duchem decko ( muj pocit) nebo se nechce vazat a vzit na sebe odpovednost za rodinu..

pro veverku..

holka,...nemyslím že bych si ho nějak zvlášť idealizovala. myslím že spíš měl pocit že se musí rozhodnout, že tahle situace s dojížděním už pro nás není dlouho únosná (můj smutek, únava, nestíhání starání se o domácnost, už žádné bezstarostné vtipkování). A bohužel rozhodl špatně pro mne :-( Jen nevím proč jsme to nemohli všechno spolu probrat a říct si, jaká máme řešení a pohled na to. Vím že v tomto směru jsem dělala více, jen jsem to možná přehnala tím, že měl pocit že ho někam tlačím. Ale po čtyřech letech jsem již chtěla mít nějakou vizi před sebou, minimálně tu společnou domácnost :-( Děkuji všem za Vaše názory

Ahoj Smutná Veverko,
jak už někdo psal... růžové brýle. Počkej, až Ti spadnou a pak uvidíš leccos jinak. Ať to bude cokoliv.
Netvrdím, že v tom je jiná, ale může být.

pro veverku..

holka, hledat proc ti nevysel druhy pokus o znamost a kde jsi udelala chybu je tezke.. to by jsme museli detailne rozebirat vase soukromi a to zajiste nechces.. pokud v tom nejaka chyba byla, o cemz pochybuji, tak musela zacit hodne davno..

spis mi pripada ze se tvuj byvaly nechtel vazat,ze si nic neuzil(muze si myslet) ty jsi ho zacala logicky tlacit do rodiny,a to asi nechtel.. chapu, tobe tikaji biologicke hodiny, ale jeho netlaci nic.. uvidis jak dlouho vydrzi jeho nynejsi vztah..

jak pises sama, byla jsi na nem zavisla.. ne,ze by to byla chyba, ale dobre to take neni.. zkus byt ve vztahu vice samostatna.. mit sve zajmy, konicky.. a udrzet si je.. pokud ten chlap o tebe stoji tak te bude v nich podporovat..

porad se te ptal proc jsi smutna.. ale jen ptal ? po takove tve honicce, jak si psala vyse, nikomu neni do smichu..a ze nerozpozna premysleni ci dojeti od smutku, ukazuje ze o tobe moc nevedel..

zkus si dat od vztahu ted klid, zevedni si sebevedomi,( vzdyt se to musi projevovat i v tve praci,tvuj stres), najdi si kamaradky, zaliby, pestuj treba jogu ci podobne zenske zaliby,zajdi si ke kadernikovi, obměn satnik..
po case si urcite budes vic verit a najdes hodneho chlapa ,ktery si te bude vazit a pomahat ti..

a dodatek- těžko v tom je...Modráku, díky za tvůj názor. Jen chci říct, že já nálady nepodceňuju. Je mi jasné že jsem byla smutná a že to určitě mělo nějaký vliv. Ale příčinu jsem mu objasňovala, Štvala mě práce tady, žádná práce tam, nekonečné čekání až budem až už spolu, vymýšlení jak už být po tolika letech spolu. Říkala jsem mu že ho miluji a že to s ním jako osobou nesouvisí, že je mi s ním moc hezky a že o něj nechci přijít.Že mám jen nějaké těžší období depky, kdy nezvládám sama sebe. Problém byl, že on se pořád ptal proč jsem smutná a ať nejsem, ale ptal se i v situacích kdy jsem jen přemýšlela (a to bohužel vypadám zamyšleně), nebo jsem sledovala film a prožívala děj (asi jsem taky vypadala smutně???? - no to nevím..), nebo když jsem byla ráno rozespalá. Pořád se přece nejde jen smát, člověk někdy má problém sám se sebou.. Tím se nechci obhajovat, vím že každý má svůj díl viny a kdyby to šlo vzít zpět, vzala bych spoustu věcí. Ale vadí mi, že mi pokaždý říká něco jiného a já jsem holt člověk co chce vědět to zatracené PROČ :-(

a dodatek- těžko v tom je prvoplánově jiná baba- pokud si nějakou bokem našel, tak jedině právě pod tlakem těchto stavů, pochybuju že by jen tak hopsal po cizích, asi k tobě cítil aspoň tolik...

Veverko

hledáš v sobě chyby a jak píšeš, tak z toho leze jen to, že jsi dvě noci v týdnu nebyla doma a to, že jsi se "nesmála"...
Osobně ty dvě noci nepovažuju za problém pro něj, spíš jestli mu fakt nevadilo to, že jsi díky únavě nebo nechuti
vypadala, jak to říct, odtažitě ?? Pro spoustu lidí je dobrá nálada partnera něco jako signál "je mi s tebou dobře,
jsem spokojená atd." Sám jsem asi spadl do stejného scénáře, po 7 letech úspěšného vyhýbání se vztahu jsem loni potkal
dívku u které jsem vůbec nic neřešil a prostě jsem se zamiloval- s tím že ona byla dost krátce po krachu dlouhodobého vztahu,
takže byla přirozeně mírně odtažitá a jak jsem tak cítil, moc se vázat nechtěla- což i vzhledem k tomu, že jsme byli stejně jako ty 100 km od sebe
bylo pochopitelné... ale na mě to zničující vliv nemělo, říkal jsem si počkáme, uvidíme.. nicméně z nějakého důvodu, i když vzájemná náklonnost byla,
jsem cítil že má takový jako by odstup - každou chvíli "únava" prostě chybí bezstarostnost a snaha být spolu a netvářit se na sebe kysele.
Navíc jsem často cítil výčitku (ne že bych si nezasloužil, občas jsem fakt rýpák:)- ale nemyslím to zle což by partner měl cítit, vnímat)
No a když jsem docela krátce po seznámení začal slýchat stesky týkající se "chlapů " obecně + obava "jak se snesem na dovolené, šmarjá 14 dní spolu" tak
mě to začalo tak moc bolet, že jsem upadal čím dál víc do přesně takového rozpoložení v jakém asi byla ona- tj "únava" a z toho pramenící nesoulad (většinou jen víkendy spolu,
věčně to končilo výčitkama, nepochopením místo smíchem) No a dva co jsou "smutní" a maj kyselej obličej si do náruče moc nepadají...
Mě se z toho spustil i fyzio problém, odstartoval se nedostatek jisté látky v mozku- a i když jsem věděl co to znamená (nekontrolovatelná apatie a s tím související deficit empatie a radosti ze života)
tak už se s tím moc dělat nedalo, zvlášť když jsem se jí s tím ani nesvěřil... Takže nakonec všechno bylo špatně, z její strany jen výčitky a stesky, z mé bezmoc, no a když mi napsala, že
vlastně tohle není ono jelikož přemýšlí o rodině a dětech (zčistajasna) tak už bylo asi pozdě se i snažit- a stačilo málo, bum a jakoby žádný vztah nebyl.
Proto nepodceňuj svou náladu a všechno to, čím dáváš najevo svůj postoj k partnerovi- jsou tací co z toho zesmutní a pak to bude žrát i tebe (začarovaný kruh) a jsou tací, co se budou sice snažit "smát" a rozesmívat až do konce, ale pak to vzdají a jdou pryč.

a ještě: je totálně...Snowflower, taky myslím že je to blbost to, co mi říká. Mě strašně ty dva dny taky chyběl, ale byla jsem v pohodě. Normálně jsem si užívala svých koníčků, sportu a kamarádů, u sebe pouklidila co přes týden nestíhala, navštívila rodiče a krásně se vyspala. Faktem je že jsem byla smutná když jsem od něj odjížděla, protože tím jak se tolik let ke mně tak hezky choval ze mě udělal na něm úplně závislou :-( Strašně ráda bych znala chyby z mé strany, abych si je uvědomila a už nikdy neopakovala v budoucnu. Pořád nad tím uvažuju, zda to může být ten můj smutek z toho, že se nikam neposouváme a že neřeší jak začít spolu bydlet, což je ale dle mne normální. Je to už můj druhý strašný rozchod, a prostě něco ve mně musí být špatně :-( A to mne trápí :-(((

a ještě: je totálně dětinské něco házet na to, že spolu nejste každý den...jakou ti tímhle dával jistotu lásky??
až bys nedejbože onemocněla a musela strávit čas dlouhodobě v nemocnici,tak by si hned někoho našel,aby neusínal, hcudáček, sám? tohle přece nejde, to je totálně nedospělé...
když někoho miluješ,tak i na nepříjemných věcech chceš hledat něco fajn...není vůbec špatné být donucen okolnostma k ne každodenímu kontaktu a moci se na ebe těšit!! to je normální!!

smutná veverko,

jsem holka, po vou krutých zkušenostech s rozchodama,tak si troufám, se vyjádřit...zkus si přečíst svoje příspěvky..píšeš, žeho trápilo, žes mu chyběla, že chce někoho každej den u sebe...ano, beru..ale proč se teda nepodílel na tom, zkusit to vyřešit??
neber to ode mě jako útok, jenom ti chci otevřít oči...po rozchodu ( a to fakt netuším proč to tak je ) máme potřebu tu druhou polovičku omlouvat. poslouchej martana...souhlasím s ním bohužel ve všech bodech a to i včetně toho, že ta dotyčná byla dávno vyhlídnutá...nemusel tě podvádět, myslím sex a tak,ale věděl o ní..byla potencionální...je to hrozný, smutný, krutý,ale bohužel tohle se vždy ukáže!
tobě se do ruk dostala obrovská příležitost udělat si život podle svého...máš ráda Prahu ? zůstan tam, udělej si zázemí a až najdeš sílu pro hledání partnera,tak budeš přesně vědět, jaký chceš aby byl nebo nebyl...
nedáš nám s mtanem za pravdu hned, bolí to, nedá se to vydržet,ale já vím, že ta doba přijde!!