ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

Jak prosím tě můžeš...Tam : On to neni hajzl :( I když taky mi udělal občas věci,které se nedělají,ale pod tim všim to byl a je úžasný člověk.To že mi nadává teď mě šíleně moc mrzí,ale nevyčítám mu to...Já bych mu nevyčetla teď ani to,kdyby mi dal facku.Jakože mě nikdy v životě neuhodil a já vždycky říkala,že kluka co vstáhne na holku ruku bych okamžitě poslala do háje :(...Strašně mi chybí,strašně :(

Kam: Nejsme spolu skoro půl roku. I my plánovali, mluvili o svatbě. O to víc to mrzí. Plány do budoucna, smysl života, všechno pryč. :( Tak po dvou, třech měsících jsem byl z nejhoršího venku, ale pořád na ní myslím. Od kamarádky vím, že ona někoho má, ale jenom, aby zapomněla a neutápěla se v samotě. Prý se pořád trápí a je jak tělo bez duše. Přecijenom na sedm let života nezapomene nikdy. Vrátit se ale nechce, hrozně se za to stydí a nemůže se mi podívat ani do očí. Já bych si s ní hrozně rád pokecal, podpořil jí, jenže to bych na tom byl psychicky zase tam, kde před půl rokem a navíc já se k ní vracet nechci. Srdcem bych pořád strašně rád, ale rozumem vůbec. Prostě už by to nešlo, možná kdybych byl starší, tak bych na to nahlížel jinak, nevím. A vzhledem k tomu, že někoho má, tak jí jako první nenapíšu, rozešla se navíc vlastně ona se mnou, protože mě nechtěla dál trápit (tušil jsem tu nevěru a podle toho jsem se choval). Prostě bych to bral, jako že za ní dolejzám a to mi moje hrdost nedovolí... No, o mě už nic, jinak bych zase popsal dvacet stran :)
Reakce tvýho přítele chápu. Je zklamanej, naštvanej, uraženej, ale má tě pořád moc rád a zároveň nenávidí. Proto ti neřekl narovinu definitivně sbohem, protože se mu teď v hlavě melou všechny možný pocity. Asi jsi mu už napsala, že tě to mrzí, že ho miluješ, atd... I když to bude těžký, nejlepší teď bude mu nepsat a nevolat, on se s tím musí vyrovnat sám. Já tu svoji taky posílal do háje, když pořád psala. Akorát se mi tím víc hnusila. Těžko říct, jestli to váš vztah ustojí nebo ne. Dej mu čas, ale radši počítej s nejhorším. Držim palce.

Jak prosím tě můžeš brečet po hajzlovi, raději ho přetahni sekerou po hlavě.

Kam, to ti přeci muselo být...Petr h: A jak dlouho spolu nejste s bývalou přítelkyní? My spolu plánovali všechno,bydlení,rodinu...:( Nevím,co si mám teď myslet,podle jeho reakcí.Na sms odpovídá jednoslovně,telefony nebere,ale pořád mi definitivně neřekl,že už se k sobě nevrátíme:( Pořád doufám,že tam nějaká ta naděje je...Já jinak byla hodná holka,tolerantní a mohl se o mně kdykoliv opřít:(...Strašně mě to mrzí.Každý den probrečím,skončila jsem s vš-zkoušky teď v letnim semestru jsem vůbec nezvládala psychicky.Nemám vůbec smysl života.:( Poraď prosím jako kluk.Já mu furt píšu,a on je akorát víc a víc naštvanej a posílá mě do háje.Ale nechat ho být uplně to nedokážu :(

Kam, to ti přeci muselo být jasné, že když přiteli něco řekneš, že si to u kámoše ověří. Tvůj příběh je do nejmenšího detailu stejný jako můj. Skoro bych řekl, že to psala moje ex, ale my byli spolu 7 let, taky první vztahy. Nemysli na nejhorší, za to to opravdu nestojí. Udělala jsi chybu, aspoň jsi se pro příště poučila. Za mě můžu říct, že jsem té své po čase odpustil, ale vrátit bych se k ní nemohl, i když jí mám pořád hrozně moc rád. Už bych jí nedokázal věřit. Ten kluk na tom nebude o moc líp než ty. Ztratil lásku a kamaráda. Na druhou stranu, chodila jsi s ním od 16. Mysliš, že by vám to vydrželo do smrti, když jste už po třech letech řešili, jestli se rozejít a tys mu navíc zahla? Holt rozchody s první láskou bolej nejvíc. Dej tomu čas, bude zase dobře.

Ahoj holky,já jsem na tom uplně stejně.Možná ještě hůř:( Chodila jsem s přítelem 4 roky.Před rokem jsem se hrozně opila a zahla mu s jeho kamarádem.Ani nevíte jak mě to mrzí.V žádném případě mě neomlouvá alkohol,to vím.Jen v té době jsme měli s přítelem drobnější krizi,kdy jsme řešili,jestli se rozejdeme nebo ne,protože jsem ho přestala milovat.Během toho roku se toho ale moc změnilo,a já se opět bezhlaavě zamilovala,jako když jsem ho viděla poprvé.Vše bylo úžasné a já se bála,že to pokazím,když mu řeknu co se tehdy stalo.Proto jsem mu jen přiznala,že jsem se s jeho kamarádem před rokem líbala :( Odpustil mi to...ALE. Před týdnem mu ten jeho kámoš řekl celou pravdu:( Přítel mě poslal do háje,nadává mi do ku**v,a dává mi to dost sežrat.Je mi 20 let:( Vim,že jsem mladá,každý mi říká,takových ještě bude,ale já vím,že jiného nikdy chtít nebudu.On byl muj první kluk,strašně ho miluju,a ted kdyz najednou se mnou není,je ten pocit nepopsatelný :( Nevím,co mám dělat,psycholog mi nepomohl...Jsem tak na dně,že pomýšlím už i na to nejhorší :(:(

Ahoj všem, před týdnem se...ahoj,nejsi v tom sama.Je to měsíc,co se se mnou po čtyřech letech rozešel můj partner,odůvodnil to tím,že mu vadí mé chování k jeho synovi,že moje dcera se chová špatně,prý chce žít se synem sám.Ale tohle jsou jen kecy,protože si pořídil novou přítelkyni a vlastně jen hledal důvod jak to se mnou ukončit.Teď už to vím,i když pořád hledám,kde jsem udělala chybu.Cítím se strašně,moc to bolí,pořád jen brečím a nejsem schopná nic dělat.Žili jsme spolu čtyři roky,všechno jsem mu obětovala,podřídila mu svůj život a teď mi zbyly jen oči pro pláč.Nemám kam jít,žiju pořád v jeho domě,udělal mi nahoře v patře malý byt.Do bytu,kde jsme žili spolu si okamžitě nastěhoval svou přítelkyni.Ani nevíš jak mi je,když je denně potkávám,jakou bolest mi to způsobuje,jak se trápím.Jak žít s vědomím,že člověk,kterého jsem si měla brát mě vyměnil za mladší,že mě odkopnul jak prašivého psa.Snad mi může být útěchou,že ona zdaleka nedosahuje mých kvalit,je to jen hloupý primitiveček,ale dost vychytralý na to,aby si spočítal,že se mu to vyplatí.Jde jí jen o to,aby měla kde bydlet a aby jí a její děti někdo dotoval.Nemá dobrou pověst,už se tady snažila rozbít několik manželství.Jenže on to nevidí a vidět ani nechce,má zkrátka růžové brýle.Asi se divíš proč se nesnažím odejít a dobrovolně trpím,ale nadřela jsem se na tomhle domě jako kůň,to že se v něm dá vůbec žít,je bez přehánění především moje zásluha.Když jsem sem přišla,byla to neobyvatelná ruina a já z ní udělala domov.Ano je to můj domov a já se ho nehodlám vzdát.Musím se s tím zklamáním a bolestí rvát,i když jsem zoufalá,utrápená a strašně se bojím,že to nezvládnu.Prostě vím,že musím,mám přece dceru a hlavně kvůli ní musím.Snažím se uvěřit,že bude zase líp.Míša

dobrý večer, tak se taky...tak tohle byl neskutečně dobrý příspěvek.Neni to škododlibé,ale hrozně jsem se u tvého příspěvku zasmála a jsem si jistá,že s tímhle přístupem co píšeš to zvládněš jít dál..držim palce

Ahoj všem, před týdnem se se mnou rozešel přítel po třech letech. Že už ke mně necítí to co dřív. Samozřejmě už má jinou :(( Jsem úplně na dně a pořád hledám, kde se stala chyba,kde jsem já udělala chybu? Řekl mi jen, že se s ní cítí šťastnej a mě že už nemiluje. Od naší kamarádky vím, že je s ní v kontaktu už dýl, on mi ale řekl, že mi nevěrný nebyl. Skoro nejím, nespím, jsem jak bez života. Všechno mi ho připomíná. Když jsem s ostatníma, tak se na něj snažím nemyslet, ale jakmile přijdu domu, tak v tom zase lítám. Když si uvědomím, že je teď s ní, jak mě mohl takhle rychle vyměnit za jinou? Připadám si jak troska.

smutná veverka: Netápej, tím se akorát trápíš. Věř mi, nemá to cenu. Jestli ti vyčetl pitomý povlečení, tak jsi asi nicmoc nezvorala, protože jinak by ti ten vážný důvod hned vpálil a na ty drobnosti by si ani nevzpomněl. A že už tě "ASI" nemiluje? Buď miluju nebo nemiluju. Psala jsi, že ti psal, jestli se na něj už nezlobíš, takže má pocit viny? Něco provedl? Mám ze svého okolí zkušenosti, že chlap pokud ve vztahu vyloženě netrpí, tak z něho neodejde, dokud nemá jinou. Kolik kamarádek mi říkalo "néé, on jinou nemá". Píšeš, že mu bezmezně věříš. Nedělej to. Vycházej z faktu, že je teď třeba s nějakou slečnou, přej mu to, o to míň budeš zklamaná, když to bude pravda. Já vím, že to možná zní šíleně, ale mně tohle hrozně pomohlo. Přát tomu druhému štěstí, nebýt na něj naštvaný, koneckonců pořád ho máme v srdci. To že bys mu všechno odpustila znám moc dobře. Prostě ti chybí a udělala bys cokoli, aby se vrátil. To je ale chyba. Odpustit ano, ale návrat bych si sakra rozmyslel. On tě opustil z nějakého důvodu (a povlečení to rozhodně nebylo), třeba opravdu z jeho strany ta láska vyprchala. Určitě ale nedoufej v jeho návrat. Tím se akorát utápíš v nadějích, trápíš se a z těch porozchodových stavů se pak dostaneš horkotěžko.

PS: Doufám, že to nebudete brát jako reklamu, když tu doporučím knížku Partneři a rozchody od Jeronýma Klimeše. Hodně mi pomohla a ve spoustě popisovaných situacích jsem se úplně viděl.

Hani, tím že nechtějí...souhlasím s tím, že pravda by byla nejlepší. Sice to může být drsné, ale vymýšlet si něco jen proto neříct pravdu a nezranit je strašné. To raní totiž ještě víc. Ale z mého příběhu to dělají nejen holky, ale i kluci. Mě nejvíc také vadí to, že mi byl po čtyřech letech jako důvod rozchodu oznámeno že tím důvodem jsou jen drobnosti, jako třeba že už 14 dní není povlečeno a potom to klasické "no mám tě strašně rád, ale asi tě už nemiluju. Já nevím jak to říct". A já tápu v tom, co jsem vlastně kde zvorala. A to je snad to nejhorší..

Hani, tím že nechtějí ublížit a okecávají to, právě ubližujou. Za sebe můžu říct, že chci vědět vždycky pravdu, ať je jakákoliv. Dřív nebo později se s tím srovnám, ale pokud mi holka po šesti letech předhodí jako důvod rozchodu nějakou malichernost a takový ty klasický věty "už tě nemiluju", když před pár hodinama tvrdila opak, tak vím, že mi neřekla všechno a akorát to okecává. Člověk pak žije v nejistotě, domněnkách a tápe, kde udělal chybu. A když jí za pár týdnů uvidím v objetí jiného, tak si jí už prostě nedokážu vážit, že jí ani nestojim za to, aby mi řekla pravdu. Ta holka je potom svým způsobem srab, že to tomu klukovi nepoví hned narovinu do očí. Musí přece tušit, že když se pak ten kluk tu pravdu časem dozví, tak ho to pak o to víc mrzí.
Máš pravdu, čas je nejlepší lék.

Stando, s tim holcicim jednanim mas vicemene pravdu, ale ony to nedelaji ve spatnem umyslu, pouze nechteji ublizit. Odpustte svym partnerum, neduste v sobe hnev vuci nim. Tady pomuze jen cas. Verte tomu, je to tak, taky jsem si tim prosla, taky jsem brecela, ze nikoho lepsiho nenajdu. Drzim palce.

Ahoj Honzo, je mi divný, že po dvou letech od tebe takhle zničeho nic odešla. Jenom kvůli tomu, že si chce užívat s kamarády a že si chce odpočinout od vztahů? Proč ti teda říkala o tý svatbě? Jestli v tom nikdo jiný není (čemuž promiň, ale nevěřím), tak je dost možný, že se vrátí a že si to uvědomí (což neznamená, že by se nemohla chtít časem vrátit, i kdyby v tom někdo další byl). Jak píšeš, že jsi s ní se vším počítal napořád, nezalekla se toho třeba?
To jak píšeš, že se změnila, že reagovala podrážděně, to je vždycky varovný signál. Moje bývalá se chovala úplně stejně, pár hodin před rozchodem ještě jak mě miluje, jak se jí nikdy nezbavím, děti, svatba, jak je se mnou šťastná a najednou konec. Že teď kluka ani sex nechce, že chce mít klid. A za dva týdny už chodila s jiným (samozřejmě ho měla v hledáčku už před rozchodem). Byli jsme spolu skoro šest let.
Kolikrát se holka rozejde, až když má vyhlídnutýho jinýho. Spousta holek totiž nedokáže být po delším vztahu sama. Je zvyklá, že tu pro ní někdo je, je jí oporou, dělá jí společnost.
Teď to bude pro tebe těžký období, navíc v podstatě nevíš, na čem jsi. Tomu, co ti řekla, moc nevěřím. Holky kolikrát neřeknou hned všechno narovinu a při rozchodu říkají cokoli, mlží a lžou "milosrdně", hlavně aby tomu druhýmu neublížily. Možná se vrátí, možná ne. Hlavně se na ten návrat neupínej. Stejně jako já jsi byl o své přítekyni přesvědčen, že je to s ní na celý život a o to je ten rozchod bolestivější. Já mám 2 měsíce po rozchodu a nálady jsou pořád jako na houpačce, ale je to podstatně lepší než ty první týdny. Dost mi pomohly fakta, které jsem si o ex zjistil. Srdcem ji mám svým způsobem pořád rád a záleží mi na ní, ale rozumem jsem ji už dávno poslal k čertu a vrátit bych se nechtěl ani za nic.

smutná veverka: Ahoj, ty naše příběhy (i s Honzou) jsou jako přes kopírák :) Tyhle pocity jsem měl taky. Všude jsem ji viděl, všechno mi ji připomínalo. Dost mi pomáhá (i když je to těžké) být nad věcí. Budou jiné lepší. Já už svou ex nemiluji (před rozchodem bych za ní dal život), ale ty vzpomínky, zvyk, vědomí, že je teď s někým jiným, to jak mi ublížila, to pořád bolí. Ale už se z toho pomalu dostávám. V životě jsou věci, se kterými nemá cenu bojovat, pouze se smířit. Rozchod je jedna z nich.
Přeji hodně sil a držte se, bude líp.

Lidičky nepiplej te se v tom.Emoce nezastavíte......:)Oni se samy z toho nak dostanou.Dýchejte....jezte...plačte...Stejně tu ve vas budou.Chce to jen čas...vím,že se trápíte.......přebolí to.Dějou se nám horší věci.Tak se snažte zameřit,jen na to ,že to přejde bude to mit svuj konec.Kdy to je jen na nas...a okolnostech.Hodně síly.

Ahoj všem,nikdy jsem nepsal...ahoj Honzo, to co popisuješ je skoro stejné jako příběh můj. Akorát že náš vztah trval dvakrát tak dlouho. Také už jsem viděla celý svůj život jenom s ním. Pak také přišel blesk z čistého nebe. Jsou to už to 4 měsíce a já jsem stále úplně na dně. Stále věřím v jeho návrat a vím že nikdy nepřijde. Vím že bych mu také odpustila cokoliv, ale on o to nežádá. Tvrdí že v tom není nikdo jiný a já mu bezmezně věřím. Ale co z toho? Včera mi přišel email po několika měsících jak se mám a jestli se na něj ještě zlobím. Co na to napsat?? Jsem úplně na dně a bez života. Snažím se pracovat, chodit mezi lidi, jezdit s kamarády na víkend ale nic nepomáhá. Jsem do něj neuvěřitelně stále zamilovaná a doma se mi chce jen brečet. Spojuje mě s ním úplně každá věc doma a každá vzpomínka. Na spoustu lidského jednání nenalezneme odpověď. Bohužel :-( Také tomu nerozumím

Ahoj všem,nikdy jsem nepsal...To je dost zvlastni se rozejit tak najednou. A vubec lidi co jeden tyden planujou spolecnou budoucnost se snad dalsi tyden hned nerozchazeji. To mi nedava smysl. Treba potrebuje chvili klid a pokud tam neni nikdo dalsi tak si myslim, ze sance na navrat je. Skoro bych rekla ze ji to zakonite jednou musi s kamarady prejit. Clovek potrebuje k zivotu partnera ne kamarady.

Ahoj všem,nikdy jsem nepsal o radu na internet,ale zoufalá situace vyžaduje zoufalá řešení.Chodil jsem 2 roky se svou přítelkyní. Od začátku mi bylo jasné, že už žádnou jinou hledat v životě nechci, protože ona je nejskvělejším člověkem pro mě. Navíc to bylo oboustranné a náš vztah bylo možno pouze závidět. Pokud jsme se někdy hádali, byly to opravdu jen malichernosti a vždy jsme se dokázali nakonec shodnout.Ona již pracuje jako sestra a ještě při tom studuje, za což jsem jí vždy obdivoval.A možná se vedle ní cítil jakožto student ve 4. ročníku VŠ bez příjmů trochu méněcenný. Přesto byla vším co jsem měl, lidé se k sobě chovají zle, podvádějí se. Náš vztah byl úžasný, zamilovanost nikdy z nás nevyprchala,naopak ,po dvou letzech jsem jí miloval stále víc. Teď prožívám ještě k tomu těžké období ve škole,kdy dlouho do noci pracuji ,abych vše zvládl.Mám před sebou zkoušky a státnice. Musel jsem odjet na 14 dnů do Prahy,abych dodělal bakalářskou práci. Celou dobu jsme si pravidelně volali, moc jsme si chyběli a já cítil,že mě potřebuje. Neměli jsme poslední dobou na sebe moc času, ale velká láska přežije leccos,alespoň jsem si to myslel. Poslední dobou byla přesto trochu jiná, nechtěla ze svého bytu jezdit k mým rodičům,kde mám svůj pokoj a kde máme božský klid. Na sebemenší problém reagovala neúměrně podrážděně. Přesto by mě ani ve snu nenapadlo, že má brzy vše skončit.Ještě 5 dní před tím,než jsem přijel konečně domů,zcela vyčerpán z ponocování u práce,mi říkala,jak moc mě miluje,jak moc jí chybím apod. Dokonce mi řekla ve splínu, že už to naplánovala, že by si mě chtěla za rok vzít,což mě docela překvalilo. Prý aby mě už měla jistého.Dost mě to potěšilo,znělo to jako absolutní důkaz oddanosti. Se vším s ní jsem počítal už napořád. V hlavě jsem si plánoval,kde budeme bydlet. Jakou budu mít práci a jak moc se budu muset ohánět, abychom se měli dobře. Udělal bych pro ní všechno,protože je to pro mě jedinná osoba na světě.Ten den se se mnou rozešla.Zničeho nic. Jsem totálně zdrcenej,hlavně protože to přišlo jako blesk z nebe,absolutní obrat. Dozvěděl jsem se ,že chce být sama a užívat si život s kamarády. Od svých 15 let je prý ve vztazích a chce mít volnost. Už mě asi nemiluje ,vyprchalo to z ní najednou a sama sebe nechápe.Nikdo jiný v tom není, což jí bezmezně věřím. Strašně mě to oddělalo...nevím co víc dodat. Nekomunikuje se mnou.Já mám teď všude milion věcí ,co mi jí připomínají.Byla spojená úplně se vším co jsem dělal.Takže je ze mě uplná troska.
Poraďte mi ,co dělat,chcí jí zpět.Stále jí miluji nejvíc jak to jde.Zničila můj svět.Ale nejhorší je ,že bych jí dokázal odpustit úplně všechno co mi provedla a okamžitě bych jí vzal zpět.
Mácenu dávat si nějakou naději? Nechci aby mi po ní zbyly jen věci a zničená duše.Nikdy se to nezahojí.Myslíte,že zjistí,že naše láska byla jedinečná a je potřeba si jí vážit?Jak dlouho mám na ní čekat?Je to vše pouze 3 dny.

dobrý večer, tak se taky...Ahoj Michaelo, tak jak bojuješ? Úplně chápu jak blbě se cítíš a jak ti je. Ale bude to zase dobrý, něčím podobným jsem si prošla taky a zase je dobře. Zase člověk jí, spí a už nemá hlavu na 99 procent zaměstnanou na myšlenky směrem k bývalému. Ty jsi věděla, že má jinou nebo alespoň něco tušila? Musí to být pro tebe strašný šok, pěkný dárek, vhodnější dobu si nemohl ani načasovat, hezké narozeniny to asi nebyly. Dej se brzo dohromady, budu ti držet palce, ať si silná!

dobrý večer, tak se taky...Dobry prispevek. Citim z tebe silu a preji brzske prekonani a zapomenuti na "blbce".
Z vlastni zkusenosti vim, ze je lepsi se k problemum postavit bojovne nez se litovat. A tak na me pusobis.