ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

pro všechny - poslední dobou mě rozesmálo málo věcí a tahle je jedna z nich ;-)

Turecký host v Tatrách práší z okna koberec.
Jde okolo bača, zastaví, chvíli kouká a pak povídá:
"Ale copak, Aladine, nestartuje?"

Bez komentare...

5. 7. 2009 11:53:16,

Arny:
jsem stejného názoru jako Lenka - vaše družka má pocit, že jí něco uteklo a teď to chce dohnat za každou cenu - tedy i za cenu "rozesrani" rodiny, vztahu.
Jestli ma radost z Vašeho smutku, tak na to je rada jednoduchá - nedovolte, aby Vás smutného viděla.
A o mluvení s Vaší družkou - jako rozhodně bych s ní nevedla žádné hovor, pouze zásadní věci týkající se syna atd. Na popovídání si má přece své nové přátele, ne?

Lenka:
Asi teď budu za zlou, ale ten jeden člověk tě bude držet tak dlouho, dokud to budeš chtít, dokud ho budeš stále živit ve své hlavě a dokud si stále budeš dělat naděje jen z toho, že ti něco napíše. To, že nenávidíš ani jednoho ti také nepomůže, spíš se užíráš zlostí.
Je to těžké, ale pokus se je vypustit z hlavy (a z očí - skype, icq) a zaměř se sama na sebe.

jane21: to ti moc přeju!zní to tak krásně... já už jsem nebyla šťastná ani nepamatuju...

čaute jsem tu po dlouhé době ale včera se stalo něco co potřebuje pochlubení...včera jsem se sešla s jedním kamarádem z icq se kterým jsem si psala měsíc... šli jsme na pivo...no a ono s toho vzešlo že když já mám smůlu na chlapy a on na ženský že by jsme to mohli dát dohromady...ale to se mi nikdy nestalo že by mi to kluk řekl z očí do očí a zeptal se mě na to jestli by jsem to teda spolu nezkusili...no maras večer...dostala jsem hned potom takové krásné políbení jako fakt super...pak jsem šli do dalšího baru a tam jsem byli sami...povídali vyváděli...odprovodil mě i na zastávku a sám to měl pak zpátky daleko bo nic nejelo...byla jsem s ním od 21 hod do 2:30...tak snad něco krásného začíná...říkal že je ze mě hotový

Omlouvám se, zapomněla jsem se u předchozíjo příspěvku podepsat.
Přispěju svou trochou do mlýna. Jsem rozejítá skoro dva roky. Žila jsem několik let v USA a chodila jsem tam s místním chlapíkem, Bydleli jsme spolu, ale už tenkrát jsme měli problémy. Přítel byl abstinent, protože dřív hodně pil, takže teď už se skleničky ani nedotkne. Nikam jsme moc nevyráželi, ale on si kdykoliv zašel na golf, na hokej apod. A když jsem šla s ním, měla jsem pocit, že mu spíš překážím. Snažila jsem se vařit, ale zdálo se mi, že on má stejně nejraději věci, které si sám připraví. Podotýkám, že je mu teď skoro 40, mně o 10 méně. Žil vždycky sám, já jsem byla první, která s ním vydržela déle bydlet. To ale nemluvím o tom, že by s nikým nechodil, to samozřejmě jo. V tu dobu jsem ale zárověň v ČR dělala VŠ, takže jsem neustále pendlovala mezi US a ČR. Když jsem se jednou zase vrátila do ČR, dostala jsem od něj e-mail, že mi to už musí říct, že mě několikrát podvedl atd.Bylo to hrozné, pochopila jsem, že se chce rozejít, protože jinak by mi to asi neříkal. Jenomže jsme zůstali v kontaktu přes internetová kecátka- skype, icq-znáte to.Zprvu jsme si psali míň, ale ani jednou se snad nestalo, že bych o něm třeba měsíc nevěděla. Poslední dobou mi začal psát strašně moc, dvakrát denně jsem u toho seděla. Lákal mě, ať se vrátím do US, že mi se vším pomůže. Tvrdil, že mu chybím, ale nikdy neřekl-hele, udělal jsem chybu, uvědomil jsem si, že bez tebe nechci být nebo něco tak.Jen tak naznačoval. Jenže já jsem pitomá, zase jsem se nějak zaháčkovala. On pořád vyzvídal, s kolika klukama jsem tady teď chodila, nedokázala jsem lhát. Vyšla jsem si jen několikrát. Hrozně se tomu podivoval a bylo vidět, jak je potěšenej. No a teď před několika dny jsem ho viděla online, napsala jsem mu, zda pracuje a on mi poslal odkaz na své nové webovky a ještě k tomu na mail. Neřekl ahoj, nic, jen ten odkaz. Na těch stránkách byla snad nějaká soutěž (je to fotograf), ale hlavně video, kde mluvil s nějakou holkou, jakoby spolupracovnicí. Mně to bylo hned jasné, že to je jeho nový objev nebo že se o ní minimálně pokouší. Od té doby nic. Když je online, nenapíše, neřekne ani ahoj. Před pár dny by mi nejraději psal zvací dopisy do US a teď tohle. Znovu se z toho nemůžu vzpamatovat. Znovu ty pocity tíhy na hrudi, když se ráno probudím, nervozity, strachu jít na net a zjistit, že nemám ani jednu zprávu,nic. Je mi už skoro 30 let. Ztratila jsem byt v Praze a musela dát výpověď v práci, protože tam byly strašné podmínky. A tak teď nevím, kam se podít. Navíc když si představím, že chodí s někým jiným a on mi to v podstatě ještě takhle naznačí tím videem- strašně žárlím. Nenávidím tu holku a jeho taky. Mnoho mých bývalých spolužaček mi teď posílá svatební oznámení a mně je do breku.Je to vůbec normální, že mě tak dlouho drží jeden člověk? Děkuju za každpu radu, co teď dělat.

Arny: vaše přítelkyně si asi opravdu chce vynahradit to, že se usadila moc mladá. Zkuste ji nechat vyřádit, třeba se ještě ráda vrátí.Naprosto chápu, že váš rozum říká úplně něco jiného, než srdce. Člověk si může stokrát říci, že mu ten druhý za to trápení nestojí a stejně se bude trápit dál. Já to teď taky prožívám.

Asi před 14 dny,mi oznámila má družka,že se chce semnou rozejít.Jako důvod uvedla,že ke mně nic necítí a nemiluje mne.Musel jsem se vystěhovat z mého domu do panelákového bytu,který jsme drželi pro našeho syna ,kterému je 14 let. Loňi mi už jednou utekla ,na jaře a na podzim se vrátila ,odpustil jsem jí,ale letos se vše opakovalo ve stejnou dobu. Jsem starší o 15 let a když jsme se poznali bylo jí 18 let. Po celou tu dobu měla vše na co si vzpoměla ,miloval jsem jí ,ale ona byla ke mně vždy chladná a to mne vždy trápilo.Snažil jsem se aby viděla ,že jí miluji a dokazoval to .Zbytečně má snaha byla marná.Asi před pěti lety jsem jí pomohl zřídit butik a od té doby mi začalo peklo,nové přátelé ,nová láska,její přátelům je asi kolem 20 let a jí je 34 let,chodí s nima na diskotéky a různé akce.Nechápu jí je o dost starší než oni.Cítí se asi mezi nimi mladá a dohání co zmeškala. Syna nechává u sestry a jezdí si na několik dní s přáteli na výlety.Mrzí mne to a bolí, mám jí pořád moc rád a stýská se mi po ní. Rád bych jí měl zpátky ,ale nemohu na ní tlačit ,vím že mi jen ubližovala a rozum mi říká ,že to není člověk se kterým bych byl šťastný,ale srdce jí chce zpět ,moc to bolí, jsem bytě zavřený a myslím pořád na ní a co dělá i syn .Přestala komunikovat semnou jako bych už neexistoval,syn je po celý dny od rána do večera sám ,protože ona po celý den je s přátely v kavárnách.Dává mi tím najevo,že je šťastná nezávislá,osamostatněná,tak jak si to vždy přála.Prý se chce ještě zamilovat a mít rodinu. Přece není možné aby se takto změnila a psala mi v sms ,že se už nevrátí.Poraďte ,kdo máte podobný příběh ,co dělat a jak se k ní chovat a mluvit,protože ona má radost z mého smutku.Nechápu co jsem jí tak špatného udělal v životě,že mně tak nenávidí.

Terrinko a co by ti pomohlo, kdyby ti rekl, že si za ten rozchod muzes sama?
Jedno si pamatuj - vzdy na tom maji vinu oba - nerikam 50/50, ale rozhodne to neni 100/0.
Chlapi to maji jiny a dle nej to je uz z jeho strany ukonceny. Takze tvoje prani, aby prisel a rekl ti, ze jsi byla supr, ale uz je finito - se ti nejspis nesplni.
Navic, neresilo by to nic, nadeje by sis delala stejne a jeste k tomu by te to nanovo rozhodilo.
Karol
vsichni, co tu jsme, jsme jednohlasne rikali - ze si zivot bez sveho partnera neumime predstavit. Jenze ono to tak neni a ver, ze to jde.
Promin, ale alkoholik, ktery si nepripusti, ze ma probem, neni pro zivot. A i ten, co si to pripusti a jde na leceni, potrebuje strasne pevnou vuli, aby do toho zas nevlitnul zpet.
Muj otec byl alkoholik a ver, ze vim, jak je to s temito lidmi tezke...nikdy nevis, jak se zachovaji, jak zareaguji, jestli po tobe vystartuji a v lepsim pripade te jen servou...
Takze jestli ti muzu poradit - vzpamatuj se a utikej, dokud je cas - doplatila by jsi na to totiz zas jen ty.

Anonyme - ty jsi teda hrdina, kdyz se pod svuj vyplod ani nepodepises...

Karol nemusí být zákonitě blbka, jen mě zajímalo, jak se to tak stane.
Jediným vysvětlením, by bylo, kdyby ho Karol chápala, tzn. že by věděla čím si prošel v dětství, jaký na něho měli vliv třeba jeho kamarádi. Prostě by za to nevinila jeho osobnost, ale okolnosti, které ho k tomu dohnali.

Karol je prostě blbka!

Karol, to nechápu, jak si můžeš mislet, že se milujete, když byl pořád někde za babama a ožralý v jednom kuse. To my nedává smysl

spíš double tele.

ahoj, vim, ze to absolutne nesouhlasi s tematem, ale ode dneska jsem double teta. Segre se narodila druha dcerka, Maruska.
Doufám, ze timhle jeji blbe obdobi konci a ze muj povedeny svagr prijde k rozumu...

Milovali jste někoho tak že by ste pro něj umřeli? Já měla dva roky dost složitý vztah, můj přítel byla hodně složitá osobnost. Hodně hodně složitá a bylo to s ním v podstatě peklo. Pití, pořád se někde ztrácel, třeba týden jsem ho neviděla, neozval se, nezvedal telefon. Vždycky se ale vrátil. Nicméně jsem cítila, že se strašně milujeme. Teď to končí. Už je toho zkrátka moc, víme to oba. Ale já si nedokážu život bez něj představit, nikdy jsem nikoho tolik nemilovala, nikoho jiného nechci, vím to. Ale s ním to bohužel nejde, musel by na léčení a na to asi nikdy nepřistoupí. Jak z toho ven? Najednou před sebou nic nevidím. Jen prázdno.

No já jsem se se s ním rozešla, protože se ke mně nechoval zrovna hezky a já mu řekla, ať si srovná priority a pak se může vrátit, on mi řekl, že se ke mně bude chtít vrátit...ale za čas se ukázalo, že má už jinou, ikdyž se mnou to pořád tak nějak neukončil.A najednou jsem byla já ta, co se k němu vlastně nikdy nehodila a nemohla mu dát to co potřeboval...tak se jen ptám, jestli to mám brát, jakože si za to můžu sama, nebo ne, a jak se v tom případě mám přestat trápit? Kdyby přišel a řekl mi,bylo mi stebopu fajn, ale teď jsem se zamiloval a ukončil to se mnou, asi by mi nebylo o moc líp, ale ušetřil by mi několik měsíců nadějí a trpení a otázek, co znamená to a to... Ale teď se cejtím hrozně - pořád mně trápí to co mi řekl jaká jsem a proč se ke mně nevrátí a navíc - nechala jsem ze sebe udělat krávu!!!

To máš sice pravdu, ale už xkrát jsem si (naštěstí jen v mém okolí) ověřila, že je to dost kontraproduktivní.

Protože jakmile protějšek vycítí, že se k druhému může beztrestně chovat jako k hadru, tak toho začne zneužívat, až se mu ten druhý zoškliví. A bude ti prd platný, že ses "řídila srdcem".

Všeho s mírou, přesně tak.

Určitě,, ale někdy je to boj, odolat, nepoddat se a říkat si, máš nějakou svou hrdost, tak ti ji přece nějakej blb/blbka nevemou,, někdy prostě to srdce porouší jinak a hlavu nechceme poslouchat,,,
Kompromisy ano, ale nesmí se toho zneužívat,, všeho s mírou:-)