ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

Glorie: Je dobře, že jsi mu nenapsala. Akorát bys tím sama sebe rozhodila a bylo by ti nejspíš hůř. Vedeš si moc dobře .) Biologickými hodinami se netrap. Jak říkám, moje teta si první dítě pořídila ve 34 letech. Tobě ještě není ani těch 30 .) Určitě se brzy dočkáš, jen ještě musíš chvilku počkat, než se odpoutáš od minulosti.
Možná jsem byla moc závislá, možná ne, těžko říct. Každopádně kvůli ex jsem přišla o některé kamarády z života před ním. Kvůli němu jsem na ně neměla čas a už dávno s nimi nejsem v kontaktu. Takovou chybu už snad znvu neudělám .) Příště bych si tohle chtěla uvědmovat hned od začátku.
A máš pravdu, je to zvláštní, jak s náma dokáže zamávat jeden jediný člověk. Ať už kladně nebo záporně. Když jsem se zamilovala, všechno bylo fajn, svět byl nádherný místo a nic nebylo nemožný. Po rozchodu to bylo všechno naopak. A občas se přistihnu, že když vidím někde pár, říkám si v duchu "stejně jeden z vás zlomí tomu druhému srdce; nemá cenu něco do vztahu investovat"... Není to zlomyslnost a snad ani závist. Prostě mám jen pocit, že láska mizí stejně rychle jako se objevuje a ničí všechno kolem. A s každym párem, který se rozejde pomalu mizí naděje na to, že existuje něco jako "pravá láska", taková ta správná pohádková věčná láska... Existovala vůbec někdy?

stejně je zajímavé, jak jiný člověk dokáže změnit náš život, z minuty na minutu je všechno jinak, změníme se i my samy...

Jsem ráda, že působím...Samaro, neboj, nebylo to moc...tahle to prožívá většina lidí, kterým jeho milovaný zlomí srdce...a někteří i hůře..
a Ty budeš určitě jedna z prvních, která se z toho dostane, jsi silná holka a myslím, že Tvůj další vztah bude mnohem lepší...

Padání vesmíru k lásce...ano, ano !!!

Glorie, i tu nechuť ke...jsi hodná Shakiro, že věříš v moje lepší zítřky :-)
dnešek jsem měla katastrofální, udělala jsem v práci průšvih, docela nemalý, ani nevím, jak se mi to povedlo...
jinak s těmi biologickými hodinami to sedí...začínají mi tikat pořádně,takže chápu Tvou krizi...já jí mám taky, i když trochu jinou...přála bych si svatbu, děti..tak moc...lásku...achjo...
dnes má "můj drahý" narozeniny, zřejmě oslavuje s tou svou hydrou...nenapsala jsem mu přání, on se na mě taky vyprdnul s přáním k svátku...a myslím, že mi dal dost najevo, že nechce, abych ho nějak obtěžovala...

Smutná, jak se vede Tobě? už jsi vymazala ty jeho zprávy? Já to udělala už v pátek...smazala je...a je to lepší

Padání vesmíru k lásce patří :)

Zdravím všechny milé...Jsem ráda, že působím jako racionální člověk. Snad na tom je i něco pravdy. Děkuju .)
Na jednu stranu je fajn, že jsem zjistila, jak hlubokého citu jsem schopná. Na druhou stranu mi to hodně ublížilo, takže nedokážu říct, jestli jsem za to vyloženě ráda. Myslím, že závislost je zdravá, ale jen do určité míry. A vzhledem k tomu, že jsem na ex byla závislá tolik, že on byl celý můj svět, všechno se točilo neustále jen kolem něj a já naprosto věřila tomu, že bez něj nedokážu žít, tak předpokládám, že tohle už bylo moc.
Určitě chci ještě milovat, ale příště bych si chtěla už uvědomovat, že s jednim člověkem nepadá celý vesmír. Pak jsou možná i ty rozchody jednodušší...

Co se týká toho zapomenutí, tak je to velice individuální a na někoho se zapomíná velmi těžko.
Já jsem se ve svých 13 letech zamilovala do svého vedoucího na pionýrském táboře, byl naprosto úžásný - sportovec, studoval v tu dobu VŠ,modrooký s blond vlasy.
Poprve jsem pocítila co dokáže zamilovanost, nejedla jsem nespala, myslela jsem si že asi umřu :-(, nevěděla jsem že jsem "jen" zamilovaná. Ta hloubka citu byla neuvěřitelná.
A protože dělal zdravotníka, se svými problémy jsem šla za ním. Po pár dnech mu zřejmě bylo jasné o co jde , ale mně ne, až mi mou diagnosu sdělili mé spolubydlící, které za ním šli, s tím, že mi má dát nějaké léky, že je mi strašně zle :-).

Začal toho využívat, jednou si mne pozval do takové malé ordinace, kde byla jen postel a skříň... asi 20 min. mi tam držel své prsty na mém zápěstí, jako že mi měří tep... a občas vzdychl.

Byla jsem naprosto zmatená, ve svých 13 letech jsem ani netušila, z čeho všeho se skládá sex, myslela jsem že lidé se milují tak, že jsou oblečeni a líbají se :-)

Každopádně, to mělo ještě pokračování, převzal náš oddíl a chodil s námi na procházky a vyhledával mou společnost.
Vůbec jsem tomu nepříkládala žádný význam, protože jsem jej viděla že chodí s dvojčaty jeho věku, které taky dělali vedoucí. Vždy když mne zahlédl, hlasitě se smál a o chytl se jich kolem pasu.
Ať to zkrátím, na rozlučovacím večírku, nechal zatemnit, skočil si pro kazetu s ploužákem a vyzval mne k tanci.
Byl to můj první ploužák, před všemi těmi lidmi, si mě přitiskl k sobě...

Nic víc už nebylo, několik let jsem na něj nemohla zapomenout, občas sem se zamilovala do nějakého svého učitele na škole....ale myslí, že jsem úplně nezapomněla nikdy, i když je to 1/4 století.
Samozřejmě přišly jiné lásky a jiné hluboké vztahy, ale tenhle to ve mně probudil a na to se nezapomíná.

Ahoj děvčata,
jaký jste...Glorie, i tu nechuť ke vstávání máme společnou!
:-)
Máš tedy víkendových zážitků až až, i já jsem měla trochu krizi, ale jiného ražení.
Tak jako ty cítíš tikat biohodiny, tak já mám obdobné pocity, jen se netýkají mateřství, ale stárnutí, což je nezvratný proces, kterému se nikdo nevyhne.
A proto chci říct tobě, smutné a všem holkám - neodkládejte žádné radosti, ani ty nejmenší, ani ty jednorázové.
Život utíká hrozně rychle a jak ženská překročí svůj zenit, už to není ono.
Glorie, a to, co dnes cítíš ke své první lásce, budeš jednou cítit i k té poslední, jenom je třeba, abys potkala toho, kvůli kterému zapomeneš na všechny minulé.
Jsi mladá, povede se to, věř mi.
Mějte všechny hezký týden.

Suri, přečtu si to, ale...ano, milovat je krásné...pokud je ta láska opětovaná, pokud ne, je to peklo...i když zamilovaný člověk si dokáže namluvit cokoliv, jen aby se cítil trochu štastný, když se trápí..

A ještě jeden...něco na tom bude,...i když mě samotné nedělá dobře, když se kvůli mě někdo trápí, ale věřím, že to tak spousta lidí má...

Ahoj děvčata,
jaký jste měly víkend? Já celkem tak nějak normální...včera jsem byla s kamarády v restauraci a po čtyřech letech jsem tam potkala mého bývalého přítele, mou první velkou lásku, byli jsme spolu 4 roky...jen jsme se na sebe podívali, hrklo ve mně, když jsem ho viděla, byl tam se svou ženou, hlavou mi prolítlo, že jsem ráda, že jsou spolu štastní...už je to dlouho, co jsme byli spolu...a taky jsem na něj čekala, tři roky jsem se s tím vyrovnávala a teď je pro mě cizí člověk...je to takové zvláštní..on má rodinu, dítě a já jsem stále sama a nemám nic...

byla jsem dnes v kině, na konci toho příběhu hráli písničku, kterou jsem měla vybranou jako první tanec na svatbu...docela to se mnou zamávalo, přijela jsem domu a bulela...a ted to poslouchám stále dokola a nejhorší je, že si tu naši svatbu představuji...a hrozně mě to štve... jsem asi moc velký romantik a snílek...
Ať se vám, holky, zítra daří (opět kruté pondělí:-/), pracovní proces čeká...nesnáším vstávání, asi si nikdy nezvyknu...

A ještě jeden...Suri, přečtu si to, ale myslím, že mnohem slastnější je koupat se ve svých vlastních citech. Je hezké být milován, ale mnohem hezčí je milovat.
To je moje zkušenost.

A ještě jeden úryvek:

Těší nás, že se pro nás kdosi druhý trápí. Přijde nám to jedinečné a povznášející. Máme se nejen za chtěné, ale i vzácné. Ani nám proto nepřijde, že bychom měli druhé straně nenápadně sdělit, ať s námi do vztahu jaksi nepočítá… Jak opojné a slastné je koupat se v čirém prameni citu jiné osoby!

Teď jsem narazila na zajímavý článek týkající se případných návratů a dávání naděje:

Partner ví, že o něj máme stále zájem, bohužel mu však tento pocit „nepostradatelnosti“ vyhovuje a zcela postačuje. Nemá v daný okamžik potřebu chtít více, vystačí si s prostým faktem, že nemusí být sám, kdyby nechtěl. Nezůstal „na ocet“, v mobilním telefonu má číslo, které může kdykoliv vytočit a z druhé strany se ozve hlas toužícího člověka, jenž bude ochotný naslouchat, sejít se, pomoci, povzbudit, zajímat se… Co by za to mnozí dali!

Celé je to tady: http://ezoportal.cz/2012/02/26/vrati-se-ke-mne-partner-cast-iii/

Mě je 29 a jemu 30Sdílná tedy příliš nejsi, i to by mohlo být podstatou tvého problému - chybějící komunikace.
Z toho mála, co jsi napsala, nedokážu udělat žádný závěr.

Inko, je dost důležité a...Mě je 29 a jemu 30

:-(Ahoj můj přítel mě...Inko, je dost důležité a rozhodující, jak jste s přítelem staří (mladí), jestli máte děti a jak dlouho trvá váš vztah.
A taky - jak dlouho tenhle stav trvá.

:-(Ahoj můj přítel mě miluje ale nechce semnou spát jak je to možne?a ani nevím co s ním je a ani nechce abych se s ním o tom promluvila moc se trápím)-:

Zdravím všechny milé holky, taky jsem tu pár dní nebyla, ale dnes mám volno.
Glorie, tys mně vyloudila úsměv na tváři tím, jak se chováš ke svým novým svrškům - přesně jako já, a to i po dvou letech!
Visí mi ve skříni spousta pěkných hadrů, protože jsem byla zvyklá, ža každý nový kousek měl premiéru s Ním a teprve pak se nosil do práce. Přesně jako u tebe.
:-)
Nevím, jak tohle u sebe změním.
Smutná, s tebou cítím a moc přeju, aby ses přehoupla přes pomyslnou hranici, která nás dělí od těch šťastných, abys přijmula vnitřně, že rozchody se v životě stávají a bolet prostě musí, jinak ten vztah nestál za nic. A nazapomeň - jsme tu s tebou!
Samaro, ty jsi novodobá Šárka a i když občas vybočíš z nalajnované cesty, víš přesně, kudy cesta nevede. U tebe je už jen otázkou krátkého času, kdy se odpoutáš definitivně. Jsi přece jen racionálnější než my, to je tvoje plus.
Já ale necítím svou závislost jako mínus, jsem ráda, že mě potkal tak silný cit.