ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

Musím k tomu napsat i jako...Davide, myslím, že pomsta by nic nevyřešila. A nula nejsi Ty , ale ona, jak píšeš, byla to její vina, Ty jsi byl ten, co se snažil. Na tvém místě bych se soustředila na nový začínající vztah a na ten starý se snažila zapomenout.

Ono je asi opravdu...ano, máš pravdu, je to přesně tak, jak píšeš...ale naučit se mít ráda sama sebe? to nevím, zda se naučit můžu... :-)
jinak je hezké, že máte taky morče :-) já už ho mám také měsíc, je to takový muj mazel a společník :-)

jinak všem přeji hezký víkend, já se tentokrát rozhodla nestrávit ho v posteli

Glorie, to jsi tak krasne...děkuji :-) ale jedičná nejsem, kdyby to tak bylo, byl by se mnou a ne s ní...

Glorie - jsi úžasná !!čím jsem si to zasloužila? :-)

Musím k tomu napsat i jako muž, co mě v životě bolí a moc. Chci se vyzpovídat. Je mi z toho smutno. Chci se vypsat z pocitů. Nejsou jen chlapy hajzlové. Prvně jsem hledal chybu v sobě, jestli jsem něco neudělal špatně a kde je má chyba. Seznámil jsem se s dívkou a zavolal jí ve chvíli, kdy měla 40 st. horečky. Požádala mě, že se o sebe bojí a zda bych k ní nepřijel. Večer jsem přijel a celou noc se o ni staral, aby neumřela. Ráno jí odvezli do nemocnice a já za ní celý týden chodil. Po třech dnech v nemocnici už se začala hádat a vyprávět mi o minulých partnerech, bylo mi smutně, ale vše jsem přičítal její nemoci. Pak jí pustili z nemocnice, pořád se hádala, byla vychytralá na peníze. Já jí pořád dával dárečky a ona mě ani studenou vodu. K svátku jsem jí koupil krásnou knížku, ona řvala, že chce koupit oběd. Den před tím jsme byli na drahé večeři. Je hodně bohatá a lakomá. Já udělal jubilejní zkoušku a ona mi nic nedala. Jen chtěla brát a nic nedat. Moc mě to bolelo. Pak mi řekla, že jsem její 40 sexuální partner. Po měsíci jsme se rozešli. Iniciativa rozchodu byla z mé strany. Dělala mi veliké naschvály. Měla předtím ženatého manžela své kamarádky v cizině a v Čechách mě. Já to vše zjistil dodatečně, ještě se s tím chlubila. Pak jí ten přítel nechal. Podvedla mě s ním, to mě moc bolí a ani mi to nepřiznala. To jsem si uvědomil za dlouho potom. Pořád brečela, jak mě chce. Rozešli jsme se před dvěma roky, má již 4 kluka. Každého mi představuje, potkám jí málo. S tím klukem z ciziny mi volali a on mi přál nějaké věci, co se naučil v kostele. Byl to malý tlustý černoch. Moc mě to bolí, jak mě zneužila a mám jí srdcem rád, vím, že je to blbost. Začínám pomalu jiný vztah a nerad bych partnerce ublížil. Myslím, že se holkám líbím. David PS: Moc mě bolí, jak mě zneužila a podvedla, přišel jsem o krásnou holku. Stála o mě, ale já nechtěl opustit nemocnou přítelkyni. Mám chuť se jí za to vše pomstít, když jsem byl nemocný já, nezajímal jsem ji. Jen mě zneužívala, je krásná, ale jen se pořád hádá!! Je mi do slz, ona by mě v nemoci nechala. Cítím se, jako nula a blbec. Jen mě využívala a šikanovala.

Glorie - jsi úžasná !!

No vidíš shakiro, psaly...Pekny !....

Smutná, nejsi v tom sama,...Glorie, to jsi tak krasne napsala, darovat mu ledvinu :-) Mel by si vazit takove lasky. Musis byt jedinecna zena :-)

Já sem se břed 2 tejdny rozešla s přítelem a ráda bych se k němu vrátila proto že se mě stejská a hrozně se žárlila na přítele že dal pusu 1 holce a to mě dostalo.A přítel mi vysvětlil abych to nebrala ta jak sem si myslela mám mu dát šanci?

Ono je asi opravdu nejdůležitější pracovat na tom, aby se člověk měl rád, aby byl sám se sebou spokojený a vyrovnaný. Moje ex, jako typický Kozoroh, stála nohama pevně na zemi, jasně, že občas měla kňouravou, kdy jsem se cítil nad věcí zase já, ale jinak jsem byl já ten, který po ní víc toužil atd. A pak ten rozchod bolí. Možná, že je to, Glorie, i Tvůj případ. Vztah se Ti stal středobodem celého života, projektovala sis do něj hromadu věcí, k tomu nižší sebevědomí....a pak se vše zhroutí jak hrad z písku. Já vím, je to těžké, ale ta zdravá sebeláska se dá cvičit a posilovat.
Mějte se všichni,taky mám dnes stýskací, zkusím to zapracovat :-)

Zdravím všechny mé...Smutná, nejsi v tom sama, také si stálé dávám naději, která zřejmě už není, nebo spíš určitě. Můj cit k němu za těch pět měsíců ani trochu neochladnul, klidně bych mu darovala ledvinu, kdyby jí potřeboval :-) stále mám pocit, že bez něj nedokáži normálně existovat, tak neuvěřitelně mě ovlivnil, pohltil, že mám pocit, že se z toho snad nikdy nevzpamatuji. Včera jsem si nějak vnutila pocit, že se jednou určitě vrátí, byla jsem si tím chvíli uplně jistá, ale rychle jsem spadla zase na zem...taky jsem měla možnost nahlédnout na jeho profil na facebooku, jela jsem k mamce a bratr tam měl zapnutý pc i s facebookem, na chvíli si odskočil a co já jsem neudělala? vlezla jsem tam a hltala jeho profil, docela mě uklidnilo, že tam nemá nic důležitého, nebo něco, co by naznačovalo, že je s ní. Dokonce tam jedna dobrá duše dala na jeho profil fotky, kde jsme spolu my dva na jedné akci :-)
prostě stále nevěřím tomu, že bych potkala někdy někoho lepšího, než jeho...a dneska opět sen o něm, nechtělo se mi vůbec probudit.
v úterý mi psycholožka dělala psychotest a iq test, myslím, že zjistí, že jsem úplně řachlá a blbá :-)
mějte dnes hezký den, já jdu makat

ja som sa rozišla skoro po ôsmich rokoch, a bolo to to najťažšie čo som prežila :(( už to bol jeden rok a až teraz sa z toho začínam dostávať, mám známosť no nie je to moc dobré:(... ale lepšie ako byť stále sama :(

Zdravím všechny mé srdíčkové pisatelky:-)..Jen jsem chtěla dodat, že včerejší den byl opravdu nějaký nostalgický..večer na mě přišly docela extra chmury, tak se zase plakalo..Zalezla jsem do postele, zapla jsem si Hanku Zagorovou - Je nutné brát věci tak, jaké jsou a Za každou chvíli s Tebou platím..u toho se krásně přemýšlí mimo jiné.. No a dnes mi není taky nijak extra..Takže Tě zklamu Shakiro, ale Smutná pravděpodobně smutnou ještě nějakou dobu i zůstane:-(..Jinak jsem Vám holky chtěla říct, že je mi zde taky moc dobře, přirostly jste mi nějak k srdíčku a vážím si od Vás každého názoru a každé větičky. A Ženo, je moc dobře, že jsi poodhalila taky svůj příběh, dáváš nám opravdu naději. A jinak Glorie, naprosto s Tebou souhlasím..taky mám ten pocit, že ta naděje to dělá více snesitelnější tu bolest, ale dobře to určitě není..Pořád žiju v něčem, co už prostě není a nebude a za žádnou cenu to nechci pochopit. Dojde mi to asi až za čas.

Samaro, Shakiro, taky chlape,...ženo, opravdu ty pocity, co popisuješ, mám také...odmítám jeho vinu, mám vztek na tu můru, co mi ho vzala, která je taky děsná mrcha, hledám chyby v sobě a nedokáži pochopit, proč mě vyměnil, když se mnou chtěl tolik být...
já to mám ale oproti Tobě mnohem jednodušší, nevím, co bych dělala ve Tvé situaci, když se hroutím i z toho, co prožívám teď..
jsem slaboch, vždycky jsem byla..

Smutná je na tom stejně jako já, ale moc bych si přála, aby to zvládala lépe a netrápila se tak dlouho

Tedy Glorie, tak hluboké...asi na tom něco bude, sebelásku necítím, nikdy jsem sama sebe neměla moc ráda a taky je pravda, že intimní vztah si s nikým jiným než s ním nedokáži představit. Jinak si nemyslím, že by moje hluboké city byly výhodou, naopak je to prokletí a strašně mě to štve. A nenávidět bych ho nedokázala...

ženo, v Tobě chyba určitě...Samaro, Shakiro, taky chlape, já jsem ráda, že zpolu nejsme. Ale musela jsem k tomu dojít, ty události jsem nemohla dlouho vstřebat a hledala chyby všude jinde než v něm. Popravdě, bylo to ještě o něco zběsilejší, než jsem psala a postupem času jsem došla k tomu, k čemu i vy, že tam byla nějaká porucha. Jinak ty jeho paní (ale ženatý byl mimo mě /20let/ jen krátce s mou přímou následnicí) byly to, co jsem si myslela že jsem i já. Zdravě sebejisté, docela pohledné ženské, přesvedčené o tom, že jejich vztah je jak skála. Sesypaly se všechny, co jsem slyšela. Ne že by mě to těšilo (kromě u té, co mi rozbila manřelství i iluze), ale utvrdilo mě to, že to je v něm.
Ale muže jako takové mám ráda, i jsem vztah po krachu manželství měla. Vnuci jsou chlapi taky, i když budoucí (ten první vlastně téměř přítomný :-)) a jsou skvělí. Zeť je perfektní. A znám i fajn mužské mimo rodinu.
Glorie, já ze začátku taky hltala všechno, co jsem zaslechla. Chtěla jsem vědět každou podrobnost, i když mě to drásalo. Pak přišel zlom, přestala jsem se pídit, pak mě to přestalo zajímat docela. To o té poslední paní jsem se dozvěděla vlastně náhodou, dcera mi tu informaci vlastně vnutila, protože byla přesvědčená, že bych to měla vědět. Dneska by mě asi nezajímalo, ani kdyby dostal Nobelovu cenu, stejně jako kdybych se dozvěděla, že spadl třeba z útesu. Třeba k tomu Glorie dojdeš taky, asi to chce opravdu čas.
I ty pocity byly podobné, samozřejmě bolest a to, že nesnesitelně chyběl. Pak to přešlo v to, že jsem odmítala jeho "zásluhy" na tom, co se dělo, to jsem si dlouho nedokázala připustit, vše jsem připisovala té jeho "nové". To sice byla mrcha k pohledání, ale asi se hledali. A hodně jsem se cítila vinna já, v tom mi pomohla ta sociální pracovnice, že jsem to pomalu začala vnímat jinak. Pak dlouhý smutek, vlastně jsem měla pocit selhání, pak zneužití a promrhaného života. No a pak pomalá změna, než jsem začala přemýšlet jinak. Teď zpétně jsem opravdu ráda. Za tu zkušenost i jak to vlastně dopadlo.
Shakiro, já hodně obdivuju tebe, s jakou noblesou dovedeš mluvit o svém bývalém příteli, já bych to asi bez trpkosti nedokázala. Klobouk dolů, zasloužíš skutečnou úctu!
A Glorie, Smutná, takychlape. Je dobře že o tom píšete, mít místo, kde se může člověk vypovídat je k nezaplacení. I to vám může pomoci se z toho dostat, je to jeden z kroků.

Tedy Glorie, tak hluboké lásky tedy není schopen ladaskdo, v tomto jsi fakt extra třída.
Jen nevím, ale jestli z tak hlubokého kladného citu, není kousíček k hlubokému zápornému citu.

Podle mne není špatné někoho mít rád, ale musíš mít stejně ráda i sebe, pokud nedokážeš mít podobnou intenzitu citu i k sobě, ubíjíš se tím.
Víš, jak říkal Kristus, že člověk hřeší i jen myšlenkou.
Podle mne se z toho nemůžeš dostat k vůli tomu, že s ním v přestavách máš intimní vztah. Zakaž si to a uleví se ti, uvidíš :-)

No, dcera je dospělá, má...ženo, v Tobě chyba určitě nebyla, jak píše Shakira, Tvůj ex má zřejmě nějakou psychickou poruchu, protože tohle opravdu není normální. Třeba se jen vyžívá v tom, jak dokáže druhým zničit život, můžeš být opravdu ráda, že jste spolu nezůstali. A neomlouvej se, my si Tvůj příběh rády přečteme...

moje trápení už je vlastně také staré...a přesto mi to přijde ještě čerstvé..jdou na mě zase špatné dny, panikařím z toho, že o něm nic nevím, bratr už mi nic neřekne, ten se o tom odmítá bavit...já s tím ještě stále nejsem smířená, pořád ho vidím jako ideál, pořád ho miluji a hrozně mi chybí...a stále doufám, že se mi jednou ozve..tak moc bych si přála zapomenout...vím, že o tom melu pořád,..mě už to také štve, ale tohle místo je jediné, kde to ze sebe můžu dostat

Tedy, Ženo, Tvůj příběh, to je síla, no hlavně, že jsi z toho venku. Co se Tvého ex týče, motorem jeho chování bude hlavně nevyzrálost a k tomu třeba ještě sklony k manipulaci. Psycholog Šmolka to vidí tak (a já s ním bohužel souhlasím), že muži nechtějí být polygamní, ale jde jim o tzv. sukcesivní monogamii, tedy sérii volně navazujících monogamních vztahů. Ale jen někteří to praktikují do všech důsledků a v okamžiku, kdy zahoří pro novou sukni, spálí všechny mosty. Většina mužů tohle nějak ustojí, řeší to koníčky apod. a někteří sice mimomanželským vztahem, ale většina nikdy od rodiny neodejde.
Mimochodem, máme taky morče, už měsíc, ale zatím se se mnou moc nekamarádí :-)

No, dcera je dospělá, má...Ženo, tvůj případ je nejen pohnutý, ale z hlediska psychologie taky zajímavý.
Možná jsi narazila na člověka, který sice určité kvality měl, ale docela jistě měl taky nějakou pro mě neidentifikovatelnou poruchu.
Možná by stáří vedle něj nebylo právě tím, po čem my ženy toužíme, to tě snad uklidní po tvých nepříjemných vzpomínkách.
Děvčata, ať máte všechny hezký den, a ať Smutná už není tak smutná.