ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

A kteri by se k Tobe hodily , a nezklamali Te. Pokud nezklames ty je. Protoze ve vztahu jsou vzdy dva, a zalezi vzdy na obou z nich.....Tak to melo byt, trochu se mi to zprehazelo, tak pardon:-)

to Borek: pěkně napsaný,...Kde? no vsude...Protoze krom tech, o kterych mluvis, je taky spousta chlapu, kteri za to stoji, sakra. Ty se porad utvrzujes a utapis v negativech. Ale ad a) si tim sama ublizujes, a ad b)nas tim vsechny hazis do jednoho pytle. Ale vsichni muzi takovi nejsou.Tak jako mezi Vama jsou holky schopny pochopeni a tolerance, jsou i mezi nama takovi chlapi. To, ze Te jeden muz zklamal, prece jeste nic neznamena!!!! I kdyby byli dva...tri...pet...Nemuzes se do sebe uzavrit a odriznout se od nadeje a od zivota. Kolik jsi poznala muzu v zivote? Myslim opravdu poznala. A s kolika jsi mela vazny vztah? Pokud jich nebyly desetitisice, tak nemuzes smahem vsechny odsoudit. Najit partnera, s nimz si sednes dusevne, citove i fyzicky je tezky. Moc tezky. Nikdy jsem netvrdil opak. Mne je 37 a zatim jsem neuspel, i kdyz jsem mel jeden opravdu dlouhodoby vztah. A to jsem dost tolerantni a otevreny kompromisum. A ver, ze mam duvody tvrdit o mnoha zenach totez, co Ty tvrdis o muzich, a mam pravo pocitovat k nim silnou neduveru ze stejneho duvodu, jako Ty. Ale nedelam to. To je cesta do pekla. Jenom z toho zahorknes. Nemuzes si myslet, ze jsi jedina osoba se smyslem pro lasku a cit a pochopeni a toleranci. Jenom jsi zatim nenarazila na podobne zalozeneho partnera. Nevim, kde se s nimi seznamujes. Pokud jsou tvoji partneri povrchni a hodne sobe podobni, mozna zkus hledat na jinych mistech, v jinych komunitach. Nevim, proc Ti to nevyslo, vim o Tobe moc malo, ale treba I v tom Tvem obecnem pristupu muze byt zarodek problemu. Nebo mozna si vybiras hodne podle vzhledu a minimalne podle povahy, a mas proste smulu. Mozna, ze Ty sama nekde delas chybu. Nekdy je hodne cenne podivat se do zrcadla a pokusit se najit a zhodnotit vlastni nedostatky…Fakt nevim, protoze o Tobe vim strasne malo. Ale to je jedno, vzdyt podstata toho, o cem pisu, je zakladni bazi, na niz se da postavit reseni techto problemu. Pripustit si, ze i mezi prislusniky opacneho pohlavi jsou lide podobneho zalozeni jako Ty, a az budes pripravena, pokusit se je najit. Dnes, v dobe internetu je takove cilene hledani mnohem jednodussi , i kdyz zase ma sva rizika. Proste to nevzdavej a seber se. Nevim, kolik Ti je, ale predpokladam, ze Ti neni 50. A i tak by byla, a porad je, hromada sanci potkat nekoho, s kym si sednes.
Ale neco Ti reknu. Neber to jako utok na svou osobu, ale kdyz se rozhodnes, ze uz nikdy nikoho,kdo by za to stal, nepotkas, tak se Ti to mozna i splni. Nase mysl je mocna, a nekdy, jako v takovychto pripadech, pracuje proti nam. A mne trochu pripada, ze Ty uz ses rozhodla, ze to tak bude, nebo prinejlepsim jsi takovemu rozhodnuti desive blizko. Tak v takovem pripade zmobilizuj vsechen svuj pud sebezachovy, vsechnu vuli, ktera Ti jeste zbyla, a rozbij tuhle svou straslivou konstrukci, kterou si tvoris. Protoze kdyz to neudelas, budes toho litovat. Skoncis jako zahorkla zhrzena stara zena nenavidici muze a svet vubec, budes se uzirat tim , jak k Tobe byl svet nespravedlivy a jak jsi s tim nic nemohla delat. Ale to nebude Pravda. Protoze tim vsim si budes vina sama. Ja podobne zeny znam. A zacinalo to velmi podobne.
Znovu upozornuji, ze na Tebe neutocim, jenom se snazim Te trochu probrat. Propadas sebelitosti, a to je opravdu prima cesta do ztracena. A jednou, pokud budes na te ceste tvrdosijne setrvavat, mines ten pomyslny kriticky bod, z nejz uz nebude navratu. Tak neblbni.
Mozna, ze zbytecne panikarim, mozna z Tebe jen mluvi to zoufalstvi a ta bolest, a az se z toho dostanes, bude to zase fajn. Vlastne doufam, ze to tak je, a ze nic z toho, co jsem popsal, Ti nehrozi. Ale trochu me desis. Mam malicko pocit, ze si v tom negativismu podvedome libujes. Zakaz si to. Pokud to tak neni, tim lip. Pokud ano je tu problem, a jeho reseni je ve tve mysli. Tak neblazni. Hrozne me boli,kdyz nekdo takhle pohrbiva sam sebe, obzvlaste v takovychto souvislostech. . Mas potencial, tak si to nezkaz. Zda se, ze jsi fajn holka, hodna, zodpovedna, tolerantni. Nemusis vyhovovat vsem chlapum, pane boze. Nemusis vyhovovat ani osmdesati procentum. Ale mezi tema dvaceti na Tebe ceka nekdo, s kym by jsi mohla byt stastna. A ver, ze je dost takovych, kteri hledaji holku, jako jsi Ty. A kteri by se k tobe hodily Je to tak. Pravda je, ze ani tento fakt Te neubrani pred pripadnym dalsim zklamanim. Tomu se vsak vyhne malokdo. Dulezity ale je, kdyz padnem na drzku, se zvednout a jit dal. , a nezklamali Te. Pokud nezklames ty je. Protoze ve vztahu jsou vzdy dva, a zalezi vzdy na obou z nich.
Omlouvam se za ten konfrontacni ton, ale myslim, ze je na miste. Porad plati, ze Ti preji hodne stesti, a k tomu i zdravy usudek a vuli byt stastna. Protoze muzes byt. To je totiz na Tobe. Jde o to, jak se k zivotu postavis. Jestli jako pasivni obet zmitana strachem, pochybnostmi a sebelitosti, nebo jako odvazna holka, ktera se nebude bat usilovat o stesti a pak, az prijde cas, byt stastna. Ja kurva pevne verim, ze to druhe je Tvuj pripad ;-).
Omlouvam se za chybejici diakritiku, jsem na komplu bez ceske podpory. A taky se omlouvam za pripadne chyby, psal jsem to dost v ajfru a nemam cas to prekontrolovat…

to Borek: pěkně napsaný, jak z nějaké psychologické knihy :) S poděkováním souhlasím. Jen si nejsem jistá, jak to bude ještě dlouho trvat, jestli se to překoná nebo ne. Protože někdy vlivem bolesti a depky a tak dále přijde pocit, že nic nemá a nebude mít cenu. Že je tak těžký potkat někoho skoro stejnýho. Protože platí jak říkáš, že kompromisy jsou základem vztahu a hodně lidí, fakt hodně, je dělat prostě nechce. Ale od druhého očekávají málem dokonalost. Tak kde pak jsou ty naděje?

Ale takoví jsme...tam mělo být. Asi se vrátím do školy:-D

Děkujeme Borku, moc hezké.

to Borek: díky za...Asi máš pravdu, asi by si měli vycházet vstříc. Tedy jinými slovy dělat kompromisy ve jménu lásky. Jenže ono je v tom to velké ALE… Láska, tedy cit, který k někomu cítíme nebo s ním sdílíme, je vlastně důsledkem obdivu k souhrnu vlastností našeho partnera, a to vlastností fyzických, fyziologických i duševních. Jenže pokud při poznávání svého vyvoleného nebo vyvolené zjistíme, že v tom či onom naše předpoklady o odhady jeho povahy nebo jiných aspektů nebyly správné, tak se ta množina obdivovaných vlastností u spousty lidí zmenšuje, a tudíž v mnoha případech se zmenšuje i intenzita citu. Kompromis je pro vztah podle mne naprosto nezbytný, a každý jej v menší či větší míře akceptuje. Nikdo není dokonalý, a proto potřebujeme vzájemnou toleranci a schopnost přijímání kompromisů. Jen ta míra, za níž už je takový kompromis pro člověka netolerovatelný, je u každého jiná, a ty rozdíly mohou být propastné. Takže v důsledku to moc záleží, koho potkáš. Někteří lidé jsou schopni vážit si druhého i přes jeho chyby, nebo to, co oni za chyby považují, protože jsou schopni ocenit a docenit jeho dobré vlastnosti. Je asi samozřejmě nezbytné, aby ty dobré převažovaly, ale ne vždy. To už jsme ale u nekritického zbožňování, které nemá nic společného s pravou povahou našeho partnera, ale s naší vysněnou představou o něm. Takové vztahy pak končí těžkou deziluzí, a mnohdy i psychickou katastrofou. Pokud jsme ale schopni kriticky posoudit povahu svého protějšku, a dokážeme tolerovat jeho nedostatky, je to v klidu.
Jiní lidé toto ale nedokážou. Mají vysoké nároky, chtějí, aby jejich partner naprosto vyhovoval jejich představě a když se tento jen nepatrně odchýlí od jejich ideálů, tito lidé odchází. Zpravidla jsou to povrchní a sobečtí jedinci, kteří (i když sami mají na druhého vysoké požadavky a požadují řadu kompromisů), sami kompromisy nedělají a dělat je odmítají. U takových partnerů ale není opravdu o co stát.
To jsou, samozřejmě, dva extrémy. Většina lidí osciluje mezi nimi. Někteří se blíží více k tomu, jiní k druhému extrému. Tak nějak to vidím. Takže ano, máš pravdu, je to hodně složité.

Pokud jde o tu sinusoidu – neříkám, že to tak musí být. Nejsem žádný odborníka a nedělám si nárok na exaktně prokazatelnou pravdu. Jen z vlastní zkušenosti, a ze zkušenosti svých známých, kamarádů a kamarádek Ti mohu potvrdit, že to tak velmi často bývá. Je to prostě jako v životě, taková houpačka. Jednou dole jednou nahoře. I kdyby měl člověk vůli jako hrom, neubrání se těm propadům nálady, obzvlášť třeba večer, když je sám se svými myšlenkami, nebo když mu hodně silný stimul připomene něco, co zažíval s tím, koho ztratil. Ale to tak opravdu bývá, a jenom lidé s některými duševními poruchami jsou ušetřeni takových pocitů. My všichni ostatní to musíme nějak přestát.

Teď to bude znít možná trochu tvrdě, a necitelně, ale já jsem docela rád, že potkávám pořád další a další lidi, jako Ty. Senzitivní bytosti, které vztah vnímají citem a jsou schopni jej vnímat hluboce. Možná by jsi neřekla, jak moc je lidí kolem nás, kteří jsou i ve vztazích povrchní a sebestřední, jejich lásky jsou sobecké, mělké a nic nevydrží, po rozchodu se otřepou a hajdy do nového vztahu. Je to děsivé, protože takové lidi hned nepoznáš. Umí se docela dobře maskovat a je jich čím dál víc. Takže je fajn vědět, že jsou ještě pořád holky jako ty, a že jich nebude málo.

A kdy to přejde? To Ti nikdo neřekne. Je to individuální nejen u různých lidí, ale dokonce i u jediného člověka se to může lišit podle toho, jaký byl ten ztracený vztah a onen bývalý přítel. Ty jsi po rozchodu asi tak dva a půl měsíce, jestli jsem pozorně četl, a podle toho, co o sobě píšeš, to ještě nějakou dobu trvat bude. Čím je člověk citlivější, tím je to horší. I ten samotný prožitek. Ale přejde to. Můj nejhorší rozchod jsem překonával rok. Já vím, šílený, ale přešlo to:-)

Někde před Tebou je okamžik, kdy tohle všechno, co tu řešíme, budeš moci hodit za hlavu, a třeba se tomu i trochu pousmát. Je fakt, že život má ve svých rukávech poschovávaná nesčetná překvapení, a každý den, kdy si jej nevychutnáváme, je promarněný. Ale takový jsme a nezbývá nám, než bojovat. O trochu lepší existenci, o překonání těch stavů, které nám komplikují život, o trochu toho štěstí…. A má cenu o to bojovat. I když se Ti někdy úspěch ztrácí z dohledu a máš pocit, že je nedosažitelný, hlavní je nevzdávat se jít do toho. Život leží před Tebou, tak se do něj ponoř a snaž se ho co nejvíce si užít. A pokud si ho zrovna neužíváš, tak se k tomu stavu probojuj. Zvládneš to. Vy všichni :-).

Hodně štěstí

to Borek: díky za objasnění. Takhle už to zní mnohem lépe. Jen si ale myslím, že když se lidi milují, tak by si měli vycházet vstříc, i když nejsou úplně stejní. Ale já vím, jak to myslíš, i ty máš pravdu. Je to prostě moc složitý, vše.
Díky za optimismus. Jen mám ale strach, že to třeba nepřejde. Ta bolest je stále tak silná. Mně ty sinusoidy nepřijdou úplně správný, ale když říkáš, že to tak je - musí být, tak snad nás to tak má mnohem víc a prostě to jednou odezní. Jenže za jak dlouho?

to AE: Máš naprostou...to Ondra: bývá to tak. Jen škoda, že na to asi nepřišel můj ex (o co přišel) :(
S tím sportem v depce je to sporný, protože jen někdy to pomáhá, ale někdy vůbec, někdy je mi tak, že nejde vůbec nikam ani na sport jít. A ještě to vnímat a mít z toho radost, užitek..

bývalka je minulost a nemá cenu se tím dál zabývat, přijde nový materiál a na ten je potřeba se soustředit

Bejvalku jako kamaratku nebrat! Do hajzlu s ni. At si tahne z miho zivota

Podívej, to já netuším....udrželi, samozřejmě...ach ten češtin:-D

Bořku a jak vidíš tu...Podívej, to já netuším. Neznám Tě, podle pár desítek řádků na diskusi Tě ani poznat nemohu. A neznám tu dívku. Z vlastní zkušenosti vím, že to jde. Ale je to moc těžké, obzvláště v této chvíli, kdy ji pořád miluješ. Pokud opravdu stojí za to jako člověk, pak se snaž neztratit s ní kontakt. Nevyhledávej ji, nebuď s ní, ale neztrácej ji, takříkajíc, z dohledu. Občas jí pošli SMS, e-mail, nic extrémně osobního, pár řádků pozdravu, obecnějších otázek a tak. Pokud není blbá, pak pochopí, že pro Tebe je teď lepší držet se v odstupu, dokud se s tím nevyrovnáš. Až z toho budeš venku,a nebudeš se trápit, pak můžeš pomalu, lehounce ty kontakty stupňovat, ale jenom v tom případě, že na druhé straně ucítíš podobnou odezvu.
Hodně chlapů kamarádství s bývalými partnerkami odsuzuje, a mají svým způsobem svou pravdu. Protože některé ženy, i když je pět let nevidíš a už na ně nemyslíš, Tě po znovusetkání opět naprosto ochromí a rozpálí, a jsi tam, kde jsi býval.
Takže to se dá moc těžko říct. Podle toho, jak moc by jsi to byl schopen ustát. Ale je fakt, že jsou takové holky, které stojí za to, abychom si je udržely alespoň jako kamarádky, když už jsme z toho či onoho důvodu neuspěli s láskou. Já sám takovou kamarádku mám.. Pomáhá mi a naplňuje můj život způsobem, který jsem si před tím ani nedokázal představit. A to má stálého partnera. A já absolutně nelituji, že jsem ten boj o její přátelství vyhrál. Ale jestli je to cesta i pro Tebe, to opravdu nevím.

Bořku, díky. Vystihl jsi to...Divnej nejsi. A já nejsem psycholog. Pokud máš potřebu, klidně nějakého vyhledej. Na tom nic není. Může Ti hodně pomoct. Někomu jdou vztahy samy od sebe, někomu to drhne, a jiný se v tom ztrácí. Jen si vyber takového psychologa, který se specializuje právě na vztahy:-)

Bořku a jak vidíš tu možnost přátelství do budoucna? Myslíš, že s ní mohu být kamarád? Bude o to vůbec ještě stát?
Předem díky za odpověď.

Bořku, díky. Vystihl jsi to všechno přesně. Já byl Vážně moc opatrný a nechával si odstup. Nechtěl jsem se zamilovat, protože v minulosti jsem na to doplatil. A tak jsem se řídil heslem, že kdo miluje míň je vítěz. Starší už jsem, po třicítce, ale ošlehaný vztahy nikoliv.
Nejsi psycholog? Popravdě vážně uvažuji o tom, že psychologa, nebo psychiatra navštívím. Myslím, že jsem vážně divnej a potřebuji to.

Ahoj všichni

Pro AE: To „nechtěl dát“ není míněno v záporném slova smyslu. Prostě se občas stane, že náš partner potřebuje a ve vztahu vyžaduje něco, co nám jde proti srsti. Někdo potřebuje třeba hodně projevovat svůj cit, ale také stejné projevy čeká od partnera, ale ten je jiného založení, a podobná „pozornost“, a také její vyžadování, jej irituje, dusí, atp. A takových věcí může být hodně v mnoha aspektech vztahu. A když je to pro dotyčného nezvladatelné, tak prostě odejde.Zkrátka mu to nevyhovuje, a nemůže (nechce?) dát to, co by druhý potřeboval. O tom je dynamika vztahů. O silách a protisilách, o jejich vyvažování, atd. Zní to asi moc děsivě, ale je to tak. A k té Tvé sinusoidě . To je ale správná cesta. Tak to obvykle probíhá. Každý si to musí odtrpět. Ti senzitivnější holt trpí více. A déle. Ale časem budou křivky sinusoidy vyšší a delší na straně tvého odhodlání, až nakonec vyhraješ:-). Depky a stavy beznaděje poznal každý, kdo o někoho přišel. Ale to přejde:-) A ano, dát znovu důvěru se teď zdá těžké, ale jen proto, že se potácíš ve smutku a depresích. I to se srovná. Já věřím…;-)

Pro Ondru: Schází Ti pro to, že jsi BYL zamilovaný. Jen ten cit nebyl tak výrazný, abys ho dokázal rozeznat, nebo odlišit od sympatie či vzrušení. Aspoň myslím po přečtení tvých zpovědí. A možná je v tom i trošku té žárlivosti. Už ji mít nemůžeš, o to víc Ti schází. Marná snaha, velká šance, jak vzbudit zájem opačného pohlaví, je vzbudit v něm žárlivost. Velmi často to opravdu tak funguje, i když se proti tomuto názoru mnozí ozývají. Tím ale nechci nijak snižovat Tvou bolest. A pocit viny. Ten je správný…bohužel. Promiň

Pro Petru: Aniž bych se tu nějak chtěl zastávat chlapů, myslím Peťo, že Tvůj odsudek Ondry je trochu příkrý, a ne úplně spravedlivý. Někdy vstupují někteří lidé do svazku opatrně, intenzita jejich citů je velmi nízká a postupně roste. To může trvat třeba i rok, nebo déle. Někdo to dělá podvědomě, přirozeně to v sobě tak má, jiný si podobný přístup vypěstoval/a po zklamáních se špatným výběrem partnerů, a u někoho se mohou střídat oba přístupy. Ale tenhle, řekněme, pomalý a opatrný přístup je mnohem bezpečnější, a svou podstatou zodpovědnější, než se jen nesmyslně zamilovat na základě chemie nebo opájení se nereálnými představami o tom druhém a bezhlavě se vrhat do náručí někomu, koho vlastně neznáme. Já sám bohužel patřím spíše do druhé skupiny, a musím říct, že velmi usiluji o to dokázat si udržet citový odstup při poznávání partnera. Protože obzvláště tam, kde nám jde o stálý partnerský vztah, je poznání skutečné povahy a osobnosti našeho protějšku nezbytné. Ale to, že u takových lidí se cit vyvíjí a buduje se delší dobu neznamená, že by neměli pohlavně žít se svými protějšky. Ukažte mi v dnešní době někoho, kdo vydrží čekat na sex třeba rok, až bude intenzita lásky u toho druhého naprosto naplněna.
A proto tvrdit, že ji nemiloval, když s ní spal, je podle mne Ondrův vlastní omyl. Miloval ji, jen to nevěděl. Vím, zní to hloupě, ale Ondra podle všeho nebude starší a vztahy ošlehaný muž, a pokud patří do skupiny lidí, která si za určitých okolností zachovává citový odstup, tak vůbec ten cit nemusel rozpoznat nebo odlišit od jiných pocitů spojených s tou dívkou. Podle toho, co píše, mi to tak přijde. A proto se choval nezodpovědně, nedokázal docenit její význam pro svou maličkost, a její kvality. A právě rozchod odstartoval to uvědomění si celého významu toho, co pro něj znamenala. Někdy si uvědomíme cenu, kterou pro nás má nějaký člověk teprve ve chvíli, kdy o něj přijdeme. Ať už zemře, nebo „jen“ odejde. Ondrova chyba není v tom, že spal s někým, koho nemiloval. Spíše v tom, že takový vztah zahodil. Doslova. Protože i když muž patří do té skupiny opatrnějších, tak to neznamená, že s partnerkou bude spát, a jinak dávat minimum. To je jeho chyba, za kterou platí. A snad se poučil do budoucna. Protože mi opravdu nepřijde jako hajzl nebo odporný sobec. Musí se ještě učit, ale to spousta lidí. Každý dělá chyby, a každý by měl dostat šanci je napravit. I když u chyb ve vztahu obvykle tuto šanci nedostane se stejným partnerem, jehož zklamal. Samozřejmě se můžu mýlit, je to jen můj osobní názor….Možná by jsi Ondru mohla vzít na milost …:-)

Pro Alenku: Těžko posuzovat. Po dvou letech už by jsi jej měla trochu znát. Sama musíš rozhodnout, jestli mu důvěru ještě prokážeš. Zavzpomínej na všechny případy, kdy Ti nějak ublížil svým přístupem, a zkus je s odstupem analyzovat. A pokud dojdeš k závěru, že by Vám to mohlo fungovat, jdi do toho. Po pravdě, přestože jsem nezdolný optimista, mám trochu pochyby. Ale je to na Tobě, ne na nás.

Hodně štěstí všem

to AE: napsal jsem ta blbost. Opravdu jí přeji ať je s ním šťastná a né že je možné.

to AE: Máš naprostou pravdu. Člověk zjistí co ten druhý pro něj vlastně znamená, až když ho ztratí. V depce se snažím zabavit sportem. Tenis, cvičení, šachy. Ale někdy ani to nepomáhá. Spíš v depce předvádím otřesné sportovní výkony:-).
Je možné, že vážně jí přeji, ať ji to s ním vyjde a šťastná je. Zaslouží si to. Když se se mnou rozcházela, tak mi říkala, že mě nechce ztratitt jako člověka. Říkala, že chce, abychom se dál bavili a byli kamarádi. Bylo by to fajn, ale zatím bych to asi nedokázal.

Petro máš pravdu. Zasloužím si to, já vím. Proto jí přeji jen to nejlepší. Ať je šťastná s jiným. Byla na mě vážně moc hodná. Mrzí mě moc, že jsem se tak choval. Byl jsem na ni hodný, ale nevěnoval se ji. Vyhovovalo mi to jak to bylo nastavené. Choval jsem se hodně sobecky. Ale nejsem žádnehj hajzl. Když se se mnou rozcházela, tak řekla, že jinak jsem hrozně hodnej člověk.
Alenko nevracej se. Teď toho lituje, ale časem se podle mě začne chovat stejně.

Děkuju Petře a Bořkovi za radu ;-) . Koukám , že Ondra je v podobný pozici , co já.. Ale já jsem na místě té holky.. Byli jsme spolu dva roky a on na mě neměl skoro žádnej čas, udělal si ho dvarkát v týdnu, byl si se mnou dost jistej... Po nějaký době mě to přestalo bavit , potkala jiného kluka (jen kamarád) a rozešla se s bývalým.. Ted mě bývalý přemlouvá a já jak koza se s nim ještě bavim a scházíme se... Už sem z toho byla venku, ale od tý doby co mi volá a bavíme se, myslim trochu na něj a přemýšlim, zda se vrátit či ne.. On slibuje hory doli, že spolu budeme už pořád a bla bla bla... A já jak blbka přemýšlim o návratu.. Ale nevim :-/