ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

Píšeš, že moji ženu...xrulex...tak aby jsi nebyl překvapen až ta tvoje žena opustí tebe a budeš sem psát ty cože se to stalo když jí bylo s tebou tak dobře,mluví z tebe přímo pýcha jsi sebou až moc jistej,takže nevěř všemu co píšeš:)možná je stebou taky jen kvůli dětem,jinak by už byla dávno pryč

holky, znáte seriál Terapie? akorát mu běží upoutávka na http://www.youtube.com

tam vám poradí co dělat

Píšeš, že moji ženu...každá žena by asi chtěla, aby ji její partner miloval...ale mít rád je taky pěkné..když je ona spokojená.. jen, aby ona nechtěla být opravdu milována - nevím, jak jste staří, ale pokud jste spolu krátce, tak určitě vášeň - milování do vztahu patří..
ale nakonec jsou to jen slova, důležité je chování k sobě navzájem

buď ráda že jsi od...Nedovedu si představit tu náhodu, která by mě ještě mohla potkat, je pravda, že teď ještě nejsem na něco takového schopna pomyslet, připadám si po těch letech v manželství i po té krátké - nečekané, neplánované zamilovanosti, která mě tak sebrala, jak vymačkaný hadr, perou se ve mě pocity - jeden ten, že to nemůže nikdy vyjít, další ten, že je to velké štěstí, když to někdo má, to, že spolu s tím druhým patří k sobě. Naivita, přemrštěné ideály, iluze? Na druhou stranu, jsem i já pro jednoho člověka ta nedosažitelná, nehne se mnou nic, žádný projev jeho lásky ke mě, protože to prostě k němu necítím a je mi úplně lhostejné, jak mu je, nemůžu si pomoct. Hledáme v tom něco, co je zřejmě jen ta chemie.

byla tvoje žena, tak ti teda...Píšeš, že moji ženu lituješ?
Potom nevíš, co píšeš. Protože moje žena se má ve srovnání s řadou jejich kamrádek a vrstevnic velmi dobře. Jednak ji mám rád a jsem s ní rád. Za další, ona nebude muset nikdy psát do této rubriky proto, že bych ji opustil pro jinou, novou lásku. Co bylo platné některým pisatelkám nebo pisatelům, že je jejich partner vášnivě miloval, když jim po opuštění zůstaly jenom oči pro pláč? To se u nás stát nemůže.

25 roků se ke mě můj...buď ráda že jsi od manžela,jestli je to tak jak píšeš.Ale nejspíš jsi pak moc rychle hledala někoho,kdo by ti nahradil ten dřívější nedostatek citů.narazila jsi na člověka,která po manželčině vyhazovu hledal totéž,to se stává.Smůla /pro tebe,ale asi ne pro jeho děti/ je,že dostal možnost se vrátit.Myslím že jestli tě měl /má/ rád,je na tom nejhůř.Žádné rozhodnutí by nebylo správné a každá varianta by ho bolela.Kdyby s tebou zůstal,možná by ti časem dával za vinu,že jeho děti vyrůstají bez táty,kdo ví?
Ale nepiš,že ti něco není souzeno,to je blbost.Dej si se vztahy pauzu /to jsi měla udělat i po rozvodu/.Nic ti neuteče.Dej se dohromady a pak to nech náhodě.Ale nespěchej,to je ta největší chyba,co bys mohla udělat.

Jano, nevím možná děláš někde chybu, možná ne. Ale jedno je jisté, lidé i při lásce myslí především na sebe, jaký z toho pro ně vyplyne "zisk".
Každému jde o něco jiného, ale ve své podstatě jde každému o to, aby se jemu vyplnili nějaké sny, představy a touhy.
Takže nedělejme si iluze o lidech.

Každý přemýšlí jak nejjednodušeji přežít a když se mu naskytne někdo, kdo by mu v tom mohl pomoci a zafunguje tam fyzická přitažlivost, je zamilovanost na světě.
Je to většinou podvědomé, pokud by to bylo vědomé, dalo by se to nazvat vypočítavostí.

Připouštím, že vztah dvou lidí, zasahuje širší sféru pocitů než se zde snažím nastínit, tento můj pohled je jen jakýmsi výsekem.
Každopádně je důležité, aby sis našla někoho, kdo bude cítit, že jsi právě ty pro něj tím,co mu chybí k "pravému štěstí".
Není to jednoduché, někdy bude potřeba slevit ze svých představ a jistých domnělých práv a shodnout se na kompromisním řešení.
Pokud by stále jen někdo trval na tom, že to "půjde" jen podle toho, jak on si myslí, že by to mělo jít,podřezává tak větev každému vztahu.
V dnešní době není totiž nikdo zvědavý na někoho, kdo není ochotný ustoupit ani o píď a je netolerantní k postojům či pocitům toho druhého.
Život ve dvojici je totiž V některých oblastech o dost složitější, než když člověk žije sám, to je třeba si uvědomit.

ono je vám, co nemilujete...25 roků se ke mě můj bývalý manžel choval stejně tak - chlad, nesoucítil ani když se dceři stal téměř smrtelný úraz - i ten večer odešel do hospody, mě si ani nevšiml, nezájem, jen si hlídal, aby bylo všechno doma o.k, zesměšňoval mě před rodinou, jeho rodinou, která tomu jen chladně přihlížela - no prostě odkud přišel, takový byl. Kvůli dětem jsem stále čekala / nesmyslná výmluva /, teď, rok po rozvodu mi děti říkají, že to nemůže zkousnout, ale jen v tom smyslu, co jsem si to dovolila, odejít a přestat se starat... No a jak jsem se odstěhovala, setkala jsem se s láskou, tou, která trvala jen tři měsíce, protože on neměl vyřešenou situaci, vzala ho zpět jeho bývalá manželka a vrátil se starat o své malé děti, což je pro něho logické a já se trápím a snažím se smířit s tím, že mi není souzeno zažít to, že by o mě někdo stál.

Úplně jsem se lekl, že...ono je vám, co nemilujete asi lépe. ale každý jako rampouch žít nedokáže

Taky znám osobně takového Drsoně. Také tak mluvil a podle toho se i choval ke své ženě..Když měly dcerky větší, přišla mu najednou obsílka k rozvodovému řízení. Jeho žena se mu ani neobtěžovala předem nic říct. Právě proto,jaký byl. Ne zlý,ale pro ni necitelný atd..
Byl z toho v šoku, mám pocit, že se ani po pár letech nesrovnal. neumí žít sám,najednou asi/podle mně/ vidí, že miloval..Jenže to bral nějak rozumově a samozřejmě..jeho dnešní život stojí za houby. Prostě neumí být sám.

to není úchylka, to je jen...nevěr tomu,že jen ženy jsou zranitelné..koukni na diskuzi zpátky a uvidíš kolik chlapů je zničených, když je ženy opouštějí..ale to jsou asi ti chlapi, kteří ty ženy milovali...ti rozumoví možná mají lehčí život (nebo si to jen namlouvají - protože mají pocit, že ty jejich ženy - i když nejsou milované - je neopustí. Jak se říká - všeho dočasu.

Úplně jsem se lekl, že...byla tvoje žena, tak ti teda pěkně děkuji..
nikoho jsi nemiloval fakt? ani svoji ženu nemáš rád? to je mi jí teda líto

Úplně jsem se lekl, že...to není úchylka, to je jen opačná strana mince, máte to určitě jednodušší, je to otázka vybavení mozku, my zase nemáme tolik toho racionálního, jsme zranitelní, ale myslím, že by neměl být problém se navzájem respektovat. po tom, co jsem si prožila, kdy psychické trápení bolí i fyzicky, vám docela závidím. Nejlépe to mít vyrovnané

Všechno má svoje, já jsem...Úplně jsem se lekl, že jsem to psal sám.
Potěšil jsi mě, myslel, jsem, že touto úchylkou trpím sám. Jsem rád, že je nás víc takto postižených.

A to je právě ono, kdyby...Všechno má svoje, já jsem nastaven pouze na rozum a v podstatě jsem nikdy nikoho nemiloval. Sám s tím zase až takové problémy nemám, ale pro mou ženu je to dost těžké. Asi ji tím dost ubližuju.

"d" no taky...A to je právě ono, kdyby byl člověk více nastaven na ten rozum, jak píšete, nebylo by to tak bolestivé. Bohužel mi tentokrát rozum nebyl vůbec žádným rádcem. Ty chvíle byly nádherné, cítila jsem snad poprve v životě souznění duší, fakt jsme si rozuměli, povídali o všem, sms od něj přišla na mé pomyšlení, bylo to štěstí. Byla jsem si plně vědomá těch dětí, té jeho rozbité rodiny / popud ale byl od té ženy /, nešlo si však pomoct. Žiju jak umím, mám nový byt, nádherné děti, lidi kolem sebe, zájmy, záliby, žiju, ale on hrozně, hrozně chybí..snad je ještě horší, že jsme v takovém zvláštním kontaktu, často říká - až budou děti velké.., od jeho kamaráda vím, že cítil to co já. Osud tomu chtěl, že jsme se nepotkali v ten pravý čas.

To je pravda,100%.Ten..."d" no taky doufám,že dotyčná osoba to nemyslela vážně s tím výrokem,že nejlépe se vyrovnáte s rozchodem,když si najdete někoho nového na hraní,někomu to možná pomůže,ale myslím,že většině zklamaných ne.
"Jano" kdysi mi někdo řekl,že člověk před rozchodem nevnímá různé náznaky,nebo spíš nechce vnímat a pak je vytržen osudem a velice bolestivě,kdyby člověk vnímal víc rozumem než srdcem,tak by dostal kopačky ten co se k tomu chystal,jen bohužel to tak jednoduché není a srdci člověk neporučí a prostě nejsme tak vnímaví,aby jsme poznali co se na nás chystá nebo co se stane třeba za pár měsíců či let.Věř,že je dobře,že tvůj vztah skončil po měsících,léta by ti zanechali mnohem větší bolest,určitě jsi s ním prožila hezké chvíle,ale byl to bohužel chlap co neměl dořešenou minulost,tak jak tobě tvrdil,tak jak říkají ostatní čas všechno zahojí a opravdu bude den odedne líp,neříkám,že to úplně zmizí z tvého života,jizva zůstane v každém z nás,ale budeš moct lépe fungovat,nebudeš už brečet,trápit se,uvidíš dočkáš se,jen to chce ten čas,jiný lék na rozchod opravdu není,škoda co?

Větší blbost na bolest a...To je pravda,100%.Ten příspěvek výše mi připadal spíš rádoby vtipněcynický a snad ho ani nikdo nemohl brát vážně.
Jinak jano,zní to otřepaně,ale chce to čas.I když se to nezdá,každým dnem je to o nepatrný kousíček lepší.Zatím to máš čerstvé,ale uvidíš sama.Casem s udivem zjistis,ze ta bolest uz tak moc velka neni,ze je snesitelnější a tak to půjde pořád pomalinku k lepšímu.Teď zkus fungovat v krátkých úsecích,ze dne na den.Pak se to začne samo prodlužovat.Hledej rozptýlení-přátele,děti,knihy,výlety,hudbu...věnuj se sama sobě-kadeřník,plavání,cvičení,nějaké kurzy,kup si něco hezkého,co ti udělí radost.Ten Černý Petr se nakonec promění v dobrou kartu,chce to jen ten čas.Lepší takhle začít znova,než žít vedle chlapa,který by ti třeba časem dával za zlé,že nežije s rodinou.I když jsi nebyla příčinou.

Nejlépe se vyrovnáte s...Větší blbost na bolest a zklamání jako najít si milence či milenku jsem neslyšela,člověk není věc a city nejsou legrace,taková záležitost jako náplast někým jiným může ublížit ještě víc!

Nejlépe se vyrovnáte s rozchodem, když si najdete někoho nového na hraní na:

http://www.HledamMilence.cz/

:-)