ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

Jani,nezoufej,jsi teprve teď...děkuji za podporu, kterou posílám i vám, žádná situace není bezvýchodná, nebojte se udělat i krok, o kterém si myslíte, že jej nezvládnete, musíte si věřit.A je svatá pravda, že o štěstí se nám nikdo nepostará a nejbližší pomoc je na konci vašeho ramene. Nejde to být šťastný skrze druhého, protože nikdy evíte, kdy si to nerozmyslí, nepotká někoho jiného,záruku vám nedá ani láska, ani zamilovanost, protože nikdy si nemůžete být tím druhým jistá. Je to kruté, ale je to tak. A pro Petra, hlavu vzhůru, zamáčknout slzy a bojovat !

Dakujem vsetkym za nazory a rady. Viem, su horsie veci vo vztahoch ako rozchod slobodnych a bezdetnych. Skusim sa s tym vyrovnat. Ci si ma laska sama najde neviem, ak prejde bolest skusim hladat nech jej pomozem. Dakujem.

Jani,nezoufej,jsi teprve teď šťastná,ani nevíš jak moc,ta láska i když krátká a i když ti zlomila srdce ti pomohla osvobodit se a ty teď můžeš dělat se svým životem co chceš,vše co jsi doteď nemohla a nikdo tě psychicky neničí,určitě víš o čem mluvím,takže držím palce

ani nevíte jak jste...Moc vám rozumím, přesně v té situaci jsem byla dlouhá léta, čekala jsem než děti dorostou, nešťastná, zoufalá ve vyhaslém vztahu. Pak se stalo to, že jsem potkala spřízněnou duši, láska jako trám, pomohl mi v mém rohodnutí,dokázala jsem něco, o čem jsem tak dlouho pochybovala. Toho druhého jsem moc milovala, byli jsme však spolu tak krátce, pak se vrátil k dětem a bývalé manželce, osud to zamotal. Co k tomu dodat, skrze obrovskou, intenzivní lásku jsem dokázala nemožné, ani na vteřinu jsem nazalitovala, že jsem od manžela odešla, jen přemýšlím, proč mi jen na tak krátkou dobu svitla naděje, že láska existuje. zřejmě to tak mělo být.Léčím si zlomené srdce, zároveň však zažívám klid, svobodu, ale je pravda, že jsem přestala věřit, že mě ještě něco takového může potkat. Nebojte se těch těžkých kroků, já lituju jen toho, že jsem musela čekat, až mě láska, která se jen mihla pomohla, tak dlouho a neudělala ten krok s rozvodem dřív. Ztráta lásky bolí moc, ale věřím, že čas bude milosrdný.

ani nevíte jak jste šťastní vy co jste svobodní,jaké máte možnosti,co vše můžete udělat,změnit a být spokojení.Já žiju ve vztahu který mně vůbec nenaplňuje,nerozumíme si,nemáme co říct,toho muže už nemiluju a nemůžu odejít kvůli dětem a ekonomické situaci,musím čekat až děti vyrostou,aby nežili se mnou v bídě,takže si neumíte představit jak jste vlastně šťastný,protože všechno ve svém životě máte možnost změnit,vyhnout se chybám,které jste doteď dělali,splnit si sny a prostě žít než potkáte toho pravého,tu pravou.Já ho nepotkala,ani už nepotkám a zničila jsem si život,vy tu možnost máte,tak nebrečte za těmi co odešli,zřejmě nebyli s vámi šťastný,vy máte teď svůj život ve svých rukách a máte možnost udělat se šťastnými,tak utřete slzy a hurááá žít!!!!

Peter přesně jak říkají všichni tady,čas to zahojí a přesně jak říká Jana,taky mně v době krátce po rozchodu rozčilovali řeči tipu to chce čas,kašli na něj,kdyby tě miloval,tak s tebou zůstane,ale bohužel časem pochopíš i ty,že je to pravda pravdoucí a že když tě někdo miluje,má rád a chce s tebou být,tak si přece nenajde jiného,jinou a neodejde,bojoval/a by přece dál a překonali by se všechny překážky,když miluješ není co řešit,ale tady miluješ už jenom ty Petře,ona je už jinde s někým jiným a začala nový život,tak ho začni taky ty a přestaŇ se trápit myšlenkama,že se vrátí,nevrátí,po 11letech ukončit vztah znamená konec definitivně a ještě když v tom je jiný muž a to si musíš uvědomit,ty musíš teď žít pro sebe,časem to pochopíš i ty a půjde to,uvidíš a život nekončí,ta pravá se objeví ani nebudeš vědět jak,nikoho nehledej,příde to samo,i když teď se ti to zdá nemožné,tím jsme prošli všichni tady,tomu věř a po měsících je to lepší,bolí to,ale už ne jako na začátku,někoho to přebolí dřív někoho později,dej si rok,dva pauzu,a věnuj se jen sobě,máš teď tolik možností,že si to ani neumíš představit,nic si neztratil,právě naopak,získal

Peter,mého kamaráda...Petře, tvé mádí je velká výhoda, čas jinak běží, rány se lépe hojí, naděje je větší. Mě je přes padesát, rozchod bolí stejně, možná víc, když už cítíš, že šancí na to, aby to vyšlo je méně, je-li vůbec nějaká. Tvá ztráta je veiká, ale máš spoustu času, aby byla nahraditelná. Nejhorší je asi připustit si to, že ten druhý tě nemiluje tak jako ty jeho, je pravda, pokud člověk miluje, tak neodchází. A přiznejmě si, je to i osobní prohra, to, že nám to někdo udělal.to naše ego dostalo na frak. Když to bylo čerstvé, řeči o čase, který všechno napraví, mě jen rozčiovaly, teď, po sedmi měsících je trápení o kousek menší a něco na tom čase bude. Vydrž to a uvidíš, bude líp, tobě ještě život přinese lásku a štěstí.

DIALOG PŘED SVATBOU

ONA : Ahooooj
ON : Nooo konečně !
ONA: Chceš, abych odešla ?
ON : Ne, ne…Ti hrabe? Už jen ta představa je hrozná !
ONA : Miluješ mě ?
ON: Samozřejmě. Celé dny a noci.
ONA : A podvádíš mne někdy ?
ON: Ne. Nikdy! A proč se tak hloupě ptáš?
ONA : A budeš mě líbat ?
ON: Jasně. Při každé příležitosti!
ONA: A byl bys schopný mě někdy praštit ?
ON : Si se zbláznila, vždyť víš, jaký jsem !
Ona: Můžu Ti důvěřovat ?
On : Ano
ONA: Miláčku !

DIALOG PÁR LET PO SVATBĚ ….

…PŘEŠTI SI TO ZESPODA NAHORU ……

Peter,mého kamaráda opustila přítelkyně po 10 letech kvůli jinému,stačil jí pouhý jeden rok s tím druhým,aby došla k tomuto rozhodnutí a hodila 10 let za hlavu a to jí pomohl vychovat jejího syna,a dnes jsou oba šťastný jinde,on ženatý a čekají druhé mimčo,ona s tím mužem a rovněž má miminko,prostě nakonec se nic nestalo a oba jsou šťastný a to jim taky v době rozchodu bylo po třicítce,takže nezoufej,přebolí to a ještě někoho potkáš,na věku vůbec nezáleží,musí to přijít samo,jsi svobodný,tak hledej spíš klady než zápory,ona je pryč,ty musíš začít žít taky

Petře,nikdo nechce zůstat sám a každý z nás co sem píšeme prožil to co teď prožíváš ty.Můj názor je,že neodešla jen kvůli té věci,kterou myslíš ty,měla přece jiný vztah a ten musel trvat delší dobu,když tě kvůli němu opustila.Já chápu,že od nás chceš slyšet ano,miluje tě a chce s tebou být i ona,čekej na ní,užírej se,ale bohužel a to si musíš připustit,že to tak není a ona je pryč,musela to i pro ní být radikální rozhodnutí,že po takových letech dokázala odejít a začít s jiným mužem,takže musela být pevně rozhodnuta a ty to nezměníš.Dej se dokupy,nic jiného ti nezbyde,dej všemu čas,vybreč se a hlavně si nedělej iluze,že se vrátí,přeju ti to,to ano,ale realita je většinou jiná a ty se s tím musíš smířit,nic jiného ti nezbyde a bude to těžké jako to bylo pro nás všechny a podívej,jsme tady živý a zdravý,přežili jsme to,čas to zahojí,uvidíš,jíná rada na tuhle bolest není,ani léky,ani nejde zapomenout do sekundy,chce to jen čas

Uspesne sa pohybujem na citovom dne. Nedokazem na nu nemysliet. Je mi zima. Tolko krasnych rokov spolu, viem ze boli aj pre nu. Vsetko len preto ze sme sa nevedeli porozpravat o jednej dolezitej veci pre kazdeho z nas. Kazdy si postavil hlavu.
Roky mi utekaju nechcem ostat sam. Ona je pre mna vsetko co som si vazil a miloval.

Ahoj Káťo, nemyslim ze by...Peter a to je právě ono,my co nás někdo zraní vidíme jen to,že všechno klapalo a že musel být dotyčný,dotyčná s tebou šťastný,ale ruku na srdce,kdyby byla s tebou šťastná tak jako ty s ní,tak by si přece nenašla jinýho a zůstala s tebou,hádky ke vztahu patří a kvůli hádkám se určitě hned neodchází a nehledá jiný partner a hlavně ji prosím tě nevolej,tím si akorát ublížíš,ona o to nestojí,je s někým jiným a že jí budeš brečet na rameni jí určitě nezlomí,právě naopak,bude tě mít za obyčejného chudáka co za ní brečí,jí zvedneš sebevědomí,tobě seběvědomí klesne,jsem krutá,ale vím o čem mluvím,ty musíš teď řešit pouze sebe,ne jí!ona si to zařídila líp než ty,našla jsi jiného a nic jí nebolí,takže přestaň myslet na její návrat,zlepený vztah už nikdy fungovat nebude,už by jsi jí nevěřil,to si jen teď namlouváš,protože tě to bolí.Mně je po dvou letech trápení konečně fajn,taky jsem zkoušela zlepit nemožné a o to víc se trápila,takže to nedělej a nečekej na ní!dej dokupy sebe

Ahoj Káťo, nemyslim ze by to po 11 rokoch neklapalo. Mali sme rovanake zaujmy, rovnake nazory, rovnake konicky, rovnake myslenie, rovnake profesne posobenie. Ak prislo k drobnym skriepkam vsetko sme si rozumne vysvetlili. Podla toho co pises by ludia nemali vstupovat do sobasa lebo po X rokoch to strati lesk a pride len zotrvacnost. Mozno je to tak neviem, ale strasne ju stale lubim. Urobil som chybu aj ja aj ona ze sme sa nedokazali dostatocne dlho rozpravat a riesit. Urcite som ju aj ja ranil a nebola to nevera, je to moja chyba za kt. teraz trpim. Ja som taky idealista nevhodny pre tento svet. Mam po 30ke, nemum chut hladat, skusat budovat doveru a novy vztah. Mam chut dat novemu do drzky, ale to by som sa znizil na posledneho chudaka a je v tom nevinne. Ked naberem odvahu lebo sa bojim ze je s nim a rusil by som ju, zavolam jej a len placem. Ona je podla hlasu spokojna a ja som na kolenach s roztrhanym srdcom v rukach. Nikdy som si nepredstavoval po mojom boku inu zenu ako ju. Vecer zaspavam v smutku a vycerpani.

po 11 rokoch...

Peter - úplně přesně vím, co prožíváš. Jsem na tom dost podobně..Můj vztah byl také dlouhodobý, sice netrval 11 let, ale vypořádat se s tím nemůžu pořád. Jsou to už 3 měsíce od rozchodu a já jsem úplně ztratila smysl života.První 2 a půl měsíce jsem nebyla schopna absolutně nic dělat..jen jsem ležela v posteli a brečela,cítila jsem v sobě tak hroznou úzkost, samotu.. v noci jsem vůbec nemohla spát a když už se mi podařilo usnout, nebyl den, kdy by se mi o něm nezdál sen!! Nemohla jsem vůbec jíst, zhubla jsem 7 kg..když si na to vzpomenu, tento stav bych nepřála ani tomu největšímu nepříteli..!! A teď tak asi za posledních 14 dnů se můj stav trošku zlepšil v tom, že už můžu jíst, za pomocí přírodních prášků už spím lépe, ale pořád to není ono..sny se zdají pořád, ale už to není tak intenzivní..mám dny, kdy nebrečím, ale taky dny, kdy mě to popadne a brečím strašně intenzivně, zvlášť, když mi jej něco náhodně připomene..Je to běh na dlouhou trať..nerozešla jsem se poprvé, ale poprvé prožívám něco, co jsem nikdo nezažila..Nejhorší je si uvědomit ten fakt, že už to nejde vrátit, že už ho nikdy mít nebudeš..Myslela jsem si, že se z toho budu dostávat lépe. Kartářka mi řekla, ať mu odpustím, že mi to moc pomůže..ale bohužel to ještě nejsem schopna zvládnout..Nemůžu se do toho nutit, až to přijde, tak to přijde.Třeba se to jednou povede a já mu opravdu odpustím..
Bojujte , nic jiného se dělat nedá..život jede dál, jak rozjetý vlak a my jsme cestující v něm..

Po 11 rokoch partnerstva...Peter-popsal jsi to naprosto přesně byl jsi na ní podvědomě závislej,nedokázal si představit,že by jednou mohla odejít a ty zůstal sám,ono po 11 letech s tím asi už nikdo nepočítá a většina lidí v takovém vztahu zůstává už jen kvůli zodpovědnosti k tomu druhýmu ačkoliv to už neklape.Po 11letech to už ani není láska,prostě dva lidi se mají rádi,jsou na sebe zvyklí,mají společné problémy,děti,atd.Musíš se připravit na to,a to už tady zaznělo několikrát,že to nepřejde hned,bude to bolet,třeba i rok,dva,protože nešlo o krátkodobý vztah a tebe to změní od základu,musíš se prostě smířit s tím,že co bylo už není a ona odešla,nechci jí zpět,naděje je vždycky,ale tím si budeš víc ubližovat a protahovat tu bolest,měsíc od měsíce ti bude líp,píšou tady lidi z vlastní zkušeností,taky jsme si všichni prošli tím co prožíváš teď ty,nejíst,nespat,plakat,nefungovat,je to bolest a velká bolest,ale čas všechno zahojí,uvidíš sám,teď to musíš překonat,já se z rozchodu dostala až po dvou letech a stejně to ve mně zůstalo,protože jsme milovala celým srdcem,ale už normálně funguji,jen už nevěřím mužům,takže bude to chtít čas než se to u mně prolomí,takže držím palce,vyhledej i odbornou pomoc,já jí po roce stejně vyhledat musela,takže zkus všechno a pak zůstaň u toho co ti pomáhá a dělá dobře,neber,že co pomohlo jiným pomůže i tobě,prostě chce to jen čas a první měsíce jsou nejhorší,ale ta bolest ustoupí

Po 11 rokoch partnerstva nastal koniec v nasom vztahu.
Prisli sme na hranicu o ktorej sme sa nevedeli rozpravat a najst vhodne riesenie kt. by vyhovovalo obom. Chyba bola na oboch stranach. Jej dosla casom trpezlivost a nasla si ineho. Je to logicke. Ale zistujem ze som bol na nej asi podvedome zavisly. Skutocne som ju miloval a mal rad, vlastne stale mam co mi doslo az teraz ked si niekoho nasla.
Teraz nejem, nespim, placem som vycerpany, psychycky utrapeny a neviem ako von zo zacarovaneho kruhu. Ako to urovnat ak sa vobec da a byt znova spolu a stastni.

Překvapen mohu být, nepsal...ano rozumní lidé ze vztahu neutíkají, znamená to spoustu problémů v rodině, i když jsou třeba děti dospělé.
Většinou bud citově strádají nebo si fakt najdou buď jinou činnost, která je uspokojí nebo jiného člověka, se kterým si užijí trochu toho "nerozumu".

Ahoj,vim,že jsem se zde stal černou ovcí,ale i přes to Vám všem děkuji.Choval jsem se tady nemožně,ted to vidím a je mi to líto.SVĚT JE O NĚCO RŮŽOVĚJŠÍ,POMOC OSTATNÍM NABÍDNU POZDĚJI.Stále to není ono.Prášky,psycholozka a práce mají opravdu hojivé účinky.Ted hlavně ten čas.

Překvapen mohu být, nepsal...třeba ze vztahu neuteče, ale najde si někoho, s kým se bude cítit milována...nebude asi první ani poslední...ženy potřebují být milované

xrulex...tak aby jsi nebyl...Překvapen mohu být, nepsal jsem, že ne. :-)

Ale mohu Tě ubezpečit, že v tomto máme jasno a nejsme ve věku, kdy rozumní lidé ze vztahu utíkají.