ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

zajímalo by mne jak se jako...Cože - tohle že ti řekli kamarádi?
A opravdu to byli kamarádi???
Co ti poradí muži, to nevím, jako žena ti jen můžu říct, že měkdy člověk v sexu podvědomě po něčem touží a přitom ví, že s tím partnerem, se kterým žije, by to určitě nešlo. To ovšem neznamená, že ho nemá rád.
A protože ti zřejmě žena nic neřekla, brala bych to od ní jako ohleduplnost - nechtěla ti ublížit.
Glorie, vůbec se nedivím, že vyzvídáš, kdybych měla u koho, vyzvídala bych taky. Ale buď opatrná, ať se mu to nedonese, byl by zbytečně moc na koni.

zajímalo by mne jak se jako muži vyrovnávte s tím, že ve vašem vztahu s vámi žena nedělala v posteli spoustu věcí a s milencem je provozuje běžně- anál, polykání, ruku v pochvě atd.
tohle se pak většinou dozvíte od kamarádů ......atd

pro Tebe je určitě lepší, když jste se od sebe tak odstřihli...ta závislost o něm něco zjištovat je opravdu strašná..máme společné známé a pokaždé, když spolu mluvíme, čekám na to, až se o něm něco dozvím, visím jim na rtech a ve skutečnosti ani neposlouchám, co vypráví, jen čekám, až začnou o něm a někdy to nevydržím a zeptám se, pak toho lituji...
jsi dobrá, že jsi odolala ho vyhledat...
věřím, že na každého někde čeká ten správný člověk...i když je to trochu naivní a romantická myšlenka, ale stále si říkám, že tohle přeci nemůžeme prožívat zbytečně...

máš pravdu, nedivím se...Chápu tě, a chápu vás všechny.
Procházíme všechny podobnými pocity. Dokud jsme ještě byli spolu, vyprávěl mi, jaké dárky pro mě chystá k vánocům - pak mi je už nedal.
Ale kdyby mi po rozchodu poslal kytici růží, vysvětlila bych si to jako návrat - bohužel nebo bohudík ho nic takového nenapadlo. Mě by to potěšilo a dělala bych si plané naděje.
Glorie, ty ses ptala, jestli ho nevídám.
Bohužel už dva roky ne, žijeme každý jinde. Společné známé nemáme. Vím, kde bych ho mohla vyhledat, ale dva roky odolávám tomu nutkání, protože vím, jak byla tahle závislost spalující.
Raději bych potkala někoho nového, ale nikde nikdo není.

Buď ráda Glorie, že se...máš pravdu, nedivím se tomu, co to s Tebou udělalo, byla bych na tom stejně, možná bych šílela, hroutila se...
To, že se mi neozval, mě ranilo, ale víc by mi asi ublížilo, kdyby napsal něco na způsob "buď štastná"...
pořád se nějak nedokážu smířit s tím, že je s ní...jinou bych možná i pochopila, ale zrovna jí nepřekousnu...
dokonce jsem mívala takové myšlenky, že jí nechám zabít :-D ale byly to opravdu jen představy...

Buď ráda Glorie, že se neozval..ono to zamrzí, ale mnohem hůř by Ti bylo, kdyby napsal..nakopne to Tvoje naděje zase dopředu a trápí Tě to mnohem víc..Vím, o čem mluvím..mně bývalý poslal nádhernou kytici růží, v mé nejoblíbenější barvě zásilkovou službou..3 týdny po rozchodu..a co se dělo?? Nemohla jsem týden zastavit slzy a říkala si, proč mně tak ubližuje?..a on mi napsal, že mi chtěl udělat radost, že vím, že je mám ráda..No nejsou ti chlapi natvrdlí??:-(( To byl totální eror a věř, že kdyby mě ignoroval a přešel to, bude mi stokrát líp..akorát jsem v tom zase slepě hledala střípečky naděje..jak taky jinak..

Ano, my ženy jsme asi jinak..."...rozházel mi život a s ním pro mě zašlo slunce" dobré přirovnání, cítím to stejně..jako by si nechal velkou část mě, která mi teď chybí k tomu, abych žila plnohodnotný život...než jsem ho poznala, procházela jsem takovým šedivým obdobím, objevil se on a najednou se všechno rozzářilo, jako kdyby v zimě rozkvetly stromy, všechno bylo krásnější..pak odešel a já spadla z velké výšky do temné kobky a já z ní stále nemůžu ven, prokopávám se ven jako vězeň.
Je dobré, že bolest už necítíš...ještě by se mohl objevit někdo, kdo Tě naučí znovu se smát :-)

mám takový pocit, že my ženy máme větší výdrž, pokud je vztahu problém, snažíme se ho řešit, zlepšit situaci, zachraňovat, i když víme, že to neklape, nevzdáváme... ale mám takové zkušenosti, že muži kvůli problému ze vztahu utíkají, protože neradi cokoliv řeší...mně ten můj oznámil hodinu po milování, že se se mnou rozchází, nebo spíš, že na mě teď nemá čas. To mi přijde trochu krutý.
Shakiro, s tou první láskou je mi to líto, ale doufám, že máš na něj alespoň hezké vzpomínky... mně po mé první lásky také nic jiného nezbylo, i když je živý, zdravý a štastný, pochybuju, že ho někdy ještě uvidím.

Jak jsem se bála toho, že mi můj ex napíše k svátku, tak nenapsal, svátek už jsem před pár dny měla a nic. Jsem ráda, alespoň mě to neposlalo zpátky na dno, na druhou stranu mě mrzí, že si nevzpomněl, nebo spíš vzpomněl, na tyhle věci má pamatováka, ale prostě se neozval... a já blbá si pořád snažím namluvit, že na mě určitě občas myslí...

Ano, my ženy jsme asi jinak stavěné než ti naši nevěrníci.
Ani já bych nespala s mužem, se kterým bych se chtěla rozejít, ale ne proto, abych ho nějak klamala, ale prostě proto, že by se ani nechtělo.
Když si teď promítnu poslední schůzku s mým přítelem, říkám si, že jsem si svůj poslední orgasmus měla užít ještě mnohem líp.
Jenže kdo mohl tušit další vývoj?!
Když mám být ale upřímná, tak nějaké signály tu byly, jen já je nechtěla vidět. Možná jsem myslela, že když budu dělat, že je vše ok, tak bude.
Glorie nebo Smutná tu psaly o první lásce - kéž bych ji taky mohla nějak přivolat!
Jenže moje první láska už umřela, měl hodně nemocné srdce. A hlavně, ten poslední přítel mi smazal naprosto všechny předchozí lásky, rozházel mi život a s ním pro mě zašlo slunce.
Jenomže po dvou letech je to jako bych brala AD, celkem už nic necítím.
Netrpím, a to za cenu, že ani nejásám.
:-)

Přesně tak Glorie, já bych udělala to samé a ne někoho takto klamat..nechápu, tak to někdo může před tím koncem ještě tak hrát..já bych to taky nedovedla a jasně dala nejevo, že už delší dobu není něco v pořádku..asi jsem fakt divná!
Jinak nevím, kdo už mě tady obdivoval pro můj optimismus, ale chci říct, že i když to tak možná působí, tak doopravdy je to úplně jinak..občas je líp, ale pak se to zase obrátí a popadne mě taková šílená depka, že mám pocit, že víc dole být člověk už ani nemůže..
Dnes je mi zrovna taky mizerně, asi nějaká blbá konstelace..od rána na něj myslím a představuju si, co asi právě dělá:-((..je to fakt ubíjející..zítra si jdu postěžovat k psycholožce, ta zase bude mít ze mě radost..už to vidím:-(
Držte se, musíme to společně přetrpět..

Přesně tak Glorie, já bych udělala to samé a ne někoho takto klamat..nechápu, tak to někdo může před tím koncem ještě tak hrát..já bych to taky nedovedla a jasně dala nejevo, že už delší dobu není něco v pořádku..asi jsem fakt divná!
Jinak nevím, kdo už mě tady obdivoval pro můj optimismus, ale chci říct, že i když to tak možná působí, tak doopravdy je to úplně jinak..občas je líp, ale pak se to zase obrátí a popadne mě taková šílená depka, že mám pocit, že víc dole být člověk už ani nemůže..
Dnes je mi zrovna taky mizerně, asi nějaká blbá konstelace..od rána na něj myslím a představuju si, co asi právě dělá:-((..je to fakt ubíjející..zítra si jdu postěžovat k psycholožce, ta zase bude mít ze mě radost..už to vidím:-(
Držte se, musíme to společně přetrpět..

Ahoj všichni při pondělku....ještě k tomu konci vztahu, já bych se nedokázala chovat zamilovaně, když bych se v tom vztahu necítila dobře nebo ho plánovala skončit...neplánovala bych budoucnost, dokonce bych s tím dotyčným ani nespala, spíš jsem se mu začala vyhýbat,.. asi to máme každý jinak

Já teď pomalu dočítám tu...vůbec to není trapné, já s ním mluvím často, i když se snažím si ho z té hlavy vyhnat, stejně tam pořád je, nedokážu si ani představit, že bych fungovala s někým jiným, te´d už třeba vím, že bych s ním v životě nemusela být štastná, ve vztahu s ním bych chodila po tenkém ledě a neustále se bála, aby mi neutekl jinam, on je moc hezký chlap...ale i tak bych ho vzala zpět...
a je pravda, že sebevražda chce odvahu, byla jsem tak na dně, že se mi žít nechtělo, ale měla jsem strach...nakonec bych to asi stejně nedokázala...
co se týče toho snu, bylo to hezké, ale smutné, bylo mi s ním moc hezky, tak nějak bezpečně...
Taky chlap: dnes to mám stejné jako ty, hrozně se mi stýská...od rána mám navíc takový špatný pocit, že se něco přihodí, takový to špatný tušení, nervozita, až mě z toho bolí břicho,...třeba se s ní zasnoubil...nebo je těhotná...to by mě kleplo

Ještě všem doporučuji tento článek, rozhovor s Klimešem: http://internet.bloger.cz/Moje-stranky/Laska-je-slepa

Ahoj všichni při pondělku. Nevím, jak hodnotíte tento víkend, ale u mě to za moc nestálo a dnes mám pocit, že se ustýskám.
Jsem rád, že Tě knížka chytla, je tam dost zajímavých věcí a zrovna to, co popisuješ, mi přijde dost důležité, aby se člověk zbytečně netrápil.
Glorie, Smutná - také se tam vysvětluje to, co vás i mě trápí- že ještě pár dní před rozchodem, někdy i několik hodin před ním, probíhá vše jako obvykle - říkají se hezká slůvka, mazlení, milování...a pak bum, konec. Jde o to, že ten, kdo se rozchází, už to má v sobě delší dobu, někdy měsíce nebo i déle, navenek vše funguje jakoby v rutině, ale uvnitř je to už skoro uzavřený a někdy i s místem pro nový vztah. Nám to pak přijde jako ten pověstný blesk z čistého nebe.

Shakiro, děkuji za...Já teď pomalu dočítám tu knížku od Klimeše, o které tu psal, myslím, Taky chlap... Tam se o tom vztekání píše. V podstatě z toho vyplývá, že kdo bude v představách bývalého očerňovat, vyčítat mu věci a bude ho nenávidět a bude tu nenávist v sobě přiživovat, toho se to všechno bude držet mohem déle nebo se z toho nemusí dostat už nikdy. Popisuje tam, že ten s kým se hádáme a nenávidíme je jen v naší hlavě. Nadáváme jen obrazu bývalého, který vytvořil náš mozek a podle toho v jaké jsme náladě se chová i ten obraz. Tudíž pokud mu nadáváme, nadáváme jen sami sobě a podněcujeme sebenenávist. Je to docela zajímavé .) Tak si říkám, že až mě zase popadne vztek zkusím to co tam Klimeš popisuje - omluvit se ex, být mlá, přinutit i jeho, aby se omluvil apod. Je to ujetý. Připadám trapně, když tu popisuju, jak budu mluvit se svým imaginárním přítelem...
K těm myšlenkám na sebevraždu - myslím si, že to napadne většinu lidí, kteří přišli (jakýmkoliv způsobem) o někoho blízkého. Určitě téměř v každém se to ozve. Jen v někom silněji, v někom méně a v někom natolik, že ten hlas uvnitř poslechne... Ale neřekla bych, že vzít si život je slabost. Chce to sakra hodně odvahy.
Glorie, sen o první lásce ti závidím .) Hezký sen dokáže člověk zpříjemnit celý den, tak přeju spoustu dalších takových hezkých snů .) Třeba je to znamení, že jsi na dobré cestě, když už tvoje podvědomí dokáže vyprodukovat takové příjemné myšlenky .)

Ano, když nezapomenu, tak...myslím, že tyto stavy nejsou známkou slabosti, prostě přijdou a člověk to nečeká a jak říkáš, překvapí i silného člověka...
Nejsem si jistá, jestli za můj stav mohou antidepresiva, nebo se s tím začínám smiřovat...asi by bylo lepší si ty stavy odžít, jenže já to po prvním rozchodu odžívala tři roky a to bych tentokrát nezvládla... když někomu zemře dítě, je určitě tisíckrát horší, proto si někdy přijdu trapně, že se trápím kvůli chlapovi, co mě vlastně využil jako přechodnou stanici, když jiní jsou na tom hůř..jsme zdravá a myslím na sebevraždu a jiní o ten život bojují s těžkou nemocí...možná si svůj život nedokážu plně užívat, protože mojí prioritou byl vždycky fungující hezký vztah, pro mě to bez lásky nemá cenu...člověk chce vždycky to, co nemá....
Shakiro, máš nějaké zprávy o svým ex, nebo jsi za ním zavřela dveře?

mně se dnes zdál sen o mé první lásce...po několika letech..bylo to hezké a zvláštní, nevím, kde se mi v tom snu vzal..

nekoukáte někdo každou...Ano, když nezapomenu, tak koukám.
Víte, co je paradox?
Vždycky jsem měla takový názor, že sáhnout si na život kvůli někomu, kvůli chlapovi, je známkou slabosti a taky toho, že člověk není psychicky docela v pořádku. Jsem duševně celkem silná, ale přiznám se, že ten poslední rozchod se mnou tak zamával, že i já jsem na tohle řešení pomyslela.
Možná pak zvítězila sebeláska, nevím, ale jsem moc ráda, že mě to přešlo.
Glorie, jsem ráda, že ti AD zabírají, ale mám známou, která přišla o dítě (což je, přiznejme si to, mnohem horší než se rozejít s mužem) a ta je bere už dva roky nepřetržitě - bez výsledku. Sice nebrečí, ale v pořádku není. Jednou jsem někde četla, že tyhle emoce se mají odžít a ne potlačovat, že potom trvají déle.
Proto jsem si nic takového nenechala napsat, i tak mi to dlouho trvalo, než jsem se trochu srovnala.
Ať to vám všem jde rychleji.

nekoukáte někdo každou středu na seriál Ententýky? Je to hezký, o vztazích a ze života..

Smutná: mám to stejné, také nedokážu pochopit, jak mi mohl lhát v tom, že mě miluje, já bych to nedokázala...kdyby alespon řekl na rovinu, že se se mnou chce rozejít, ale on se se mnou nikdy nerozešel, dokonce mám stále jeho klíče od bytu, když jsem mu je vracela, tak chtěl, abych si je nechala - přeci se nerozcházíme - a za dva týdny už tam měl jinou...
ale jinak Tvůj optimismus se mi líbí :-) zřejmě máš teď lepší dny...a to je dobře :-) u mě ty léky zřejmě začínají pomalu zabírat, protože pokaždé když na mě jde zoufalství, úzkost a hysterie, něco to potlačí a já cítím jen lehký tlak na srdci..i když jsem se dnes rozbrečela..ale do deprese jsem neupadla...
007: a ty neblbni...nedávno jsem byla ve stejném stavu jako ty a usínala jsem s pořádnou dávkou léků v ruce..a jsem ráda, že jsem to neudělala. Víš, co jsme si psali - nech si pomoci. Tvoje děti potřebují tátu, veselého a šťastného. Pro nikoho z nás tady to není jednoduché, ale ty to musíš zvládnout kvůli dětem, ony jsou to dobré, co Ti z toho vztahu zůstalo, takže netruchli kvůli ní, když za to nestojí a snaž se radovat z toho, že máš krásné, zdravé děti, co milují svého tátu.