ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

a ještě Vám všem co...ono to tak většinou bývá, když na to člověk čeká, nedočká se, jak se s tím smíří a začne konečně žít, tak se jako na potvoru ozve.. proto si sama říkám, že chci, aby to už břebolelo, abych na to nečekala, abych ho nechtěla, protože teprve pak by se ozval...takže já vlastně čekám na to, že se ozve, až to nebudu čekat :-D a jestli k tomu někdy dojde, je možné, že už ho chtít taky nebudu, protože se nebudu chtít znovu trápit... je pravda, že bych se mu už bála věřit - což je pokrok, začínám myslet bez zatemněnýho mozku...
uvidíš, že to bude za chvíli dobrý, nakonec si budeš vybavovat jen ty negativní myšlenky na něj, teď jsou vpředu jen ty hezké, ale začnou ustupovat a pak si řekneš, že nechápeš, proč jsi s ním vůbec byla...když už ted víš, že by jsi v tom vztahu nebyla štastná, za čas to budeš vidět jasně...

pro Glorii:
No já chodím...smutná: určitě vědět dám, sama jsem na to zvědavá, co jsem četla diskuze, tak ten lék,co mám hodně pomáhá, ale musí se přetrpět vedlejší učinky - ty se dostavují nejdřív a postupně vymizí, pokud by ti to nenapsala psycholožka, zkus obvodáka, mně to sice napsal psychiatr, ale obvoďáci to píší taky, beru Cipralex, má to pomáhat na úzkosti na stavy, kdy má člověk chuť to zabalit, na strach z toho, že už mě v životě nic hezkého nečeká,sama jsem na ten zázrak zvědavá. přírodní produkty jsem taky zkoušela, protože jsem do sebe nechtěla cpát zbytečně chemii, brala jsem třezalku, Bachovy esence, byla na kineziologii a nic nepomohlo.
Můžu se jen zeptat, jestli si tu psycholožku platíš sama, nebo to jde na pojištovnu?

a ještě Vám všem co čekáte v nadějích, že se vrátí..měla jsem to úplně stejně..a dala bych za to nevím co!!..chci říct, že až pominula ta největší bolest, cca po půl roce se mi jen tak z ničeho nic ozval, jak jde život a jestli bych nechtěla jít ven se projít a pokecat....najednou jsem ho ani nechtěla vidět, vůbec to nechápu, ale já už neměla zájem a nikam jsem s ním nešla..červíček hlodal, ale já si řekla, že by mě to akorát smetlo tam, kde jsem byla..tak jsem ani nenašla tu odvahu..Takže když teď v něco nadějně doufáte a strašně si to přejete, tak věřte tomu, že může uplynout doba a vše bude najednou úplně jinak..

pro Glorii:
No já chodím jen k psycholožce, tak se vždycky vypovídám a to je celé..před tím rokem jak mně bylo tak mizerně, vlastně úplně nejhůř, tak mi ani v této době nic nedala:-(..teď už tam chodím po delších intervalech, takže cca po 3 měsících..zrovna příští týden jsem objednaná, tak jsem zvědavá, až jí budu zase lítostivě říkat, jak další vztah nedopadl..Teď to prožívám taky, ale není to takovej extrém, jak to poprvé..ale to je taky dobou toho vztahu a tím, že byl takovej sobec, tak si to tak odůvodňuji, ale stejně ho pořád miluji a moje srdce se od něj nedokáže odpoutat..rozum už by chtěl, ale srdce je držák!!Každopádně, musíš dát pak vědět, jak to na tebe funguje a zda ti je líp, pokud by to bylo fajn, tak bych si je asi taky vyžadonila..hlavní je, aby to trochu pomohlo abylo líp..koupila jsem si něco přírodního na nervy v lékárně, ale je to na nic..akorát vyhozený peníze..

Zdravím všechna zlomená srdce...
Samaro, s těmi myšlenkami, že se ex vrátí jsem na tom úplně stejně, i když vím s jistotou, že se nevrátí, pořád to čekám, někdy se na to dokonce i těším, představuji si happyend, kdy přileze, vrátíme se k sobě, vezmeme se a budeme mít děti...pak se profackuju, řeknu si, že jsem vážně kráva blbá a snažím se si hlavu zabavit něčím jiným...

Holky, já jsem tak ráda, že nejsem jediná, kdo doma čichá k jeho tričku :-D

Smutná: neuvažova jsi taky nad nějakou odbornou pomocí? Co popisujě, mívám taky, proto jsem se rozhodla zajít si s tím, někdy jsou ty nálady hrozně nesnesitelné, pocit, že skončil život, zhroutil se svět, znám to moc dobře, když jen brečíš a nejsi ničeho schopná...
včera jsem začala s antidepresivy, chvíli bude trvat, než začnou účinkovat, zatím jsem lehce unavená a nedokážu se moc soustředit,...
jinak mám už třetí den dobrý, dneska docela optimistický, dokonce jsem si cestou autem zpívala - ještě, že jezdím sama :-)
takže zrovna dnes věřim tomu, že jednou budeme štastné... záleží na tom, kdy ta depka zase přijde, stačí aby mě rozházelo něco v práci a já se budu hroutit a myšlenkami se vracet k ex ke chvílím, kdy jsem byla štastná...

Samaro, nadhled je dobrá...Ach ty sny - taky je mám skoro každý den. Pořád v nich hledám ex, nebo jí najdu a objímáme se...to je možná horší, než kdyby mi nadávala a ponižovala mě. Takový sen mě probudí a po zbytek noci mám o "zábavu" postaráno.
Dnes výjimka - měl jsem sen o šéfovi :)
Jinak potvrzuji, alespoň za svou osobu, že ženy zranitelné ve mě vyvolávají silné ochranitelské sklony, které jsou dost afrodiziakální. Naopak od těch nezávislých, co z nich srší energie a oheň, se držím zpátky, ale ty zase určitě přitahují jiné muže.

Ach Vy ženy! :-)
Vždy jsem chtěl poznat a najít ženu, která by mě milovala až za hrob. A jak koukám, tady jich je mraky. :-D
Jenže problém je, že Vy už milujete někoho jiného, ačkoliv Vaše láska není opětována.
Ale je alespoň příjemné si číst Vaše dojemné příběhy a vědět, že takové ženy, po které mé srdce touží, existují. :-)

Možná bychom bez emocí...Samaro, nadhled je dobrá věc, ale bojím se, že city nenahradí.
Píšeš, že se jevíš ostatním jinak, než v jádru skutečně jsi - jako drsňačka?
Možná by nám to muži vysvětlili líp nebo jinak, ale já myslím, že muži mají rádi ženy závislé a takové, které si bez nich nevědí rady. Tím si posilují vlastní ego. Určitě ale existují i takoví, kteří se rádi pověsí na drsňačku, jen nevím, jestli právě ty o takové stojíš.
Samaro, možná mateš i mě, zdá se mi, že jsi z nejhoršího venku.
A ty sny? Jen potvrzují tvůj pocit, který jsi pravděpodobně potlačila.

Pro Samaru:

já bych tak...Ne nadarmo se říká, že "na každou svini se vaří voda". Tak musíme doufat, že i na ty mrchy jednou dojde... Buďme rády, že nejsme mrchy. A ještě dál - buďme na to pyšné. Pořád doufám, že jsou ještě lidé, kteří to dokáží ocenit (a teď nemyslím jen partnery, ale i přátele, šéfy, podřízené...).

Netrpět, a to za cenu, že...Možná bychom bez emocí byli schopni dívat se na věci z většího nadhledu, ale těžko říct .) Říká se, že všechno má svůj smysl, tak snad ani city nevznikly jen tak náhodou z ničeho nic .)
Citů je opravdu třeba si cenit, jenomže člověk je pak zranitelnější. Já mam třeba takový obranný mechanismus, že i přes to jaká jsem uvnitř citlivka, navenek obvykle působím docela drsně. Většina známých si o mě myslí, že já jsem jedna z těch holek "do nepohody", taková ta, co vydrží všechno, ničeho se nebojí a co se před ní chlapi nebojí o ničem mluvit, protože ona je myšlením tak trochu chlap .) Jen ti nejlepší přátelé ví, jak moc mě např. zrovna ten rozchod sebral a to jsou 3 lidi a ex. Zbytek nemusí vědět, že jsem tak zranitelná...
Já jsem měla dřív (ještě jako teenager) docela divoký život. Pak jsem potkala ex a zklidnila se (možná až moc). Když mě nechal, myslela jsem, že už si nedokážu to mládí a volnost užít. Teď už vím, že to půjde. Jen mi pořád v hlavě zůstává ta myšlenka, že se mi bývalý omluví a bude mě chtít zpátky. Nedokážu se toho zbavit. Pořád si představuju tu situaci, přemýšlím, jak bych zareagovala a přitom vím, že se to nestane...
A co se děje hluboko ve mně, to opravdu nevím, protože se mi o ex od rozchodu nezdál ani jeden hezký sen - vždycky mě v nich akorát ponižuje nebo jen odstrkuje...

Netrpět, a to za cenu, že ani nejásat?
To už kdysi napsal Páral.
Já vím, že vám by teď na chvíli bylo bez emocí lépe, ale lišili bychom se pak ještě od ostatních živočichů?
Já si naopak svých citů velmi cením.
Samaro, tobě závidím ten úlet a zároveň ti ho přeju, protože ti pomohl. Sama ničeho takového nejsem schopná, tyhle věci jdou u mě zásadně a jenom přes srdce, jsem o mnoho starší. A tak aspoň někdy sním...
A tvoje sny? ty obrazí to, co se děje někde hluboko v tobě... v nás....

Pro Samaru:

já bych tak ráda nebyla, ale asi to ještě nějakou tu dobu potrvá, než se z toho vyhrabu..tak nějak zcela jsem ztratila smysl života a nic mě nebaví, takže tak to nějak mám..spíš jen tak přežívám:-((
Máš pravdu, že mrchou bych nic nevyřešila a asi by mě to i trápilo, ale fakt se mi zdá, že jim všechno víc prochází a nic neřeší..Sice jsou ochuzeni o tu emocionální stránku, ale pak tolik netrpí..

Shakiro, s tou přírodou jsem to myslela tak, že kdyby nebyla láska a my bychom se jen pářili bez emocí, bylo by nám všem lépe. Žádné problémy se vztahy, žádná žárlivost, žádné podvádění, žádná zlomená srdce .) Já bych takový svět brala .)
A pochopila jsi to správně, prostě jsem "ulítla" .) Tu bolest z rozchodu to ve mně na chvilku utlumilo. Teď se to zase trošku vrátilo, ale rozhodně je mi lépe, než před měsícem... Pořád ještě mám chvilky, kdy mi bývalého něco připomene a já pak jen bulím... Zrovna před pár dny se mi zdál opravdu odporný sen. Byla jsem kdesi s partou kamarádů a byl tam i ex. Začal se tam osahávat s mojí kamarádkou a všichni ostatní mu řekli, že toho mají nechat alespoň, když jsem tam já. Nějak to ex naštvalo a pustil se do mě. Začal mi nadávat, říkal, že mě nikdy nemiloval, že jsem ubohá a k ničemu, že jsem prostě spodina lidstva a nikdy mě nikdo milovat ani nemůže. Bylo to strašné. Já v tom snu jen stála a koukala a nezmohla se ani na slovo. Pak jsem se probudila ještě s očima plnýma slz... Tohle už se naštěstí nestává tak často jako před tím... Ale je pravda, že pořád nedokážu z hlavy vyhnat tu představu, že se ke mně vrátí...
Taky chlape, máš pravdu, v té knížce to je. A mám pocit, že jsem to četla i někde jinde a klidně to může být i pravda, ale musíš uznat, že často to tak rozhodně nevypadá .) A gratuluju, že na sobě vidíš pokroky .) Já mám pocit, že při tomhle vyrovnávání se s rozchodem si osvojím jednu úctyhodnou vlastnost, která mi oteď hodně scházela a to trpělivost .) Tak snad aspoň k něčemu mi ten bývalého podraz bude...

Tak s tím naprosto...Smutná - nebuď už smutná!
A taky nebuď mrcha, to by tě určitě nebavilo. Myslím, že nikdo není jenom mrcha nebo jenom hodná holka, záleží to na tom, ve vztahu ke komu se hodnotíme.
Víš, možná my všechny "nemrchy" jsme citově nějak bohatší než mrchy a tak já bych třeba neměnila.
Muži, regeneruješ poměrně rychle, pozor na to! Možná se ti ta bolístka bude později ještě vracet.

Tak s tím naprosto souhlasím..věci je nejlepší dám někam, kde je člověk nemá na očích..měsíc jsem se v tom rochnila a vzpomínala, ale pak jsem už musela..bylo to ještě horší..jo a s tím tričkem jsem na tom úplně stejně, ve skříni právě teď jedno mám, které jím voní a to je šílenost, ale odolávám a už jsem dlouho nečichala..:-((Je to děs, kdyby si to po mně četl, tak řekne, že jsem fakt nenormální..!!Vím to, ale moc s tím neumím pracovat..nejhorší je, že když mám nějaký vztahový problémy, pak jsem absolutně nepoužitelná i v práci a to je mord:-((Tak si nějak říkám, jestli se nemám změnit v mrchu, ty to mají v životě mnohem jednodušší..hodné holce, co by se pro druhýho rozkrájela pak jen zbydou oči pro pláč..je to fakt nespravedlivý, strašně!!

Tak a je na minutu přesně, co mi před dvěma měsíci přišla rozchodová sms. A můžu hodnotit. Jednak tu sms - trochu ubohost. Jednak to, jak mi je. První měsíc strašný, druhý měsíc už jenom hrozný, takže se to pomaaalu zlepšuje. Zrovna dnes tedy nic moc, ale už můžu vzpomínat na dny (po rozchodu), které byly fajn... určitě budou jen přibývat. Mimochodem v té knížce se obecně píše, že muži snáší rozchody hůř! Samozřejmě, že vždy záleží na okolnostech, ale to jen tak pro pořádek :))

Glorie, tys mě rozesmála -...když máte důvod se rozejít,tak to udělat jednou pro vždy.Ano zbavit se věcí,které připomínají společné žití.Takové prosení,odpouštění nevede k ničemu,je to stále kolem dokola.Při každé příležitost je co když je jinde,výčitky hádky nedůvěra se velmi těžko získává.I kdyžž to bolí je dobré začít s nějakými koníčky a mít kamaráda/ku,které věříte a popovídáte si.Ty návraty steně v budoucnosti skončí,nebo jeden žije druhý se trápením ničí.

Smutná: taky jsem čekala,...Glorie, tys mě rozesmála - taky jsem měla kdysi jeho tričko, taky mi vonělo... Ale pak jsem se vzchopila, vyprala ho a poslala mu ho.
Taky jsem víc než rok prohlížela jeho maily, fotky, sms - a pak jsem to všechno zakonzervovala, dárky od něj složila do krabice a připravila se na nový život.
Mimochodem - nic moc, ale jde to.
A ještě k té přírodě - myslím, že to zařídila moudře, nejdřív nás nechá obloudit, muž nám voní a připadá nám nejúžasnější na světě. A než prozříme, většinou s ním máme děti a už se to musí nějak vydržet. Tím chci říct, že vy, které ještě nemáte splněný "ženský program", určitě brzy potkáte někoho, kdo vás znovu obloudí.
Horší je to u mě, já mám splněno už dávno a všichni chlapi mi připadají oproti tomu bývalému nezajímaví, všední...
Mládí je vaše velká devíza a tak se nebojte, brzy bude zase fajn, i když to třeba ještě nějakou dobu bude bolet.
Závidím Samaře, že může jednorázově "ulítnout", to je něco, co jde jen zamlada (jestli jsem to dobře pochopila).
Takže vy všechny bolavé - hlavu vzhůru!

Ten masochismus není asi...já jsem se taky zbavila všech věcí od něj, vyházela usušený květiny, dárky mu vrátila, nebo jsem je spíš nechala u něj doma, fotky jsem si dala na cd a odnesla ho k rodičům, aby ho někde schovali, nechtělo se mi je mazat...to tričko bylo zapadlé za postelí, našla jsem ho uplnou náhodou při úklidu a taky jsem zrovna měla slabou chvilku, takže jsem ho nedokázala vyhodit..
máš pravdu, že ty pláče bez zábran jsou někdy osvobozující...moje kamarádka si mě vždycky vezme do parády, je taková od rány, takže mi řekne, že jsem pitomá slepice, co bulí kvůli nevyzrálýmu blbci a je chvíli líp :-)

Smutná: taky jsem čekala,...Ten masochismus není asi úplně dobrá volba... Já jsem se tomu snažila vyhnout a tak jsem smazala všechny fotky (nechala jsem si jen jednu jedinou) i všechny zprávy. Dárky, co jsem od něj dostala jsem mu vrátila a teď nemám nad čím se utápět... Někdy je mi to líto, ale myslím, že celkově to byla dobrá volba...
Jinak, já jsem taky celkem smolař .) Ale snažím se si to moc nepřipouštět. A k tomu pití a pláči - ono i vyplakat se bez zábran někdy pomůže a člověku se tošku uleví .) Taky už jsem kolikrát někde celý večer v opilosti probrečela .)) Kamarádi to většinou vzali v pohodě. Vždycky se našel někdo, kdo mě nechal vykecat a vybulet. Občas někdo pronesl ráno nějakou vtipnu poznámku na můj účet, ale nikdy to nemysleli zle .)