ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

nechtěla věřit..a...Smutná: taky jsem čekala, že to skončí dobře...to mě mrzí..
zřejmě jsme obě stejně citově založené, přecitlivělé a závislé na lásce a partnerovi...prožívala jsem to stejně jako ty, po rozchodu s mojí první láskou, jsem se zhroutila, chtěla spáchat sebevraždu a jediné, čeho jsem byla schopná, bylo ležení v posteli, bulení nebo civění do stropu a nebo jsem celý den prospala, když jsem se nadopovala práškama... tenhle rozchod probíhal podobně, akorát jsem byla nejdříve měsíc v pohodě - asi tím, že mi slíbil,že se ozve, až mu skončí zakázka, čekala jsem a neozval se, pak jsem zjistila,že tam má tu flundru - a teprve pak to začalo, musela jsem si vzít v práci dovolenou, abych se alespon trochu zmátořila, zhroutil se mi svět, všechno to prožívám znovu a někdy si říkám, že to prostě nezvládnu,...zrovna dnes mám naštěstí jeden z těch lepších dnů...
ale jsi dobrá, že jsi po roce byla schopná dalšího vztahu, já to nedokázala, pustit si někoho k tělu, byly to jen krátkodobé známosti, trvalo mi tři roky, než to přebolelo a děsím se toho, jak dlouho to bude trvat teď... bojím vánoc, za chvíli budu mít svátek a narozeniny a bojím se, že mi napíše sms a popřeje mi, at se mám krásně - to mi ubližuje a vytáčí...mnohem radši bych byla, kdyby si na mě nevzpomněl....
chlapi to mají většinou jednodušší, vidím to i u svého bráchy, rozejde se s holkou po šesti letech a za dva týdny má novou, po roce se rozejde ona s ním a on je v pohodě, za týden randí zase s jinou...chtěla bych tohle taky umět...
víš, co jsem udělala já? jak jsi psala o tam masochismu, prohlížení fotek atd... já u sebe našla jeho tričko, vonělo po něm a vlastně stále voní, protože jsem ho zabalila do igelitového pytlíku, aby ta vůně nevyprchala a občas si jdu k němu čichnout, abych si ho více připomněla...až takhle jsem řachlá..

Nemyslím, že každý v...já jsem prostě byla vždycky pesimista :-) ale ty náhody znám, jak člověk něco nechce, tak se to stane, ale znám to i naopak, když si něco přeji, tak se splní pravý opak, takže takový ty věci, jako házení mincí do studny, nebo kašny neprovozuji, jsem už pověrčivá, takže místo něčeho hezkého by mě spíš přejel kombajn :-) já mám z té smůly takovou hrůzu, že si jí asi přitahuju... jinak dámskou jízdu už jsme podnikali, celkem to šlo, ale jen co jsem se opila, tak jsem bulela...mám to vždycky, nejdřív jsem veselá, bezstarostná a jak je toho trošku víc, tak bulim, všechno, co v sobě dusim, vyplave... a taky jsem z malého města, kde už snad všechny znám a nic moc tu podnikat nejde a jinam zase nevytáhnu kamarádky, protože by nezustali nikde přes noc kvůli svým miláčkům....
joo a taky - ženských je na světě víc jak chlapů, takže ty nejlepší už jsou rozebraný :-)

nechtěla věřit..a...Tak to mě mrzí, že to neskončilo šťastně. Život je mrcha a ty vztahy jsou vždycky komplikované. Nevim, proč vůbec vzniklo něco jako "láska". Tohle příroda moc nezvládla a myslím, že to lidem život spíše komplikuje, než ulehčuje .)
Jinak ten pocit že je někdo "nehoráznej sobec, u kterýho bylo na prvním místě jen práce a kamarádi a já pak až někde v závěsu", ten znám moc dobře. Bývalý je voják. Když jsme se seznámili, tak ještě nebyl, ale vždycky to byl jeho sen. Podporovala jsem ho, snažila se ho povzbudit a pomoct mu, aby se do armády dostal. Naonec se mu to povedlo a armáda se stala jeho jedinou životní láskou a mě trochu odsunul na druhou kolej. Armáda vždycky byla a asi vždycky bude na prvním místě. Mrzelo mě to, ale stejně jsem ho milovala (a bohužel miluju), ale brala jsem to tak, že se mu plní sen, tak mu ho přece nebudu kazit... Asi jsem si neuvědomovala, jak moc tomu podlehl. Armáda je pro něj všechno a je jí úplně posedlý. A nejsem jediná, kdo si toho z jeho okolí všiml. Už se skoro nedokáže bavit o ničem jiném, než o zbraních a práci... To byla jeho jediná chyba. Díky němu jsem si vypěstovala docela solidní alergii na "zelenou barvu". Bože, jak já tu armádu nenáviděla a vlastně pořád nenávidím. Vidím vojáka a už se mi otevírá kudla v kapse .)
Je to trochu trapné, ale prostě jsem žárlila na jeho práci. Nikdy se vlastně ani netajil tím, že ji má radši než mě. Na rovinu to nikdy neřekl, ale z chování to bylo vždycky jasné...

nechtěla věřit..a ejhle..do půl roku tu byl ,,Pepa:-)"..ze začátku všechno vypadalo úžasně, a já měla pocit, že teď konečně po tom hrozným utrpením je tady, s kým už to klapne..najednou jsem se z toho začínala vzpamatovávat a ač jsem se tomu hrozně bránila a bála se dalšího ublížení, tak jak už to tak bývá, tak jsem se zamilovala..
Přiznám se, že to nebylo tak intenzivní jako s bývalým, ale byla jsem šťastná a věřila, že se to časem ještě prohloubí..Bohužel z mého pohádkového prince se po 4 měsících vyklubal nehoráznej sobec, u kterýho bylo na prvním místě jen práce a kamarádi a já pak až někde v závěsu..

Takže Vás zklamu, happyend se nekonal, rozešel se se mnou před čtrnácti dny na den mých narozenin..:-((..až takto někdy dokáže být život krutej..takže teď trpím, ale zase si říkám, že s takovým člověkem bych neměla žádnej život a byla bych jen smutná..doufám, že do tak strašné deprese, která mě provázela minulej rok nespadnu znovu, to už bych vážně nedala..věřím, že na každýho jednou ten pan pravej čeká, ať je to dřív nebo později..a až ten den D nastane a my se najdeme, budu ten nešťastnější človíček pod sluncem..a díky tomuho hnusnýmu trápení si ho budu neuvěřitelně vážit..Věřte, že i to zlé Vás posílí..Všem utrápeným přeji hodně síly, ať to brzo přebolí a hlavně nic nevzdávejte a bojujte..Je to další životní cesta, kterou je třeba projít, aby se člověk dostal k určitýmu cíli..

A jinak ještě chci reagovat na tu knížku Partneři a rozchody..četla jsem ji, když mi bylo nejhůř a fakt můžu doporučit..sice se u ní dost přemýšlí, ale stojí za to..
Držte se a myslete na to, že bude líp..a bude!!

Tak už jsem tu:-)

Pro Glorii: Jsem ráda, že jsem Tě maličko rozesmála, to teď potřebuješ jako sůl!

Pro Samaru: Bohužel žádnej happyend se nekonal, i když to tak chvíli vypadalo z jednoho jistýho Pepy, se vyklubal nehoráznej sobec, kterej mi opět zlomil srdce..takže tak holky..abych to teda dokončila..

No prostě jsem si procházela tím nejhorším obdobím v životě..od psycholožky jsem bohužel žádný AD nedostala, ani mi je nechtěla dát, byla celkem tvrdá, že se z toho musím dostat i bez prášků..občas, když už jsem třeba 4 noci nespala, sem tam jsem si vzala Lexaurin, abych něco málo naspala, ale nechtěla jsem to dělat často, je to hrozně návykový:-(..
Prostě jsem se uzavřela do sebe a nic jinýho nedělala, než myslela na něj..byla jsem dokonce takový psycho, že jsem si prohlížela naše starý fotky a četla od něho pořád dokola asi tisíc smsek, bylo to pak samozřejmě ještě horší, ale nedokázala jsem si pomoct..jak se říká..zamilovaní dělají zoufalé činy..a to byl i můj případ..a když se mě pak pokusily kámošky vytáhnout na diskotéku, že se trochu odreaguji a přijdu mezi lidi, tak hádejte, jak to dopadlo?..utekla jsem s brekem po hodině domů, protože začali hrát ploužáky a já byla vyřízená a to podotýkám bylo asi tak už po 3 měsících..najednou přišly svátky a já se dokola topila v depresích..byly to ty nejhorší vánoce a Silvestr, který jsem kdy zažila..při vzpomínce, jak sedím u stromku a myšlence co dělá asi zrovna teď on, je mi ještě teď dělá husina..Jo a Silvestr byl taky supráckej..vzala jsem si Lexaurin špunty do uší a v devět šla spát, prostě jsem to chtěla zaspat..nechtěla jsem nic slavit a už vůbec ne vzpomínat, tak jsem to vyřešila takto.. Ale co je hlavní..přežila jsem to a Vy to přežijete taky..!! Každej je jinak citlivej, já jsem trochu extrém, takže jsem se v tom topila dlouho..

V době, když mi bylo nejhůř jsem navštívila jednu velmi osvědčenou kartářku, chtěla jsem vědět, co bude dál..řekla mi, že už brzo se mi do cesty někdo připlete..vůbec jsem tomu

já se zase s jedním...Nemyslím, že každý v tvém věku je zadaný .) Je jich dost zadaných, ale když se člověk podívá na ty diskuse, kolik je osamělých ženských musí být přece i podobný počet nezadaných chlapů .) A jak už jsem psala, a tys mi to vlastně i potvrdila, spousta lidí se potká jen díky náhodě, kolikrát i na dost divných místech. Kamarádky mamce je 47 let a zamilovala se do chlápka, kterej jí vyměňoval kola na autě. Teď už spolu rok žijí a podle toho, jak s ní mluvil a díval se na ní, je do ní bezmezně zamilovaný .) Teď je ještě brzy na to, abyses zamilovala, ale nesmíš si neustále opakovat, že už to nikdy nepůjde. Je to jako se zkouškama ve škole, taky tam nesmíš jít a řikat si "to nezvládnu" nebo "nechci otázku číslo 6, nechci šestku, ne šestku", ale naopak, protože jinak si tu šestku vytáhneš. Určitě to znáš .) A pokud máš nějaké kamarádky a všechny jsou zadané, zkus je někam vytáhnout a udělejte si dámskou jízdu .) Třeba by taky rády konečně někam vyrazily bez chlapů .)
Smutná: Doufám, že tvůj příběh bude mít happyend. Něco ve stylu: "a pak jsem potkala Pepu a jsem konečně zase šťastná". I když tvoje přezdívka tomu moc nenasvědčuje, ale prostě mám ráda šťastné konce .)

vzpomínky na něj a jen se...Ahoj smutná,
máš pravdu, Tvůj příběh mi ten můj opravdu silně připomíná, ty stavy smutku, rezignace,...
s tím zubařem jsi mě rozesmála :-D
jsem zvědavá, jak ti to dopadlo :-)

Jo, tohle léto bylo...tak přesně z toho samého mám taky strach, už ted se stresuji tím, jak mi bude o Vánocích smutno, na Silvestra to samé...ty loňské svátky byly opravdu krásné, díky němu...naštěstí to vždycky rychle uteče, nějak to přežijeme a nebo možná do té doby někoho potkáš :-) nikdy nevíš...

Glorie: Určitě se...já se zase s jedním seznámila po telefonu, muj bratr byl opilý, volal mi a nějak ho napadlo, že by si se mnou mohl popovídat jeho kolega...rozuměli jsme si, tak jsme si domluvili kávu a od té doby jsme byli spolu :-) vlastně to byl ten muj osudový...
a s mojí první láskou jsem se seznámila na horách, bydlel ve stejné chatě, jako já a nakonec jsme zjistili, že bydlíme ve skutečnosti 100m od sebe, a to žiji v malém městě...joo, bylo to krásný :-)
jinak děkuji Samaro i Tobě za podporu...první rozchod jsem léčila stejně jako ty, pořád někde, s někým, seznámila jsem se s tolika lidmi..a vlastně na to období ted celkem ráda vzpomínám...ale v mém věku většina vrstevníků už někoho má, nikdo moc nikam nechodí, už je to párty a podobné akce moc nezajímají...to víš, že bych ráda někam vyrazila, alespon občas, jenže ono jaksi už není s kým...nebo když už, tak jsou všichni v párech a já lichá...už ani toho alkoholu moc nezvládnu jako když mi bylo 21, nedávno jsem se opila po Avanti :-))
ale ty určitě užívej, pokud máš tu příležitost, využij toho, opravdu to pomáhá, tenkrát mi to taky hodně zvedlo sebevědomí...to byly časy..:-)

No já se to vlastně ofic....děkuji :-) no o těch přitažlivých silách-nevím, co na ní vidí přitažlivého, on je typ muže, co se mu líbí upravené ženy, co nosí podpatky a sukně, přijde mu to ženské... ona má vyholenou hlavu, tetování přes celá záda a břicho, 4 piercingy v jazyku a mluví jak dlaždič...tetování ani piercing neodsuzuji, sama mám dva, ale čeho je moc, toho je příliš...
jinak už mám po terapii, pan doktor byl hodný, moc dobře na mě působil, napsal mi lehká antidepresiva a doporučil docházet každý týden na psychoterapie, mám z toho dobrý pocit...
zítra to výročí spolu můžeme oslavit,...hlavně žádné truchlení, do práce hezky ráno s usměvem :-)

vzpomínky na něj a jen se trápila a trápila..Přestala jsem jíst, během pát dnů jsem zhubla 8 kilo a najednou o mě měli všichni strach a říkali, ať něco dělám nebo skončím špatně..bohužel to nešlo bylo mi tak mizerně, že jsem se nemohla k ničemu odhodlat, jen jsem ležela, koukala do stropu a brečela..došlo to tak daleko, že jsem z toho měla opravdu strašné deprese..místo aby se to týden co týden zlepšovalo, tak to u mě bylo horší a horší a já jsem se s tím nemohla vyrovnat..začli se mi všichni chlapi úplně hnusit, byla jsem naprosto vyčerpaná, denně jsem spala snad jen tři hodiny a to kouskovaně, nebyl den, kdyby se mi o něm nezdálo.šla jsem spát třeba v devět večer a vzbudila se v jednu a do rána se mi honily v hlavě myšlenky o něm, jaký by to bylo, kdyby jsme byli spolu, atd.Tisíckrát mě napadla myšlenka, že to skoncuju, protože můj život přestal byl životem, bez smyslu, bez smíchu..bez ničeho..Bylo mi tak strašně, až jsem se sama rozhodla jít za psycholožkou..I když jsem kolem sebe měla rodinu, přátele, tak má člověk pocit, že je úplně sám a nic mu nepomůže?:-(..Když mi každý říkal, že jedině čas to vyléčí, tak už jsem na to byla úplně alergická a nemohla to ani slyšet..ale teď vím, že tady opravdu pomůže jen ten čas..nic ani nikdo jiný..Psycholožka Ti nepomůže musíš si to odžít sama, ale divá se na celou situaci absolutně nezaujatě a řekne Ti k tomu své..ze začátku mi to nebylo moc příjemné, ale tak po 2 sezeních mi to přišlo hrozně očisťující a věděla jsem, že je to maličko lepší..pak jsem se k ní vždycky už těšila...dopíšu to večer, jak to dopadlo, jdu teď k zubaři, tak nemám už čas..

Zdravím všechny smutný lidičky, kteří prožívají jakákoli trápení s láskou..

Pro Glorii: Ahoj Glorie, vůbec Tě neznám, ale úplně mě děsí přečtení Tvých příspěvků, mám totiž pocit, jako bych je psala já před rokem..Chci Ti říct, že úplně naprosto vím, jak Ti je a jak se cítíš, přesně před rokem jsem si tady tím peklem prošla taky..aby jsi trošku měla představu, tak to uvedu na pravou míru..po nevydařeném vztahu a strašném zklamání jsem potkala naprosto úžasnýho chlapa, se kterým jsem měla vztah necelé tři roky..někdo si pomyslí, že to není tak dlouho, ale byla jsem z něho úplně hotová, naprosto mě dostal. Měl všechny vlastnosti, který jsem od chlapa očekávala, byl to pro mě ten nejúžasnější chlap pod sluncem..plánovali jsme svatbu dítě a já hlavně věděla a byla jsem si tím naprosto jistá, že je to on..on, na kterýho jsem tak dlouho čekala..vše bylo krásný, ale posledního půl roku jsme měli menší hádky..chtěli jsme jít spolu bydlet, ale mně přišlo, jako by se to stále odsouvalo a nic se nedělo..až jednoho dne, bylo to na naší dovolené jsme se pohádali a on řekl, že je to poslední kapka..Samozřejmě jsem si to vůbec nechtěla připustit..po dovči mě zavezl domů a nastalo moje nejkrutější období, které jsem za svůj dosavadní život zažila..Z počátku mi dával šest týdnů naději, že chce být teď sám a zjistit, zda mu budu chybět..bohužel jsem čekala marně, po šesti týdnech jsem se dozvěděla, na čem vlastně jsem..byl konec..Život se mi zhroutil z minuty na minutu..najednou jsem přestala mít absolutně nějakej smysl života..Byla jsem na něj hrozně zafixovaná a žila jím a pro něj a naše společné plány..a najednou tobylo pryč..bylo to, jak kdyby mi umřel..
Přestala jsem úplně fungoval..dělala jsem poslední rok školu a najednou jsem chtěla skončit, měla jsem pocit, že nic nezvládnu a bylo mně úplně všechno jedno!! Ani té nejhorší svini na světě, byl nepřála takovou bolest..bylo to neskutečné..proplakané dny, noci, nebylo minuty, abych na něj nemyslela..stále se mi dokola vracely..

No já se to vlastně ofic....Jo, tohle léto bylo extrémně blbý... Ale naštěstí už končí nebo skončilo a snad teď bude líp... Pak se ty depky zase vrátí na vánoce a na silvestra - jsem si skoro stoprocentně jistá, že to pro mě bude peklo... Tak si jen přeju, aby ten čas letěl rychleji a já ty svátky ani nezaregistrovala .)

To Taky chlap - psal jsi o...Nakl. Portál, Jeroným Klimeš - Partneři a rozchody. Našel jsem jí jako pdf na www.ulozto.cz,ale hodlám si jí i koupit

Glorie: Určitě se zamiluješ znova, my všechny. Jen to chce mít kolem sebe lidi a nevyhýbat se pozváním na cokoliv, aby bylo, kde ty nové poznat... já jsem se za tu dobu, co jsem sama naučila pozvání na jakékoliv akce neodmítat, i když dřív jsem to z nějakého důvodu dělala neustále. A už se mi to vyplatilo .) Trochu jsem se opila, odhodila zábrany a začala se seznamovat s lidmi v baru .) Potklala jsem tam jednoho muže - užili jsme si a tím to haslo. Nic z toho nebude a já ani nechci aby bylo, ale co je na tom to důležité - mně to neuvěřitelně zvedlo sebevědomí. I když ten rozchod pořád hodně bolí, tohle mě trochu nakoplo a konečně mám zase pocit, že nejsem k ničemu. Takže nová láska časem určitě přijde. A nemyslím si, Glorie, že bys nebyla schopná se znovu zamilovat. Někdo tě okouzlí a budeš v tom až po uši .)
Shakiro: Děkuju za podporu. Určitě máš pravdu a bude zase dobře, jen ten čas ubíhá nějak pomalu .) A myslím si, že jsi skvělá ženská, tak bych setkání s někým novým zajímavým úplně nevylučovala .) Někdy se to stává na těch nejdivnějších místech. Já třeba kdysi jednoho kluka potkala v nemocnici .)

Kupodivu je mi už čtrvtý...To Taky chlap - psal jsi o nějaké knížce. Můžeš mi o tom napsat víc? O jakou knihu jde?

taky si to myslím, i když...No já se to vlastně ofic. dozvěděl až 3. srpna, takže "slavit" můžeme i spolu :( To bylo ale blbý léto, co?
Ty myšlenky, že je to jeho problém, si naopak připouštěj co nejčastěji a pěkně je v sobě přiživuj, to pomáhá.
Jinak u Tvého ex to bylo o boji přitažlivých a odpudivých sil, zatím vyhrály ty přitažlivé, asi se to zase otočí, ale přeju Ti, aby ses nestala opětovnou záplatou. Myslím na Tebe.

Kupodivu je mi už čtrvtý...mám radost z toho, že Ti psycholožka pomáhá :-) snad to nebude jen chvilkový stav...
já jdu dnes, trochu se toho bojim...

Kupodivu je mi už čtrvtý...taky si to myslím, i když se tyhle myšlenky spíš snažím potlačit, spíšse vinu snažím hodim na ní a jeho očistovat a omlouvat, ale je pravda, že kdyby nechtěl, není s ní...spíš nechápu to, že s ní být nechtěl, on jí vyloženě nesnášel, já ho vlastně znala z vyprávění, než jsme se poznali osobně a smála jsem se tomu, když mi známí vyprávěli, jak on před ní utíká, ona ho honí po městě a řve na něj přes ulici sprosté nadávky, on se schovává, vyhazuje jí z bytu, byl neštastný z toho, že jí vyhodí dveřma a ona vleze oknem, že se jí nemůže zbavit, ona mu snad dokonce propíchala pneumatiky u auta, kamkoli se hnul, tam ho pronásledovala a on byl z toho na prášky...nechápu, že tak najednou obrátil a najednou je do ní celý poblázněný,nechápu to já ani nikdo z jeho okolí, bylo to překvapení pro všechny, když jí tak moc nesnášel a ted je opět s ní...
knížku jsem si stáhla, ale popravdě, jsem do ní ještě nekoukala, měla jsem ted dva týdny špatné, takže jsme na to neměla ani myšlenky a taky se bojím, že pochopím pohled z jeho strany a nakonec zjistím, že mě vlastně nemiloval a to by asi bolelo...možná se do ní zkusím mrknout dnes...
já mám výročí zítra, 4 měsíce

jak je Tobě? a jak bylo na...Kupodivu je mi už čtrvtý den v řadě lépe, tak čekám, kdy se to zase zlomí. Ani sny o ex tentokrát nebyly. Včera jsem byl potřetí u psycholožky...a mám z toho výborný pocit, prostě umí vystihnout to podstatné a zkorigovat moje myšlenky. Ztáhla sis tu knížku? Sice je to bez obrázků, ale i tak je tam spousta věcí, které mě oslovily. A kapitoly o fantazijních postavách a samomluvě Ti dají návod, jak si s představama Tvého ex nejlépe poradit. Jinak mám čím dál větší pocit, že jsi pro něj byla jen záplata a přitažlivé síly k jeho ex jsou mocné (o těch se taky hodně dočteš).
Samaro... to je náhoda...já mám dnes taky na chlup 2 měsíce.