Kde najit kamarady?

Tak i já se přidávám, je...Ahoj Filipe, měl jsem to podobně bohužel nikdo to nějak neviděl nebo co (a já toho moc pro řešení nedělal) takže i teď ve svých třiadvaceti jsem v podstatě sám a i když teď už bych věděl, tak je zas celkem težký navázat nějaký kontakt, když nemám žádné zážitky z minulosti, ale dost o mně. Možnosti máš: a) buď s těmi třemi kamarády... aspoň občas, nemusíš přece hned po škole domů. b) zkus se zapojit do nějakého kroužku, kolektivu s činností která tě baví. c) sluchátka nejsou taková překážka, taková rozbitá naslouchátka to je jiná... oslovit někoho je dobrý nápad. Zkus to! Kdo nehraje nevyhraje!

Tak i já se přidávám, je mi čestvých 18 let. Jsem nekuřák a abstinent. Chodím na průmyslovku, kde většina třídy dokáže čas trávit věčným vykuřováním, pitím a o fetování nemluvě. Mám tam sice 3x lidi se kterými se bavím, ale bydlím ve městečku za Prahou a mimo školu tedy jsem jinde než oni. Tady jsem vychodil ZŠ, bohůžel ani zdejší lidé nejsou to pravé, z mích kamarádů, kteří byli nekuřáci (abstinenti) se postupně všichni stali tímto a už se ani neozvou. Mám pocit, že když nekouřím nebo nepiju, tak jsem "mimo hru" ikdyž si myslím, že takových lidí musí být více... a rád bych je poznal. Trápí mě, že nemám s kým jít odpoledne jen tak ven na kolo či brusle, všichni prostě furt jen chodit pít a vykuřovat... je tu pár holek, který tohle sice nedělají, ale zase jsou to takové ty slečny z gymplu, takže mě ignorují a nebo tráví většinu času s nějakým přítelem. Dříve jsem ten problém nepociťoval, neboť jsem měl přítelkyni a ta pro mě byla vším, ale rozešla se semnou a já zistil, že v podstatě nemám přátele ani kamarády a nudím se. Snažil jsem se třeba bavit se s mladšími ještě z místní školy, ale když je potkám, tak na mě koukají výrazem "to je tenhle debil" protože tu o mě kolovali různé pomluvy a prostě jsem tu neoblíbený, ale spíše bych nějaké přátele v Praze. Připouštím, že může být chyba ve mě, ale přeci jen si myslím, že i lidé jako já se musí v Praze někde pohybovat ? Prosím, poraďte kde ? Jinak jsem bohůžel stydlivý někoho oslovit, ikdyž je mi třeba sympatická nějaká holka v MHD... a když najdu odvahu něco říci, tak má sluchátka. :-(
Myslíte, že je třeba reálné a dobré, že bych našel nějakou kamarádku na bruslích třeba na Ladronce, kdybych ji oslovil, zda-li bychom nemohli "kroužit" společně ?

ahoj...
chodim do třídy s...
Ahoj, já mám podobný problém sice nechodím do třídy s mladšími lidmi ale taky ve třídě nemám moc kamarádu ani mimo a taky se stydím s někým bavit nejsi v tom sama :)

ahoj...
chodim do třídy s mladšími lidmi a tak si s nimi nemám co říct... ani mimo školu nemám žádné kamarády asi proto že mám odlišný styl oblékání a sem hrozně stydlivá bojím se zeptat se někoho na něco...
moc mě to trápí

jimi,moc hezky pribeh.Taky marne hledam kamaradku,ale v dnesnim uspechanem zivote to neni jednoduche:-(

Ahojte,měla jsem také problém se seznamovat.Jsem také spíše málomluvná a tak ve společnosti spíše poslouchám.Měla jsem sice asi pět let rádoby kamarádku která se na mě bez udání důvodu najednou vykašlala.Po čase jsem zjistila,že mě jenom využívala a vlastně to žádná kamarádka nebyla.Byla jsem delší dobu sama/jsem sice vdaná,ale manžel je často mimo domov/.Po čase jsme si pořídili pejska/mohu vřele doporučit je to príma kamarád/díky němu jsem poznala svoji milovanou kamarádku se kterou se stýkáme již čtyři roky.Ze začátku jsme spolu venčily psi a při jedné delší procházce se jí v lese stala nehoda.Zlomila si vážně nohu musela jsem zajistit pomoc a postarat se o jejiho psa/manžel nebyl doma/to nás sbížilo.Po návratu z nemocnice jsem jí pomáhala.Dnes v ní mám tu nejlepší kamarádku na kterou se mohu kdykoliv obrátit.Dnes už jsme tak daleko,že když jedna z nás něco dobrého uvaří,nebo upeče tak autimaticky donese i druhé rodině.Našla jem v ní spřízněnou duši a jsem moc ráda,že jí mám.Známe se při tom již dvacet let.Takže se nevzdávejte určitě na vás někde čeká ona spřízněná duše.Držím palečky aby se vám to povedlo jí najít.Jen to nevzdávejte.Přeji hodně štěstí

Taky mě trápí samota! Všichni si povídají jak byli támhle a dělali tohle a já nic! Vůbec nevím kde se stala chyba! mám teda měla sem svou nejlepší kamarádku! Ale ta mě odkopne jakmile se objeví někdo "zajímavější"! Chtěla bych mít hodně přátel, zkoušela sem různé koužky atd. ale vždycky si případám nechtěná a nezajímavá! Četla sem různé knížky ale připadámi to jako ztráta času, protože mi to vůbec nepomáhá asi na to jdu špatně! Prosím poraďte mi! Je mi 16 a neměla sem ještě kluka! Já vím že vám to někomu může připadat jako pěkně trapný problém ale mě to vážně trápí! Případám si vážně úplně divná, jiná a nezajímavá! Prosím poraďte mi!

Marcelo, já si nemyslím že je chyba v Tobě, už to že by ses chtěla kamarádit a nedaří se Ti to, svědčí o snaze. Víš, není to ani otázka dnešní doby, já sám tohle pociťuji už dobrých 30 let, lidi jsou v téhle zemi prostě strašní, hledí jen na materiální prospěch, kdybych měl spočítat ty plané sliby co jsem vyslechnul a sepsal je každý na lístek papíru, mohl bych s nimi vytapetovat jeden středně velký byt a kdybych měl pohromadě všechny ty věci o které mě při návštěvách okradli ti moji "kamarádi", tak dnes otevírám celé muzeum. nejhorší je ale, že takoví naprosto nesnesou, když jim tyhle věci vytknu, pak se mnou přestanou mluvit a je po kamarádstí veta. Nemysli si, jsem člověk vstřícný a snadno, ba rád se seznamuji s kýmkoli bez ohledu na sociální postavení, ale ani mně to kamarádství jaksi nevychází... nicméně Ti přeji aby jsi měla víc štěstí než já.

Taky se těžko seznamuju. Jednak neumím navázat moc dobře kontakt, chodím třeba na jógu, mám ráda kulturu enbo třeba chození po horách a zkoušela jsem se zapojit do různých aktivit, kde nešlo v první řadě o seznámení (ve který jsem ale přece jenom doufala), opakovaně se mi ale stává, že když se snažím zapojit do hovoru, "překřičí" mě upovídanější osoba, která se stane středem pozornosti a jsem mimo. Je mi 30, mám partnera a přestože jsem z Prahy, kde je příležitostí zdánlivě hodně, hledám kamarádku, která je na tom třeba podobně. Pokud to nějaká holka čte, ať se mi ozve. Může ti být od 25 let do.... na věku až tak nezáleží.

Tino, podivej se na www.rodina.cz, tam je myslím chat maminek atd.

Mila Tino, dovedu si predstavit jak to mas tezky. Jsi si jista ze ve vasem meste nemate nejake sdruzeni kde se schazeji matky s malymi detmi? Jestli ne, musis neco zorganizovat. Staci dat male oznameni do mistnich novin a at zavola kdo ma zajem. Pak se potkejte v nejakem parku nebo rekreacnim stredisku atd. Matky si budou moci povykladat a deti budou mit spolecnost. Pak se to bude i hodit na vymenovani hlidani, kdyz se bude muset nekam jit. Mozna by jsi mohla i vytvorit nove forum na - rodina a deti a vymenovat si zazitky ohledne - byt matkou s malym ditetem. Zatim pis zde jak se vse vytvari a neco o svem detatku ahoj

Měl by někdo zájem kamarádit se s obyčejnou holkou, která je strašně osamělá, která má malé dítě? Třeba na dopisování. Mám ráda knihy a hardrock. Je mi 23let.

Ahoj Milosi, promin za me zpozdene odepsani. Co ja si myslim jak najit vice kamaradu ze prvne covek musi jit vice ven mezi lidi! Napriklad zjistit jake organizace mate ve meste kde by te to bavilo, nebo skupiny jako napriklad lidi kteri jezdi na kolech a pravidelne se setkavaji na ruzne vylety, kanojari, nebo najdes skupinu lidi kteri radi chodi do prirody, nebo chodit do klubu cviceni atd. Mozna o tech organyzazich muzes zjistit v mestske knihovne. Take si muzes vzit ruzne kursy jako napriklad fotograficky, nebo yogu nebo sam zaridit nejakou organizaci jako napriklad ctenarsky klub. Proste davam napady. Mladi lidi se casto setkavaji na tancich. Mate nekde blizko tanecni zabavy? Nebo proste muzes potkat mlade lidi v diskotekach. Divky velmi radi tanci a tak budes dost oblibeny, kdyz se taky do toho zaradis. Kdyz se ti tam bude libit nejaka divka, nejdrive ji dej hezky pohled a jestli ti vrati jeji pohled s usmevem tak to urcite je pozvanka na rec. Nemel bys mit zadne problemy, jelikoz si myslim, ze mas hodne kvalit. Vzhled je take dulezity ale muzi maji stesti, ze se nemusi moc obavat ohledne mody a tak hezke dobre padnouci dziny urcite staci s hezkym trickem a modernim sestrihem vlasu. Najdi si knihy kde se muzes poucit ohledne konverzacich, jak zajimave mluvit s lidmi. Take nevim kde bydlis, ale zde v B.C. Kanada lidi jsou velmi pratelsti a bavi se spolu velmi normalne, a na prochazkach lidi si normalne rikaji Ahoj - Hi( Hay) coz takove prostredi je prijemne. Hlavne mej positivni nahled na zivot, bud pratelsky a lidi se budou lepit na tebe. Mnoho stesti a napis.

Pro Niky: Dostal jsem se sem, protoze hledam na internetu odpoved, proc jsem sam. Vcera mi me dve kamaradky napsaly na chatu (osobne se vidame jen nekolikrat do roka), ze jsem moc hodny a nepovrchni. Pri hledani nejake pomoci jsem se dostal az sem (zkusim psychoterapeuta) a vse co jsi napsala me zaujalo a souhlasim, ze tudy vede cesta. Co kdyz ale prave ta neschopnost oslovit ciziho cloveka, maminku s ditetem je toho vseho pricinou a proste to moje podvedomi a i strizlive vedomi nedokaze? V mem konkretnim pripade nemam problem slozit lopatou vagon uhli, nebo vest nejake obchodni jednani. Ale oslovit jentak ciziho cloveka? Mozna, kdyz se ptam na cestu v cizim meste - to oslovim i uplne cizi slecnu a nemam s tim problem, ale oslovit ji za ucelem seznameni je pro me NEMOZNE. Jeste nikdy jsem to neudelal. Zajimalo by me jestli ma nekdo podobny problem. Diky tady tomu nemam ve svem okoli zadne kamarady, jen nekolik na xchatu.

Ahoj Jelco. ja myslim, ze kazdy clovek muze mit plno znamich, ale pratele jsou ty lidi, ktery se ukazali ze jim muzes duverovat a i kdyz se nekdy muze stat nejake nedorozumneni, ktere se vzdy muze stat, kdyz lidi jsou okolo, ale vzdy se k tobe vrati a s radosti. Zivot neni perfektni a my jsme zde se ucit. Vic se pouci, kdyz clovek to prozije sam nez jak cist knihy a tak vse se ma vzit jako lekce. V minulem clanku jsem se snazila ukazat kroky a jak dostat se z minuleho vychovavani, nebo zvyku a jak najit vice pratel. Rika se, ze clovek ktery ma hodne pratel, nemo smysl zivota jako napriklad pomahat v nejake organizaci, nebo nekomu kdo potrebuje - tito lidi malo kdy maji spad do deprese. Zase nemluvim o dedicnych depresich. Ale kazdy je zase jinaci a mnoho lidi zde nemuze porozumnet, ze ja se nikdy nedam dat dolu a podlehnout depresi, ja se vzdy umim vylecit, kdyz bylo potreba a to bylinkovyma leky a positivnim chovanim. Uz dlouho dbam na to abych mela dobry imunni system a jsem na svuj vek velmi zdrava i mladsi na sve leta. Tak co ja si myslim o depresi, ja vzdy bojuji positivitou proti spatnym vlivum, ale nekdy se musi i prehlizet. Ale ty zase mas sve zkusenosti a preji ti vse dobre. Ale myslim, si ze perfekni lidi nenajdes, my takovy nejsme. Ahoj.

naprosto souhlasim s tim, ze tento pristup je velmi spravny. ale to, s cim clovek vedome souhlasi, se nekdy neshoduje s tim, co dela (to plyne z toho, co ma v podvedomi, co ma v sobe pekne zakodovano z drivejska ci od narozeni). je to jako s buddhismem, to, ze clovek porozumi myslence a souhlasi s ni, neznamena vubec nic, kdyz nenastane vnitrni zmena. musim bohuzel rict, ze u sebe vyznamne vnitrni zmeny nepozoruji, ackoli jsem spravnou zivotni cestu a sebe hledala dost usilovne v psychologii, nabozenstvi i jen v krasnych knihach. nasla jsem spoustu peknych veci, ale asi to zustalo jen na urovni vedomi. a mimochodem, to, ze zivot nestoji za nic, je nekdy pravda, a nemuzes odsuzovat zoufalstvi a porazenectvi lidi v nekterych situacich, nekdy j toho fakt moc. a nekdy clovek ma tolik psychickych komplexu a vad, ze si pekne ztrpcuje zivot uz jen tim, ze je. vim, o cem mluvim. a neni to tim, ze bych byla apriori pesimistka, to vubec ne.a k tem kamaradum: asi jsem moc sobecka, ze mi ublizuje, kdyz pro nekoho znamenam mene nez on pro mne. myslim tim kamarady. asi jsem staromodni. ja bych chtela pratelstvi, jake meli goethe a schiller :o)

Chtela bych jen dodat,ze kazdy clovek ma v sobe plno bohatsvi a ma svuj specialni duvod v tomto svete a to se lehce dostane dokazat, kdyz si vezmete papir a vypisete vsechny vase dobre vlastnosti a taleny. Je jiste ze kazdy clovek je jinaci a kazdy muze prinest do spolecnosti neco zajimaveho. Je treba si uvedomit, ze neni zapotrebi trpet malym sebevedomim, jelikoz kazdy clovek je dulezity a my vsichi potrebujeme lasku a spolecnost. Ale nejhorsi je, kdyz clovek v detstvi byl zrazenej temi na co ktere byl velme odkazan. To pak v zacatku dospelosti, kdyz jde ven z domu je mu je tezko verit dospelym okolo a chovat se sebevedome. Totiz rany a ponizovani nejenom ublizovaly na tele, ale i na dusi. To si pak clovek musi uvedomit, ze prosel tou tezkou vyuckou a ted ma moznost ukazat kolik vlastne ma lasky v sobe a chovat se dobre k lidem a postavit za trpici. Napriklad postavit se za deti co jsou bite take i v teto dobe. Hlavne clovek si musi uvedomet, ze nemusi zit osamocene a v smutku, ale dat si sobe dar a to, zivot v radosti. Bohuzel nekteri lidi se lehko vzdaji a reknou si ze ten zivit nestoji za nic a za chvily se topi v depresi. Proste si dali spatne myslenky. A v pripade kdyz clovek by chtel mit vice pritelu a mozna je jen stydlivy a take chce mit vice aktivni zivot nesmi cekat na pozvani, ale udelat to sam. Napriklad udelat letni party v zahrade. Nebo pozvat lidi kteri jsou zajimave do vaseho bytu, pripravit pochoutky a byt hezky vyzdobit, jako treba kvetinama a rici, ze muzou take privest sve pratele. Je lehci mit vice lidi dohromady, nez najednou se snazit o konverzaci s jednim. Mozna moc lidi se neukaze, ale to je jen zacatek, ktery se v budoucnosti rozbehne. A zde zjistite, kteri lidi maji zajem jit s vama do kina a ze dalsi maji zajem chodit po horach a hned se mohou plany pripravovat. Nekteri lidi si uvedomi, ze maji zajem o tuto skupinku a tyto styky se zacnou planovat pravidelne. Timto zbusoben si najdete pratele i pro cely zivot. A jestli mate potize se stydlivosti a jak zacit konverzaci, urcite najdete plno knih, kde prakticky ukazuji ja drzet konverzaci s ostatnima. A pak to zkouset kdekoliv, jako kdyz se ceka na tramvaj nebo v rade v obchode. Napriklad kdyz stojite blizko maminky s detma, zacnete konverzaci jak ma hezke deti a jake maji jmena a kolik let a urcite positivni rec jen tu maminku jenom vice rozradostni. Takze nejdulezitejsi je myslet positivne a i kdyz nemuzete vyhovet vsem je zde plno lidi co ceka na vas. Ja vim na sto procent ze tento pristup pracuje. Co vy si o tom myslite? Ahoj.

mela jsem v detstvi podobne problemy. mamka me bila a taky jsem zazila pokus o sexualni obtezovani, takze traumat bylo dost. mam kvuli tomu psychicke problemy, se kterymi vice ci mene uspesne bojuju. ale celkove jsem v pohode, mam rada zivot, lidi. i s mamkou vychazime dobre, ackoli citim v sobe urcitou rezervovanost.casto jsme se stehovali, casto jsem menila kolektiv. mozna to bude pricina toho, ze tez nemam normalni fakt dobre pratele, i kdyz takove zvlastni pratele mam. ale nedavno jsem si uvedomila, ze jsem skutecne sama: holka, kterou povazuju ci chtela bych povazovat za svou nejlepsi kamaradku, ma kamaradu hodne a ja jsem pro ni jen jedna z dobrych kamaradek. mam i kamarada, ale vzhledem k rozdilu ve veku a spolecenskemu postaveni se nase kamaradtsvi omezuje vesmes na komunikaci na jednom urcitem miste a zadne akce. snad sama vyhledavam takove divne vztahy, nevim... taky si myslim, ze mi v navazani opravdu pevneho pratelstvi trochu brani nedostatek sebeduvery, ze se bojim neprijeti ze strany druheho. bojim se, ze pro ty lidi nic neznamenam, ze budu chtit moc, ze jsem prece jen jedna z mnoha, a nakonec to dopada tak, ze nic nenavrhnu, nejakou spolecnou akci. ale taky, jak rikam, u mne je ten problem, ze skutecne mam kamarady, kteri nikdy nemohou byt plnohodnotnymi nejlepsimi prateli. nojo, rikam si, je mi skoro 24 a nemam zadneho blizkeho pritele... blby... dost blby...mam partnera, probirali jsme to spolu, a dospeli jsme k zaveru, ze on je na tom stejne. to je docela smutne. nevim, copak to je s lidma. vzdyt ja bych strasne chtela nekoho, komu mohu duverovat a pro nehoz budu stejne dulezita jako on pro mne.a napada mne jeste jedna prekazka, spise pro mne, u tebe mozna ani tak ne. ono se rika, sejde z oci, sejde z mysli. takze kdyz clovek meni mista, odchazi od kamaradu a postupne je ztraci, a tak dale a tak dale.nojo, to mi neumoznuje moc optimisticky vyhled do budoucna...

Sama taky nemam moc kamaradu, je to proste tak, nekdo je samotarsky typ, rada bych mela kamarady, ale jsem stydliva a dost samotarska. A sami asi neprijdou. Doma to mam o.k. Mas smulu ze si nemela moc pekne detstvi, ale za to budes mit treba lepsi zivot ted.

Uz dlouho me trapi jedna vec. Myslim, ze to ma svuj puvod v detstvi, puberte, ve vychove (a abych byla taky trochu sebekriticka, tak taky asi ve me). Moji rodice sami nemaji zadne zname, se kterymi by se stykali, jezdili s nimi na dovolenou, navstevy k nam zasadne nechodi. Mamka navic chodi k psychologovi (driv to byl psychiatr, mela stale deprese). V mladi me hodne matka bila, mladsi segru taky. Nejake vymenovani citu (treba pohlazeni nebo dat si pusu) - to si vubec nepamatuju. Fyzicky kontakt mezi mnou a mamkou byval bud zmineny vyprask, nebo ze me osahavala. Otec se radeji nezucastnoval, jezdival treba na 1/2 roku do zahranici. Svou situaci si uvedomuji, hrozne bych si prala mit nejake stale kamarady. Par jich mam, to jsou velice dobri kamaradi, to uznavam. S lidma (meho veku i ostatnima) se bavim normalne, ale nestane se, ze by mi nekdo nekdy treba rekl, ze bysme spolu nekam mohli zajit (krome kluku, kteri by se chteli hned libat - o to ja nestojim). Pozoruji, ze spousta lidi je uzavrenych sami do sebe, nesdeluji svoje zazitky, svoje pocity, ani se neptaji na nic ostatnich. Kdyz se vede nejaky rozhovor, tak mi prijde, ze je to jen proto, aby rec nestala. Nemyslim ted tim rozhovory se mnou, ale tak obecne - kolektiv ve skole. Malokdo se mi zda pratelsky a otevreny, spis si kazdy tzv. hledi jen sam sveho.Chtela bych znat vase nazory, jestli je to vsechno jen moje chyba, zda si taky myslite, ze v dnesni dobe je v lidech malo laskavosti, hodne odstupu a malo otevrenosti. Jak jsem rekla, vidam se s lidmi - kdyz se potkame, ale cilene si nic nedomlouvame (asi krome 2 dobrych kamaradu). Chtela bych nekoho, s kym bych mohla zajit do kina, na disko, do kavarny, atd. Hodne me to trapiva. Co myslite, je opravdu tak tezke najit si dobre kamarady? Jak to mam tedy udelat?Predem diky za nazory.