chat nad 40 let

Já sem chodím jenom ve svém volnu, protože nevím jak s ním jinak naložit a taky se mnou nikdo po večerech nechce být. Virtuální přátelé jsou lepší, než nikdo. Jenom to pohlavíčko si musím prohánět sám.'

Vzdušuje ho to a mě to zase přestává bavit. Domnívala jsem se, že se nechá přesvědčit. Končím s tím. Nemá to cenu. Není hoden mé pozornosti.'

Máš smůlu, UBOŽÁKU. Tvoje námaha podstrkovat mi svoje plky je marná. Zřejmě jsi přehlédl, že já přispívám, až když ty tu nejsi.
Takže moje originály jsou po tvé prac. době a o víkenku.:)

pro holky: Téhle kreatury se asi jen tak nezbavíte. Myslím, že jsem se přesně trefila, že tahle podvratná činnost ho vzrušuje. Martina'

konečně už tu bude klid? Doufám, že už se nevrátíte!'

Měj se tu krásně.'

Lilli, abych se ti nezdál dnešní den tak zamračený, posílám ti pohlazení po vláskách...'

na jednu stranu si s ním psát nechceš, ale na druhou mu stále píšeš. Já se tě divím, že toho nenecháš.'

To co tu předvádíš je hodno hormonálně nevyzrálého puberťáka.'

Nemůžeme si psát tady. S někým, kdo nezná svou identitu tady komunikovat nebudu. Najdi si svůj nick a pak může být řeč o komunikaci.'

"Lorenci?"

"Ano?"

"Ještě si vzpomínáš, jak jsi mi vyprávěl, že ti vadí v zaměstnání všechny ty konvence a předpisy, následkem nichž si kolikrát nemůžeme ani normálně popovídat?"

"Ano."

"Když už jsme tady..." zaváhala. "Hele, pojďme to zrušit!" A on na Ivanu zůstal koukat, protože právě od ní by to po všech řečech o "dohodě" čekal nejméně. Jenže hudba hrála a Ivanina ruka ho pojednou uchopila záludně.

"Co chceš dělat?" zděsil se.

"Uvidíš! Pojď!" Aby nás ještě nějaký pár s tak hezkým nápadem nepředběhl! myslila si omámena tryskajícími tóny fontány a nevěděl jak a od kdy, ale pojednou se už ráchali mezi gejzíry. A bylo teplo, ještě, ale ne zase takové, a tak zazněly výkřiky pobavené, ale i překvapené. "Bravo!" křikl nějaký Ital a ještě něco mleli jeho kamarádi, načež bleskl první foťák, ale Ivaně a Lorencovi pojednou nezáleželo na ničem kromě nich dvou samých, a ona cákala a poskakovala na tu úžasnou melodii a toužila se i svlékat. Ale fontána hraje vždycky jen pár minut, a tak exhibice brzy ztratila kulisu a oni vylezli, mokří a s provinilými tvářemi ("Ach, promiňte, my se zapomněli!") a po sprškách vody na ně dopadla sprška mincí a potlesk nebral konce a většina přítomných mužů po Ivaně v tu chvíli šílela. "Váš taneček pro mne byl fascinujícím zážitkem," snažil se ji dokonce obejmout nějaký stařík připomínající vzdáleně spisovatele Párala. "Ach, kdybyste věděla..." Ale to už pocákaná Ivana utíkala od fontány a Lorenc za ní a letěli, parčík neparčík. Snadno ji předběhl. "Rychle, rychle, Ivano! Domů! Než nastydneš!".

A tam "doma" pak stanuli proti sobě a byl teprve pátek. "Ach, měli bychom se převléci!"

"Ach, to měli."

A už chtěli jít a každý ke své skříni a každý do svého pokoje, ale v tu samou chvíli se přece ještě obrátili zpátky k sobě.

"Takže nic?"

"Takže nic!" Ale pak se na ni vrhl a strhal z ní šaty. Ach, že by do mne přece jen byl takový blázen? pomyslila si. Ach, a co kdybychom udělali na začátku naší dohody malou výjimku? A dovolila mu tedy, ale obávala se, že i kdyby nedovolila, už by asi bylo pozdě. "Co to děláš?" ptala se po chvíli a on prý: "Ať jsme jako z románu!"

"To jsi celý ty!" A prahla po romantice a on sice také, jenže muži už jsou takoví, že i k romantismu vyžadují všelicos navíc. "A teď ještě jednou, ale budeš v botách," vymýšlel si kupříkladu a chtěl po ní i uprostřed postele a soulože, aby se soustředěně obouvala. "Když já tě chci i s podpatkama!" a Ivana sama viděla, jak ho to ještě víc vzrušilo. "Ale už si je sundej!" obrátil asi za půl hodiny a ona se navzdory jeho pošetilostem cítila šťastná, a tak řekla: "A bude snad něco nového?"

"Jistěže. Natáhnu ti punčochy..." A nebyl s jejím "oblékáním" ještě ani hotov a zase už běsnili. "A dovolíš mi to i do zadku?" zajímalo ho a když se ohradila, dotlačil ji aspoň k zrcadlu.

Probudili se oba jako trochu jiní lidé. "Tak to jsme tu dohodu prozatím moc nedodrželi," řekla Ivana a posmutněle na svého přítele pohlédla. "Já ti snad začnu i tykat!"

"Ale už si tykáme."

"No jo, vlastně. Máš pravdu." A sebrala se a šla "k sobě", tj. do pokoje s televizí.

"Co to děláš? Snídani?" zvolal. Ale Ivana prostě MUSELA vyťukat aspoň pár slov kamarádce a byla by dosti nerada, kdyby se jí přitom díval přes rameno opravdový spisovatel!

"Ahoj, Vlasto, tak jsem v těch Mariánkách," začínala cudná esemeska. "A je to hezké. Pisálek je chvílemi zvířátko, ale diriguji si to, znáš mě (a přitom řičím blahem).

Bohužel je však úchyl. Co jen se našněroval s mýma novýma botkama a sotva dotáh poslední tkaničku, už se jelo. Ale i horší perverzity dělá! Roloval už ti ten tvůj někdy sám punčochy až nahoru po obnažených stehnech? Příjemné! A potom..."

A tím taky nevinná Ivanina esemeska skončila, protože spolubydlícímu se zachtělo vše zopakovat i v jejím pokoji. "Ach, ty nemiluješ mne, ale PRO-PRI-E-TY," šeptala.

"Ne, to si nesmíš myslet."

"A co si tedy mám myslet?"

"Že se k tobě ty věci, které ti oblékám nebo obouvám, dokonale hodí. Rozumíš? A tak jsou tím pádem taky tebou. Jsou tvou součástí."
'

nejsem Roman:-) Na co mail, když si tak krásně můžem psát tady?:-)'

Šak Romane. Ty se snad domníváš, že místní žargon člověka nějak snižuje na kvalitě ?? Já ne.
Pořád se tu snažíš si s někým dopisovat přes mail. Ale tímto přístupem nikoho neoslovíš.'

Chce mi tím něco říci?

Mnoho dívek dostalo vibrátor od svého přítele jako dárek. Pak se ovšem vybavují otázky typu '

no jasně, kdo nemluví jak trotl nějakým nářečím, není in. Viď, Lilli?'

a tohle je taky dobré: Kniha Kauza Stvořitel, jak už název napovídá, je věnována tématu vzniku našeho světa a života. Kde se tu vzal? Je výsledkem neřízených, čistě naturalistických procesů evoluce, jak tvrdí darwinisté, nebo je dobře naplánovaným dílem Stvořitele? Po odpovědích na tyto, a další s nimi spojené otázky, pátral autor této knihy.

"Lee Strobel získal doktorát práv na Yale Law School a dlouhé roky pracoval jako novinář pro Chicago Tribune, kde připravoval pravidelnou kriminalistickou rubriku. Za svou novinářskou práci získal řadu prestižních ocenění. V češtině tomuto autorovi doposud vyšlo Kauza Kristus, Kauza víra." (citace z obalu knihy)

Lee Strobel pochází z křesťanské rodiny. Už od dětství byl velmi zvědavý a snažil se přijít na to, jak věci fungují. Knihy, které proto četl, a pak i vyučování ve škole ho přesvědčilo o tom, že věda dokázala, že pro Boha Stvořitele už nezbývá žádné místo. Stal se z něj tedy ateista. Později, v době, kdy už byl ženatý, mu jeho žena jednoho dne oznámila, že se stala následovnicí Ježíše Krista. Změna, která se projevila i na její povaze a chování, ho přiměla k tomu, aby se znovu zabýval otázkami víry, existence Boha a také tím, co dnes věda může řict o původu vesmíru, země i nás samotných.

V knize Kauza Stvořitel jsou zaznamenány jeho rozhovory s vědci, odborníky z oboru kosmologie, fyziky, astronomie, biochemie, biologické informace i psychologie. Pro své rozhovory si vybíral vědce, kteří jsou zároveň křesťany a věří v Boha Stvořitele. On sám zaujal pozici skeptika, téma si předem vždy důkladně prostudoval a snažil se vznášet námitky. Lee Strobel nakonec došel ke stejnému závěru jako astrofyzik a kněz George Coyne, kterého ve své knize cituje: "Nic, co se o vesmíru dozvídáme, víru neohrožuje. Může ji to jen obohatit."

Knihu určitě doporučuji k přečtení každému, kdo se o toto téma zajímá.
'

4. 12. 2007 09:45:44, Lilli jsem nebyla já

Chameleon : Jo a k tomu TĚ TĚ TĚ. Ty jsi asi z Prahy, viď. Doplň si vzdělání o krajových žargonech a pak druhého napadej. Nejsi o nic víc než my, ale jsi dost ubohej.'

Tohle taky: Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl věčný život. Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něj spasen.

Kdo v něho věří, nebude souzen, ale kdo nevěří, je už odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Božího Syna. A toto je ten soud, že světlo přišlo na svět, ale lidé si více než světlo oblíbili tmu, protože jejich skutky byly zlé.
'

Tohle je moc zajímavé: Milá dívko!
Ano, troufám si říci, že tento citát chápu, a to není lehké.
Zkoumám svou víru v Boha a jeho lásku ke všem lidem prakticky
celý život.Nahlížím, že teprve velké vlastní utrpení duševní i bolest fyzická můžou člověku pomoci v chápání toho dokonalého abstraktana. Zkoušený člověk může prohlédnout a tím se přiblíží
k pochopení.Až s různým životním utrpením a věkem mi pozvolna dochází význam rčení, které mi moje úžasná babička často říkala:
" Koho Pán Bůh miluje, toho křížkem navštěvuje."Došla jsem k
tomu, že si vážím veškerých i nejtěžších zkoušek, které mi život
přichystal.Dokázala jsem všechno statečně zvládnout, vydržela
jsem víc a víc a už vím, že jen silným je tolik naloženo, slabí by
klesli. Bůh vše věděl a pomohl mi k tomu, abych mu skutečné
porozuměla.
Zdravím Tě, chceš -li, ozvi se. Upřímně babuša Jana.
'

Evo, já bych si moc přál, abys mi nachcala do pusy. Na stehna je to škoda plýtvat.'

Ignoruj ho a on odejde sám. A já si tu budu moc psát dál to svoje tě tě tě.'