Reklama

Agorafobie

Lenka (Út, 26. 2. 2008 - 20:02)

Pro Ivanu
Alespoň se pokus poprosit někoho pokud tím získáš alespoň trošku pocit jistoty aby stebou zašel k obvodnímu lékaři ten už tě nasměruje.Jsi ve stavu ve kteém jsem kdysi bývala i já.Taky strach vyjít z bytu,tím pádem žádná práce,žádný příjem ani přídavky na děti nic.Znemožní to člověku existovat.Nebýt rodiču tak nevím.Jedinná rada zní:dostat se za pomoci někoho k obvodnímu ten už to stebou dořeší a poradí ti.Bohužel jiná možnost není.A udělej to pokud to pujde conejdřív,třeba někoho z rodiny popros snad se někdo najde.Držím ti palečky ale opravdu jiná rada neexistuje.Nebo se tu třeba najde někdo kdo bude mít lepší nápad.

Ivana (Út, 26. 2. 2008 - 18:02)

Trpím dlouhodobě AGORAFOBIÍ,která mi znemožňuje normální způsob života.

Neléčím se.K lékaři v oblasti psychologie je to 20 kilometrů a k mému obvodnímu lékaři několik metrů.

Ani jednu z těchto možností nezvládu.Mám potíže vyjít z bytu.

Lékaři odmítají návštěvu doma.

Díky agorafobii jsem bez veškerých příjmů.Nemám žádný příjem a proto mám i nemalé dluhy.

Poradí mi někdo kam se obrátit? K lékaři nedojdu ani nedojedu autem,lékař domu nechodí a dávky žádné taky nemám. Asi jsem tu jen do počtu obyvatel!

Na soukromé lékaře nemám.

Poradí někdo kam se obrátit?
Díky.

Lenka (Út, 26. 2. 2008 - 14:02)

Pro Tomáše
Nežádala představsi to.To je vrchol co?Ale bohužel to co jsem napsala je zkušenost.A raději bych jí vyměnila za zdraví.Měj se ty Nobele:-))))))))))

Lenka (Út, 26. 2. 2008 - 14:02)

Hani to by mě taky zajímalo proč jí teda sem nenapíše všem a dělá stím tajnosti.A zapoměla jsem ti odpovědět na jeden tvuj dotaz kde jsi se ptala proč jsem mívala doma i rychlou.Jelikož jsem se dostala do stavu kdy jsem mívala panický strach být doma sama.Proto když jsem konečně utekla od manžela za pomocí známých a dostala se ke skvělé psychiatričce tak ta mi řekla ještě chvíli a skončila jste na oddělení.A jednou jsem sledovala poštu pro tebe alena Slovákách a tam byla paní vyléčená z této nemoci a ta bohužel byla ve stavu kdy už sama doma být nemohla a skončila v nemocnici.Ale to jen tak bokem.A koukámže některé příspěvky beru už z nadhledem a stou tajemnou EFT bych se taky ráda seznámila.Schválně se zeptám ve čtvrtek psychologa a uvidíme co mi poví.Hani jsem bohužel od Olomouce ale pokud budeš chtít napiš na LNavratilova"seznam.cz.Tato nabídka platí jen pro tebe ju?A pokud někdo bude chtít tak ať se raději zeptá

Hanka (Út, 26. 2. 2008 - 13:02)

Lenko neboj já to beru s rozumem,mám to mnoho let mám také skvělého psychiatra a psycholožku a souhlasím ve všem s tebou,přesně tak to dělám i já ,plus to EFT,ale to jsem řekla i p.doktorovi,mě by ta zázračná metoda zajímala,také nevím proč nám jí sem nenapíše všem,nejste někdo z okolí Brandýsa nad Labem,Prahy?

Lenka (Út, 26. 2. 2008 - 13:02)

Pro Er:
Víš ono je to těžké,přečti si jeden článek kde dotyčná tvrdí že rady tě dostanou do depresí ale sama tu děsí umíráním.Tak už opravdu nevím.Jedno je jisté zkušenost mám taky dlouhodobou bohužel.Mě osobně pomáhá zázemí vlastně spíš kamarádka.Toto je muj osobní názor a nikomu podotýkám nikomu ho nevnucuji.Nikdy bych už po zkušenostech se nesnažila se ztoho dostat sama.Díky tomu jsem se dostala skoro až do špitálu.Mám skvělého lékaře jak psychiatra i psychologa.Sice beru nějaký lék a pomocí sezení se ztoho postupně dostávám.A i léky ubírám.Hlavně se snažím chodit ven a využívám toho vždy když se cítím fajn.Jak říká muj psycholog,pokud se necítíte jít ven sama vemte si někoho vám blízkého.Mě pomáhá kamarádka.Stačí menší vzdálenosti a postupně je natahovat.Je to běh na dlouhou trať.A toto co píšu jsou rady psychologa takže pkud si někdo myslí že mééééééé tak se mýlí a velice.A proboha ANONYME nestrš tu lidi smrtí jo?

Er (Út, 26. 2. 2008 - 13:02)

Lenko prosím proč nepíšeš svoje zkušenosti sem?Mohla by jsi pomoc víc lidem kteří tápou jak z toho ven.Jestli můžeš poděl se s náma všema.Každá rada dobrá.Dík.

Lenka (Út, 26. 2. 2008 - 13:02)

Tak koukám že někdo tvrdí že rady tě Hani přivedou do depresí.Koukám že ta dotyčná co píše o smrti tě do těch depresí dostane spíš.Ale je to jen muj názor a nokomu ho nevnucuji.A pro Tomáše po ničem netoužím a tyto stránky nejsou na to aby jsi někoho urážel víš.A pro tu dotyčnou co pořád mele o smrti,prosímtě přestaň stím ju?Spíš tím tu lidem víc ubližuješ než pomáháš.A každy si musí najít svou cestu a nikomu nic nevnucuji.Jen tu prosímtě lidi neděs nebo nakonec budeš mít někoho na svědomí a to už naznačuje to že se ani nepodepíšeš jménem.

Hanka (Út, 26. 2. 2008 - 13:02)

Tomáši neber mi naději,,,,,,,,,,,,,,,,roštáku

Tomáš (Út, 26. 2. 2008 - 12:02)

Hmmm,Lenko a už jsi žádala o Nobelovku?

Hanka (Út, 26. 2. 2008 - 11:02)

Lenko upřímně nejsem zase takový optimista

Hanka (Út, 26. 2. 2008 - 11:02)

Lenko jsem na tomhle meilu
ReischigovaH"seznam.cz

__utma=48467763 (Út, 26. 2. 2008 - 00:02)

hani,pošly mi svůj mail,vše ti napíšu,jestli chceš opravdu se z toho dostat a nezemřít ne to,jako můj děda a trápit se jako máma a mé děti.Když v diskuzi čtu ty příspěvky,tak ze zkušenosti jsou to vše jen rady,které tě dovedou jen do stálých depresí,nemohu to ani číst,protože všechno je to kec,musíš začít obráceně,právě obráceně!!!!!!!!!!!!!!!!!!Lenča.Neujela jsem 100m a nyní jedu kam jen chci a jdu kam chci a byla jsem i hluboko v lese a sbírala hříbky,koupala se,život je opět můj a já mohu ten život žít,ale tobě pomohu,neboj.

Návštěvník (Út, 26. 2. 2008 - 00:02)

hani,pošly mi svůj mail,vše ti napíšu,jestli chceš opravdu se z toho dostat a nezemřít ne to,jako můj děda a trápit se jako máma a mé děti.Když v diskuzi čtu ty příspěvky,tak ze zkušenosti jsou to vše jen rady,které tě dovedou jen do stálých depresí,nemohu to ani číst,protože všechno je to kec,musíš začít obráceně,právě obráceně!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Lída (Po, 25. 2. 2008 - 23:02)

Hanko, můžete mi, prosím, o té metodě EFT napsat něco bližšího / kde se to praktikuje, jak často, kolik to stojí a o co vůbec jde/ a po jak dlouhé době se cítíte lépe? Díky moc L.

Hanka (Po, 25. 2. 2008 - 21:02)

Leni,no já už to mám s pauzama 25 let,x let byl klid,ted zase rok zlobí,proč rychlá,probůh,co jsi měla za stavy?
Lído.............já se dala ted do metody EFT,nechci to zakřiknout,ale cítím se určitě lépe

Lenka (Po, 25. 2. 2008 - 20:02)

Ahoj Hani víš je to kamarádka kterou znám už víc jak 20 let,tu opravdu pozlatit.Je chápavější než rodina a nemysli si vím jaké to je bojovat stím sama.Než jsem utekla od bývalého tak v týdnu jsem mívala i výjezdy rychlé tak dvakrát až třikrát.A tam jsem neměla taky nikoho v tu dobu byly děti malé a oto to bylo horší.Sice momentálně jsem u rodiču ale těžko chápou že mi něco je a že to nehraji.Nad vodoumě opravdu drží ta kamarádka a jsem jí moc vděčná.Držím ti palečky časem bude líp uvidíš,chce to opravdu čas a trpělivost.Drže se třeba se někdo objeví kdo ti trošku pomuže.

Lída (Po, 25. 2. 2008 - 18:02)

Ahoj všem s agorafobií,nemáte někdo nějakej fígl, kterej Vám jakž takž zabírá a zmírňuje ty příšerný tělesný příznaky. Tím teď nemyslím léky, břišní dýchání atd., ale zkrátka něco vyzkoušenýho, nějakej fígl :-). Díky Lída, 30roků

Hanka (Po, 25. 2. 2008 - 17:02)

Lenko já ti závidím,že máš kámošku co chodí s tebou,to já bojuju sama a to je horší

Lenka (Po, 25. 2. 2008 - 12:02)

Ahojky všem tu.Toto téma je velice ožehavé a na každého pusobí něco jiného.I já jí bohužel trpím.S jedním souhlasím lze se ztoho dostat sice bez pomoci odborníku to nelze a ani bych to neřešila.To co dotyčný popisoval ohledně cesty autobusem dobře znám.U mě byl problém i vlak a jednou když jsem si vezla věci k rodičum jelikož jsem utíkala od manžela alkoholika,tak jsem to řešila tím že jsem se pořád zaměstnávala tím,že jsem si kontrolovala obsah tašky a nebo si měnila třeba svetr za bundu.Vím že pro okolí jsem vypadala směšně ale byla to jedinná možnost jak cestu vubec přežít.Kupodivu mě to uklidnilo.Pro všechny léčba opravdu není jednoduchá a chce to trpělivost a vědět a počítat stím že je to běh na dlouhou trať.Asi po nějaké době jsem se dostala do stavu že jsem byla schopna bez problému dojíždět do zaměstnání.Ale bohužel citlivějším osobám stačí sebemenší spouštěč a jste vtom opět.To se mi občas stává.Momentálně stím bojuji opět ale mám skvělou kamarádku která mě nenechá,bere mě ven třeba na 2 hodiny projdeme celé město a jsem ok.Nejduležitější je to nepodcenit a nenechat to zajít daleko.Při prvním onemocnění jsem nebyla schopná ani vyjít před barák abych nedostávala záchvaty,teď už vím že to tak nesmím nechat dojít a bojuji stím ikdyž to jednoduché není,jsem samoživitelka a děti mě drží nad vodou.Sice bohužel beru nějaké léky ale už si dokáži kdy je vzít a kdy ne,naučila jsem se i si je postupně snižovat.A zároveň docházím k psychologovi.Mám skvělého.Takže všem tu nevzdávejte se,bojujte ikdyž to není lehké.I já bojuji abych mohla zase žít tak jako kdysi.

Reklama

Přidat komentář