Agorafobie

Lenko,Martino vím,že život s agorafobií je tak trochu boj,AD pomůžou,ale rozhodně nejsou všemocná,psychoterapie dobrá,ale stejně největší kus musíte každá udělat sama.Prostě já se stále setkávám s tím,že ten ,kdo to nezažil nepochopí,ale s tím už jsem se smířila,prostě to hlavně nevzdávat

Poradíme Vám jak zdravě, bezpečně a dlouhodobě zhubnout. Přizpůsobíme se Vašim potřebám i životnímu stylu. Garantujeme Vám dosažení cíle, veškeré informace naleznete zde: www.snama.cz/dieta

Pro Martinu:Držím ti palečky a neboj bude líp ono to záleží i na tom se tomu nepoddávat a stím ti pomuže psycholog¨.Já to zkombinovala beru léky od svého psychiatra a to ¨COAXIL ikdyž nástup učinku je pomalejší ale za to nejsou tak návykové a ktomu mi přidal Frontin ale jen 2 denně.Ten je návykový a tak jak zabírá ten první lék,postupně snižuji ten druhý.Agorafibii mám dlouho s pauzama takže už vím kdy si lék vzít a i sama si dokáži snížit i dávky.A to je díky pomoci psychologa.Neuleví se ti hned ale duležité je i chtít a bojovat a nevzdávat to ikdyž je to někdy těžké a moc.

Lenka: Oni totiž nezažili ten pocit úzkosti, kdy ti bije srdce jako o život, celá se třeseš a dusíš se, bojíš se, že omdlíš, nevíš kdo ti pomůže, ten hnusnej pocit po celém těle a pak to vyčerpání a hned na to ty myšlenky, že se ti to stejně stane znova, až příště pojedeš znova autobusem. Už sem z toho zoufalá, snad mě v pátek vezme doktor abych mu mohla říct, co se se mnou děje a doufám, že mi něco napíšu, jinak nevim, co se mnou zachvíli tohle všechno udělá..

Ahoj Pajko neboj bojovat budu,musím už kvuli dětem a díky za podporu a odkazy mrknu se tam.

Ahoj Hani díky za radu,vemu si ji k srdci.Naštěstí mám dost obětavou kamarádku která když potřebuji jde semnou ven na procházku atd.Ale už uvažuji že zkusím jít i sama první test bude ve čtvrtek návštěva uřadu práce.Je to sice ani né 10 minut pěšky ale pro mě to bude zkouška.Zdravý se tomu zasměje ale pro mě to bude uspokojení že jsem něco zvládla.A bojovat budu a už musím i kvuli dětem ikdyž jsou velké a podporují mě.

Marti tak to je i muj případ to co tvrdí rodiče tobě tak to samé je to i unás.Nejsi vtom sama.Pro ně je to lehké to říct ale kdo tuto chorobu neměl v životě to nepochopí.

Lenko, zkus mamince přehrát dokument o agorafobii, najdeš ho na www.diagnozy.cz a taky dobrá literatura určená i blízkým trpících je na www.lundbeck.cz v sekci pro veřejnost. Taky jsem s agorafobií měla na krku jako samoživitelka 3 děti, vlastně dvě ještě dokončují studium. Asi nikdy nebudu úplně v pořádku, mám panickou poruchu s agorafobií od dětství, kdy ani jméno neměly, takže zchronizovaly, ale nevzdávám se a odmítám se uzavřít doma, i když vyjít z domu bývá často právě ten nejtěžší krok. Nevzdávej to, denně si přidej pár metrů navíc a za každý úspěch se odměňuj. Boj s fobiemi je nelehký, ale řešitelný. Bojuj!!!

Lenko a Martino,já už s tím bojuju v pauzách mnoho let asi 25,a mám otce lékaře ,máma také ve zdravotnictví,také to neberou,doma to také nikdo nebere.Jestli vám můžu poradit,zkoušejte denně třeba prostě o 50m dál,pak zase dál a tak postupně.A najednou zjistíte,že to jde,ale fakt pomalu v klidu,třeba se psem,kámoškou.Já autem také jedu kamkoliv,ale i velké obchody,budovy atd.,děs ,ted i malé obchody a najednou to jde,zrovna minulý týden jsem vlezla do obchodu s tím co se bude dít a pořád jsem čekala a ono se nedělo vůbec nic.A od rodičů to berte .tak že oni to nemohou pochopit nezažili ty stavy,ale je to lepší,než aby tě někdo litoval.Já jsem také zjistila,že když se naštvu,jde to líp.A já se holky dala do metody EFT nechci to zakřiknout,ale ,,,,,,,,,,,,,,a co vám vadíještě mimo cestování?Fakt to chce holky trénovat a trénovat i když je to těžký ,vím to podle sebe,ale jiná cesta bohužel nevede.

Lenko, já se včera odhodlala svěřit mámě, moc sem nepochodila, neuvědomuje si vážnost situace, říkala mi jen, at si to tolik neberu a najdu si zajmy, to mi teda poradila, ja se snazim na to nemyslet, ale ono to jaksi nejde. Nez baych musela do skoly autobusem tech 5 km a pak asi 700m pesky, radeji nikam nejdu, jindy totiz jezdim autem s kamaradkou.Auto je asi jediny prostredek, do ktereho vlezu..

Ahojky bohužel trpím agorafobií též.Brzdí mě to celkově v životě a hlavně co se týká práce.Jsem samoživitelka 2 děti studují a peněz je potřeba.Moc mě to trápí.K psychiatrvovi chodím,beru léky je mi po nich lépe ale stále nedokáži jít ven sama a pokud možno se moc nevzdalovat od bydliště.Ale co mě nejvíc trápí je to že bydlím u rodiču a zaboha jim nemohu vysvětlit svuj stav.Pořád si myslí že se mi do práce nechce ale opak je pravdou.Prý mám chodit víc ven a ono to asi podle nich zázračně samo zmizí.Už jsem je odkazovala i na svého psychologa kterého navštěvuji ale to oni odmítají.Ani si neuvědomují že mi tím ubližijí víc než je zdrávo.Poradí mi někdo jak na ně?

Jano,máš pravdu,ale každý je jiný,mám svého psychiatra,psychoterapeunta,ale vrací se to,a ne každý je schopen zvládat tvrdé tréninky-expozice,někomu to jde pomaleji.Je to prostě potvora ta agora a jsi dobrý ,že jsi se z toho dostal uplně.Asi jsi se také začal léčit včas.A ještě ne každý psychiatr je také psychoterapeunt.Ty jsi nebral žádná Antidepresiva?

Ja bysom všetkým odporučil dobreho psychiatra. Ten jednak pomože liekmi ale aj psychoterapiou. Ono sa to neda zvladnuť samemu bez cudzej pomoci je to trochu dlhšie trvajuci proces je to tým že si človek neverí sám sebe. Mal som podobne problemy ale trvalo niekolko rokov kým som si zase začal veriť a dnes sa už nad tým ani nepozastavujem. Jedine čo neviem prekonať je strach z výšky i ked musim uznať niekolkokrat sa mi to už podarilo ale čo sa asi dialo s mojim telom to poznate. Ten neurol je dobry treba snad začať aj s vyššou davkou i za cenu ospalosti postupne vyhladavať čoraz ťažšie situacie a ked ich zvladneme davku lieku postupne znižovať a ďalej sa testovať v zvládaní týchto situacií. Mne bývalo až tak zle že som musel dýchať do papieroveho alebo silonoveho sačku. Takže všetci do postupneho treningu HURA?.

Ahoj,mohuli přispět Renatko nenech si to rozjet,zajdi za psychiatrem dá ti Antidepresiva a zřejmě i neurol,a chce to terapii.,čím dřív tím líp.Vím o čem mluvím,já sama jsem se ted dala ještě do metody EFT,je to v podstatě akupresura a snažím se bojovat.Agora je opravdu potvora,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,

dobrý jseem moc ráda,že vidím,že tento problém nemám jen já.Trvá to asi 2měsíce a je to jeden den lepší a druhý zas horší,každopádně mohu ven jen na chvíli s pejskem a to v blízkosti bydliště jinak se nezmůžu dojít si ani do krámu je to hrozně nepříjemné až se z toho rozbrečím,jelikož si připadám jak blázen,ale opravdu vůbec nikam nemůžu nezvládám to,jen na chatě mě je lépe v přírodě. Občas beru neurol 0,25,ale jsem po něm velice unavená.Nevím kam se obrátit k jakému psychiatrovi jít jsem z Prahy a je mě teprv 25let

Hani,normálně do toho autobusu jdi,nesedej si a stoupni ke dveřím,je to jen MHD,ne dálkový,záchvat sice přijde rychle,ale pokud k němu nepřidáš strach,tak jednu zastávku zvládneš.Naštěstí jsou blízko u sebe a kdykoli můžeš vystoupit a dojet do cíle třeba natřikrát a zpět to samé.Vlez tam a řekni si,to zvládnu a co,když tak,tak na další vylezu.také jezdím MHD,linkovým a ani vlakem jsem to nezkoušela,nevím,nemusím.

Ale holky,až na smrtelné posteli,ovšem,pokud na to bude čas,se dá říci,byla jsem z toho X let venku.Ano,dá se dostat do relativního klidového stádia,ale nikdy neříkej nikdy.To jsem poznala sama na sobě.X let nic a pak bum a zase klid třeba rok.Záleží na situaci a stresu,změně počasí apod.Záleží na náladě,tedy jak člověk dovede snášet nečekané a stresové situace.Mám to 16 let a také jsem si říkala,že kromě vlaku,který jsem ovšem nezkoušela,jen metro ano,že jsem O.K.Že mě se to už netýká,co jsem nemohla,že jsem postupně zvládla a zvládla už všechno.Pak příjde taková banalita,trochu šampusu a je to tu.Ano,zvládnu to,ale dobře si to zapamatuji,po dlouhé době zase něco,na co raději nesáhnu.Jak říkám,banalita,ale přišlo to.Nečekaně a šeredně.Tady je vidět,že se Vám to nemusí vrátit ze situací,ve kterých to obyčejně přicházelo,ale dočista z jiného důvodu.Tak už neříkám,že jsem z toho venku,nejsem a nikdy nebudu,i když to už nemusí nikdy přijít,ale také může a toho jsem si vědoma a proto je lepší,se tím nenechat zaskočit,ale spíše se v té klidové fázi naučit,jak to za pár minut zdárně překonat a zvládnout,tělo pak bude lépe poslouchat a bude připravené se bránit a ne tomu zase propadnout a zažít zklamání.To je můj názor.

Ahoj, já jsem z 9, taky potřebuju pomoc s tímto problémem, jak postupujete?Dá se to zvládnout?Mám strach...nemůžu už skoro vůbec do MHD, pokaždé se mně začne chtít na wc..což není nic příjemnýho.

Omlouvám se.zblbl mi laptop,jednou by to stačilo.Kdo je z Prahy-já ze sedmičky-ozvěte se,to by v to byl čert,aby se nám něco nepovedlo.Už mám za sebou raka,sarkoidózu,tak,sakra,ještě zmáknem agoru,papapa všem a jdem do toho

Ahoj Meg,trochu jsem se zpozdila-nemoc-,napiš na dana.bohumelova"seznam.cz