Agorafobie

Klárko ano já se odmlčela neb to byl týden hrůzy,během toho jednoho týdne umřel ještě strýc,a v neděli pak manželův brácha,takže tři umrtí v jednom týdnu,byla to síla.3vagr má pohřeb až ted v uterý,on byl Doc,RnDr,CsC,báječný chlap,hrozně hodný,4roky bojoval s leukemii a 4 dny po svých 63narozeninách selhalo srdce,a to měl v plánu jet na dovču.No tak je to tak.Další dva co nás opustii pohřeb neměli.Nebyla síla.Já na pohřeb nejedu,kdo by mě tam sbíral.Takže ted se snažím nějak zmobilizovat,abych dotáhla svatbu.Ach jo,holky ten život je někdy pěkně nespravedlivý.

Hanko, moc na Tebe myslím... jak to zvládáš? Nějak jste se všichni odmlčeli, jak jste na tom?

holky děkuju ,budu se snažit,dnes už se vrátil švagrův starší syn,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,no tak uvidíme,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,

Ahoj Hani taky ti přeji upřímnou soustrast a držte se tam všichni.Vím nebude to jednoduché ale holt stím se bohužel už nedá nic dělat.Ani ty na to nejsi zdravotně dobře a hlavně tím myslím už i předtím,bude to velice těžká zkouška.Ale věřím že to ikdyž z vypětím všech sil zvládneš a budu na tebe myslet a držet ti palečky.Někdy je knám život opravdu krutý a nic nám nedá zadarmo.Proto se Hani drž jak to jen půjde myslím na tebe.

Ahoj Hani, četla jsem, co Tě potkalo za tragedii. Mohu jen poprosit Pána Boha aby dal Tvé švagrové nebe a Tobě hodně síly. Vždycky když umře někdo mladý od malých dětí, je to zlé. Mě tak před 3 roky umřela kamarádka v 35 letech, zůstala poní 6 letá holčička. A před dvěma roky někdo po cestě do práce zavraždil moji sestřenici, ženskou plnou života, elánu a síly, zdravou. Hani drž se, uvidíš, že ti povinnosti okolo dětí dodají síly a že ti agora a ostatní potvory povolí.

Hanko, držte se tam všichni, v tomto momentě si vždycky říkám, škoda, že nejsem věřící....je to kruté, ale určitě to budete zvládat, některé osudy jsou k nám nespravedlivé. Je to všechno příliš čerstvé, ale čas opravdu hojí rány. Musíš se s tou ránou vypořádat, smrt blízkého člověka dokáže zatočit s člověkem vyrovnaným, natož psychicky labilním. Třeba Tě starosti s chystáním svatby přivedou na jiné myšlenky, ale jak já se znám, bylo by toho na mně určitě také moc. Zkus nezoufat.

Kláro,Reno,,,,,,holky díky,ted musíme hlavně pomoct švárovi on dost jezdil po světě,rodina jeho ženy je na Moravě,on bude chtít mít kluky doma,tak si asi toho malého budu brát já k nám,ještě k tomu jak vlezl do školky byl nemocný,vůbec nevím jak se to bude praktikovat ,co bude dál,nebo jak to bude dál,fakt nevím,vím jen,že udělám všechno a samozřejmě můj muž také ,abychom pomohli,vždyt je to jeho brácha a Martu jsem měla a mám ráda,holky mně je z toho tak smutno a do toho připravuju svatbu nevl.dcery,,,,,,,,,,ach jo.................

Ahoj Hančo.Koukám jak ten život je relativní a že máš chmury.Nebutu tě utěšovat, protože ti to stejně nepomůže.Tak už to prostě chodí.Až se s tím trošku vyrovnáš, tak bude líp uvidíš.Tady před rokem umřela mladá paní ve 40 letech a zůstaliy po ní dvě děti, ještě na zákl. škole.Věř že děti se s tím vyrovnají i když to budou mít ze začátku těžký hlavně to starší, ale půjde to.Jsou v životě tisíce věcí co neovlivníme a musíme si užívat každou minutu, co je nám jakž takž.Tak ted musíš myslet hlavně na sebe vždyt víš co s náma dělá psychika.Máš toho i tak dost tak zkus myslet na sebe.Nechci, aby to znělo sobecky, já na to nahlížím z jiné strany, ale nic už se nezmění a život jde dál.Přeju ti moc moc sil, aby jsi to období zvládla a uvidíš, že čas to otupí a bude trochu zase líp.Zdravím tě moc.

Hanko, tady je jakákoliv útěcha zbytečná, slova ztrácejí smysl, neznáme se, ale i v práci jsem na Tvé starosti myslela... hlubokou soustrast...

Klárko,LENKO,,,,,,,,,,,TAK ZÁZRAK SE NESTAL,švagrová dnes umřela,tak ted musí manžel pomoct švárovi co dál,a jak dál,bolí mě hlava jsem uřvaná a nevím,dnes nic nevím,,,,,,,,,,,,,,,,život je někdy mrcha

Ahoj Hani právě jsem pročítala co se u tebe stalo.I já držím palečky jak jen nejvíc to jen půjde.A Klárka má pravdu naděje umírá poslední.Tady vidíme ten rozdíl kdo je vlastně na tom hůř.A to je fakt Agora oproti tomu co se u tebe stalo je prkotina ikdyž se nám to občas nezdá ale je.Sní se dá bojovat,zmírnit a někdy i být nějaký čásek v klidovém stavu.Přeji tvé švagrové aby se jí ulevilo a aby se zlepšila ikdyž to půjde pomalu ale lepší něci než nic.Držím palečky

Kláro,,,,,,,,,,tohle je jiné je tam moc faktorů proti leukemie,několik chemoterapii,otrava krve,prasklá céva v mozku,nemožnost operace-vykrvácení,mozek zalitý krví 4dny,stále v komatu,dýchá jen přístroj,ano třeba se stane zázrak,kéž by...................................JSEM OPRAVDU CVOK POSLALA JSEM JÍ SMS,KDE JÍ PROSÍM AT SE VRÁTÍ,PROBUDÍ............

Hanko, NADĚJE UMÍRÁ POSLEDNÍ!!! Je ještě mladá, třeba bude mít sílu s tím bojovat, vidím to teď na naší mamce, pořád je to zlé, ale den po dni se to o kousínek lepší, je to běh na velmi dlouhou trať, důležitá je také opora nejbližších... pohne rukou o tři cm víc a už u nás vypukne eufórie, půl dne nemluví zmateně a všichni jásáme. Jen to nevzdávat!

KLÁRKO DÍK,NENÍ ,ALE TA ŠANCE JE MIZIVÁ,MUSEL BY SE STÁT ZÁZRAK,A I TAK SE NEVÍ,ZDA BY VŮBEC FUNGOVALA ,NEBO JEN NA VŽDY PYLA LEŽÍCÍ,NEVÍM,NEVÍM,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,

Ještě PS: přeji hodně sil a Tvé švagrové ať se proboha z toho dostane, je to šílené, musí být ještě mladá, to není spravedlivé tolik utrpení!

Hanko, to je HRŮZA, zrovna včera u postele mé matky jsem meditovala nad tím, co to musí být za katastrofu, když CMP postihne osobu s dětmi nedospělými. K tomu ani slova útěchy nestačí... Jistě, že agora oproti těmto opravdu těžkým nemocem je takové jakoby nic, ale jak překonat ty "běžné" foťáky, zubaře apod.? Nechci to zakřiknout, ten Cipralex asi začíná fakt fungovat, i když... dneska zase berlička půl oxazepamu, asi trochu lítal tlak.

Ahoj všem,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,tak vás moc zdravím,u mš neveselo ,truchlivo,velké zdravotní problémy mojí švagrové mladé,děti má 14 a 4roky,je v komatu,zatím to vypadá na to nejhorší,má leukemii ,takže jí nemohli operovat,v sobotu jsem s ní povídala a v noci jí praskla céva v mozku,co dodat,jedině,že by se stal zázrak.Byla jsem tak šíleně smutná a na dně až včera jsem tu měla svoji terapeuntku na EFT,která mě tak nějak zpracovala a nalila trochu energie do těla.Vím,že jí nemůžu pomoct,bezmoc je hrozná věc.
No a tak mi najednou ta agora připadá nicotnáááááááááááááááááá,vzhledem k tomu co zažívám.I když samozřejmě ne,že by jí to prospívalo,spíše naopak.MÁM JÍT K FOTÁKOVI,MÁM JÍT K ZUBAŘI,,,,,,,,,NO PRO MĚ HRŮZA HRŮZ.PRO JINÉHO O NIC NEJDE,BĚŽNÁ VĚC PRO MĚ ZÁHUL.Takže vás holky plně chápu.

Heli, to je právě na tom to nejhorší, že ani naši blízcí nejsou schopni vůbec pochopit jak mohou naše potíže vypadat, co prožíváme. Ty momenty hrůzy, když nás přepadne PP, jak je těžké se z toho v momentu ataky dostat. To opravdu nikdo, kdo to nezažil na vlastní kůži nemůže chápat. Já, když jsem se víc jak před těmi dvaceti začala cítit tak špatně, až mně to často dohnalo do ordinace prakt. lékaře, jsem ani mu nedokázala vysvětlit jak mi vlastně je. A ani ten se mnou nenadělal žádné dlouhé řeči, píchl mi vždycky něco na uklidnění aniž by mi řekl co by to mohlo být. Až později jsem se konečně octla v ordinaci psychiatra a tam jsem dostala něco uklidnění, jenom abych byla schopna odejít a také žádná osvěta, že se prakticky jedná o PP, která se potom ještě rozvinula v agorafobii, to jsem se dočetla až v literatuře. A doma to také nikdo nechápe, spíš si myslí, že jsem pohodlná nebo neochotná, když nejsem schopná provádět nákupy nebo vyřizovat pro ně naprosto jednoduché věci. Také mi dělá problém zasednout třeba do křesla v kadeřnictví nebo u zubaře, jsou to muka!

Ahoj Hani, mě je 53, dělám taky tak trochu výtvarno, bydlím v Brně. Řidičák mám, ale nejezdím, nevím, která ruka je pravá a navíc jsem ten typ, že když jde do tuhého, tak se chytnu za hlavu a zavřu oči, což za volant moc nepasuje. Navíc v mém nynějším stavu bych asi pošla stachy. Rodina o mých stavech nic neví, snažila jsem se to kdysi vysvětlit, tak mi řekli, ať jdu k doktoruvi a vezmu si prášky, mají dojem, že je to něco jako angína, která po penicilinu po týdnu přejde. Tak operuji se svým vysokým tlakem. Když je mi moc blbě (a ten tlak mám opravdu vysoký), tak řeknu , že mě zlobí tlak a jdu si lehnout. To je taková solidní choroba, to jsou schopni, ač se skřípěním zubů, občas tolerovat. Když jsem onehdá řekla manželovi, že jsem si na internetu našla lidi se stejnými problémy a dokonce je pojmenovala správným jménem, tak mi řekl, že nic takového nemám a že jsem cvok. Tak jsem řekla, že to konečně trefil.

Helo ,tak to jsme na tom trošku obdobně ,já také x let anxyolitika apod.,je mi 52,mám atelier u baráku,bydlím ted 15let v Brandýse nad Labem,Prahu 7 znám,Strojnickou apod.,bydlela jem na 6,pak na 9,ale původem nejsem z Prahy.MHD trága,nezvládám,Tesca apod .hrůzy trága,,,,,,,,,,,,,,máš řidičák,já bohužel ne,propuklo to u mě po autonehodě a strach mi to nedovolil si ho udělat.Doma to neberou vůbec,ale dovezou mě,co jim zbývá.Takže tak,byly roky,kdy jsem učila na SS,lítala a dělala vše sama,hm a pak přišel sešup,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,