ANEURYSMA

to Lucko
Díky jsi hodná.Bydlím v Pardubicích a jediné co tady je pro skoro 16 letého kluka je škola Svítání.Ano bylo by to fajn,kdyby tam David mohl trávit třeba dopoledne,byla by to velká úleva pro všechny,hlavně pro moji mamku,protože ona je s ním doma.Žijeme sami a tak já musím vydělávat.Jenže problém je v tom,že David měří 180cm a váží 56 kg a je úplně bezvládný.Takže ho jeden člověk neunese (natož žena) a ve škole mi řekli,že by tam s ním stejně musela být mamka,aby si ho krmila,přebalovala,dávala mu napít a problém je v tom kdo by ji pomáhal ho dávat třeba na postel,protože na vozíku ho nepřebalí.Ve škole jsou samé ženy a ty se s ním tahat nebudou.Tak se to vyřešilo tak,že jednou týdně k nám dochází logopedka a 3x týdně fyzioterapeutka.Až bude David schopen trochu pomoci bude to jiné,ale to nikdo neumí říci za jakou dobu to bude.Takže jediné kam David s mamkou jezdí jsou 2x do roka Janské Lázně,mamka je tam od pondělí do pátku a já přijíždím v pátek a jsem tam do neděle + tam trávím dovolenou.Tam mají strejdové,který nám pomáhají.
Když jsem četla tvůj článek tak mě mrazilo v zádech,taky jsi si prošla peklem.Víš já si říkám co jsem komu udělala,je mi 39 let,nemám kde bydlet (bydleli jsem v paneláku,kde je výtah v mezipatře,tak teď si musím vzít hypotéku a nechala jsem si postavit bezbarierový domeček)mám nemocného syna a jsem na něj sama ženská.A říkám si co mě ještě čeká....tak zatím pa Líba

to Líba
Před jedenácti lety mi zemřel přítel na chronickou myeloidní leukémii. Chodili a žili jsme spolu čtyři roky a poslední tři jsme bojovali s chorobou. Ke konci už to bylo hodně náročné, ale zůstala jsem s ním až do posledního okamžiku. Vím tedy, jak je náročné pečovat o těžce nemocného člověka. Byla jsem vyčerpaná, často jsem tajně brečela, hubla jsem a padaly mi vlasy, nic z toho jsem nevnímala. Napadaly mě různé myšlenky, střídal se strach, beznaděj, naděje a optimismus. Někdy jsem měla chuť to vzdát, ale když jsem viděla jeho oddané oči, tak jsem se za takové myšlenky hrozně styděla. Jste na tom nejspíš podobně. Sama byste potřebovala klid a odpočinek, ale nemůžete si ho dopřát, navíc byste si ho ani neužila, protože by vás pronásledovaly výčitky. Přesto byste měla najít nějakou možnost, jak načerpat nové síly, protože David se ze dne na den nezlepší, je to běh na dlouhou trať. Neexistuje u vás nějaké zařízení, kam byste mohla s Davidem docházet? Poznala byste lidi, kteří jsou na tom podobně. I David by našel nové přátele,třeba by si zvykl a později by se vám o něho třeba na kratší dobu postarali. Mohla byste se v té době bez výčitek věnovat tomu, co máte ráda. Možná plácám nesmysly, ale ráda bych vám nějak pomohla. Lucka

to Anna
Občas hlavu taky cítím, je to jako barometr, mám dojem, že bych mohla předpovídat počasí. S únavou zatím nevím, jsem doma, tak si relativně mohu dopřát odpočinek. Na gynekologii bych měla taky zajít, nemám sice problémy, ale už jsem tam dlouho nebyla. Nechodím tam ráda, vždy se bojím, co uslyším. V únoru jdu také na kontrolu na neurochirurgii. Zatím z toho obavu nemám, při propuštění z nemocnice mě ujišťovali, že zaklipované aneurysma by se nemělo obnovit. Pravděpodobnost nového aneurysma je prý téměř nulová, nevzniká až v průběhu života, ale většinou ho člověk má od narození, ale projeví se nejčastěji až po 18 roce života. Proto se Anno neboj, ber to jako ohromnou výhodu, že jsi pod dozorem lékařů. I když nejsou všemocní, ber to jako pojistku. Určitě vše dobře dopadne. Mně pomáhají rehabilitace, nejen fyzicky, ale i psychicky. Jedna moje kamarádka měla zdravotní problémy a pomohlo jí docházení ke kinezioložce. Osobní zkušenost s tím však nemám.
Přeju lehké sny, sílu na hraní se synkem a psychickou pohodu. Kdy jdeš na tu kontrolu? Já už 2.2. Lucka

to Lucko
Buď ráda,že tě operovali,můj David takové štěstí neměl.Kdyby ho tenkrát operovali,když měl první krvácení do mozku a tu krkavici zaklipovali dnes bych měla krásného zdravého chlapíka plného života.doktoři to neudělali a mně zbyly oči pro pláč.Už jsou to 2 roky a David nosí pleny,sám se nenají,ani neotočí na bok v posteli.Ani nevíš jak bych si přála aby bylo vše jako dřív,nevím jak mu pomoci aby byl zase plný života.Každý den mi je do breku.Popravdě závidím TI!!!!A přeji hodně zdravíčka v Novém roce.Líba

to Lucka
ahoj Lucko, ani nevíš jak ti rozumím. Přesně to co popisuješ se mi stalo loni v dubnu, silná bolest hlavy, zvracení, také jsem si myslela, že se mi zablokovala krční páteř. Druhý den jsem se dostala do nemocnice, kde mi do místa aneurysmatu dali coil cévou v tříslech, neměla jsem tedy jako ty otevřenou operaci. Při zákroku jsem padla do bezvědomí, které trvalo asi deset minut. po 14 dnech jako pooperační komplikaci jsem prodělala mozkovou mrtvici, následkem čehož jsem ochrnula na levou stranu těla. Naštěstí jsem vše rozcvičila a jsem bez následků. Další rána příšla o dva měsice později, když jsem se dozvěděla, že musím podstoupit gynekologický zákrok. takže stále žiju ve stresu, že se opět něco stane. Už to došlo tak daleko, že jsem schopná si nemoc sama sobě namluvit a věřit tomu. Moje deprese jsou někdy tak velké, že nejsem schopná normálně fungovat. I já jsem maminkou, skoro tříletého chlapečka. Bohužel tomu asi normálně fungující maminka chybí nejvíce. Také jako ty mám strach z každé větší bolesti hlavy, že se mi to stane znovu. Bohužel nikdo mi nedokázal slíbit, že se mi to nemůže stát znovu. Píšeš, že si fyzicky v pořádu. Což já po třičtrvtě roce říci nemůžu. Stále mě bolí hlava a jsem pořád unavená. Ale snad to někdy přejde. V únoru jdu na kontrolu na MR, tak doufám, že dostanu jen dobré zprávy.
Proto pevné nervy........... a musíme vydržet, hlavně kvůli dětem :-)

Zdravím všechny. Pročetla jsem všechny příspěvky do diskuse, abych pochopila, co se mi stalo. 17. 11. 2008 v noci mě uprostřed milování silně rozbolela hlava, začala jsem zvracet, ale vydržela jsem do rána. Dokonce jsem poslala manžela do práce v domnění, že jsem si jen zablokovala krční páteř. Nakonec jsem ráno zavolala bratrovi, aby mě odvezl na neurologii. Tam mi zjistili po lumbální punkci, že mi prasklo v hlavě aneurysma. Pořád mi to nedocházelo, až když mě odvážela rychlovka na neurochirurgii do Ústí nad Labem, dostala jsem strach. Porodila jsem dvě děti a ve dvaceti prodělala mononukleózu, kromě zlomené ruky jsem nikdy nemarodila. Dva dny jsem čekala na rozhodnutí lékařů, kterou cestu si pro operaci zvolí. Nemusím ani psát, že to bylo nejdelší čekání v mém životě. Pořád jsem myslela na to, že nesmím zemřít, protože mám dceru /7/ a syna /1,5/. Otevřeli mi lebku a zasvorkovali levou krkavici. Po třech týdnech jsem se vrátila domů. Zatím jsem v neschopnosti, ale fyzicky se cítím téměř jako předtím. Ani prasknutí aneurysma, ani operace mě nijak nepoškodily, všichni lékaři mi slibují, že budu žít dál bez následků. Všichni však myslí tělesné problémy, horší je to s psychikou. Pořád musím myslet na to, proč se mi ten zázrak stal, jestli to nemělo být nějaké varování, jestli dokážu dostatečně ochránit svoje děti, protože dispozice k výduti mohly po mně zdědit. Mám však báječnou rodinu, manžela, který mi moc pomáhá. Po přečtení příběhů na těchto stránkách se až stydím,že jsem měla takové štěstí, co všechno si musela vytrpět Líba se svým synem a další lidé a jejich rodiny. Obdivuji i Eli, která velmi zasvěceně pomáhá radami druhým. Proto přeji všem hodně zdraví, síly, trpělivosti a tolerance v roce 2009. Lucka

Ahoj všichni, chtěla bych poprosit, jestli by jste mi nepopsali podrobněji své potíže, tj. např. pokud anezrysma neprasklo, ale dotyčný měl potíže, které vedly k tomu, že vyhledal odborníka a přišlo se na to. Mám totiž už delší dobu takové divné bolesti hlavy, jakoby od páteře, protože mě bolí i levá strana krku, ale co mě zaráží je to, že s fyzickou námahou se ty obtíže zhorší, cítím i výrazně kromě bolesti té půlky hlavy i pulsaci krční tepny na té straně. po pár minutách se to výrazně zlepší.Ta souvislost s námahou mě mate, protože se ty bolesti zhorší např. taky po různých "natahováních" krku, asi podvědomě ve snaze si před tou mírnou ale trvalou bolestí ulevit...nevím...na CT ani MR jsem nebyla..moc děkuji.Hanka

Dobrý den, chtěla jsem se zeptat, zda se mozková výduťpozná na magnetické rezonanci-angiografie intrakraniálních tepen a na ct mozku..byla jsem a nález je vše v normě, mohu se tedy přestat bát a mít jistotu, že mi nikde výduť nepraskne? Děkuji

Děkuji Báro, držím Vaší mamince palce, je to statečná žena a je vidět že bojuje!!! Drž te se holky i já Vám držím palce!!!!!!

Ahoj čtu tu vaše příběhy...Milá Liduško, Váš příspěvek mě dost rozbrečel, obdivuji Vás jako ženu a hlavně jako matku, že neztrácíte naději a sílu být tu stále pro Vašeho Davídka. Věřím, že to pro Vás musejí být muka. Koukat na své dítě, které by bez Vaší pomoci bylo bezbranné. Klaním se Vám až k nohám a líbám ruce. A měl by to dělat každý kdo Vás potká, protože za to že jste tu stále pro něj jste anděl ! Po tracheotomii mi teď maminka může jen odpovídat kývnutím hlavy. Je těžké si sní povídat, když vím, že mi nemůže odpovědět. Pořád vymýšlet o čem mám mluvit, aby jí to neroztesknilo ale naopak pobavilo. Dnes byl pro mě úžasný den. Když jsem vešla na Jipku, maminka mi už z dálky mávala a pousmívala se. Byl to nádherný pohled, vidět, že se její stav lepší. Paměť naštěstí jak se zdá neutrpěla. Ptala jsem se jí na různé věci, jestli si je pamatuje - až na jednu otázku vždy kývla ano. Dnes měla i mnohem lepší pohled, pohled ve kterém už konečně byl život, mnohem jasnější a živější. Ale je na ni vidět jak moc se trápí a chce domů. Dnes jsem jí držela za ruku, líbala na tvář a hladila po vlasech a tak moc jsem si přála, aby to samé zase dělala mě. Když už člověk vyletí z rodinného hnízda, na takové věci zapomene a nepřijdou mu důležité. Ale jak jsem tam tak stála a snažila se ze všech sil se na ni usmívat přišlo mi to vše, že už je to pryč tak líto !!! Už se moc těším na další den. I když se stále může stát cokoli - NIKDY SE NEVZdÁVEJ !!! Všem děkuji za odpovědi a vaše příspěvky. Opravdu moc si toho cením.

Ahoj čtu tu vaše příběhy a mrazí mě v zádech,jako kdyby se to k nám vše vrátilo :-( je mi ouvej. Báro cítím s vámi, Anička vše zvládla na jedničku, dodá vám hodně síly. Moc ji obdivuji, mi jsme na tom hůře, můj tehdy 13 letý syn ležel v nemocnici přesně 9 měsíců, bylo to moc těžké vím co prožíváte, ale bohužel asi nikdo vám neporadí,každé aneurysma a poškození je jiné. Závidím všem kdo to zvládnul a dnes chodí a mluví, bohužel mi takové štěstí neměli, mi pořád bojujeme, už se sice po 6 letech udržíme pár minut sedět bez opory zad,je to bomba,ale pořád dává David hlavu dolů a já se mu směju,že počítá mravence!!! David všemu rozumí,takže se mi směje a v tom okamžiku začne padat jako hruška. Bohužel dnes skoro 20 letý kluk nosí pleny, nemluví a nechodí, všemu rozumí na všechno odpoví buď mrkáním nebo ukáže na prstech palec znamemá ANO a ukazováček NE. Je to pro mě jako pro mamku hrozně těžký,moc,moc ale nikdo mi neporadí a nikdo mi neřekne Ano paní Šimová,když takto vydržíte rok dva, Váš syn začne mluvit a chodit. Nikdo neví,nikdo si s námi neví rady,těch odborníků co jsem oslovila,nikdo neví. Každý se divý,že David rozumí, chápe a vše si pamatuje,jeho poškození bylo tak silné,tak masivní,že by dnes měl být jako zvířátko, to mi řekli,že mě ani nepozná!!! těžké to přijmout,také se to nesplnilo, oni neví co ten mozek umí, co dokáže,každý je jiný a nikdo nedokáže odhadnout a říct co bude. Nám říkali jen samé negativa,už se to nedalo poslouchat, moc mě to trápilo,až jsem z toho zkolabovala a málen jsem skončila na psychiatrii nebýt mé mamky jsem tam .Ona řekla ne, má dcera není blázen jen se trápí,chodila jsem 3 měsíce jak bez duše a jedla léky na nervy, nevěděla jsem jak dál, co bude, když se mi David neprobudí z komatu,co bude když tu budu bez něj,HROZNÝ!!!!!! Dnes je tomu 6 let, David leží v posteli mluvíme spolu,smějeme se, snažíme se sedět,snažíme se chodit,ale trápení v mém srdci zůstává. co bude dál co bude až já tu jednou nebudu...... nevím

Báro, v nemocnici jsem byla měsíc.. JIP + normální pokoj. Doma jsem měla dvouleté dítě a já naprosto neschopná samostatného života, ale všechno jsme spolu s manželem zvládli. I když musím přiznat, že ze začátku jsem vůbec nevěřila tomu, že se mi život vrátí do normálu. Pořád jsem brečela a dokola říkala, že chci svůj život zpátky. Dnes dělám vše... jezdím na kole, lyžuju.... jen prostě musím být na sebe opatrnější.... Ale strašák jménem ANEURYSMA nademnou visí pořád...... An.

Báro nebojte se, maminka to...Milá Aničko, moc děkuji za podporu, vážím si každého slova. Maminka také prodělala mozkovou mrtvici a téže měla problémy s levou stranou. Ale to už je asi 6 let zpět. Levá ruka jí ochrnula od zápěstí k prstům a na levé noze do teď nemá stabilitu. Ruka se jí nakonec rozpohybovala a až na to že jí dělají problémy schody a v levé ruce držet neudrží těžší věci se z toho dostala krásně. Dnes už je maminka vzbuzená třetí den. Stále měla špatné dýchání, tak jí nakonec museli udělat tracheotomii. Zánět v lících je už podchycený lékaři a za léčený antibiotiky a jelikož se plíce zlepšily, vyndali jí i drenáž, kterou měla v pravé plíci. Stále je ale velmi neklidná, tak jí opět museli přivázat ruce, nohy už nechali volně a dávají jí léky na zklidnění. Ještě dostává léky na kašel, který má stále dosti velký. Trubička v krku jí velmi dráždí a škrábe a navíc je znepokojená, že po tracheotomii nemůže mluvit a říci co chce. Jediné co víme, že nemá bolesti, ale rty stále opakuje - DOMŮ, DOMŮ, DOMŮ... :-(
Krk už nemá naštěstí tak oteklý. Ale připadá mi, že ztratila nějaké krátkodobé vzpomínky. Doktor mi říkal, že ať se jí klidně ptám, že bude kývat hlavou ano nebo ne jestli si na to co jí budu povídat vzpomíná. Ale dnes byla hodně unavená a když jsme u ní byli, stále usínala, tak jsem jí nechtěla namáhat. Lituji mámu každý den, že tohle zažívá a tak ráda bych si to s ní vyměnila. Nedokážu se na ní dlouho dívat jak se chudáček trápí. :-( Anničko, a jak dlouho jsi byla v nemocnice. Na Homolce v Praze kde leží říkali, že mi samy neumí říct jak dlouho u nich bude. Ale až se její stav zlepší nebude potřebovat být na JIPce, převezou jí do její spádové nemocnice. Ani nevíte jak jsem ráda, že si můžu popovídat s někým, kdo má takové zkušenosti. Když se to před 2 týdny mamince stalo, vůbec jsme nevěděli, co můžeme čekat. :-(

Moji mámu v pondělí operovali, prasklé aneurysma s masivním krvácením. Nedávali mám moc nadějí.Dnes sama dýchá. Ale levé končetiny bez pohybu.Chytám se každé naděje ,že to bude lepší...

Hanko, já problém s pamětí neměla, spíš s motorikou, ale horší stav byl po té mrtvici... to jsem byla na levou stranu úplně ochrnutá... učila jsem se mluvit (vyslovovat) chodit.... Dnes nikdo nepozná, v jakem srabu sem byla. Jen s nohou mám občas problémy, špatně našlapuju na chodidlo a celkově mám levou stranu jakoby v křeči. Ale můj fyzioterapeut dává vinu i lumbálním punkcích.... hned po té první jsem skoro nemohla na nohu ani stoupnout..... patrně mi porušili nějaký nerv...

Aničko,vrátila se vám paměť?Jak to máte s motorikou?Mám kamarádku,ta měla tutto příhodu minulý rok.Dodnes se nepohybuje jako dřív,zapomíná.Vrátí se vše do normálu?Děkuji

Báro nebojte se, maminka to určitě zvládne. Já prodělala praklé aneurysma před 4 lety, a jako následek komplikací při operaci jsem po 14 dnech prodělala mozkovou mrtvici s celkovou levostrannou hemiparézou. Dnes chodím do práce, syna mám v 1. třídě, ale pravda je, že není den, kdybych si na tohle "ošklivé období" nevzpomněla. Všechno chce svůj čas. Držím všechny palce..... určitě to maminka vzládne.

Zdravím všechny, kteří mají jakoukoli zkušenost s prasknutím výdutě. Mé mamince praskla výduť v hlavě minulý týden. Ztratila vědomí a táta jí do příjezdu záchranky oživoval, protože přestala i dýchat. Hned následující den jí přes stehení tepnu prasklou výduť ucpali, aby zabránili dalšímu prasknutí. Má zavedenou drenáž do pravé plíce ve které má i zánět. Samozřejmě má zavedenou i intubaci. Zprvu za ní dýchal pouze přístroj, pak začínala dýchat i s ním. 3 dny byla v umělém spánku, a pak když jí tlumící léky vypnuli, se začala pozvolna probouzet. Trvalo 4 dny než se probudila úplně a byla při vědomí. Byla velmi silně dezorientovaná. Museli jí ruce, tělo a jednu nohu přivázat k posteli, protože byla velmi neklidná a riskovala vytrhnutí drenáže z plíce. Zapoměla pít, takže se při pití dusila. Jelikož jí museli přivázat všechny končetiny, nevypadá to na žádné ochrnutí. Další den jí museli znovu přivést do umělého spánku, protože nezvládala v klidu dýchat a stále měla hodně oteklý krk. Teď jí nechávají další 3 dny v umělém spánku, a pak jí znovu začnou pozvolna probouzet. S tátou jsme z celé situace zničení. Měla středně silné krvácení do mozku a stále bojuje o život. Prosím všechny - DRŽTE NÁM PALCE !!!

Ahojte, dnes som sa náhadou dostala do tejto rubriky. Tiež patrím k tým, čo prekonali prasknutie mozgovej aneuryzmy, sú to 3 roky. Nie je to žiadna sláva, chodím ťažko, žijem... ale hlavne mám obavy, aby sa to nezopakovalo zase na inom mieste.
Každý rok mám MR vyšetrenie, kde neurológ skonštatuje, že cit: "aneuryzma kompletne vyradená z cirkulácie" a to je všetko.
Čítam, že niekto absolvuje vyšetrenie angiografia. Mám si to pýtať? Mám totiž zvýšený tlak. Tak aj preto tá obava.

Lucko u mě ta bolest byla...přesně jsem měla v r. 2007 stejné příznaky a za týden mě to taky skolilo. Měla jsem štěstí na rychlost záchranářů zákrok byl úspěšný a už po 10 dnech jsem byla doma...každý rok chodím na MR a ob rok na angiografii...dá se to přežít , ale pokaždé mám zase strach , že mi tam něco najdou a budu muset jít na zákrok...