Čas - problém v seznámení

Ahoj hledám kluka 16-17 let z okolí Prahy. Je mi 16 let a hledam kluka na vazny vztah. Piste na číslo 773 942 555 nebo ig vesela_nataliee 

Internetová seznamka - http://tonzes.com/datingcz.htm Jsem maximálně šťastná a spokojená. Našla jsem tady svou lásku, už spolu i bydlíme a zatím to vypadá moc fajn. Ten poplatek za členství mi rozhodně za tohoto partnera stál. Nebojte se a pokud to myslíte vážně, buďte aktivní a jděte do toho.

Nedůležitější je se sám...d

Zajímavý problém, já jsem zadaná, ale asi bych resila ten stejny problem. Jak clovek pracuje a ma konicky, tak neni cas na nic. Ale clovek musi neco obetovat, najit si spolecne konicky nebo proste najednou nektere omezit, jinak se to delat neda. A casem se ke svemu "stereotypu" vratit, at vztah pokroci treba ke spol. bydleni.

Na setkani na ulici, v busu, knihovne neverim, mne a znamym se osvedcila seznamka pres internet.

A abych to něčím podložil, tak si buď jistý, že jsem si něčím podobným taky prošel. Jsem ze středně velkého města, deset let jsem měl dvě zaměstnání, za jedním dokoce o víkendu dojíždím 150km. Aktivity na seznamce se střídaly s minimálním úspěchem a neúspěchem, rozhovor jsem chápal především jako nástroj k dosažení nějakého cíle, než ke krácení chvíle, povídat si "jen tak" jsem neuměl. Najednou už nebylo přátel, s kým by se jezdilo na dovolenou, tak jsem hledal alternativy - letní jazykové kurzy, stejným způsobem jsem začal dělat jógu, díky ní jsem si dopřál i cestu do Indie. Objevil agenturu Bez partnera, jejichž sranda akce mi tak sedly, že jsem tam jezdil za zábavou, ne za seznámením (koneckonců většina účastnic byla tak 40+). Až jsem se začal bát, že kdybych se někde někdy seznámil, připravil bych se o tyhle fajn akce. A jednou tam byla omylem jedna holka (sestra jí tam přihlásila, rok zpátky jí před svatbou skončil 7-letý vztah), a která se tam vůbec nebavila. Moc slov jsem s ní neprohodil a pak se ani nestačil rozloučit, ale od samého začátku mi byla sympatická. Pak stačil jeden jasně formulující mail o tom, že na mě zapůsobila a jestli jí mám šanci ještě vidět. Následovalo pár "oťukávacích" cest - bydlí skoro 200 km jinde než já a už je z toho více jak čtyřměsíční oboustraně velmi intenzivní vztah a napůl spolu bydlíme.
Takže z mého pohledu nic není nemožné, stačí tomu obětovat kus svého času, avšak nikoliv kus sebe.

Nedůležitější je se sám se sebou tak nějak srovnat. S věcma, které neovlovníš se s mířit a na věcech, které můžeš vylepšit, zapracovat. Důležitý je mít nějaké koníčky chodit mezi lidi a na různé akce, filmy (ty Franto máš třeba ty turisty), ani tak ne kuli seznámení, ale kuli zážitkům a tématům o čem si pak můžeš pvídat. Kluk, jehož životní prostor je vymezený mezi zaměstnáním, kde je ždímán, angličtinou a bytem, na který ještě třeba splácí hypotéku, těžko zaujme. Když se to třeba ještě namíchá s trochou nerozhodnosti a "měkkosti", je z toho smrtící koktejl. Napadá mě několik bodů, které pomáhají k cíli
1.minimálně jednou měsíčně se zúčastni nějaké akce a ihned po ní si zkus před zrcadlem o ní něco odvyprávět, nejlépe nějaký humorný, nebo něčím zajímavý zážitek
2.snaž se být stále dobře naladěn, bez úsměvu nesmíš vylézt mezi lidi. I obyčejný pozdrav, když si pohraješ s intonací a úsměvem, dokáže z Tebe udělat sebevědomého člověka aniž by to byl nějaký problém
3.připrav si do zásoby alespoň pět dobrých, krátkých vtipů, které se dají použít, pokud to zrovna vázne
4.vždy buď rozhodný a zkus jasně formulovat svoje myšlenky a cíle - před opačným pohlavím je často lepší rozhodnout špatně, než vůbec nebo své rozhodnutí třikrát měnit
5.pokud protějšek neustále mění či odkládá termíny dát jasně najevo, že se ti takové jednání nelíbí. Po druhém domluveném termínu jí dej šanci ať něco navrhne ona a přestaň vyvíjet jakoukoliv aktivitu,
6.obětuj na ní kus svého volného času ači aktivity a poté dej najevo, že totéž očekáváš i od ní.

Také mám ten problém jako Franta. První problém je se s někým vůbec seznámit (inzerát natož přes internet mi připadá divný) no a pak je druhý problém vztah tak nějak udržet. Myslím, že po třicítce se náhlé vzplanutí koná vyjímečně, takže se ten vztah bere jako taková okrajová záležitost, takže to brzy vyšumí i když nechci, aby to tak bylo...

No urazet nekterym lidem jde dobre!
No problem asi opravdu nebyl v casu, ja treba miluju kamaradku, kterou sem pul resp. 9 mesicu nevidel a ted je prez 200 km daleko, je bohuzel zadana, ale byl bych treba schopen za ni i prijet.

Hm, zajimavé mudrování nad nesmrtelností chrousta. To nechápu, buďto má-mám zájem, anebo odchod na párek a nástup další dáma.A pokud se seznamuješ přes net, tak žádný dlouhý psaní a co nejdřív se vidět, třeba jenom na chvíli, vše ostatní je jen ztráta času pokud se chceš opravdu seznámit a ne jen datlovat do klávesnice...'

Más ty ale smulu...'

Opět jsem poznal holku s takovou pracovní dobu, že vidět se je téměř nadlidský úkol. Jeden týden má odpolední + víkend. Druhý týden má směnu od 5 do 10 a pak ještě odpoledne od 16 do 19 hodin nebo tak nějak. No prostě "ideální" na to udělat si na někoho čas...'

Kelišová: Vytrhnout z několika dlouhých příspěvků jednu jedinou větu navíc danou do závorky jako příklad a okomentovat ji tímto způsobem je dost ubohé. Třeba můj strýc je fotbalový trenér a myslíš si, že nemá šťastné manželství? Nebo jeden kámoš ve volných chvílích furt dělá něco na autě - vylepšuje, opravuje - a má taky velmi šťastné manželství, tak nevím o co ti jde.'

Tohle může napsat jen primitiv. Nebo pitomý primitiv.'

To je problém seznamování ve věku, kdy se pracuje. Prostě to tak ze začátku bude, budete se vídat málo - 1- 2 x za měsíc a pak se bud k sobě nastěhujete a budete spolu víc nebo se rozejdete. Myslím, že jinak se to řešit nedá. Nebo je důležíté najít někoho, kdo je ochotný s tebou trávit celé víkendy. S tou Tvou slečnou byl problém v tom, že jste neměli společné zájmy a dala přednost cvičení a podobně. Já se s přítelem taky vídám 1-2x za měsíc kvůli dálce a času a ještě to tak bude 2 roky, ale pak plánujeme společnou budoucnost. Takže jen v času zádrhel nebude, spíš v těch společných koníččích a tak.'

Víš ty co,Franto,jdi na hokej a fotbal a ženy nech na pokoji.S pitomcem jako ty by nebyla šťastná žádná.'

Jane jak píšeš o tom sebevědomí a taky se ptáš na věk: Je mi už přes 30 a s tím sebevědomím, no někteří lidé o mě říkají, že mám malé sebevědomí, to je fakt, nebo že si nevěřím. Já nevím, já prostě jsem takový jaký jsem a jestli je tohle definováno jako malé sebevědomí, pak to tak asi je. Faktem je, že ve společnosti a na tzv. společenských akcích mě to vůbec nebaví. Pokud bych tam šel a zákonitě se tam následně nudil a nevěděl co tam mám dělat, pak bych asi před druhými vypadal jako člověk s malým sebevědomím. Jestli jde o tohle. Proto si myslím, že šance seznámit se takto je u mě dost malá. Ve škole jsme byli samí chlapi a v práci to samé, pak nemám moc možností kde ženu potkat. Zájmy, kterým se věnuju, tam jsou taky většinou muži. Pokud jsou tam ženy, tak starší a rozvedené...

Jednou mi kdosi radil, že mám prý nezávazně komunikovat s lidma. No to je právě ten problém, že já dokážu mluvit o důležitých věcech a o nějakých problémech k vyřešení (a pak ještě o specifických věcech které mě zajímají-technika, auta, fotbal, hokej...), ale jako bavit se prostě jen tak a dělat při tom že si věřím a že mám sebevědomí to mi nějak nejde - mám v těchto situacích v hlavě "prázdno". Mě je jasné, že s ženou kterou vidím prvně se nemůžu hned bavit o specifických věcech, ale o těch běžných mi to prostě nejde.

Asi bude problém taky v komunikaci, většinou nevím o čem si mám s holkama povídat. Jednou mě kámoš tak nenápadně představil jednu holku a docela dobře rozehrál takové téma, jenže mě nenapadlo vůbec nic, co by se na to dalo říct. To, že to bylo dobře rozehrané jsem si uvědomil až doma a co jsem měl říct až za další půl hodinu. Stalo se to v situaci, kdy jsem nebyl na rozhovor připravený a nečekal jsem, že budem vůbec něco řešit. Jsem prostě málo pohotový, hlavně v nepřipravených situacích. Já to uznávám, ale mrzelo by mě kdyby tohle byla ta hlavní vlastnost na kterou ženské jedou a jen kvůli tomuhle jsem musel zůstat sám.

A jak tu pak někdo psal, že mám chodit taky do společnosti a nesnažit se za každou cenu hned seznamovat. Chápu to tak, abych nedával najevo, že "někoho nutně hledám". No tak jo. Tak občas se třeba účastním nějakých zájezdů s turistama, posledně tam byla jedna dost sympatická holka, ale co dál. Jako najevo jsem to, že někoho hledám nedával, to je tedy OK podle výše uvedené rady, ale co teď, když už ji třeba uvidím až za půl roku a nebo taky vůbec ne? Nevím jak se s ní skontaktovat aby to nevypadalo blbě.

Tak jsem to téma z času posunul trochu do jiné roviny...'

Franto, já s tebou ve všem souhlasím - a nemyslím si, že všechny ty holky o tebe neměly zájem. Bohužel když někdo překročí třicítku a je zvyklý na své soukromí, pohodlí, trávení volného času, strašně špatně se mu do toho "vmontovává" další člověk. Já jsem třeba i poznala kluka, který mě zajímal, ale ..... přesně jak píšeš. V pondělí kroužek kreslení, ve středu angličtina, v pátek pravidelná návštěva rodičů, o víkendech vedlejšák... V ty volné dny jsem byla šťastná, že můžu vypnout a na nějaké natřásání se před partnerem jsem neměla sílu. Do toho on měl v určité dny na starosti své děti, jindy byl pracovně na druhém konci republiky. Je to opravdu těžké. Ale je fakt, že z mé strany to nebyla TA LÁSKA OBROVSKÁ, kdy nekoukáš nalevo napravo a každá vteřina s milovanou bytostí ti stojí za jakoukoliv útrapu. Jenže - kdo tohle zažije, že. Mně se to třeba i stalo, ale bohužel nebyl i ten samý zájem na druhé straně... ale vím, že v tom jmenovaném případě jsem byla schopná jet šest hodin vlakem, spát v hotelu a pak šest hodin vlakem zpátky, jen abych ho na dvě hodiny viděla.... Ale to už je fakt extrém, šílená láska, možná posedlost. A časem by to stejně unavilo.'

Dost často se mi taky stává, že se na něco zeptám v diskusi a lidé buď odpovídají na něco jiného nebo začnou přemýšlet nad tím, co že je to za člověka kdo to tam píše. Přesně jako tady. Že prý mám malé sebevědomí apod. V jiné diskusi zase kdosi napsal, že jsem typicky konzumní člověk což vůbec není pravda. Nechápu co k tomu ty lidi vede, že nad tím vůbec přemýšlí když daného člověka neznají. Co na tom jestli je konzumní nebo takový nebo makový nebo má moc velkou hlavu:-). Jednou je položený dotaz tak buď odpovídám na něj a nebo mlčím.
Jinak k tomu času a skutečnosti "Ty holky tě prostě nechtěly": Ano já to beru, že mě nechtěly hned teď za muže nebo se mnou bydlet, vždyť jsme se znali pár hodin, to by ani nebylo normální. Ale tam šlo o to, že většinou byl problém najít nějaké časové okno, kdy bychom oba dva měli na sebe čas vůbec se nějak poznat, abychom pak mohli zjistit zda toho druhého chceme nebo nechceme.
A když už se to povedlo, vstoupila do toho "vyšší moc". Jednou jsem byl domluvený s kamarádkou na nějaké akci, jela po práci vlakem do mého města, už měla koupený lístek a seděla ve vlaku a pak hlásili, že na trati je dopravní nehoda a vlak bude mít dvě hodiny zpoždění. Tak jí vrátili peníze za lístek a šla domů... No a pak ta pracovní doba... Když holka pracuje jako zdravotní sestra nebo třeba prodavačka v těch velkých nákupních centrech jako Olympia apod. kde je otevřeno od rána do večera a pracovní směna trvá 10-12 hodin a jí jedna cesta do práce zabere hodinu a půl, to se jí pak nedivím, že po příjezdu domů je zralá akorát tak padnout do postele.
Mě by zajímalo jak jste to měli vy když jste se seznamovali s vaší současnou ženou / mužem, přítelkyní / přítelem. Bylo to časově v pohodě, vídali jste se kdy jste chtěli? Kolikrát týdně? Stačí podle Vás se vidět 2-3x týdně k tomu aby se dva lidi dostatečně poznali? Podle mě jo, i když moje bývalá tvrdila, že je to málo a pak se i z tohoto důvodu se mnou rozešla. Tohle mě zajímá. Ne to, jak tu kdosi psal, že "Na lidi kteří nás nezajímají máme taky málo času." Abych se dověděl takovou "moudrost" na to zde nepíšu věty a věty textu.'

Jo přesně tak to je, když nás někdo nenadchne čas mu těžko věnujeme. A já tvrdím, že pokud mi na něčem.... někom záleží, vždy se to dá nějak vyřešit ke spokojenosti obou. Stále říkám, že musí být ochota na obou stranách, ale také musí být nějaká motivace. S časem to není tak hrozné, když chceme a když si to umíme rozložit. A s tím sebevědomím, asi budeš muset zapátrat na netu. Není to jen si uvědomovat sebe, záleží jak sebe vidíš a jak se cítíš, zda jsi sebevědomý ve vystupování před lidmi a tak. Možná zde není problém, nevím, neznám tě, jen mi to přišlo z tvých dotazů :-))'

Franto, jsme na tom stejně jako ty.
Pro lidi, kteří nás v podstatě nezajímají, máme
taky strašně málo času.'