ČLOVĚK V BÍLÉM SVETRU

Reprezentuje to jeden z názorů. Pravý život se ale skutečně odehrává v reálném světě, kde pohyb je pohyb vyvolaný svaly celého těla a stojí úsilí, kde vztah je osobní nasazení s rizikem a závazkem a komunikace z očí do očí je ta, která má smysl a rozvíjí poznání skutečných osob, rozvíjí identitu vnímanou tebou samým, ale i ostatními v okolním světě. A rozvíjí skutečné vztahy, o které se můžeš opřít. V reálném světě jsme se narodili,  v reálném světě se i naše existence ukončí.  Někomu ten reálný život proletí před očima tak rychle a tak nenaplněně, že ho mnohdy a pozdě hodnotí jako promarněný. I když dnes život, obohacený o virtuální realitu, může získat  poněkud jiný a další obohacující rozměr a ve své virtuální části může být snad i v lecčems jednodušší, všechny jeho mezníky se stejně odehrají v tom  nevirtuálním. A vezměte, jakou tíži si ten člověk nabral ve svém virtuálním rozšíření žití! Samou zášť, nesmyslný boj, podezřívání a útrapy. Jistě. Je to  jeho kus odrazu reálné části jeho světa. Pokud  ale  část  času svého života naplno věnuje řešení problémů ve virtuálním světě, kde nick skutečně nic neznamená - tečka, čárka, jméno (hezky řečeno) - úplně stejnou část času  si ukrajuje ze života v tom světě reálném. Možná si říká, že ji později v tom reálném světě dožene. Ale ono je to jako  psaní inkoustem z kalamáře. Časem vyschne, ať už v realitě píšeš, nebo nepíšeš. Tady se to nemusí tak zdát. Ale jeho čas se krátí. Snad je s výsledkem spokojený tady a nahrazuje mu to uspokojení v realitě. Ale my máme pořád k dispozici celou realitu  a bez něj. A tam se taky budou prakticky řešit všechny naše problémy. Kromě toho jeho. Jenže ten nás tam tížit nemusí. 

Já myslím, že šeď. Ne, s tou šedivou to zase byly odstíny. Ale někdo se mohl inspirovat. 

Je to tak. Ačkoli už nepatřím mezi nejmladší, o historii a vývoji celé té situace, která dnes vyúsťuje ve spamování pitomostí (z mého pohledu, autor to asi vnímá jinak) do diskuse o dyslexii (a zřejmě i jinam) nic nevím. A tak tohle vlákno vzniklo jako momentální nápad bez nějaké hlubší znalosti souvislostí a příčin. Před 15 lety jsem doktorku navštěvoval pouze osobně na středisku, bylo-li to třeba. Ale když teď čtu ten příspěvek, přijde mi, že pokud tu nějaká živá diskuse vydržela i několik let, že je to dobré skóre. Já začal psát loni v létě právě na jedno z těch “sexuálních” témat, protože jsem měl pocit, že mám co říct a snažil se držet věcnou rovinu. A pak občas odběhl i jinam. A za tu krátkou dobu jsem dospěl k podobnému závěru. Že tu není moc živých diskusí. A převažují jen uměle tvořené, vytvářející “líbivý vybraný obsah na objednávku”. A souhlasil bych i s podstatou některých výroků našeho ublíženého, a to, že za množstvím přispívajících rozhodně fyzicky nestojí stejné množství autorů. Ale jestli on “přispívá” takhle už celých 15 let, musí to být vytrvalý člověk. Nebo mu to doporučil psychiatr jako nemedikační součást léčby. Právě ta jeho urputnost a vytrvalost v “mluvení z cesty” a neustálá snaha admina dávat věci do pořádku, to mě na tom zaujalo. Jinde jsem to neviděl.  Zvláštní případ. 

Věřím v sílu týmu. 

Je to tak. Ovšem, jak jsem teď zjistil, pomohlo by asi, kdyby si onen stěžovatel, kvůli kterému tohle vlákno vzniklo, psal ty své příspěvky sám rovnou sem. Protože ty zkopírované z vlákna o dyslexii admin smazal i odsud. Kromě jediného a ten je zachovaný i tam.  A to jsem si s tím dal práci. Protože tuhle diskusi nezaložil admin a příspěvky nezkopíroval on, nastala zřejmě kuriózní situace, kdy ani admin samozřejmě neví, kdo je sem zkopíroval a za jakým účelem, tak to vzal jedním vrzem. Na tomto příkladu je ale možné krásně ilustrovat bezvýchodnost takových situací, kdy se jeden člověk vydává za mnohé a úmyslným spamováním pitomostí a zahlcováním diskusí nesmyslnými výplody mimo téma si v anonymním systému hraje na jakéhosi hackera amatéra. V takovém anonymním systému pak už totiž člověk nerozezná, kdo je kdo, s kým si píše, bezpečně pozná jen sám sebe. Otázka setrvávání v takovém diskusním prostoru mně přináší na jazyk jedno dobré poučení. Že totiž není radno a je vcelku zbytečné pouštět se do dlouhých debat s blbcem. Debata záhy odráží nejnižší všem snadno dostupnou úroveň (tedy blbcovu) a diskutující včetně okolí přestanou rozlišovat, kdo je kdo. No, asi jsme to všichni tušili, a teď se jen potvrzuje, že náš anonymní známý se spamováním svých příspěvků na původní vlákno dyslexie nepřestane. Ale svoji snahu nehodnotím jako zbytečnou. Prokázat někomu dobrou vůli nebývá zbytečné. Dělat to ovšem opakovaně, nemá-li to smysl, to by byla blbost. Naštěstí pro ty, kteří hledají skutečnou radu v tématu dyslexie, existují i jiné možnosti, jak ji získat. A domnívám se, že se postupem času tento server vyprázdní od lidí, kteří hledají skutečné rady a zůstanou tu jen ti typu našeho přispěvatlele, osoby, kterou kritizuje a napadá a jim podobní. Ideální stav, řekl bych.