Deprese, můj příběh, plánuji sebevraždu

Nevyčítej, nefňukej a najdi si jiného chlapa. Co kdyby ti to někdy některá udělala v manželství taky. Uvidíš, že bez něj se žije taky fajn. Buď frajerka a dopřej ho rodině. Když nechce, neodejde od nich.

K Macoše? Hele a není to tam nějak ohrazený, aby tam porávě nikdo neskákal?

Přidávám se do klubu:).....už strašně dlouho bojuji s depresí, a teď i když beru Ad mám zase po čase pocit že nestojí za to snažit se žít. Jen co zavřu oči tak na to myslím, i když je ráno otvírám. Ten co mi ublížil zůstane anonymní a já ztratím úplně samu sebe. S ním jsem ztratila svoji důstojnost, svou víru, svůj cit. Nic mu nevyčítám, ani o tom neví a vědět by nechtěl, má ženu a tři krásné děti..zavinila jsem si vlastně všechno sama - ale co má člověk dělat proti lásce? Vím jak to zní lacině, ale nedokážu bez něj žít. Neumím na něj zapomenout. Kolikrát jsem chtěla jet k Macoše a skoncovat to, zatím mě stále něco drželo, ale mám pocit, že i to mě opouští. Jsem ráda že v tom nejsem sama, nevyjedem si hromadně?:)

Petře haloooooooo ozvi se Prosím

Až tu zase budeš tak se ozvy na můj email poradím ti a pomůžu.... Catala"email.cz

Omlouvám se za dvakrát stejný příspěvky, ale vždycky mi to napíše, že příspěvek nebyl přidán a on tam je 2x

Jak jsi chtěl jít za Tím psychyatrem tak to by se dalo zařídit. Neboj se klidně Ti to zařídím. Ráda bych si s tebou popovídala třeba přes icq nebo meil. Jinak nedalo mi to a četla jsem si tvé příspěvky od začátku a trochu mi to připomíná to co zažívame také doma. Já bych napsala číslo a meil, ale nerada to takhle veřejně píšu, když nevím jestli by jsi měl zájem si popovídat, ale za zkoušku nic nedáš né????? Ještě jednou prosím odeiš

Ahoj Petře, prosímtě nedělej to neubližuj si. Já jsem si bohužel nečetla všechno co jsi napsal je docela dlouho a já pak moc nevímám. Ale určitě nejsi srab copak by srab byť anonymne napsal to co ty, to chce také odvahu. Já si s tebou budu povídat a ráda. Ale vím, že Ti asi moc nepomůžu, ale vždycky je dobré vědět, že někdo byť jen anonymně chce abys žil. Jinak možná, že Tě i trochu pochopím já mám zase trochu jiné problémy, ale týkají se otce a také sourozence. Prosím odepiš :-)

Petře najdi babu s velkejma kozama,strč hlavu mezi ně a krásně se udusíš.

ahoj jsem srab už nemám nadeji poradte prosím nejlepší způsob sebevraždy

...dost dlhy cas prestavku...

Ja mam blby pocit, ze tento chalan nam uz nikdy neodpise, posledne pisal, ze sa uz chce zabit (alebo svojho otcima) a zdalo sa, ze je to s nim vaznejsie ako kedykolvek predtym, takze ktovie... :-(( Vzdy, ked sa sem pozriem a raz za obrovsky cas vidim tuto diskusiu medzi "aktivnymi za minuly tyzden", tak sa potesim, ze Pavel sa snad uz konecne prebral a snad nam odpisal, ale akosi sa to nikdy nedeje. A teraz uz mal dost dlhy prestavku. Tak neviem. :-//

A co zkusit najít odvahu neudělat to,to je větší hrdinství než to udělat,napiš důvod proč to chceš udělat tady na diskuzi nebo na www.help24.cz nebo na www.babinet.cz je tam spousta dušiček co ti touží poradit a nechtějí,abys byl sám nebo sama.Napiš co tě trápí,neboť každý má nějaké trápení,jenom je potřeba se sním poprat,nebo podívat jinak a jít dál.Nic není tak těžké,aby se to nedalo vyřešit nebo obejít.

Chci umřít a nemám odvahu. Poraďte mi, jak to udělat!!!!

Pavle, zkus se podívat na stránky www.internetporadna.cz . Můžeš se (anonymně) se svým problémem svěřit, odpoví Ti psycholog, případně Ti doporučí, co dál.

znam dobrýho psychiatra v bohnicích

(pokracovanie) Je evidentne, ze on ta chce vidiet trpiet, preto sa k tebe tak chova, asi mu to robi dobre alebo ma sam nejake komplexy malosti alebo menejcennosti, tak si ich snazi kompenzovat takto. Ked si bol maly, tak sa mu to mohlo mozno aj uspesne darit, bo vtedy su ludia este dost ovplyvnitelni alebo nachylny verit tomu, co si o nich ich najblizsi myslia, aj ked to moze byt neobjektivna mienka; ale teraz si uz velky a predsa vies, ze ak ta niekto nasilu nechce mat rad, tak s tym nic nezmenis, hoc by si sa aj rozkrajal, tak sa s tym musis proste zmierit. Da sa to. Zaroven to zmierenie sa zo situaciou ale neznamena, ze sa jej aj musis poddavat a nutne viest smutny deprivovany zivot len preto, ze to niekto chce. Kludne si zariad zivot po svojom, ku svojej spokojnosti a vytvor si male ludske teplo a stastie, po ktorom asi vsetci zdravi ludski jedinci tuzime. Za to sa nemusis hanbit ani nikomu ospravedlnovat ani sa citit vinny. Urcite to bude lepsie riesenie situacie aj pre tvoju mamu ze sa osamostatnis, vyliecis a zacnes zit pokojny a naplnajuci zivot, ako to, keby si seba alebo tvojho otcima mal zabijat. Prosim ta, komu by to pomohlo? Znicil by si definitivne najviac sam seba. Tak bud dobry a nerob hluposti. Ja dufam, ze ti nejako tieto moje slova pomozu (snazila som sa, fakt) a ze sa k tebe dostanu skor ako by mohlo byt neskoro. Drzim palce a napis.

(pokracovanie) Je uplne prirodzene, ze chces pomoct svojej mame, trebars aj tym, ze ako cenu za to premrhas svoj vlastny mlady zivot, svoj vlastny nerozvinuty potencial a svoju sancu na rodinne stastie (ktore si asi moc nezazil). Hlavne ked vidis ako zle sa k tvojej mame sprava jej manzel, hoci jej to uz asi vyhovuje, asi si na to zvykla. Je tiez prirodzene, ze mas svoju mamu rad, tak by to predsa malo byt, a podla mna tak nas priroda vytvorila, aby sme sa mali radi a aby nam zdrave rodinne vztahy kde vladne vzajomna laska a podpora dodavali silu a pozitivnu energiu do zivota - ved preto sme my ludia predsa aj spolocenske tvory, narozdiel od napriklad medvedov, ktore ziju vacsinu zivota samotarsky (ak teda pominieme cas, kedy ma medvedica mlade). Tak by to teda malo byt. Lenze niekedy sa tento skvely prirodin pocitacovy programik nevydari a potom to naopak moze zacat fungovat proti nam. A to je asi aj tvoj pripad. Ty asi citis voci svojej mame lasku (ved prirodzene, je to tvoja mama ... a nejako velmi ta asi netyrala, to by si k nej este nemohol nejake pozitivne city mat). Ale zaroven je to podla mna s tvojej strany aj velka lutost. Lutost nad jej pobabranym zivotom, nad tym, ako sa k nej jej manzel zle sprava... ze je tak? A ty si myslis, ze ju nejako mozes zachranit... omyl. Tym, ze tam budes s nimi zostavat, tak nikomu nepomozes, ani jej, a hlavne nie sebe. Ked chces niekomu pomahat, musis byt najprv sam silny. Lenze to by ta nesmel niekto stale podkopavat a zakopvat hlbsie a hlbsie pod zem (ked uz to mam tak metaforicky nazvat). Niekedy sa clovek musi zastavit a zamysliet a opytat sa, preco tato strategia riesenia veci nefunguje? Preco nedodava potrebny vysledok? Nuz asi tam nieco nehraje... Tak je to aj u teba. Pokial budes stale byvat u svojich rodicov, tak to furt bude take blbe ake to je, ja myslim, ze sa to nikdy nezmeni. Budes efektivne babkou v rukach svojej mamy a napriek tvojim upornym snaham a tuzbam vidiet jej situaciu zlepsenu, sa to asi nezrealizuje. Zbytocne cakas ze sa tvoj otcim zmeni a zacne sa k nej a k tebe spravat ludskejsie. Doteraz mu to v pohode preslo; preco by to zrazu malo byt inak? Preco by sa tvoja mama zrazu mala zmenit a zacat seriozne zamyslat, ako sa citis a ci je pre teba vsetko toto v com zijes to najlepsie? Tiez jej to doteraz preslo... a ak to tak nechas a jedine, na com sa budes zaoberat su myslienky na vlastnu sebevrazdu alebo na to, ako ho (tvojho otcima) raz v amoku zabijes, tak to nakoniec povedie len k tragedii. Myslim, ze taketo katastroficke riesenie alebo vyhrotenie problemu nie je ani potrebne ani ziaduce. Na to, aby sa veci zmenili k lepsiemu, tak pre teba ako aj pre tvoju mamu, potrebujete obaja nejaky iny podnet. A ten by si jej mohol dat napriklad tym, ze sa na cas odstahujes a budes chvilu byvat sam a starat sa o seba sam, ako dospely clovek. Materialne na to podla mna mas. Urcite bude na zaciatku lamentovat a nariekat, mozno ta bude obvinovat ze si ju nechal tak tam samotnu a podobne... ale to su len take vykriky maleho decka. Daj jej jasne najavo, ze tu vzdy budes a budes jej ochotny pomoct, ked to bude potrebovat, ale ze si uz dospely clovek ktory chce zazit svoj zivot a potrebujes na to priestor, potrebujes slobodne dychat. Kazda rozumna mama ci otec by toto pochopili, ver mi. Mozno prave tym, ze sa odstahujes a budes chvilu byvat sam, tak das svojej mama najavo, ze sa veci musia zmenit a ze pre to ona musi tiez nieco urobit. Doteraz sa k tebe chovali vlastne ako k handrovej babke. Prepac, ale tvoj opis toho ako ti tvoj nevl. otec dal v tvojom veku facku (tusim si pisal, ze mas okolo 30 rokov, nie?), za to, ze si im nechcel sypat nejake peniaze alebo co to uz bolo je prinajmensom divny. Takto sa k sebe ludia v zdravych rodinnych vztahoch nespravaju. Nemal by si si to od nich nechat; tym im totiz iba dokazujes, ze k sebe nemas ziadnu sebeuctu a ze si s tebou mozu robit co chcu. A mimochodom, ja by som po takomto niecom urcite nesla druhy den montovat nejake cedule na auto, nech by otcim jazdil hoci aj bez cedule. Vsak mas tiez predsa nejaku sebeuctu, nie?! Nenechaj zo sebou zametat. Si dobry a citlivy chlap, ktore je ochotny pomoct svojej mame a ma ju rad, takisto mas urcite city aj pre inych (svojho dedecka, dokonca sa ti celkom spravne zda zle, ze tvoj otcim krici aj na svoju matku, takze asi necitis nejaku animositu ani voci nej), ale nesmies dovolit, aby tato tvoja citlivost bola pouzivana proti tebe stylom emocionalneho vydierania. A bolo by skoda seba alebo niekoho ineho zabijat. To je to najhorsie mozne riesenie situacie. Ty este mas podla mna celkom dobru moznost sa s toho srabu dostat von. Len to bude asi hodne bolestive, ale nakoniec, co na tomto svete nevyzaduje bolest a sebazaprenie, nie... Okrem toho, mas este inych ludi na tomto svete, ktorym na tebe urcite zalezi (napr. tvojho dedecka). Myslim, ze by si im svojou sebevrazdou sposobil celkom zbytocnu a umornu bolest. A ktovie, moznoze je na svete niekto, kto ta velmi potrebuje a ma ta aj rad, len si ho/ju este nestretol. Tak vsetko nevzdavaj. Pomysli si, kolko je este na svete veci, pre ktore sa oplati zit... ked uz momentalne nevidis nic ine, tak aspon pre peknu prirodu a slnecne svetlo. Mne vzdy priroda a prejavy ziveho sveta prirody povzbudzovali, ked mi aj bolo smutno, ked tak vyjdes von a vonku svieti slniecko, sumi vetrik a zelene rastliny sa kupu vo vanku a usmievaju sa na teba, je to uplny balzam na dusu. Nesmut za minulostou, ta sa meni pre kazdeho, aj pre tych, ktori mali spokojny zivot a stastne detstvo az doteraz... tiez sa musia vysporiadat s tym, ze vyrastli, mnohe veci sa zmenili a uz nie su take ako byvali, uz napr. nemoze cestovat k babicke do vesnice na prazdniny, kde to ako deti tak milovali, pretoze babicka uz zomrela... to sa stava. Taky je zivot. Nema zmysel zbytocne lpiet na tom, co bolo. Treba sa pozerat a hladat sance aj v buducnosti. Na zaver Ti dam este jednu dobru radu: svojho nepriatela (tvojho otcima) najlepsie porazis tak, ze mu ukazes, ako sa mas dobre.

Ja casto rozmyslam ze co Ti napisat aby Ti to aspon trochu pomohlo, a vacsinou ma napadaju dobre myslienky ked o tom rozmyslam, ale ked to chcem napisat tak to nejde. Vies, ja si myslim ze mas podkopane sebavedomie a dlho si zil zivot bez lasky (alebo dajme tomu - s absenciou lasky) a to, spojene s odmietavym a ponizujucim spravanim sa tvojho otcima k tebe (a tiez k tvojej matke) sa podpisalo na tvojej psychike. To si asi ostatne uvedomujes aj sam. Lenze ak chces, aby sa situacia zmenila, a to k lepsiemu, tak budes musiet preto aj sam nieco urobit. Teraz si uz dospely, v podstate sebestacny, zarobkovo-cinny muz, ktory sa o seba dokaze postarat (sam pises, ze si si nasiel lepsiu pracu, potom, ako ta tvoj otcim dal kopat kanale s ciganmi, zarobil si si a usetril na stavebnom sporeni atd). Teda aspon z materialnej stranky sa o seba dokazes postarat, vies si urcite aj navarit a vyprat, vies opravit a spravit mnohe veci, ako si tu uz castokrat pisal. Tam by nebol problem. Ale emocionalne si na tom dost zle a to ta brzdi. Zatvara to pred tebou nove horizonty a "lepsie casy" (to mi znie ako komunisticka fraza, ale proste ma to napadlo). A akosi si uz tak zazity do tej role obete, ze sa s toho nemozes vyhrabat. Vies, ja myslim, ze si vcelku sikovny a schopny chlap (ak je to vsetko pravda, co tu o sebe pises). Vies mnoho veci spravit aj opravit (a tiez si to aj ochotny urobit, narozdiel napriklad od tvojho otcima, a to je velmi dolezite), vies sa o seba postarat financne, si aj dost citlivy a vnimavy (napr. ked si pisal o tom vietnamskom chlapcekovi, ako by si sa o neho staral, alebo ked opisujes ako pozorujes deti, ktore bezia domov zo skoly a tesia sa, alebo ked opisujes svoje potulky po prirode atd). Za takym chlapom ako si Ty by podla mna zenske saleli. Mozno si este necital na Internete komentare typu: "Kde su ti vsetci dobri sikovni vnimavi a citlivi SLOBODNI chlapi, aj ja by som jedneho chcela...", ale ja ano. Ak by si netrpel depresiou a mal normalne rodinne zazemie, kde by ta podporovali radsej ako ti podkopavali nohy, a pritom by si si stale uchoval vsetky tie dobre vlastnosti, ktore mas (a urcite ich mas), tak by s Teba mohol byt skvely manzel a tata. Uz aj kvoli tomu by bola skoda, aby si sam seba zabijal alebo namiesto toho zabijal svojho otcima a skoncil vo vezeni.. mozno by po par rokoch pustili, ale stale by sa to uz za tebou tahalo ako tmava skvrna. A tiez vo vezeni nemusi byt celkom prijemne, mohol by si tam narazit na podobneho typka ako tvoj otcim, ktory by ti podobne (alebo mozno este aj horsie) otravoval zivot... a co potom? Prave tvoja sila viazanost na tvoju mamu a tvoja uz uplne zzita rola obete vo vasej rodinnej konstelacii ti brani ist dalej a zlepsit veci. Je uplne prirodzene, ze chces pomoct svojej mame, trebars aj tym, ze ako cenu za to premrhas svoj vlastny mlady zivot, svoj vlastny nerozvinuty potencial a svoju sancu na rodinne stastie (ktore si asi moc nezazil).

pavle myslím,že odvahu by jso měl v sobě najít opravdu musíš.tvůj příběh není veselý,ale ne zase tak hroyný,nebudu tu vypisovat svůj ale dnes jsem matkou tří dětí a jsem snad šťastná-nemáme svou střechu nad hlavou až to dopadne tak už napíši šťastná.tvůj příběh je příběh skoro každého komu se rodiče rozvedli.není zase tak hrůzný aby ti dal důvod se zabít.ten psycholog-ideální řešemí.