DÍVEJTE SE NA SVĚT KONEČNĚ POZITIVNĚ... LIDI

A jeste oprava jedne z prvnich vet: Nemyslim, ze je jedno, zda je spolecnost nemocna, nebo prave vyzrava. Smysl te vety unikal, ackoli dalsi text, myslim, vysvetlil, jak to myslim...

Jiří, jestli z mého závěru toto vyplývá, potom jsem se nedobře vyjádřila.

Puntickarsky opravim zneni aspon jedne vety: nedopustme, aby nam pomahani jednotlivym trpicim branilo v poznavani a odtranovani pricin utrpeni.

Darino! S tvym shrnutim prakticky souhlasim. Jen pro poradek upresnuji, ze nezastavam nazor o tom, ze spolecnost jako celek se vyviji jednoznacne stale k horsimu a horsimu. To za prve a za druhe, jestli jsem nekde rekl, ze laska je geneticky cloveku dana, je to nepresne, je mu dana tendence k laskyplnemu jednani, laska totiz je mnohem komplexnejsi vztah obsahující atributy jako je péče, odpovědnost, znalost a úcta). to jenom pro drobne vysvetleni stanovisek. Takze vlastne s tebou souhlasim, skoro ve vsem. Ale ne s tim zaverem, ze je jedno, zda je spolecnost zdrava anebo zda teprve vyzrava! To je totiz podle mne zasadni rozpor. Jestlize tvrdis, ze usporadani spolecnosti (nemyslim proklamativni, ale fakticke) je ve skutecnosti to, cemu vdecime za neustale "uzdravovani" a humanisticky vyvoj jinak v podstate neslechetneho cloveka, tak stojis na naprosto opacne strane nez ja (i kdyz to myslime oba dobre). Vis proc je to tak zasadni? Tvuj postoj vybizi k tomu, aby zakladni pilire soucasneho spolecenskeho usporadani byly posilovany a aby spolecnost kracela rychleji nastoupenym smerem. Podle mne naopak prave soucasna podoba usporadani spolecnosti ma na cloveka toxicky vliv a snaha o zachovani ci rozvoj techto toxickych zakladnich principu neni snahou o ceste k humanite, ale je snahou o zahlceni lidstva nehumannimi principy. Proto si nemyslim, ze jedine, co muzeme delat, je pomahat konkretnim lidem, myslim si, ze se muzeme pokusit zmenit cele prostredi tak, aby se necitli deprivovani. Uz jsem tu myslim mluvil o rozdilu mezi tim, kdyz nekdo chce pomahat chudym a tim, kdyz chce odstranit chudobu. To neni totez, protoze spouste samolibych prachacu dela moc dobre, kdyz mohou okazale pomahat chudym, ale o odstraneni chudoby jim vubec nejde (jsou modelovani spolecnosti k tomu, ze uspechem je dokazat, aby ostatni byli niz nez ja a aby byli na mne zavisli). - Takze ja si nemyslim, ze je tohle mezi nasimi tezemi jen kosmeticky rozdil. Pokladam to za zasadni. Jestli mam zajem o to, aby me ruze zdrave rostly, musim spravne posoudit, jestli do teto chvile mela na jejich rustu zasluhu jejich vlastni nezdolna sila vzdorujici neprizni, anebo fakt, ze jsem jim pomohl tim, ze jsem je zasadil do sklepa, kde na na ne nedopada zhoubne slunecni zareni, ktere by je mohlo spalit. Zchradnou-li me ruze definitivne, duvod chatrani mych ruzi muzu spatrovat v tom, ze se jim proste nedostava zadne svetlo, anebo muzu tvrdit, ze zasly prave proto, ze jim preci jenom par paprsku fatalne ublizilo, nez jsem je do sklepa presadil... Takze se mohu pro priste poucit: do tmy je zasadim uz od sameho zacatku, a radeji do hlubsiho sklepa, aby byl jakykoli kontakt se slunecnim svetlem dokonale vyloucen. Nebo z toho vyvodim zaver: to byla hloupost, priste je potreba vyvarovat se sklepa a dat rostliny na vzduch a na svetlo. Kdybych v situaci sveho sklepniho pestovani tvrdil svym oponentum, ze neni cas na zadne plane recicky, protoze ty zadne z tech ohrozenych kvetin nepomohou a rekl bych tem oponentum, ze jestli chteji neco poradneho delat, tak at se koukaji chopit hnojiva a pohnoji nekterou konkretni kvetinu, co byste o mne asi soudili...? :o) Samozrejme nevrdim, ze pomahat druhym je zbytecne a ani nevrdim, ze potrebni by meli nechat reptani a pekne pockat, az Jiri-revolucionar spasi svet :o))) To opravdu netvrdim. Jenom chci hajit smysl takovychto debat, jakkoli se mohou zdat jako ze to jsou jen salonni intelektualske hovadiny postradajici smyslu. Jasne, pomahejme, kdyz to jde, ale nepodcenujme hodnotu obecnych uvah a nedopustme, aby nam jednotlive pomahani nemocnym zabranilo odstranovat priciny nemoci! Darino, ale jinak je Tvuj postoj velmi obdivuhodne konzistentni a inteligentni. Dlouho jsem premyslel napriklad nad tezi, ze bida ci nadbytky jsou pricinou zla a ze dospelost cloveka v budoucnu se pozna podle toho, ze ho tyto fenomeny nijak neohrozi. Ano, to je asi nas spolecny cil (snad uz nebude ta bida, takze se odolnost bude tykat spise nadbytku).

Pro MartinuH.- souhlasím s Tebou. A vím, že se snažíš konkrétně pomáhat i zde na Doktorce, ačkoli sama máš značné zdravotní trápení. Vidím, jak se Tvé úsilí odsunulo do

Alenko2,Tvůj život je mému velmi podobný a i názorově s Tebou souhlasím snad na 100%. Právě opět v hlavě řeším existenci kamarádů a zjišťuji, že s malinkou vyjimkou pro těžce nemocné téměř v tomto světě nejsou k mání!Většina lidí je děsně sobecká, aniž by si to uvědomila. Také mám ráda pozitivno, ale realita je často bolestná. No nic, dejme se dohromady alespoň nás hrstka se srdcem na dlani. M.

NELYGREIS, jsi inteligentní a citlivá žena, pokud chceš, ozvi se mně na můj mail a pokud budše mít ještě zájem, pokusím se s Tebou najít nějaké přijatelnější řešení. Vše je jen ve Tvých rukách, ale opravdu potřebuješ POMOC.

Darino,problém, o kterém se zmiňuješ ve svých posledních třech řádcích příspěvku mě velmi trápí taky! Kdo nemá moc či sílu je bezohledností likvidován. Velké většině lidí chybí "srdce"!Jen je škoda, že většinou takoví netrpí natolik nebo se z utrpení nepoučí, že by se kladně postupně změnili. Nejhorší je, když si lidé myslí, že jsou největší borci a při tom páchají víc škody než užitku. Od takových egoistů raději dál; vysvětlovat jim je nad síly a nemá to valný smysl.

Jiří, Tvůj text mě opět zaujal. Budu navazovat úvahami, trochu je shrnovat, ale předesílám, že z mé strany nejde o otázku pozitivního či negativního nahlížení na svět, čili nebudu tak docela naplňovat rámec tématu.Nejsilnější životní síly jsou pudy: zachování života a reprodukce. Otázky lidských motivů a tužeb hrají významnou roli. Jestliže v nejstarších dobách byla motivem lidského boje obrana a lov, ve středověku bylo motivem boje dobyvatelství a nyní je motivem boje např.sport.soupeření, které na vrcholové úrovni už dávno nemá příliš společného s prezentací síly, mrštnosti, rychlosti

Vím, že poslední tři přízpěvky ukazují tu jedinou správnou cestu k "uzdravení". Jak to ale dokážete pořád??? Já znám obě strany, a to velmi silně. Stále se u mě tyto oba stavy střídají. Nedovedu nikdy usměrnit své emoce. Právě proto si myslím, že se nejedná o maniodepresivní stavy, protože jsem u sebe vypozorovala, že když je mi všelice " špatně" a přijde "dobrá zpráva", najednou jsem zase velmi št?astná. Mohli byste mi poradit? Naučili jste se to sami, nebo na nějaké terapii?

Jiří, báječný příspěvek. Dobře jsi popsal to, co znám z vlastní zkušenosti.Asi nikdy nezapomenu na to překvapení, když jsem si uvědomila, že okolní svět mi opravdu vrací přesně to, co sama cítím a vysílám. A že když se změním já, svět mi opravdu začne oplácet tím lepším-ne úplně hned a ve všem, samozřejmě. Musím si "schytat" některé průšvihy, na které jsem si založila v minulosti, a vypořádat se s nimi.Přiznávám, žádnou těžkou chorobou jsem netrpěla. Takže nevím, jestli bych takovou situaci dokázala tím způsobem zvládnout. A upřímně si i přeju, abych nikdy neměla možnost si to vyzkoušet.

jiří... bravo,souhlasím...něco podobného jsem prožil i já....

Lucie ja se nevyjadrila, ze je Tvuj prispevek zamereny proti me. Ja jsem jen konstatovala, ze byl Tebou muj prispevek nepochopen a zrejme poradne neprocten. Taky se mi to stava, ze nekdy poradne nectu a zcela nepochopim, co chtel diskutujici rict. Snazim se vsak pokud to jde o napravu.Tva odpoved zcela zkreslila moji osobu a minuly zivot, kdy jsem se jinym mohla zacit jevit jako velmi povrchni clovek, ktery provozoval jen povrchni vztahy a tak jsem to chtela uvest na pravou miru.Diskuze by mela ujasnovat obsah nasich myslenek a ne napadani diskutujicich a tak to beru, ze si tady korigujeme sve nazory a myslenky.

Můj příspěvek o přátelství nebyl nijak namířen proti Aleně2, šlo o obecné konstatování. Opět musím vyjádřit sympatie názorům Jiřího.

Pred vice nez deseti roky jsem se dostal do osobni situace, ktera se mi jevila naprostym ztroskotanim zivota. Bude se vam to zdat banalni a ve srovnani s prispevky ostatnich jako pouhe fnukani rozmazlence, ale slo o lasku, ktera skoncila, vic to rozvadet nebudu. Staci, kdyz reknu, ze to byl tak otresny zazitek, ze jsem malem umrel. Mluvim o tom proto, ze v tom obdobi jsem svet vnimal jako neobycejne surove hnusne prostredi a zivot jako neco, oc tim padem nestojim. Zacal jsem hledat dukazy o tom, ze muj nazor na svet je opravneny - a naprosto bezpecne jsem je nachazel. Po delsi dobe jsem zjistil, ze je nachazim zkratka proto, ze je vyhledavam. Z nekterych Vasich prispevku se mi zda, jakobych sve tehdejsi postoje poznaval. Prominte mi tuto poznamku, mozna vas nastve a pustite se do mne, ale chci byt otevreny, tak to tu rikam. No, nebojte, nestalo se, ze bych se casem obratil do druheho extremu, ze bych se nechal zlovit nejakou sektou vyznavajici ignorovani negativnich projevu zivota. Ale stalo se, ze jsem pri dlouhodobem sebepozorovani sam zjistil, ze umele vytvarim ve svem mysleni mechanismy, ktere maji funkci obhajit tvrzeni o spatnosti sveta, presneji receno funkci obvinit svet. Uspokojovalo mne, kdyz jsem dokazal argumentacne vystavet obzalobu cele existence. A zacal jsem si vsimat toho, ze v tom hnusnem svete ostatni dociluji prece jenom alespon nejakych radosti, zatimco ja se jen dobrovolne utapim ve sve bolesti, pestuju si ji, abych ji pouzil jako dukazni material. Odhalil jsem, ze schopnost nevyrovnat se s nestestim a tvrdosijne setrvavat v utrpeni psychickeho sebezmaru jsem nejak vnitrne pokladal za sve moralni vitezstvi. No, tyhle svoje niterne sebedestruktivni salby jsem postupne odhaloval a vynasel na svetlo. Ted vidim svet trochu jinak a neprestavam si uvedomovat, ze toto sebepozorovani je velmi dulezite pro to, ma-li clovek byt plne pri vedomi a ma-li byt stastny. Nechapejte to jako cynickou bagatelizaci zde zminovanych zdravotnich problemu, myslim, ze se zname aspon do te miry dobre, abyste vedeli, ze tim nechci nikoho spinit. K ted k trochu jine note. K nekterym konkretnim argumentum, ktere tu uvadite. Neustale primery lidi a simpanzu. To neni uplne stastne, protoze kazdemu druhu je vlastni urcity typ chovani, ktery je z hlediska strategie preziti nezbytny ci vyhodny. Je-li v tlupe simpanzu jednou z hlavnich takovych vlastnosti fyzicka sila, je to neco jineho nez u cloveka, kde tato vlastnost je vice mene druhotna. Ale dokonce ani mezi simpanzi zijicimi ve volne prirode je zcela obvykle, ze voli radeji dobre vztahy nez agresivne ziskanou momentalni vyhodu. Vudcem tlupy se obecne stava ne ten nejbrutalnejsi, ale ten, ktery je svymi vlastnostmi tlupe nejprospesnejsi. Zamerne zde rozlisuji mezi silou a brutalitou a chci, abyste si tento rozdil uvedomili. Nezridka v cele tlupy setrvava delsi dobu starsi samec, ackoli silove ho je jiz v te dobe davno prevysuje jiny samec. Je to nejen proto, ze mladsi silnejsi samec teprve sbira odvahu ke stresu s dosvadni autoritou, je to i proto, ze starsi samec je pro tlupu jeste stale uzitecnejsi svymi zkusenostmi a moudrosti. Dalsi okolnost, ktera byva nepravem opomijena,je ta, ze pri dostatku potravy a pri dostatecne rozlehlem teritoriu, voli simpanzi nebo gorily radeji smirna reseni nez konfrontaci, jsou popsany pripady, kdy dokonce urcitou cast teritoria sdileji dve tlupy, aniz dochazi ke stretum s vybuchy agresivity. Jsou popsany dokonce i pripady, kdy se dva samci bez hadky pari s jednou samici, zdvorile vzdy cekaji, az souloz dokonci ten druhy. :o) Samosebou by byla chyba, kdybychom si delali o dispozicich cloveka jakekoli iluze, nicmene opakuji - existuje rada dukazu vyvracejicich tvrzeni, podle ktereho je cloveku geneticky dana snaha pokorit druheho a ublizit mu. Aleno2. Tvuj realisticky kamarad - "byznysmen" ma mozna pravdu v tom, ze leckdo ztraci zajem o cloveka, ktery si nestoji na dost vysokem spolecenskem sprusli v zebricku, a ktereho tedy nemuze nijak vyuzit. Nepokladam to ale za projev lidske prirozenosti. Pokladam to za projev lidske neprirozenosti. Jde o to, ze dotycny "pragmatik" zije podle modu "MIT" a ne podle modu "BYT". Ridi se trznimi hodnotami a slovo uspech hodnoti podle toho, lide jsou pro nej zbozi a on sam sebe hodnoti take podle sve situace na trhu, nema zajem o svou skutecnou hodnotu sama o sobe. Takovy jeho postoj muze sice vest k uspechu v takto deformovane videnem vztahovem ramci, nicmene nevede to k souladu lidskych sklonu, (prani, snu, potreb) s chovanim a jednanim, zkratka nevede to ke stesti. Uvadite-li, ze dukazem vrozenosti lidske agresivity je fakt, ze sny o humanite zustavaji stale spise v rovine snu, prani a neuspokojenych potreb, nese vase teze uz v sobe rozpor. Pripoustite totiz, ze clovek takova prani, sny, tuzby a potreby ma. To je ten prirozeny zaklad. S tim se da jen obtizne neco delat. Naproti tomu s organizaci spolecenskeho usporadani, ktere by lepe odpovidalo takove prirozenosti, se neco delat da. Nese to v sobe nadeji, ktera muze byt naplnena anebo take nemusi. Ale je to mnoho snadnejsi, nez kdybychom byli predatori bazici po utrpeni druhych a jen kvuli dosazeni jakehosi neprirozeneho miru (proc bychom se ale v tom pripade o nej pokouseli?) snazili se ve svych slastnych ukrutnostech krotit. A tim se dostavam k poslednimu dnesnimu bodu, a to je poznamka o vlivu spolecnosti na charakter soudobeho cloveka. Ano, samozrejme, ze spolecnost ma velky vliv na formovani tohoto charakteru. Clovek je totiz tvor spolecensky a ma potrebu dobrych vztahu s druhymi. Pokud je vyvrzen, citi nesmirnou uzkost (tu znaji vsichni z nas, nejvice pak ti nemocni) a snazi se docilit opetovneho prijeti, a to bohuzel i za okolnosti, kdy se museji prizpusobit spolecnosti, ktera je v zasade chora. A ta nase je, to si priznejme. - Oklikou se dostavam k jadru veci, k ukazu, ktery bychom mohli nazvat "patologii normalnosti". Vy nemocni (my nemocni) citite uzkost z vyvrzeni a prejete si byt znovu soucasti kmene. Ale mezitim jste prisli na to, ze kmen je organizovan na zaklade patologickych principu a paradoxne zjistujete, ze to prave organizace tohoto kmene je stizena chorobou! NE MY TRAUMATIZOVANI, ALE TI OSTATNI, KTERI SE DOKAZI PRIZPUSOBOVAT PATOLOGICKY ORGANIZOVANE SPOLECNOSTI, JSOU NEMOCNI. A otazka, zda ta spolecnost neni patologicka jen proto, ze je slozena z takovych jedincu, kterym je to prirozeno? Zatim neni. Znovu rikam, kdyby bylo, tak by zili v naprostem souladu vnitrniho a vnejsiho a byli by stastni, coz nejsou. (upozornuji, ze stesti neni pocit stesti, ale objektivni stav radosti z rozvoje zivotnich sil, rustu, uplatneni svych moznosti - podle takoveho modu lze zazivat stesti trvale, zatimco sadista z aktu sadistickeho nasili pociti jen jednorazove vzruseni a i kdyz se jeho chore mysli muze v te chvili zdat jako subjektivni stesti, ve skutecnosti jde jen o opakovane brnkani na strunu stale se obnovujiciho symptomu - neurotickeho syndromu)

Alenko2 a všichni.... jsem rád, že se diskuze tak rozběhla... Alenko2 já vím co je empatie je to opravdu vcítění... Myslím, že tím , že diskutuješ, že píšeš o tom co tě trápí... je to tak správné. Už to, žeo tom mluvíš je skvělé. Nesmíš ztrácet naději.... chápu, že pokládáš mé názory za nepochopitelné. Teď budu chvilku plácat:-))). Tvá nemoc ať je jakkoli nepříjemná ti pomohla uvědomit si sama sebe a to je myslím pozitivní zjištění. cítíš, že jsi tam kde jsi a bojuješ. Já a myslím, že nejen já jsme s Tebou a Ty to určitě dokážeš. Nevím co tě trápí, ale vím ,že máš sílu to zlepšit a už teď se to zlepšuje.... ne neazměřuji se pouze na tělo. Snažím se říci, že naše tělo je odrazem našeho ducha. Pokud není zdravý duch není zdravé ani tělo. Nejsme jen tělem...Musím říct, že se mi velmi líbí příspěvky Dariny...Každý člověk má možnost volby i když zdánlivě již žádnou možnost nemá... možná jsem opravdu plácal tak se omlouvám:-)))

K vyjadreni Lucie. Puvodne jsem jeji reakci moc nechtela rozvadet, ale asi jsem neudelala dobře. Tak tedy- Lucie si vybrala jen odstavec meho vypraveni a na ten udelala zaver, coz docela zkresluje to, co jsem se snazila vysvetlit. Zminila jsem se, ze zustali pratele realiste a Ti realiste mi i pomohli pochopit co ze se mi to najednou deje. Ja byla drive tak trochu idealistka. Muj pohled na spolecnot jako na simpanze nevychazi jen z mych chatrnych byvalych vztahu (jak psala), ale z celkoveho postoje spolecnosti ke me po mem onemocneni, postojem nove prichazejich lidi do meho zivota, které si jiz ted nemuzu vybirat (lekari, socialni pracovnici, pecovatelka). Nevim zda Lucie vubec se nekdy detalneji zabyvala pozorovanim simpanzu a jejich vztahu, když ji to tak pohorsilo. Muzu doporucit na Animal planet seriál

Zdravim Nelygreis. Musim priznat, ze jsem jednim hltem precetla Tvuj prispevek. Nekdy se zacnou na člověka sypat problemy a když není v jeho moci to vyresit, zakonite pribyvaji další. Ja osobne si pripadam, jako kdybych byla nasilim posazena na skluzavku, po niz jsem jela cca 3 roky dolu, dopadla a byla nucena zit s nasledkami tvrdeho dopadu tam dole s nejistotou, zda nebudu nasilim posazena ještě na dalsi skluzavku a po dalsim tvrdem dopadu muset zit ještě s vetsimi nasledky ještě niz. Jo lekari. Svou perfektni praci ze mne udelali dozivotne nemoci zinvalidizovaho člověka a ta sikana co od nich zazivam je traumatizujici. Myslim, ze jsem zazila praktiky srovnatelne se stredovekem. Přes zavazne nalezy zatím nejsem uznana, tedy mam nemoc, která byla vypustena z tabulek a tak nemam narok na ID a ani na to byt nemocna. Smula. Nasledkem toho zadny prijem, velke vydaje za soukrome sluzby nutne k preziti, takze se kvuli nemoci zacam propadat do kategorie asocialu. A společnost , ta se na mne diva jiz jako na spolecensky odpad. Z mlade zeny, která by mela budovat svůj život jsem se propadla do reality, kterou vetsinou zajivaji az lide ve stari, kteří cekaji na konec. Tezko se nekdy hleda optimismus, chapu.

Pro Alču2tím,čím procházíš já procházím také,doktoři si mne házeli jak horký bram-bor.Nebýt neuroložky, která mne poslala naEXPY, dodnes jsem se reha-bilitovala pod všema těma magnetama,elektrikou,zábaly atd.Jednoho časujsem tam docházela pravidelně přespůl roku.Také si mohu myslet, že namne jen sbírali body pro vyútování pojišťovně.Protože jsem ale člověk,který nemá znalosti v oboru, co myslíš, jak jsem to měla řešit?Jít na pojišťovnu a ptát se, proč by-la ochotna proplácet takovou dlouhodobou léčbu? A bez nějakého výsledku?a/ nemám znalosti a lékařka by si to zdůvodnila tak, že přikládala vše stresub/ mám něco v ruce, kdy jsem si stě- žovala,že je léčba neúčinná a mám to písemně?To je ten začarovaný kruh,kdy se pacient potácí v situaci, že si je vědom odkázanosti na lékaře pro svojineznalost a je to tak asi všude.Je tocelé v systému a jestli byl špatně nastaven /vytlačování některých diag.do pozadí, jako nezpůsobilých pro uznání ID/ opět bez znalostí věci není možné protestovat.Musela by se najít skupina lidí spojená s odborníky a právníky a řvát tak nahlas, jako herci, když jim chtělipřesunout DPH do zvýšené sazby, abydokázala zvrátit rozhodnutí.Ale scházely by ty oblíbené ksichty.Pokud ti byl odebrán ID, dejto k soudu.Je to zadara,půjdeš před LPK v Praze.Bojuj.Zatím,co jsem slyšela, tak lidé uspěli.

V minulosti jsem psal, že naše názory a postoje vždy ponesou odraz a otisk našich zkušeností, věku, sociálního postavení a případně utrpení. Poslední názory mi to jen potvrzují. Proto jsem v minulosti trošku vyhrotil diskuzi ve snaze přejít od abstraktní filozofie (jiný název jsem pro to nenašel) k diskuzi o názorech tak řečeno extrémních (jenom pro osvěžení - např.že uvolněním mysli mohou ženám narůst větší prsa, ale málokdo o tom ví). Menší vadou na kráse bylo, že (asi mladá) Lenka diskuzi nenesla a demonstrativně odešla, to jsem nechtěl. Nedávno jsem slyšel zajímavou uváhu na téma, že se pořád traduje, že staří lidí jsou chytří a moudří. Ale dotyčný prohlásil, že s tím nesouhlasí, že si myslí že staří lidé jsou pouze zkušenější, že toho již tolik zažili, že jejich analýza určitého jevu bude třeba na 90% správná.Tento úvod jsem zvolil, protože mám pocit že i názor Lucie (o přátelích) vychází možná z menších životních zkušeností a z toho plynoucí důvěru ve vlastní neomylnost při volbě přátel. Soudný člověk sice může do jisté míry oddělit zrno od plev - pokud budu dobře postavený a někdo mi poleze do ....., mohu předpokládat, že pokud tuto funkci zastávat nebudu, dotyčný o mě ani nezavadí. Ale ony se dokáží bortit i několikaletá přátelství. Aleno, to jsem psal proto, že Ti trochu rozumím s tím přátelstvím. Mohu Tě ubezpečit, že my díky určité specifice v naší rodině, kterou nechci nějak moc konkretizovat, nemáme žádné přátele. Nemáme společné rodinné přátele, nemáme je ani zvlášť v životě. Jenže to souvisí značně s tím, že my nemůžeme "vložit" do přátelství ten potřebný kapitál z naší strany. Aby byl někdo můj přítel nebo já jeho, tak spolu musíme sdílet jednak velmi podobné názory, musíme ve volném času konat společné činnosti - jezdit na dovolenou, chodit na plesy, hrát karty a cokoliv jiného. Jenže když my toto nemůžeme provozovat, tak chápu, že po nějaké době si tito lidé budou hledat někoho jiného, kdo s nimi bude tyto věci sdílet. Tedy v případě životního zvratu asi zůstávají jenom lidé, kteří jsou trochu samaritáni a nejspíše je vnitřně uspokojuje nezištně pomáhat jiným. (I přátelství je forma pomoci - jak říkám, zdravý člověk si to někdy ani neuvědomuje).Ona o tom pekne psala i Darina :-)Já díky těmto výše uvedeným zkušenostem, jsem někde ve svém vnímání světa než bych byl, kdybych žádné problémy neměl a mohl si žít bezstarostný život. Jenom nevím, co je lepší - žít povrchně, bez hlubšího pohledu na svět, užívat si, jak se říká nepřemýšlet o životě nebo si vážit i těch maličkostí (alá Alenka) - krásný den, pěkná stavba, nádherná (přirozená!) žena, čerstvý vánek, spokojený partner.Na závěr malá poznámka: o tom, co máme v genech nejlépe vypovídá, když do raného dětského kolektivu dáme postižené dítě (tělesně a mentálně). Co myslíte, že se stane? Děti jej budou zvědavě okukovat - protože je jiné než ony a vzápětí budou mít tendenci ho vypudit ze svého kolektivu a možná by došlo i na agresi. Ale v tom začne pracovat výchova a dětem bude vysvětlováno, že se to nemá atd. atd, myslím že víte co chci říci.