Duchovní cesta

M.Aureliano:
Kdyz uz jsi tady, rekl bys mi, jestli jsi byl od pocatku svych duchovnich snazeni okamzite orientovan na nagualismus, nebo jsi mel moznost konsolidovat mnohe jine nauky, pripadne jit docela svou cestou, pouzivajic pritom jedine principy universalne platne?

Pro Luciferku: jestli si poslední příspěvek ve své mysli interpretuješ tak, že je v Satnově režii, tak to jsi opravdu Luciferka :-)

Regie Satanas!!

Opravdu existuje jen jedina prava cesta? Nebo je cest kolik je lidi, ale jen cil je pouze jeden?

"Ja jenom kracim po cestach, ktere maji srdce. Po kterekoli ceste, ktera ma srdce. Po nich putuji a jedine, co me zajima, je, abych je prosel az na sam konec. A jak tak jdu, tak bez dechu jenom ziram a ziram." Don Juan

No, Gracie, neřekl bych, že ta naše doba je zatím nějak moc těžká. Já jsem osobně dost rád, že jsem se narodil až po dvou světových válkách v krátkém období přechodného míru. Těžká doba nás ještě asi čeká, až Irán dokončí vývoj jaderných zbraní. Takže bych si zatím docela užíval klidu a pohody.

Ano, je to těžké nic neočekávat, když žijeme ve společnosti, která od nás mnoho očekává---tzn. musíme plnit očekávání druhých, abychom byli uznáváni..aby nás měl někdo rád, abychom zde vůbec přežili. To píšu samozřejmě v nadsázce. Ale ten princip to je. Z toho plyne, že lidé chtějí být (mají být) "in". A komu to vlastně na stoprocent vyhovuje? Najde se opravdu jediný člověk, který chce plnit očekávání dnešní doby, opravdu chce??? Někdo, komu to není proti přirozenosti, proti vůli, proti lásce k sobě samému? Nebo ne, nebo jsme k tomu tlačeni. STRACHEM. Že nebudeme ostatními přijati, zůstaneme na okraji. Být sám sebou, jít za svým životním posláním...a být bez očekávání-vlastně dojít do tohoto stavu-je tady úkol skoro nadlidský. Ale je to jediná pravá cesta. Do svého nitra, k Bohu, Vyšším silám(nebo jak tomu říkáte).
Zvláštní, že jsme se všichni narodili do opravdu těžké doby, vrchol materialismu, techniky, maximální odvrácení od Podstaty, ničení přírody atd:(. Máme před sebou úkol...

"Clovek by si mel zvykat stacit si sam a od nikoho nic neocekavat. Zivot je snesitelnejsi. A pak je kazdy existujici zivy pritel pozehnanim."

Nic neocekavat je opravdu velmi tezke, ale da se to zvladnout. Sve pratele zdravim a jsem nesmirne vdecna za to, ze vstoupili do meho zivota. :-)))

Pro Votchi: Diky :-) Slova jsou uzasna a hudba jeste nadhernejsi, vlastne ani nemohu vyjadrit sve pocity...:-)))

Pro Evelyn: text první skladby z alba Unicorn :-)
Change Myself
When I wake up in the morning and I look up to the sky
I am looking for the reason that I live or that I die.
I'm asking for direction how to change the world I'm in,
How to change the tears to water in the world I'm living in.
Now I know there's no solution, there's no chance to change the world,
So I've just found the answer, now I have to change myself.
ref:
Change myself, I have to change myself...
:-)

Stanislav Grof uz zde byl dost citovan, ale ja musim pridat jeste to, co zaujalo me.

"To, co bude v zajmu zachovani zivota na Zemi, se musi stat absolutni hodnotou. Neni mozne ohrozit zivot jen proto, ze se resi nejaky ekonomicky, politicky, rasovy nebo nabozensky konflikt. Jde vsak o to, aby dost lidi zaujalo toto stanovisko. Kazdy z nas muze nejvice prispet ZMENOU SEBE SAMA. Nez se podivame, co je zapotrebi zmenit kolem, musime nejdrive projit hlubokou vnitrni zmenou - novy system hodnot se pro nas pak stane naprosto samozrejmy. Existuje uz cela rada nastroju, ktere umoznuji hluboke vnitrni poznani a trasformaci. Nutna je predevsim systematicka spiritualni praxe. Jedina moznost, jak prezit, je vratit do zivota zapadniho sveta spiritualitu."

Romane, hadej, co bych si vybrala? :-)

Evelyn, děkuji za odpověd. U mě to bude asi kombinací obojího (fííííííííhaaa). Je to jak bych byla v nějaké bezmoci cokoliv dělat a úplně mě to pohlcovalo. Akorát konkrétní příčina není.

Romane, skvělý nápad, jak zažehnat krizi v manželství:))

Přemýšlel jsem o chemii a alchymii. Chemie vytváří stavebnici se kterou si může hrát každý, kdo tomu chce věnovat nějaký čas a naučí se znát stavební kameny a pravidla hry. Je to univerzální postup pro každého, který ve většině případů dává hmatatelné výsledky. Alchymie se naopak snaží změnit člověka-alchymistu. Opakuj tisíckrát to samé, dotýkej se látek rukama, nepřemýšlej o smyslu, jen vnímej látku a vciťuj se do ní. Pak možná jednou se něco s tebou stane a ty pocítíš všechny souvislosti a pochopíš celou stavbu světa. Když si u obou porovnáme co je výsledkem, že v prvním případě to je například silon a v druhém případě je výsledkem pozměněné vnímání světa u jednoho člověka, je již jasné, kterou z těch dvou bude společnost přijímat lépe. Schválně, dejte manželce vybrat - buď přinesete nový mixér, nebo přivedete na návštěvu originálního myslitele a mystika, se kterým si všichni krásně popovídáte o smyslu vesmíru.

Pro Lindu: Palečky Ti držím, určitě vše zvládneš :-)

Pro Gracii: Podle mě by mohla mít závist svůj počátek v mysli. Přepadne Tě myšlenka, že ten druhý má či nemá něco, co Ty nemáš nebo máš, je či není takový, jakou Ty bys chtěla nebo nechtěla být. Zdá se mi nepodstatné rozlišovat, co závidíš. Materialista závidí materiální věci, člověk duchovně laděný může závidět vlastnosti druhých, jejich větší uvědomění, pokrok, schopnosti, odvahu, prostě cokoli, ale stále je tu tatáž závist. Je to takový zlozvyk mysli, kdy je Ti podstrčena myšlenka nutnosti srovnávat sebe s těmi druhými. Výsledek srovnání vyvolá nelibý pocit v Tobě, že nejsi taková jako ten druhý či nemáš to nebo ono, co má ten druhý. Dostaneš se do stavu nespokojenosti sama se sebou. Většinou v takovém stavu člověk nevidí, jak je bohatý a neumí vyjádřit svoji vděčnost za to, že pouze je, a chce být hodnocen, ať už sám sebou nebou jinými, za to jaký je nebo čím je.
Teď mě ale napadlo, že by to mohlo být i opačně. Ty jsi nespokojená sama se sebou, neumíš sama sebe milovat jen pro to, že jsi, a z toho se pak tvoří potřeba srovnávání a ta přitahuje závistné myšlenky. Hm, tak si vyber.
Pokud je počátek v mysli, zkus zpomalit a omezit vnitřní dialog, ztišit se a vzít do své pozornosti pouze myšlenku: Mám se ráda, protože jsem, a nejsem míň ani víc než ostatní.
Jestli je příčinou právě to, že jsi ještě nepřijala sama sebe, pak si vlastně také můžeš říkat stejnou myšlenku a navíc si představit ve svém nitru plamínek lásky, který se stále zvětšuje, až Tě zaplaví celou. Budeš-li se takto milovat, nezbude místo pro závistivé myšlenky. Objev v sobě poklad, kterým jsi. Takto můžeš na sobě pracovat při každé možné příležitosti. A v tom aktuálním stavu závisti, zkus zhluboka a pomaleji dýchat a překryj negativní myšlenky okamžitě nějakou pozitivní, třeba tou, co jsem napsala výše nebo určitě Tě napadnou i jiné a třeba vhodnější. Dá to práci, bude to vyžadovat hodně bdělosti a sebekázně, ale Ty máš v sobě touhu s tím něco udělat, takže se Ti to určitě dříve nebo později podaří. Hodně štěstí :-)))

Ještě jednou se vrátím k Romanovým příspěvkům a abych si to zjednodušil, půjčím si ještě dvě větičky z Grofova článku: "Dnes už nespatřuji propast mezi vědou a spiritualitou. Vzniklá propast rozděluje pouze newtonovsko-karteziánský systém a spirituální světový názor, který je na druhém břehu spolu s moderní fyzikou a prvky nového paradigmatu." K tomu bych dodal, že právě toto nové paradigma je součástí onoho

Zdravím vás, ted už ten příspěvek snad dopíšu:).
Můj život mě posunul na duchovní směry, bylo to vlivem různých zážitků a "vidění", na která mi už můj logický mozek nestíhal odpovídat..Jsem teprv na začátku.
Jen mám k vám takový dotaz. Je to sice protichůdné, ale neumím nebo spíš nevím, jak bojovat se závisti (netýká se materiálních věcí). Tato vlastnost mě stahuje někam zpět, svádí z cesty..boj je těžký.
Začínají se mnou komunikovat duchovní bytosti..nechci je zklamat.Ani sebe sama.
Děkuji, že jste a přeji vám mnoho štěstí a světla na cestě (v jednotě).

Pro Romana: Souhlasím s tebou. To co píšeš je v souladu s mým posledním příspěvkem. Určitý pohled rozvádíš do trochu větších prodrobností, obdobně jako Stanislav Grof ve článku který jsem zmínil.

Děkuji všem, kteří věnovali svůj čas i úsilí reagovat na má slova. Snad se mi podaří najít cestu, která povede k dobru pro mne i mé oklolí. Vím, že bude k tomu potřeba hodně práce a záleží jen na mně, zda vytrvám. Držte mi palce :-)

Ještě jedna připomínka, Newtonovská mechanika je stará 300 let. Dnešní teoretická fyzika je o trošku vzletnější a na její pochopení opravdu jedno odpoledne nestačí. V dnešní fyzice se linearita moc nenosí, prostor má dimenzi minimálně 4 a není jednoduše plochý, ve vesmíru neexistuje univerzální čas. A když se chcete podívat dovnitř atomu, je třeba se trochu víc odvázat a pracovat s prostory jejichž dimenze je spočetné, nebo dokonce i spojité nekonečno. Na pochopení základních principů obecné relativity bude možná stačit týden. Na pochopení principů kvantové teorie nestačí celý život, jediné co jde je, že si na ní můžete asi tak za tři roky zvyknout.

Newtonovská mechanika, ani žádné jiné další vědy nejsou určeny k tomu, aby člověku zdůvodňovaly cokoli co svými smysly vnímá. Exaktní vědy jsou tady jako systém který slouží k relativně snadnému a přehlednému popisu odhalených souvislostí. Základem exaktní vědy je schopnost hledat podobnosti. Fyzika říká něco v tom smyslu, že když budeme svět pozorovat nějakou sadou přístrojů, které mají každý svoji přesnost se kterou měří výsledky pozorování, pak se nám podaří všechny pozorované jevy setřídit do několika málo skupin podobných jevů. Studoval jsem fyziku docela intenzivně 7 let a nikde jsem neobjevil ani náznak snahy o zdůvodnění proč se věci dějí tak jak je pozorujeme. Fyzik se snaží najít mechanismus jak spolu jevy souvisí a jak jsou si podobné. Fyzik vám odpoví docela přesně na otázku jak se věci dějí, ale rozumný fyzik, když se ho zeptáte proč se něco děje, odpoví, že tato otázka nemá v jeho oboru smysl. Fyzika je nástroj. Ale je to nástroj fascinující. Je to složitá, čistá stavba, analogie katedrály ve světě myšlenek. Ale nedoporučuji v této stavbě, stejně jako nedoporučuji studiem stavebních kamenů katedrály, hledat smysl vesmíru. Najdete jenom studený, precizně vymodelovaný materiál, který uchvacuje svou dokonalostí, ale v podstatě není, stejně jako katedrála, vhodným místem k životu. Podobně jako katedrálu, navštěvujeme monumentální stavbu fyziky jen za jistými specifickými účely. Trvale se v tom ale žít nedá.

Pro Lindu: Tvé rozpoložení (životní krize) tě zřejmě přivedlo do stavu vědomí nacházejícího se na takové hladině vědomí, ze které smysl života není pro tvou mysl v dohledu. Mám na mysli takový smysl života, který by tě vnitřně uspokojil, který by zarezonoval s tvým svědomím, s tvým srdcem, dal ti vnitřní klid, radost, lásku, štěstí a osobní sílu a motivaci k jeho naplňování. Mohu ti ze své zkušenosti říct, že lze dosahovat takových stavů vědomí, ve kterých je uvědomování si takového smyslu života samozřejmostí. Zjednodušeně bych to vyjádřil tak, že tímto smyslem je naplňování poslání člověka, kterým je poznání. K porozumění tomu co píšu bych ale měl dodat, že různým hladinám vědomí, na kterých se lze aktuálně uvědomit, přísluší různé poznávací systémy a s tím související různé popisy světa.
Hladině vědomí, na které se tak jako převážná většina