Reklama

Duchovní cesta

M. Aureliano (So, 29. 7. 2006 - 11:07)

Pro Awaiku: podle toho co píšeš mám dojem, že mluvíš úplně o něčem jiném než já :-) Z mého pohledu bych rozdíl mezi bojovníkem a pokojným bojovníkem jednoduše vyjádřil spíš tak, že je to rozdíl mezi tím kdo ví a tím kdo neví a jenom si myslí :-). Pak ale jsou uváděné příklady poněkud zmatečné :-)
Pro Evelyn: to mi spad kámen ze srdce :-)))

Evelyn (Pá, 28. 7. 2006 - 20:07)

Pro Awaiku: No jo, chybička se občas vloudí, ale mám pocit, že i ten systém jaksi funguje jen na základě našich příkazů nebo že by už začínal mít svůj vlastní "rozum" a rozhodl se nám zpestřit život? :-)))

awaiku (Pá, 28. 7. 2006 - 20:07)

Evelyn - no to je nejaka chyba.... naprosto netusim, jak se to tam dostalo... hmmm! :)
Jj ty predchozi dva prispevky od evelyn jsou vlastne ode mne.
Bud blbnu ja, nebo mistni system, ani jedno neni uplne dobra zprava ;)

EVELYN (Pá, 28. 7. 2006 - 15:07)

Pro Awaiku: Jestli to dobře chápu, tak předcházející příspěvky jsi psal Ty pro mě, ale proč mé jméno jakožto přispěvatele??? :-))) To ses předpokládám spletl. :-)

Evelyn (Pá, 28. 7. 2006 - 14:07)

jeste jako mezi Nealem D. Walshem a Alenkou z rise divu

.... ;)

Evelyn (Pá, 28. 7. 2006 - 14:07)

rozdil bojovnika a pokojneho bojovnika? :) napr jako rozdil mezi:

Boxerem a Aikidstou
donem Juanem a polyneskym samanem
Eduardem Tomasem a OSHO
Churchillem a Gandhim
popiracem ega a pruvodcem ega
ducharem a duchovne zalozenym clovekem

...atd :)

...obe cesty ale stejne vedou ke stejnemu cili a nebo taky nikam...

M. Aureliano (Pá, 28. 7. 2006 - 14:07)

Pro awaiku: Boj s ostatními nebo boj se světem není boj, ale pouze podléhání svým slabostem :-) Jediný "skutečný" boj je boj se svým egem :-) Nicméně máš pravdu v tom, že pokud má být tento boj s egem z hlediska pokroku na cestě poznání co nejúčinnější, musí to být boj pro každé ego přiměřený. Jinak by to taky fakticky mohlo skončit sebevraždou :-)

M. Aureliano (Pá, 28. 7. 2006 - 14:07)

pro M.A.: Takových příběhů bylo odvyprávěno mnoho. Je dobré vědět, že z určitého hlediska je možné všechno. K takovému hledisku se člověk může dopracovat třeba i filozoficky, když si češe své myšlenky např. při čtení sci-fi nebo fantasy. K hlubokému pochopení takového hlediska se ale člověk musí alespoň na chvíli uvědomit na poněkud vyšší hladině vědomí, než na té, která je mu v "normálním" životě běžně dostupná. Pak mu teprve do sebe všechno zapadne :-) Z mého hlediska je vhodné uvědomovat si, že to, o čem mluvíš, jsou jenom příběhy, nebo pohledy na svět z určitých zvláštních, dalo by se říci přesně definovatelných hledisek, na hladinách vědomí, na kterých se uvědomují "normální" lidé. Je třeba mít se na pozoru, aby se člověk s některými příběhy, které ho silně osloví, nestal přímo posedlý, tak jak nám to krásně demonstrovala Faith ve svých příspěvcích výše. To působí na posílení ega a zabřednutí do oblastí s velmi nízkou hladinou energie, jinak řešeno fixaci vědomí na velmi nízkých hladinách vědomí, z jejichž úrovně člověk není schopen nic pochopit.
Měli bysme si dávat pozor, abysme se neutápěli ve slovech a nenechali se jimi odradit :-). Například ve tvém věku jsem byl docela citlivý na některé pojmy používané k popisu světa. Byl jsem třeba velmi alergický na všechno co zavánělo křesťanstvím, zejména katolickým dogmatismem. Cítil jsem v tom snahu církve manipulovat s lidmi k dosažení svých mocenských cílů a celkové hluboké nepochopení původního učení. (Bylo to pro mě na stejné úrovni jako komunizmus.) Když jsem slyšel slova jako Bůh Stvořitel v kontextu učení církve, měl jsem z toho skoro pupínky :-) Přiznám se, že dodnes nejsem z křesťanské terminologie příliš odvázaný, nicméně používání těchto pojmů v popisu světa už nezavrhuji a jejich používání z některých úhlů pohledu se mi zdá docela i vhodné :-).
Jinak co se týká našeho věku v tomto světě, záleží na tom jak se cítíš. Někteří lidé jsou už v šestnácti starci, jiní jsou v osmdesáti mladící. Toltécky řečeno záleží to na tom, jak dokážeš hospodařit s energií, na jaké hladině vědomí jsi schopen se uvědomit, prostě na tom, kolik máš osobní síly. Já si připadám na dvacet :-)

Evelyn (Pá, 28. 7. 2006 - 12:07)

Pro M.A.: A jaj, ženy nerady přiznávají svůj věk :-)Ale budiž, mám děti v Tvých letech. Nedělej si starosti s nějakou konkrétní duchovní cestou. Nechat v sobě proudit lásku k celému Stvoření není záležitostí věku. Více než studium mimozemských civilizací bych Ti doporučila pozorování přírody. Pokud se jí dokážeš správně otevřít, čeká Tě tak nezměrný úžas, mnohem větší než kdyby ses setkal s ufem.
Uvážíme-li, že je Bůh jakožto Stvořitel všeho také ve všem přítomný a je neomezený čili nekonečný a věčný, pak i člověk je svou podstatou neomezený a nekonečný. Bohužel si ale sám staví hranice svou nevědomostí. A právě hlavně v přírodě nacházíme spoustu příkladů oné nekonečnosti a věčnosti, které můžeme přenášet i do svého života a prokouknout závoje své nevědomosti.

M.A. (Pá, 28. 7. 2006 - 11:07)

takova technicka otazka,kolik vám je let?

Evelyn (Pá, 28. 7. 2006 - 11:07)

Pro Awaiku: Vítám Tě zpět :-))) Tuším, co chceš říct a možná i rozumím. Když na něco tlačím, vyvolává to něco protitlak, takže je často lepší onen tlak povolit. Zatím nevím, jak by to vypadalo s rozpouštěním ega bez tohoto tlaku, což neznamená, že nějaká možnost neexistuje. Můžeš mi prosím napsat rozdíl mezi bojovníkem a pokojným bojovníkem?

M.A. (Pá, 28. 7. 2006 - 11:07)

pro Aureliano: S tema rasama v minulosti je to dost nejasne,cetl jsem verzi kterou jsi prepsal ty,dale jsem cetl ze byli 3 velke narody(atlantane,nejaky narod v americe a narod v asii[myslim ze podle kontinentu]),tusim ze v knize Prestan se bat(toltecky pruvodce...). A este jestli se nepletu(uz je to davno) tak v knize Necronomikon(snad jsem to napsal dobre) se pise o jedine rase nazyvane Stáří... Pry v puvodnim Necronomikonu je zasifrovana cesta k otevreni brany pekelne aby se navratila rasa Stáří,byli neuveritelne kruti. Snad to prepsal v 30.letech Lovecraft ..... je mi jen 16 moc toho nevim,pokud muzete opravte me.

M.A. (Pá, 28. 7. 2006 - 10:07)

Stou dobou jsem to myslel tak,ze v mem veku prece jsou podstatnejsi materialisticke veci nez duchovni cesta...asi bych ted tou cestou nedokazal jit... ke knize jsem se dostal v knihkupectvi..ja jsem asi do 14ti let vubec necetl.. ale vzdy me hrozne lakalo a bavilo nadprirozeno,paranormalni jevy a ja chtel zjistit vzdy jak je tohle vse mozne. Ve 14ti letech jsem se dostal ke knizce Vzpominky na Budoucnost od Danikena,velice me bavi historie a stary egytp a jsem plne presvedcen,ze do vyvoje lidstva v historii,mozna i ted, zasahla/zasahuje mimozemska civilizace. Po vzpominkach na budoucnost(ta kniha byla uzasna) jsem precetl Roswell protokol o spiknuti od Buttlara,dale Spiknuti hvezdna brana(tam jsem se docetl o rostline jmenem ayahuasca,o ceste k bohu atd.) tak jsem si koupil knihu od J. Kuchare Ayahuasca tanec s bohy... a porad jsem mel bliz k bohu a duchovnu...a najednou jsme objevil knihu prestan se bat o ruize a nelsonove... ted uz jsem asi pul roku nic necetl...kvuli skole...je to hruza :D
ps: zapamatoval jsem si co v knize prestan se bat bylo napsane a hrozne se mi to libilo,byla to odpoved na to kdyz lide rikaji ze jsou jenom lidi

awaiku (Pá, 28. 7. 2006 - 09:07)

Toz ja mam svoje ego rad, nevalcime spolu, a ono ma celkem rado mne. Je to takovej konicek pro moji cestu svetem. Nic mi nebrani z nej slezt a jit se podivat nekam sam, ale pak jsou z toho konflikty a ja jdu radsi cestou pokojnyho bojovni, ze. Kdyz cesta, duchovni neduchovni, tak na konicku. Vse jde jednodusseji, kdyz to neni boj. S ostatnimi, se svetem, s egem.

Evelyn (Pá, 28. 7. 2006 - 09:07)

Pro M.A.: Kniha Přestaň se bát je asi jediná, kterou jsem od Ruize nečetla, všechny ostatní ano a jsou skvělé. Já v nich objevila cestu, a tou je Láska. Mohl bys mi prozradit, jak Ty jsi se k této knize dostal? Je to opravdu neobvyklé v Tvém věku zavadit o takovou knihu. Nedivím se, že se zatím bráníš. Duchovní cesta je především boj se svým egem, se svými závislostmi, zlozvyky, touhami a takový boj není jednoduchý. Postupně ale zjistíš, že jedině právě tento boj Tě uspokojuje, že Ti nic jiného nepřináší pocit radosti, než, třeba i malá, vítězství sám nad sebou. Tvůj věk bych viděla jako výhodu, máš relativně více času na sobě duchovně máknout než když člověk začne hledat ve čtyřiceti letech. Ale říkám "relativně". Nikdo neví v přítomném okamžiku, kolik takových přítomných okamžiků ho ještě čeká. A je proto nesmírně úžasné žít právě tento přítomný okamžik, jako by to byl ten poslední. Jak říká Ruiz (teď pouze volně odcituji, přesná slova si nepamatuji): Teprve tváří v tvář Andělu smrti se učíme správně žít.
Ještě mě zajímá, jak to myslíš s tou vhodností či vlastně nevhodností doby. Myslíš tím současnou převážně materialistickou společnost nebo politickou situaci ve světě nebo...co vlastně?

M.A. (Pá, 28. 7. 2006 - 00:07)

hoj,nevim jestli to pomuze ale lidem kteri hledaji cestu by mohla pomoct kniha Prestan se bat - toltecky pruvodce ke svobode a radosti od Dona Miguela Ruize a Mary Carroll Nelson. Zajímavé čtení,cestu jsem v tom nenasel asi je to tim ze je mi 16 a do jiste miri jsem se tomu branil protoze nevim jestli je to v tuhle dobu vhodne se vydat duchovni cestou.

Evelyn (Čt, 27. 7. 2006 - 07:07)

Já to nečetla.

Roman (St, 26. 7. 2006 - 22:07)

Něco z trochu jiného soudku. Četli jste někdo od Bertranda Russella esej Vyznání svobodného člověka? Fakt zajímavé čtení. Těžko z toho udělat nějaký souhrn, je to lepší přečíst celé. Kdybych ve stručnosti napsal čeho se to týká, vyznělo by to dost hnusně. Musí se to prostě přečíst celé.

Evelyn (St, 26. 7. 2006 - 19:07)

Ahojky!

Třeba se Vám bude líbit úryvek z Bhagavadgíty:

Skutečně moudrý člověk netruchlí ani pro živé, ani pro mrtvé.
Nikdy nebyla doba, v níž bych neexistoval já, nebo ty, nebo kterýkoli z těchto králů. A ani v budoucnosti tomu nebude jinak.
Ten, kdo přebývá v tomto těle, prochází dětstvím, mládím a stářím, v okamžiku smrti pouze přejde do jiného druhu těla. Moudří se tím nedají oklamat.
Pocity tepla a chladu, radosti a bolesti, jsou vyvolány spojením smyslů s předměty. Přicházejí a zas odcházejí, nikdy netrvají dlouho. Prostě je pouze přijmi.
Upřímný duch bere radost a bolest vyrovnaně a nenechá se tím nikterak dojmout.
Co neexistuje, nemůže být nikdy v projeveném bytí, a proto to nemůže ani nikdy zaniknout. Ti, kteří poznali pravou Skutečnost, znají podstatu JE a Není.
Pravá Skutečnost, prostupující celý vesmír, je nezničitelná. Nikdo nemá sílu, aby změnil Neproměnné.
Těla prý umírají, ale To, čemu tělo patří, je věčné. Nemůže být omezeno nebo zničeno.

Evelyn (St, 26. 7. 2006 - 10:07)

Pro Faith: Kazdy se divame na svet ze sveho uhlu pohledu. Ty potrebujes spoustu konkretnich informaci a byt clenem nejake organizace ci skoly. Ja vse vnimam jinak. Ja nepotrebuji tolik udaju, protoze vim, ze prave ted se na spoustech mistech valci a kupi negativni energie k dalsim valkam a teroristickym utokum. Ja vidim svoji pomoc takto: denne se uprimne modlim "Boze, stastny at jsou vsechny bytosti." V teto jedine vete je obsazeno vse. Pro me nejsou dulezite konkretni informace a nemusim ve sve modlitbe byt clenem cehokoli. Mou zbrani je uprimna touha pomoci a naprosta duvera, ze pomoc prijde. Jestli to povazujes za nezajem o deni na nasi Zemicce, pak je to Tvuj nazor. I Tobe preji, at se Ti dari.

Reklama

Přidat komentář