JOHANZUV psychotický TANKODROM

Rok a půl uplynul jako voda a příběh je dopsaný...teď jen z toho napsat knihu....Bude se jmenovat sedm koček v posteli,,,o čem asi bude se dočtete v rubrice JAJA A JA NA MÉM BLOGU.ukázka JEDNÉ KAPITOLYhttp://johanz.blog.cz/1109/makova-panenka

A nechcete si radši vyzkoušet opravdický tankodrom? :DTřeba šílený co jsem našla na webu teď náhodu :D http://www.tankodromjakohrom.cz/

Bolesti na hrudi mi zvěstovali, že počasí, které nás tak dlouho laskalo ve své náručí usoudilo, že už toho má dost. Vítr a déšť, který bubnuje na polykarbonátovou střechu zimní zahrady mne upozorňuje na nutnost pomalu začít stěhovat počítač na zimní stanoviště. Peggy a Happy mé dvě malé jorkširky nejeví známky života a leží naproti v křesle. Občas otevřou oči aby zkontrolovali jestli je vše na svém místě a opět usnou. Pes Rex vykoukne z kotelny otvorem v rámu dveří a rychle ucukne, když mu na hlavu spadne sprška deště. Potřepe mokrou packou a zaleze zpět do vyhřátého pelíšku. Malé zachráněné kotě se dusí játrovkou, kterou dostalo na snídani a porozhlíží se po kapsičkách s masem a rybí příchutí, na které je zvyklé. Dvě slepice jsou zavřené v "kurníku" protože začaly zanášet a mne nebavilo prohledávat zahradu plnou stromů a keřů kvůli dvěma vejcím. Zadní část zahrady je pokryta vysokou trávou a postupně se mění v džungli plnou různých forem života. Nemám už sílu ani chuť věnovat se té beznadějné práci s údržbou jen proto, aby sousedi, nebo náhodně projíždějící měli laskavý pohled na okolí, tak jak jsou zvyklí z města, kde tlupa zaměstnanců za minimální mzdu udržuje pořádek. Jdu nařezat dřevo, aby bylo teplo a těsto na chléb, který si pečeme sami od doby, kdy se cena za bochník přehoupla přes čtyřicet korun, mohlo kynout. Je to o úplně jiné kvalitě a chuti. Dopíjím kávu zakoupenou v Kauflandu s velkou slevou a přemýšlím jak budeme zase jezdit do Vídně za nákupy, když přestanou obchody slevy poskytovat a Jakobs Kronung bude stát 239 kč tolik, kolik mají u slevy uvedeno.Více na WWW.johanz.blog.cz

RÁD VÁS UVÍTÁM NA NOVÉ ADRESE: WWW.JOHANZ.BLOG.CZ

Mnoho povídek a fejetonu na WWW.johanz.blog.cz

Vzpomínky na minulost 1967Začaly prázdniny.Cesta z Brna do Litoměřic byla složitá, jako všechno, když člověk nemá peníze.Rozhodli jsme se, že pojedeme stopem.Dálnice nikde a tak jsme se postavili na silnici směr Brno Praha a mávali jsme .Nestáli jsme tam moc dlouho, když nám zastavila úplně nová pekařská Avie.Těšili jsme se, že si cestu užijeme, ale řidič nás nacpal do nákladového prostoru a tak jediné co nás spojovalo s vnějším světem bylo okýnko ve stropě auta,Cesta byla příšerná a my jsme v každé zatáčce klouzali po podlaze automobilu, jako uklízečka hadrem po namydlené podlaze.Nakonec jsme to vyřešili tak,že jsme si sedli každý k jedné stěně automobilu a zapřeli se nohama do sebe.Na neplánované zastávce mezi Brnem a Prahou jsme se zásobili pivem z převráceného kamionu.Na poli , kde po délce sta metru byly rozsypané láhve , bylo tolik řidičů ,jako dnes v supermarketu,když dávají něco zdarma.Za chvílí přijela policie,začala řídit provoz a tak jsme mohli pokračovat.Nejdéle trvala cesta přes Prahu ,ale zase byla mnohem zábavnější i když výkladní skříně nabízely jen omezený pohled na atrapy zboží.Výpadovka na Mělník zela prázdnotou a těch několik aut nás nevšímavě míjelo.Přesto si s té doby pamatuji jak se Vltava v Mělníku vlévá do Labe.Dvě řeky se mění v jednu a dál pokračuji v jednolitém toku.Litoměřice nás přivítaly vůní léta a nastávající tmy.Moje tetička dej ji bůh hluboký spánek, v té době ještě sličná žena v nejlepších létech ,spala na kanapi v hostinském pokoji ,kde se dalo vlézt po širokých schodech na terasu a oknem přímo do pokoje.Tak to bylo vždycky.Jenže tentokrát v tom něco zaskřípalo.Moje tetička probuzena šramotem vyskočila z kanape a vidíc v okně siluetu přirazila okenní křídlo."AU co to děláš ?"zařval jsem a spadl z okna na schody.Tetička která poznala můj hlas, rozsvítila světlo na terase a začalo vítání...sešli se všichni ,kdo byl doma kromě strejdy,který sloužil v místní vojenské posádce.

Pozdravy z minulostiPo dlouhých průtržích kdy nám příroda ukazovala kdo je ve světě pánem opět vylezlo sluníčko aby se podívalo na svého malého poddaného jak datluje při popíjení ranní kávy.Teplota i pohled z okna na listí chvějící se chladem spíše nasvědčuje tomu,že venku je podzim a ne léto.Dnes před 59 lety sténala má matka pod náporem mé touhy prodrat se na denní světlo.Všechny její pokusy a přes všechnu snahu odstranit mne před porodem ze světa jsem to vydržel a po plácnuti porodníka přes zadeček otevřel oči.Narodil jsem se do světa první poválečné vlny populační exploze, nevěda že zaviním za několik desetiletí takovou krizi že nebudou peníze na důchodovém účtu.Jestli to není taky tím, že moje matka, která stavěla NHKG bez nároku na odměnu a ve svém volnu,nevzala do své stařecké ruky samopal, když jej česká vláda prodávala firmě MITTAL STEEL.Ale abych neodbíhal od tématu .Mé dětství bylo radostné plné her.Trošku mi to pokazila matka tím jak si vybrala mého otčíma pedantského arogantního hňupa který se vyznačoval tím že uklízel ještě dříve než odešla návštěva což naštvalo spoustu známých tak že k nám přestali chodit.Jednou za mnou přijeli na tábor na otčímově JAWA 250(to bylo v době kdy Československo ještě nebylo montovnou zahraničních firem)a on mne oslňoval v mé dětské nevědomosti, jak pozná podle zvuku motoru, každé auto které projede.S otevřenou pusou a vyvalenýma očima jsem ho tiše obdivoval nevěda v té době, že u nás jezdí čtyři typy automobilu. Moje mladší sestra se mihla mým životem, jako jarní sluníčko a přesto, že jsem na ni žárlil, když se narodila ,když vyrostla z plen tak jsem si ji zamiloval.Jenže podle podle Murphyho zákona( Co je hezké to se pokazí) odešla od nás ve věku 13 let po třech dnech nemoci.Ještě teď, když o tom píšu cítím svojí bezmoc,kterou jsem zažíval, když zemřela.Mou matku to poznamenalo tak hluboce, že se stala od té doby součástí Vítkovického hřbitova a až do své smrti ji dennodenně navštěvovala.Veselejší bylo mé manželství, které začalo na sesteráku nemocnice v Zábřehu, kde jsem poznal svou ženu ,která tam pracovala na neurologii.Opakoval se stejný scénář, jako v miliardách jiných případu.První pohled,první polibek,první milování,první dítě,první vnuk a jsem tam kde jsem.Sedím u počítače a poslouchám, jak z kuchyně řinčí hrnce, na kterých moje žena připravuje obligátní kuřecí polévku a bramborový sálat.Krutí řízky jsou známe tím, že zvedají v těle hladinu SEROTONINU a navíc jsou chutné a tak je mám rád.Moučníkem po obědě završíme kulinářské hody a já zalomím hlavu v křesle,poslouchajíc šum hlasu rodiny stejně, jako kdysi moje matka, která při každé návštěvě spokojeně usnula.Ps: Nesmím ve svém vzpomínání zapomenout na svého dědu , pradědu a babičku, kteří prosvětlovali svou přítomnosti moje dětství v Mariánských horách(Čertová Lhota) Babičtinu kuchyň provoněnou vůní bramboráku dělaných na plotně a na dědovou káru, na které jsme vozili uhli a šrot z blízké haldy dolu Šverma.Můj praděda už hodně starý,když jsem stál u jeho postele tak mi vždycky svým prstem přejížděl údolíčkem mezi palcem a ukazováčkem mé dětské ruky a tím si zajistil svou nesmrtelnost v mé hlavě.

Esoterika22.07.2011 23:43 - #ESOTERIKA# - Nebojím se smrtiŘekl americký psychiatr českého původu známy svými pokusy s bráním psychedelické drogy LSD a později vypracováním metody holotropního dýchání, kteroužto získal stejné výsledky, jako před tím z drogou. Pokusné objekty po návratu ze změněného stavu vědomí vyprávěli neuvěřitelné příběhy včetně takových podrobnosti o době kterou navštívily , že je nemohly získat jinak než, že v této době žili.Mé zkušenosti nezacházejí tak daleko a končily u lucidního snění, které mi vyhovovalo.Bohužel z přibývajícím věkem (br jak ošklivé slovo) si sny přestávám pamatovat.Pravdou je, že mne plně zaměstnává realita života přítomného a ten noční snivý posunuty do jiné dimenze a prostoru zanedbávám.Stanislav Grof se během svého života (80let) posunul z materiálně založeného člověka do roviny "věřícího"Přispěl k tomu jistě i jeho poznatek, že vesmír nezačíná a nekončí naším narozením a smrtí ale pokračuje.Myslím si a to už hodně dlouho, že každý člověk každá entita je zároveň součásti i svým vlastním bohem lišícím se jen silou připojení na VESMÍR.Dobrou noc a plno objevů přeje Johanz

Venouši, to je.

Ty jsi ale vůl.

8.10.2008 11:51 -...))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))

8.10.2008 11:51 - JOHANZVAŠE PROBLÉMY NA MOJÍ HLAVUMOJE HLAVA NA VAŠE PROBLÉMY.Tak to už neplatí nechte si své problémy ve své hlavě.trochu bych to pozměnil.Budu vaše problémy pozorovat, ale je to vaše realita a ne moje.Stát se pozorovatelem je jedním z cílů Buddhová učení.

TA SE STALO, ŽE JSEM TADY NEBYL TÉMĚŘ TŘI ROKY.CO SE STALO ZA CELOU DOBU JSEM MĚL NAPSÁNO NA BLOGU Johanz.sBlog.cz Někdo se dozvěděl heslo mého blogu a smazal mých 1200 příspěvku .Naštěstí mi technická podpora na LIDE.CZ poslala celý blog formou přílohy na můj počítač.Začal jsem obnovovat svůj blog a přišla další jobovka...SEZNAM.cz ruší službu sBlog.cz tak pár mých výplodů uložím na JOHANZUV PSYCHOTICKÝ TANKODROM

Johanz máš tady nějakou nudu,čoveče.

VĚTŠINA NEDOROZUMĚNÍ POCHÁZÍ Z KOMUNIKAČNÍHO ŠUMU.

TAK MNE OMLUV SILVO

Ahoj Johanz, nepolíbím, páč nemám čas. Ve středu nákup, v pátek úklid a v sobotu sex.A do Ostravy je přeci jen daleko.A navíc jsi se opravdu nestrefil,já jsem ti to nepsala. Psala jsem jen to, kde je můj nick. Věř, nevěř, je mi to buřt. Měj se!!!/to ti skutečně přeji/

POLIB MI SILVO27. 10. 2008 21:47:54, johanzito je ten tvůj idol? už chápu

Žiju na venkově v oblasti, kde je vysoká nezaměstnanost. A vnímám svobodu. Každý má jiné priority, ale kdo cestovat chce, finančně na zahraniční dovolenou dosáhne. Pořídí ji za měsíční příjem (nemám na mysli Karibik), což dříve rozhodně nebylo. Nové auto (nemluvím o luxusu) za cca plat roční (nemluvím o minimální mzdě), nová Š 105 stála přes 50 tisíc, mzda se pohybovala kolem dvou, snadná matematika. Každý práceschopný člověk může jít a zkusit podnikat. Pronajmout si prostory a začít. Musí mít nápad, odvahu, vědomosti a dovednosti, píli i štěstí. Kdyby každý vytvořil pracovní místo jen pro sebe, nebylo by třeba ÚP a snad by se každý sám ocenil dostatečně. K tomu je jen třeba, aby se uměl dost dobře otáčet a nečekal s čím přispěchá stát, nepřispěchá. A ti šikovnější, co mají talent, organizační schopnosti, umí získat zakázky a vybudovat produkci čehokoliv, co jde na odbyt a je konkurenceschopné, ať vytvoří pracovní místa pro ostatní, ale ti ostatní musí počítat s tím, že z nich budou "jen" zaměstnanci a že se od nich očekává výkon. Každý z nich má možnost odejít a začít na vlastním, zkusit si, co to obnáší řídit firmu se zaměstnanci bez garancí, že zítra přijde dostatek objednávek, aby na zaplacení všeho bylo.Pokud mi bude sloužit zdraví, vím, že se uživím bez pomoci státu. Fyzická práce je žádaná, muž-kutil, žena-hospodyně, ti podnikaví už rozjeli úklidové služby, hodinové manžele apod. To může opravdu každý, jen si nesmí říkat: Já, inženýr a budu někomu opravovat kapající kohoutek?Mně se líbí scéna ve filmu Kramerova versus Kramer, kdy on potřebuje nutně práci a umí bouchnout do stolu a práci získat, zná svou cenu a umí se dobře prodat na trhu práce. Jenže u nás vnímám uťáplost malého čského človíčka, který čeká, kdo ho přijde poprosit, aby šel pracovat za super podmínek za super plat s minimem nároků.A ještě k nezaměstnanosti: proč by si lidi nevybrali podporu? K přežití je a na černo se dá dělat na tolika místech. Tohle stát nemá ošetřeno a bůhvíproč nemá ani zájem mít. Znám i dost lidi, kteří si dali pauzičku, už makali dost dlouho, takže pár měsíců volna na ÚP, proč ne, když je to tak easy? A stát to akceptuje.

Individualisto ve většině s tebou souhlasím,ale asi mám tu smůlu nebo nevím co ale kolem mě jsou lidé a opravdu to nejsou žádní flákači,kteří celý dosavadní život pracujou a zahraniční dovolenou neznají.Ano taky nemusím každý rok k moři a mít bazén a nevím co ještě.Ale.Jiný život je ve městě a jiný na venkově.Pracovní dostupnost mizivá většinou vázaná na dopravě, která není nejlevnější.Nemluvě o zdravotních překážkách,které věkem přibývají.Můj život řídí možnosti jaké mám.A věř že ty možnosti se diametrálně liší.Taky vím že je plno lajdáků, kterým takový život vyhovuje na pracáku,ale jsou lidi kteří prostě to štěstí nemaj a mě připadá že se házejí do stejného pytle i s bezdomovci žebrající o peníze na chlast a pod.Fakt je ten, že málokterá práce dělaná rukama není podhodnocená a o tom není pochyb.Rozdíly jsou i v zaměstnávání chlapa nebo ženy.Je to tak a jestli máš kolem sebe spokojený lidi a ty sám žiješ spokojený život tak ti to ze srdce přeju a važ si toho.