Jsem jen protivná nebo nemocná,

Milá Moniko,rozdíl je v tom,že ty víš,že manžela miluješ,to ti dalo sílu.Já ho mám ráda,ale nejsem si jistá,že ho miluju.Je to smutné,ale je to tak.Vím ,že ho tím deptám a dovede ho ta nejistota tak vykolejit,že je pak hrozně vzteklý až zlý.Dokonce na mě i parkrát vztáhl ruku.To mě vždycky přesvědčilo,že musím odejít,ale všechno se pak nějak zahrálo do ztracena a šlo to dál ve starých kolejích.Vždycky je období,že to tak nějak jde a pak zase doba,kdy se dovedeme jen hádat a když to chce manžel nějak řešit,tak mě se nechce ani mluvit,natož něco řešit.Myslela jsem si ,že by nás ten rozvod vlastně zachránil,ale manžel mě řekl,že se mě nikdy nevzdá.

já mám taky problém je mi 28 let mám 7 letého syna. Mám přítele s kterým jsem přes 3 roky. Je milý jen hrozně vzteklý už jsme se několikrtá rozcházeli. Nakonec začal docházet na psychiatrii a je to lepši dostal léky na zklidnění. Více komunikujeme. Je se mi časem stávalo,že ho hrozěn miluji a pak najendou mi vadí a nevím zda s ním chci být. Když došlo na rozchod neuměli jsme bez sebe být jsem nemocná psychicky?Dříve jsem měla dost velké problémy s partnerem, s kterým jsem chodila 10 let byl alkoholi a hrál automaty užila jsem si dost. Ted mám dva roky RS a jsem doma v plném. Je mi furt zle každou chvili.

Lenko, mne fakt asi nejvíc vybičoval ten pocit, že by se mnou manžel byl nerad nebo dokonce taky nemusel být vůbec. Já ho totiž děsně miluju. Jen mi na něm občas vadí nějaké prkotiny (to platí i na děti a občas i na maminku), které mne dovádí k šílenství a právě tomu vzteku a protivnosti....a sama určitě nejsem bez chyb. Myslím, že je to i trochu vlastnost - perfekcionalismus. Jak není vše ideální...ať to není vůbec. To je možná i tvůj problém? Proto ta slova rozvod?

Milá paní Fikarová,fakt je,že česky umím a vím,že babička i maminka jsou rodu ženského,ale nečetla jsem si příspěvek po sobě a tudiž neopravila.Kdybych si ho přečetla,neodeslala bych ho.Děkuji všem za radu,hlavne Monice a slibuju ,že na sobě zapracuji,snad to zvládnu.Díky

Lenko,drzim palce at to zvladnes.Monika radi celkem rozumne,tak to zkus.Rozvodem bych to hned neresila.Tak muj prispevek Ti nic neporadil.Ja vlastne pisu proto,ze mne rozcilila Fikarova!
At jde do haje s cestinou!Tady vsude pisi ruzni lide o rady a proste nekdo cestinu moc neumi.No a co,v dnesni dobe to je bezne.Navic Lenka umi psat,holt v rozruseni nekdy clovek udela chybu.
Fikarko,trhni si a nelez sem.

Pro Fikarovou - doufám, že i mou slohovou práci opravíte, popřípadě oznámkujete. Předem děkuji.
Pro Lenku - I já před asi 5ti lety zažívala podobnou situaci. Je mi skoro 40, 20let vdaná a pacuji mezi lidmi. Pokaždé, když jsem přišla z práce, jako bych už neměla sílu být doma milá a usměvavá, jako by mi došly baterky. Stále se to zhoršovalo a jednoho dne mi manžel řekl, že už to se mnou takhle dál nejde, že se domů netěší, že všechny peskuju kvůli blbostem a že kdyby nebyl věrnej blbec, už by si našel milenku. Děsně mne to sebralo a uvědomila si, že musím být fakt nesnesitelná a začala jsem se víc snažit, víc hlídat. Jde to těžko, ale jde to. Zvládla jsem to bez pomoci léků, psychologa...ale těžko říct, zda to zvládneš taky tak. Občas mívám podrážděnou náladu, smutek, bývám i dnes protivná...ale opravdu jsem za posledních 5 let na sobě hodně pracovala, ovládala se, vždy jsem se snažila vžít do těch mých milých, jak by mi asi bylo, kdyby na mne byl manžel takový, jako já na něj. Zkus to.

Lenko,
zkus spíš manželskou poradnu. Vím vypadá to zprvu divně, ale věř, že když se tam objednáš, promluvíš s nestranným člověkem, a odborníkem budeš mít na problém jiný pohled. Mluvím z vl. zkušenosti, doktorka z manž. poradny mi otevřela v mnoha ohledech oči (i když některé věci člověk podvědomě tuší, ale jak je v problému zabředlý sám sobě nedokáže pomoci)poznala jsem i samu sebe a svoje reakce. Od toho se vše odvíjí jak nás vnímá okolí. Najdi adresu na netu nejbližší svému bydlišti objednej se E-mailem, dostaneš termín a pak tam vyraž. Můžeš nejdřív sama, pak s manželem. Určitě lepší než se hned rozcházet.
Není to zas tak nepřekonatelný věř mi.
Jája

Nemáš žádnou zálibu?Zajeď si sama na týden k moři.Uvidíš,jak se ti bude stýskat.Jestli bereš hormony, vysaď je.Je to svinstvo a ničí psychiku! V každém případě si udělej čas sama na sebe.

Lenko, ..."matka i babička mělY"...

nechtělo by to si vzájemně poskytnout trochu prostoru pro seberealizaci?:-)

Potřebovala bych poradit nebo pomoci,je mi 34 let a jsem 14 let vdaná.Pracuji jako zdr.sestra a v práci se mi líbí,tam jsem v pořádku,zasměju se, pobavím se.Vokamžiku,kdy přijdu domů,nejsem schopna se bavit s manželem,jsem protivná,stále jen vrčím na něj,děti a nebo jsem úplně ticho.Naše manželství zažívá krizi,přemýšlela jsem,že odejdu,prostě nejsem schiopna komunikovat s manželem,když chce jít někam na návštěvu,je mi nanic,nedejbože když přijde někdo k nám.Nejsem schpna mu opětovat nějaké city,obejmout ho říct mu něco pěkného.Je z toho neš´tastný,miluje mě ,ale já nevím,jestli k němu vůbec něco cítímnebo jestli jsem nemocná.Vím,že moje matka i babička měli také psychické problémy,neví si rady a nevím,jestli bych byla schpná mluvit s psychologem.Navíc v práci jsem v pohodě a když jdu ke kamarádce samatak taky,jenom nejsem schopná někam jít s manželem a povídat si s ním.Poradí mi někdo,mám někam jít nebo se rozvést?