jsem nejvetsi smolar na svete!

Tak pak dej vedet co a jak. A hodne sily :-)

diky, ozvu se ji urcite.

Ona ta pani stejne objednava tak jednou za mesic, ma dost plno. Je to MUDr. Zdeňka Kmuníčková, ma web: www.holotropic.cz (organizuje i holotropni dychani).Opravdu ti ji muzu doporucit, myslim, ze by ti pomohla. Mam letite zkusenosti s antidepresivy, s nekolika psychology a az ona mi pomohla. Ma uplne jiny pristup nez vetsina psychologu, na zacatku se zda trosku tvrdsi, zadne chapave pritakavani a utesovani, ale zazracne ucinny.Rikala mi, ze se tomu odborne nejak rika - snad kognitivne-behavioralni terapie (ted nevim, jestli si to s necim nepletu) - nacvik chovani a pristupu.

Je to komplikovanejsi, jelikoz v Brne studuji, tak do prahy jedu max 2x mesicne a to este dle situace.

Marku a jak často pobýváš v Praze? Mohla bych ti doporučit jednu paní (psychiatričku), která mi moc pomohla, dá se říct pomohla totálně změnit pohled na život. Neléčí léky, léčí radami.Vyžaduje to ale opravdu velkou chuť se změnit a spoustu práce.Věřím, že kdybys opravdu chtěl, že by ti mohla pomoct.

Nevim, kdo se tu za me vydaval, ten posledni prizpevek sem nepsal.Jo, ja bych ad, ale proste nevim jak z toho to je ten zasadni problem. Bohuzel uz sem v takovem stadiu, kdy bud sem k vecem uplne apaticky nebo me dokaze rozhodit jakakoli byt malickost a je toho na me moc. Prave proto sem odjel, v cizine sem relativne mel pohodu, ale kdyz sem vedel, ze sem mam vracet do CR, na kterou nemam tak moc hezke vzpominky, tak to proste bohuzel me dostalo. Co se tyce asertivity, tak tu nejak ovladam, kdyby ne, klidne je ze dne vyhodim at si sou na ulici, ale zase vim jake to je a ani svemu nejvetsimu nepriteli bych to nepral.A jednejte s lidma, kteri nechtej ani poslouchat, problemy resi alkoholem. To je pak domluva tezka no.

Ne,jsem to já a nevnímám se jako oběť.

Nezlob se na mě Marku, ale přijde mi, že se nás tu snažíš přesvědčit o tom, jaký jsi velký chudák. Plácáš se v tom, lebedíš si v tom a to je ta chyba.Je dobře, že jsi napsal, že jsi zkoušel tu čínskou metodu, to mi přijde jako první pozitivní prvek, o kterém jsi tu psal. Vymanil jsi se aspoň maličko ze sebelítosti a zkusil to změnit. Nepovedlo se, nevadí, zkoušej to dál, je to důležité.Chápu, že spolubydlícím jsi neměl odvahu říct "já jsem tu majitel" a stát si za svým. Ale to je důvod k tomu naučit se být tvrdší a asertivnější, ne důvod k tomu litovat se, jak jsou na tebe zlí.

Chlapče zlatý, máš dvě možnosti. Buď na sobě začneš pracovat, abys byl silnější a přestal se vnímat jako oběť, k čemuž ti může dopomoci psycholog, ale je to především o tvé vlastní snaze a pořádné dřině.A nebo navštívíš psychiatra, necháš si předepsat antidepresiva a bude ti to všechno jedno.Vyber si. Záleží jen na to co chceš.Jestli zůstat v pozici oběť a litovat se, nebo začít pracovat, aby sis mohl vážit sám sebe.Kterou z těch dvou možností si vybereš?

Začni psát knihy, spisovateli

Tak fajn, uvedu co me ted trapi a jak me to vysiluje:Mam v Praze byt, ktery sem pronajal vse smluvne zarizeno.Byl jsem pul roku v Dansku a po navratu sem mel asi na tyden uredni jednani, lekare. Tak sem se s podnajemnikama domluvil, ze ten tyden se nejak prezije.Avsak po 3. dnech, z toho sem jeden travil u kamarada se mi vecer ozval jeden z podnajemniku, ktery mi rekl, ze se pohadal se svou pritelkyni a at si laskave najdu neco jineho. A rekl to takovym tonem, ktery nebyl zrovna vybyravy.Tak sem ztravil noc v jednom casinu, jelikoz davat 200 za nejakou ubytovnu a nejdrive ji najit?Tak sem se druhy den tam vratil s tim, ze to bude posledni noc co sem predtim slibil a opet mi bylo receno, ze sem jen narusitel, ze se kvuli me nevyspi atd., je pravda, ze mel neco jen vypito. Este dodal, ze kecam, ze nemam tolik litani, aby mi to zabralo tyden.Pak do toho prislo to, ze jsem mel jet s jednou kamaradkou aspon do Brna, ona pak odlitala dale do Ghany. Zaridil sem si na posledni chvili listek a cely pln odhodlani a sily sem se tesil na vecer, jelikoz to byl clovek, ktery mi vzdy dodal silu, diky kteemu sem zacal mit rad Vanoce, ktere jsem do te doby nesnasel.Bohuzel autobusak mi rekl, at si pockam na jiny bus a odjel, ackoli sem mel jet s nim, takze veskera ma energie ihned pohasla, jelikoz sem vedel, ze ji dalsi 3 mesice neuvidim a ted se jen o ni strachuji.Posledni vec byla, ze jsem se az po nejake chvili dozvede od jedne slecny, ktere sem plne veril a doufal sem, ze se uvidime a treba z toho bude neco vice, jak sem si s ni krasne uzil, ackoliv to nebyla pravda.Nechtela to resit vubec, nemohl sem se ani nejak branit, pry sem ztratil plne jeji duveru!Navic ti podnajemnici mi tam nejake veci znicili a neni mi prijemne po lidech vymahat penize, navic budu muset hledat jine, jelikoz neuplatim byt i koleje v Brne, kde musim byt. A hledat zase nekoho, jestli mu muzu - nemuzu verit? Mam defacto jen par podminek, jedna je aby bylo akceptovatelne, abych tam 2x nebo 3x do mesice mohl byt, kdyz mam nejake vyrizovani v Praze a neni mozne zrovna prijet - odjet do Brna.Takze tak nejak, tohle behem 3. tydnu.Co se tyce rodicu, oni byly na penize, neplatili za me skolu at uz stredni ci zakladni, proto mi casto lidi rikali, ze sem dluznik, vydirali me psychycky, tudiz se snazim od nich uplne odprostit, ale sou to stale rodice, i kdyz me deda s babickou zavrhli, kdyz sem po pravu vyzadoval po rodicich penize zpet.Chtel sem aspon mame poblahoprat k narozeninam, nemam na ne zadny kontakt, coz mi na jednu stranu nevadi, na druhou stranu jak sem psal, sou to rodice a kdyby nedejboze umreli, tak mam na krku 14. leteho bratra, o ktereho bych se musel postarat.NO snazil sem se v prvnim prispevku napsat jen aktualni problemy, coz nebyl dobry napad, proto to pusobilo tak jak to pusobilo.Prusvih je, ze ja se proste neumim sam radovat z veci, resp. jen chvili.Zkousel sem dle jedne cinske metody nemyslet na minulost, jen si rikat, ze zitrek bude lepsi, avsak to nezabralo.

Tak to se pleteš,protože to jsem já!

K: myslím, že jsi to plně vystihla s tím emočním chaosem. Taky to na mě tak zapůsobilo, jenom jsem v tom okamžiku nemohl najít správné pojmenování.

Marku, presne jak napsal Tom. Tvuj prvni prispevek je plny prkotin, to mi promin. Tvuj druhy prispevek uz ne, ale to nemohl nikdo vedet, kdyz jsi to nenapsal.Divis se tedy reakcim?Jak moc nevidis? Uplne?Tvoje patalie s rodici chapu, taky je mam, i kdyz ne tak strasne, ale vim, ze to dovede dost psychicky nicit.Clovece, ale zda se mi, ze mas ve svem zivote predevsim emocni chaos a tim bys mozna mel zacit. Pak ti jakykoliv maly problem navic prijde jako katastrofa (viz. tvuj prvni prispevek), protoze ho pridas ke svemu "balicku" zivotnich tragedii a trapis se tim jako celkem (jak psala Lenka). Udelat si poradek, popremyslet, jak k problemum (zaklad jsou asi rodice) doslo a jak to resit. A postupne zejmena problemy z detstvi zacit rusit, dalo by se rict "odpustit". Vis jak to myslim?Resit jednotlive aktualni problemy - zkus si prave ted, v teto chvili uvedomit, jaky mas problem - veci ktere se staly nezmenis, je to minulost, ktera uz neni tvym problemem, protoze je treba zit prave TED. A veci, ktere se mozna stanou a ty se jich bojis take nejsou tvym aktualnim problemem, protoze se stat nemusi a take je zbytecne se jimi trapit dopredu a zit budoucnosti. Zij TED - mas TED problem? Ja myslim ze ne a ze mas moznost se citit fajn aspon chvilku.A pak muzes pridat dalsi chvilku, neustale si uvedomovat pritomnost a o tom je STASTNY zivot (ano, je to drina :-) )Neustalym omilanim minulosti a pritomnosti se jen vycerpavas a pak ti nezbyva sil na akutni problemy a studium. Zacarovany kruh.Zkus si uvedomit, ze cokoliv delas, delas jak nejlip v tu danou chvili umis. To je fakt, ne fraze.Prestan se videt jako smolare - tim ze si to o sobe myslis, si to s kazdym problemem jen potvrzujes. Kazdy mame problemy, hodne lidi ma problemy i vaznejsi nez my. A na svete nebeha plno depresivnich jedincu.Tvoje problemy jsou jen o zpusobu nahledu na ne.Pokud na tebe padne deprese, mam jeden maly trik - pozoruj tu depresi a vsechno, co se ti honi hlavou - sebelitost, prehravani minulych krivd, strach z budoucnosti,...pozoruj detaily a najednou zjistis, ze pozorujes neco, co neni soucasti tebe. A pak se zkus podivat vnitrnim zrakem na sebe...co citis? Chce to trenink, je to pracne, ale vysledky stoji za to.Probirali jste s psychologem asertivitu vuci rodicum?Marku, posledni moudro nakonec. Mela jsem velke problemy, take to nebyly prkotiny, takze to neber jako neco co se mi jen tak lehce rika.Neustale si pripominam jedno heslo "Život je hra". Je to jednoduchoucka fraze, ale hodne hodne uzitecna, pokud ji aplikujes na svuj zivot.Drz se, pracuj na sobe, zivot je krasny a ja verim, ze se z toho bludneho kruhu vymotas.

To že nevidíš, jsi do prvního příspěvku nenapsal, ani ostatní problémy. Takže proto ty reakce. Ano, jsi hodně handicapován, to je jeden problém a ten druhý, s rodiči a dluhy - víš, do toho my nemůžeme vidět. Navíc nepíšeš moc systematicky, píšeš jenom závěry, ale ne důvody proč k jednotlivým událostem došlo. Takže se Tvůj text a co vlastně chceš, se špatně chápe.

Ahojte,Vim, ze je to horsi, avsak ze to jsou hovadiny jak tu jeden napsal tak to rozhodne neni pravda. Vzhledem k tomu, ze nevidim, tak asistenci nemuzu nikomu pomahat.A cin to zacalo? Ono kdyz k vam domu od 13. chodej exekutori, rodicum nekdo vyhrozuje, ze je oddela, protoze dluzej obrovsky prachy, na skole vam rikaj, ze ste ten posledni, kdo ma pravo jist, protoze rodice za vas neplatej internat, matka vas, kdyz vam je rok bud necha doma samotneho nebo v krame ve skladu, pak vam nadelaj dluhy, ktere musite zpalatit, aby ste vubec udelali maturitu, vyzenou z domova, takze rok a pul byldite kde se da, ste uz na ulici, jentak tak se z toho dostanete, soudite se s rodicema, aby vam aspon cast dluhu zaplatili a dovite se, ze vy ste ten spatny, ktery rodicum jen ublizuje, nekdo z rodiny dela prostituci, psychycky vas vydiraj, aby ste si vzal pujcku, jinak ze se rodice zabiou a ne ze by toho nebyly schopni, furt se bojite, ze rodice resp. dluznici prez vas mohou rodice vydirat, ono s UK neni sranda a to je jen zlomek.Stale sou to prkotiny?

Nezbývá mi, než souhlasit s K.Taky jsem si často připadala jako ty a deprese to ještě umocnily...Když se těch problémů sešlo hodně najednou, tak jsem měla pocit, že už nebudu snad nikdy šťastná, že se z toho nevymotám a chtěla jsem prostě klid! Postupně, jak jsem je řešila, nahrazovaly je jiné a bylo to pro mě vyčerpávající a nekonečné. Pořád něco, ach jo! Tak jsem se postupně snažila být aspoň trochu k některým "kravinám" flegmatická, inspirovali mě i kdejaké komedie (hlavně o smolařích ;o) a řešit jen to nejdůležitější, všímat si víc těch příjemnej věcí apod. Lehko se to říká, ale dá se to... Postupně jsem zjistila, že mi ty problémy až tak strašné nepřijdou, deprese ustupovaly a já se už nedívám na problémy vcelku (protože pak bych asi propadla panice ;o), ale na každý zvlášť, a to jen podle toho, když jsem ho potřebovala řešit. Ostatní problémy mi byly v tu chvíli ukradený, přeci nebudu pořád jen sčítat, co je špatně!?!? To vede právě k těm depresím. Nejsem sice od přírody optimista, ale snažím se jím být a hned je to všechno růžovější...Zkus se nedívat na všechny problémy najednou, zkus nad některými věcmi mávat rukou, zkus se dívat na ty pozitivní věci co nejčastěji a užít si toho, že je máš. Vždyť by to mohlo být ještě horší, no ne? ;o). Držím pěsti!

A jeste neco - taky jsem resila podobne kraviny (mozna vaznejsi), nez jsem vazne onemocnela. Diky bohu za ten dar, za tu nemoc, od te doby jsem stastna bytost a jsem vdecna za kazdy den - i za ten, kdy neco zkazim a neco mi nevyjde.

Marku, asi se i moje rada libit nebude, ale zkus se prihlasit do nejakeho dobrovolnickeho programu, treba asistence vozickarum. I na internetu je spousta inzeratu, kde nekdo hleda aistenci, treba pro stareho cloveka - na chvilku denne. Je to ta nejlepsi terapie.Samozrejme vim, ze ty sve problemy jako problemy vidis a chapu, ze prispevek nade mnou ti asi pripada jako moralizovani, ale musim s nim souhlasit. Nebudu psat, co vsechno spousta lidi nema a nemuze, co ty mas a muzes, to te neutesi, ani ti to nepomuze. Ale zkus se aktivne zajimat o problemy ostatnich lidi - kazdy nejake ma, nekdo vetsi nekdo mensi. Zkus to brat jako terapii.Je dobre, ze navstevujes psychologa, pokracuj. Antidepresivum se branit nemusis, muzes zkusit nejaka slabsi.Jde taky o to, ze ty uz problemy cekas, koukas na svet hrozne negativne - ano, takovi lide jsou smolari. Zkus popremyslet, co jsi diky tomu, ze ti neco nevyslo, ziskal. A nerikej ze nic, neni to pravda.

Marku, nezlob se, ale ty ještě žádné problémy nemáš, to jsou jenom prkotiny a jen ty si je můžeš vyřešit. (kolik ti je jsi puberťák?)