Jsem nula a nevím co s životem

Tak si taky postěžuju. Je mi 27, nedostudoval jsem vš IT(prodlužoval jsem studium o 6 let)- nebavilo mě to, nenaplňovalo. Teď dělám v jedné zbrojovce - v expedici baleni zbraní, nakládání na auta a co je potřeba. Práce většinou stereotypní, bez "smyslu" a ještě vpodstatě "napomáhám zabíjení". Příští rok se přihlásím na dálkové studium psychologie, která mě vždy bavila a doufám, že se poštěstí a dostanu se- jen se bojím nízkých platů, tak se budu muset asi zaměřit na nějakou líp prosperující oblast (firemní psychologie, reklama atd.). Přítelkyni mám, bydlím u rodičů a nemám skoro žádné koníčky ani kamarády. Můj život mi tak nějak utíká mezi prsty a já ne a ne naskočit do toho vlaku a "začít žít". Největší problém mi dělá se pro něco rozhodnout a jít si za tím, protože furt zvažuju, jestli to bude přínosné a smysluplné atp. Občas mám takové otázky, jestli má vůbec cenu se za něčím hnát a o něco (postavení,titul,peníze) se snažit, když jsou to v podstatě "nedůležité" věci z určitého hlediska. Ale na druhou stranu bych zase chtěl mít hodně peněz a žít v blahobytu - toť moje dilemata.. Nějaká rada nebo návrh?

Nevím, co mám dělat, jsem psychicky na dně, neustále mám záchvaty pláče a vzteku. Letos jsem nastoupila do 1. ročníku VŠ obor biologie. Problém je, že ač mi studenti říkali, že chemie je tam jen okrajově, je , řekla bych, dosti podrobná a naprosto to nezvládám. Nemám šanci prolézt prvním rokem studia. Nejhorší je, že biologie je to jediné, co mě baví, takže nevím, na jakou jinou školu bych se měla přihlásit....Jsem v koncích svých sil, za týden mě čeká zkouškové a já nevím, co mám dělat. Nejsem studijní typ, v životě nevystuduji žádnou VŠ (nemám na to, abych si bakaláře protáhla na 5 let a výš). Mám ale jen gympl, jsem sama, bez přítele, rodičům nemůžu nadosmrti viset na krku, ale jako pokladní nejspíš sama dobré živobytí neutáhnu, natož abych uživila dítě, které bych si v budoucnu přála (ale do bídy ho přivést nenechám...). Rodina ode mě čeká jen samé skvělé výsledky, VŠ titul, dobrou kariéru a já nevím, jak jim říct, že na nic z toho nemám a navíc se s tím sama smířit...

Ano,nula má význam řádu

Ja som nula manželka je jednička ale spolu je to deset

Takových nás je! A někdo navíc ještě nemá ani práci ani dobré zdraví ani příbuzné...

Až tě život omrzí a stane se ti peklem, skoč po hlavě do sráče a prašť za sebou deklem!!

Já jsem také chtěla být archeologem :). Musí to být ale velice náročné studium.

No vidíš idiote,pro někoho...No IŤák zrovna nejsem, ale stejně dělám něco úplně jiného, než jsem vystudoval.

Ale ty vykopávky mě fakt lákají. Sice asi ne v zimě, ale myslím, že to musí být hrozně relaxační. Někde v klídku sedět se štětečkem v ruce a pak se zaradovat, když objevíš kus střepu nebo kosti :-)hmmmm

A jinak k tomu co chceme nebo nechceme, vše má svůj čas....

No vidíš idiote,pro někoho práce, kterou vykonáváš je tou vysněnou.
Tady Janurius je Iťák a chtěl by kopat, a někdo kdo kope by chtěl Iťáčit :-)

Někdy se to v živitě tak vyvrbí, že co máme nechceme a toužíme po tom co nemáme, když to potom mít můžeme, odmítáme to.

No tak bych si to nemaloval. Do egypta se jen tak nedostaneš (mimochodem to tam platí naopak, platíš za to aby si mohl vůbec kopat). Jako tak je to zajímavé (ono bohatě stačí najít pravěký přeslen), ale fyzicky dost náročné (žádné štětečky), dlouhodobě neperspektivní a mizerně placené povolání (v mém případě spíš brigáda) Jinak kdo si chce splnit, není problém. Stačí si zjistit která organizace provádí výzkumy v nejbližším okolí a zkusit se přihlásit.

Ano dělám na vykopávkách...To mě by zase bavilo pracovat na vykopávkách. Můj sen od dětství, bohužel zůstal neuskutečněn. Ale jednou si ho stejně splním :-)

Co už si zajímavého vykopal? Když jsi tak mladý máš zase šanci, že se zadarmo dostaneš do Egypa nebo na dál na východ. Co vím tak hodně lidí do toho kvůli tomušlo

Ano dělám na vykopávkách (jediný trochu slušný přivýdělek, s dostatkem volnosti pro hledání práce). Bohužel to cítím jako ty, neumím handlovat (obchodovat), handl se mi hnusí. Chtěl jsem vždycky dělat něco objevného, nebo alespoň trochu kreativního. Ale dnes je to samý handl handl handl.

Je mi 25 a podělal jsem si...nechápu jak s historií makáš na mrazu, to je snad práce v archívu, nebo ně?
Jedině snad archeologie, ale to se za mrazu snad kopat nedá.
Já jsem historii nstudoval a taky je na na nic.
Za celý život jsem už vyzkoušel asi 5 zaměstnání a pokud není člověk svině tak to mezi ostatními těžko zvládá.
Cítím, jak chce každý každého obrat převálcovat, obelhat, podvést mluvím o oboru nazývaného "obchod"

Je mi 25 a podělal jsem si život. Proč já blbec studoval historii (sračku jednu odpornou humanitní)a nešel dělat IT. Teď makám na mraze za pár šupů a nemůžu zakopnout o nic pořádnýho. Nic neumím nemám pořádně prachy na řidičák. Po večerech se snažím naučit programovat v pythonu, ale bezúspěšně. Nejraději bych se nakopal do hlavy :(

Ahojky, někdy je život...Je mi 40let. Před 10 lety jsem začal mít zdravotní problém, které se vyhrotily natolik, že jsem přišel o práci. Jelikož mám spousty omezení tak jsem už 2 roky bez práce. Práce nebyla nic moc placená, ale bavila mě a to bylo hlavní. Nějak jsem to překous, po jiných stránkách se ten život nezdál tak špatný. Měl jsem známost, myslel jsem, že si rozumíme, ale docela nedávno mi řekla, že má radši někoho jiného. Bilance: (stupnice od 0 do 10) zdraví 0, peníze 0, práce 0 a vztahy 0. Zase na to nejsi až tak špatně. Práce Tě sice nebaví, ale pořád se máš ke komu vracet a to je to hlavní. A z toho s kým se seznamuješ si nic nedělej, všichni nemůžeme být úspěšní podnikatelé ;-)

Ahojky, někdy je život těžký a záleží jak si ho uděláš a jak chceš žít. Prachy nejsou všechno. Každý máme v životě nějaký sen a je dobré si takové sny plnit. Ani jako IT se nemusíš uživit, znám to. Zkus se zamyslet, co vlastně od života chceš. Jeden můj kamarád skoro ve třiceti seknul s dobrou prací a začal učit hru na kytaru, protože to byl jeho sen a dodnes ho to naplňuje. Zkus ten svůj sen plnit po troškách, najdi si brigádu v oboru a pak se třeba naskytne další příležitost. A není jedno, co si o Tobě myslí ostatní? Důležité je, co si myslíš Ty! Buď svůj! Klidně jim řekni, co děláš, ale že Tě to nenaplňuje, pro ně budeš zajímavý tím, že si hledáš to, co Tě bude bavit.

Pracuji u bezpečnostní...Hm, tak to je drsná ironie. Asi z toho musíš mít totální depku, chápu tě...

Pracuji u bezpečnostní agentury jako ostraha a jsem se svou prací velmi spokojený.Je to práce mezi lidmi.Střežíme stavby,obchodní domy,banky,pracujeme ve slušivých uniformách.Jsem lidmi respektovaný,věřím,že má práce má velkou perspektivu do budoucna.Můj plat je 55Kč/h hrubého,každé tři roky nám zvyšují mzdu o 5 korun na hodinu.Jsem spokojený a za žádnou cenu bych neměnil.

zapomněla jsi napsat, jak ti určuje, co si máš vzít na sebe:-))