Jsem nula a nevím co s životem

Je mi 35 let a mám pocit,...Jen jsem Ti chtěla říct, že Ti držím palce, ať se to zlepší.

Příspěvek 12.8.2010 16:53...protože jsi to tam napsal...

Příspěvek 12.8.2010 16:53 jsem psal taky já, pro Janu. Nechápu, proč to ukazuje jako autora příspěvku "Jana".

pochybuju že něco...Slovo "danost" jsem nevymyslel. Je to normální, regulérní slovo, označuje skutečnost nebo jev který je předem daný, předurčený atd. Můžeš se podívat třeba do Pravidel českého pravopisu, do oddílu Pravopisný slovník. Kvůli své nedostatečné slovní zásobě na mě snad nemusíš hned útočit.

a ve 20 jsi nedokončil...Stalo se to tak, že jsem byl idiot. Nebavilo mě to, tak jsem se na to prostě vykašlal. Dneska už bych to neudělal, ale tehdy jsem prostě neuvažoval, jaký to bude mít vliv na mojí budoucnost. Navíc jsem měl v té době ještě nějaké rodinné a vztahové problémy. Byla to hnusná doba.

Určitě nejsi...No právě. Taky dělám mimo obor, ale naprosto mě to neuspokojuje. V práci člověk tráví poměrně dost času a pro mě je dost strašná představa, že tak velkou část života zabiju činností, která mě nebaví. Ty tvoje kamarádky, které pracují na úřadě, baví je to?? Nebo jsou prostě mířené s tím, že tam budou až do důchodu, že to prostě nejak překlepou?

Nad podnikáním jsem taky přemýšlel, ale nic vhodného mě nenapadá.:)) Nemám obchodního ducha... S tou dírou do světa jsem to nemyslel tak úplně doslova. Nemám potřebu být v něčem nejlepší na světě. Stačilo by mi být prostě jen úspěšný. Ale nevím, jak na to.

Určitě nejsi...kecá vymýšlí si, žádnou vysokou nedělá, to by nepsal takový nesmysly, s takovou by neměl ani maturu.

Určitě nejsi "totálně neschopný" když studuješ vysokou školu. Chápu, že asi nechceš dělat něco co tě nebaví, ale mám kamarádky středoškolačky které pracují mimo obor a mají 20000 hrubého za práci na uřadě. Asi záleží na štěstí. A co zkusit v něčem podnikat? Myslím, že když člověk chce tak díru do světa udělá.

Ne, básník nejsem. To se...a ve 20 jsi nedokončil vysokou?jak se to mohlo stát?

Ne, básník nejsem. To se...pochybuju že něco studuješ, neumíš psát.....vyrobil jsi nové slovo danosti ..jen si tu hraješ a vymýšlíš ......

Básník? Ne, básník nejsem. To se snad ani nedá studovat, ne? :) Nechci říkat konktrétně, o co jde, protože je to dost specifická věc a já chci zůstat v anonymitě. Dejme tomu, že studuji klínové písmo (takový obor fakt existuje!). Zabývá se tím jen úzký okruh odborníků, uplatnění nulové, vádělek minimální... Ale moc mě to baví. To je právě to, co mě mrzí - proč jsem se nemohl narodit třeba se vztahem k IT? Dělal bych, co mě baví a finančně bych byl za vodou.

Petr: Nemyslím si, že je to tzv. krize středního věku, tyhle pocity mám už hezkých pár let, kdy se ještě o střednim věku rozhodně nedalo mluvit.

Nerad svaluji svoje problémy na "osud", ale jsem přesvědčený, že určité danosti, se kterými vstupujeme do života a které nemůžeme ovlivnit (povaha, inteligence, vzhled, rodinné a majetkové poměry...), velkou měrou určují, jak budeme žít. Zdá se mi to nespravedlivé a s touto nespravedlností se pořád nějak nedokážu smířit...

a co je to za obor, který by...Básník?

a co je to za obor, který by tě nedokázal uživit a je nepoužitelný?

Kamaráde, tomu se říká krize středního věku...

Tenhle pocit asi už zažil každej z nás...

Je mi 35 let a mám pocit, že jsem nic nedokázal. Ve dvaceti letech jsem nedodělal VŠ a pak jsem z nouze začal dělat práci, která mě nezajímala, s tím, že je to na čas. No a dělám tam dodnes. Teď si dálkově dodělávám VŠ, abych se uchlácholil tím, že po získání titulu najdu nějakou lepší práci. Ale co je to v mém případě "lepší"? Studuji obor, který mě zajímá, ale který je z hlediska uplatnění naprosto nepoužitelný. I kdybych si v tomto úzce specializovaném oboru práci našel, neuživí mě. Navíc musím v tomto brát ohledy na partnerku - bydlíme spolu, splácíme hypotéku a já nemůžu najednou přijít a říct, že budu vydělávat jen deset tisíc měsíčně a ať si to splácí sama. A to vůbec nemluvím o tom, až na mě začne tlačit, že chce děti... Ani moje spoučasná práce není finančně kdovíco - asi tak průměrná mzda v ČR - ale složenky zaplatím.

Ale nejde jen o složenky. V současném zaměstnání můžu být třeba až do důchodu, ale nijak mě to nenaplňuje. Tím se dostávám k jádru věci: mám prostě pocit, že jsem naprostá nula a že to třeba i partnerce začne vadit. Ona má spoustu kamarádů mezi lidmi, kteří jsou finančně dobře zajištěni, dělají kariéru, mají dobré společenské postavení a já si vedle nich připadám jak ubožák. Už teď se stydím, když mě s někým z nich seznamuje a oni se mě zeptají "a co vlastně děláš?".

Problém je, že nic neumím dostatečně dobře, abych s tím udělal "díru do světa" a jediná věc, která mě zajímá a baví je naprosto, totálně nepoužitelná (jako zdroj příjmu). Nikomu to samozřejmě nedávám za vinu, je to jen na mně, jak si s životem poradím. Ale mám prostě pocit, že jsem totálně neschopný. Nedokážu se prosadit, nedokážu se "prodat", tak jak je to dnes potřeba.

Jste někdo ve stejné nebo podobné situaci? Jaký máte názor na uplatnění jedince v dnešním světě?

Až tě život omrzí a stane se ti peklem,
skoč pohlavě do sráče a prašť za sebou deklem!

Ne, není to fake, je to...No nevím, Anno, každopádně jsi schopna zformulovat myšlenku, máš skvělé vyjadřování a rozumíš si s PC. Netvrdím, že jsou to předpoklady, aby nám dnes někdo dal odpovídající práci. Myslím, že mluvíš anglicky a určitě máš maturitu. Nicméně v supermarketu ti práci dají. A neúspěch u chlapa bych ted neřešila. Hlavně se nelituj, protože je to naprosto k ničemu.

Ne, není to fake, je to...Rozumím Ti a moc Ti přeji ať se všechno v dobré obrátí. Já nikdy nepochopím, proč lidé kolem padesátky mají větší problém najít práci, než třeba třicetiletý. Vždyť lidé v tomto věku jsou pořád velmi produktivní a navíc mají zkušenosti. Vážně postoj zaměstnavatelů v tomto vůbec nechápu. Vím, že ty za to vůbec nemůžeš a držím pěsti ať narazíš na zaměstnavatele, který to bude mít v hlavě v pořádku a ocení Tvé kvality. A Tvůj přístup, že ty jsi nedokázala udržet si manželství a práci je velmi špatný. Neznám podrobnosti, ale dnes se to rozvádí hodně a k vůli kravinám. Jenom Tvá vina to určitě nebude.

co navrhuješ ty? Mmchodem -...Výborně, máš v životě zřejmě štěstí. Pokud Anna existuje, nepsala sem proto, že by chtěla radu. Chtěla se jen svěřit. Pokud se ale ptáš, co bych takovému člověku navrhla, bylo by to, skončit se sebelítostí, ujasnit si, jaké má konkretní šance (práce, úřady, rodina). Psychiatr nebo psycholog by se hodil.