Nevěra

Opet musim souhlasit s Lidou, taky jsem pred rozvodem vedela jen malou cast...a pak se nestacila divit co vsechno..koho vseho...proste to mel jako vidle, taky to pichnul do kazdyho hnoje! jestli na nej neco nekdy vyplavalo napovrch, je to jen spicka ledovce. Bohuzel.

Andy, nechci Ti kazit iluze. Rozhodla jsi se, ze mu odpustis neveru, na kterou jsi prisla. A co ty nevery, na ktere jsi neprisla? Ty take preventivne odpoustis? Nez jsem se rozesla dnes uz s expritelem, tak jsem vedela najisto jen o jedne bokovce. Teprve kdyz jsme byli od sebe, vyslo toho na povrh podstatne vice (a je pravda, ze mi to zacalo zapadat jako puzzle) a to jeste urcite nevim o vsem.

Mozna se mnou nebudete souhlasit, ale ve vecech nevery ja jsem opravdu hodne nekompromisni. Jasne, ze rozchod boli na dusi, ale nevera partnera boli taky a uplne stejne, takze z jedne vody na cisto. Chlapa to nepouci, ale aspon mi uz neublizi.Neverny chlapi nebrat, kdyby se tim ridila kazda zena...asi by to na svete bylo jednodussi ze? Ale to je stejna utopie, jako ze si jednou vsichn i budeme rovni.V neverou je to jako se vsim, chlap ma proste pocit, ze na to ma pravo, protoze jde jen o fyzickou zalezitost, jako treba sport, jde si zacvicit do fitka nebo o nejakou...Ale zene by to nikdy netoleroval. Zijem v 21.stoleti, ale nekdy mam pocit, ze v hlavach chlapu je tezky stredovek :-)

Andy, proc si myslis, ze pro rodinu by byl dobry? Neveris mu, uz te podvedl, predstav si, az budete mit rodinu, male deti...myslis, ze uz te nepodvede? To snad rodinu spis ohrozuje nez ze by ji to prospivalo. Nebo se pletu?

Přeju hezký den :-)Z toho co píšete tedy plyne - od nevěrnýho chlapa pryč? Myslíte že se dá nevěra odpustit? Přišla jsem mu na bokovku téměř před třemi lety a nakonec jsem si řekla že odpustím a zapomenu. Ale nevím jestli je to možné. Když na to musíte den co den myslet, nevěříte, podezříváte, trápíte se,... na jednu stranu bych s ním chtěla zůstat, myslím že pro rodinu by byl dobrý, ale nevím jak v sobě potlačit tu bolest?

Kvetinko, jedno velke NE. Tak jak to tu popisuje Lida, take to znam, byla jsem ta "to" vdana dlouhych 16 let, nez jsem prokoukla, ze se nikdy nezmeni. Byl takovy predemnou, ja se naivne domnivala, ze se mnou ma vse a nemusi si nekde neco zacinat ...chyba, nepatrala jsem, nehledala, ani me to nenapadlo, pak to ale cele prasklo a ja uz byhc si o nej neoprela ani kolo. Doslo mi, jak to cele bylo bezohledne od nej (nehlede na ztraty-diky nepochopitelne infekci jsem prisla v 26 tydnu o dite,chlapce- dnes vim, ze jsem to mela od nej!!!), divim se jen, ze jsem to prezila ve zdravi a nedostala treba AIDS....ze to prezily nase dcery.Mozna nekomu nevera pripada jako normalni vyuziti volnyho casu,me to pripada jako nezodpovedne ohrozovani vztahu, jde o dzravi o spolecne deti a o duveru vubec. Nemuzu prece byt s nekym komu neverim a kdyz mu neverim a bezpecne nemuzu podat ruku, proboha za co jineho bych si ho mela vazit. Muzu s nim byt kamarad, ale uz s nim nemuzu zit.Rekla bych, ze vetsina,. co tu tvrdi, ze to prekousla, protoze muz ma taky jine hodnoty,proto s nim nadale je, tak tim vlastne rika, jsem na nem financne nebo jinak zavisla a nez bych zila na ulici, tak to radeji vydrzim. Jinemu duvodu nemuzu uverit, protoze prece clovek neni onuce.Dnes mam partnera, ktery je fajn a protoze i on si prosel timto peklem ze strany partnerky, ,ma stejny nazor na vec....bude spolu dokud si budeme verni...jestli si nebudeme chtit byt verni, tak nema cenu spolu nadale byt, to muzeme jit kazdy svou cestou.

Protoze je proste takovy. Taky jsem prozila vztah s nevernikem (dlouho jsem to nevedela), taky jsem se rozesla ja s nim a on neustale skemral, ze me chce a ja se k nemu vratila - a on se nezmenil. Uz s nim nejsem zhruba 3 roky a vim, ze uz bych se k nemu nikdy nevratila, protoze si ho nevazim. Vim, ze bych ho mohla milovat cely zivot, ale pokud o to nestal a chtel me zrejme mit jen jako esteticky doplnek, tak o to zase nestojim ja. Kdyz jsem mela slabe chvilky, tak mi vzdycky pomohlo myslet na okamziky, kdy mi ublizoval.

Ahoj, zajimal by mě váš názor na moji zkušenost. Šest let jsem chodila s klukem, nyní je mi 25, jemu 28. Dva roky jsme spolu žili. Dozveděla jsem se, že mi zahýbá a odstěhovala se od něj. Je to už téměř půl roku, co spolu nejsme, ale on mě chce zpět. Stále z našeho vztahu nejsem vylečená a celá záležitost je pro mě velmi bolestivá. O jeho nevěře jsem s ním několikrát mluvila a jednou při skleničce vína se mi přiznal, že za šest let našeho vztahu mě podvedl s šesti ženami....(ne 6x, ale s 6 ženami)....samozřejmě tvrdí, že s každou spal jen jednou, ale věřte takovému nevěrníkovi, že? A koneckonců fakt, kolikrát s každou spal, už nehraje důležitou roli. Je to pro mě něco naprosto nepřijatelného, špinavého.......Velmi těžko se s tím srovnávám a stále myslím na šest let strávených ve lži.......Přiznávám, že jsem trochu puritánská povaha, a proto bych ráda znala váš názor, zda je toto číslo i pro vás tak strašné, jako pro mě. Ptám se ho na důvod, proč to dělal - on neví. Tvrdí, že byl mladý, hloupý, machroval.......pro mě je to nepochopitelné. Troufám si říct, že nám v sexu vše klapalo, nikdy jsme si navzájem nic neodpírali, což přiznává i on....., a tak se stále sama sebe ptám: PROČ, PROČ, PROČ?????? Nebo neexistuje žádné protože?? Myslím, že už se mu nedá věřit a ve vztahu s ním už nemohu pokračovat, ale přiznám se, že ve slabé chvilce nad tím uvažuji........

Pro: JankaPopíráš všechno to, co vyzvedáváte jako ženské na sobě a potvrzuješ to, co na jiných stránkách mužům vytýkate. Proč by tedy měl být muž ženě věrný, obletoval ji, vychvaloval, dával dárky... Myslíš, že to ten Tvůj necítí, a že jenom ženské mají takový cit pro nevyřčené? Tak co, udělá si svou fyzickou potřebu a měj se. Mysli si, že nic nevím, nebo netuším. Při první příležitosti Ti to oplatím mnohonásobně. Čau lásko...

to janka - jenže já zatím zažila opak. Doma skvělé a na rande sex nic moc. Možná proto, že to bylo poprvé s jiným partnerem? to Tina - já znám i opačné případy, kdy kamarádi dělají do přítelkyně někoho jiného. Ale v zásadě se asi ženské musí víc předvádět.

Co říkáte tomuto:Kdyby se všechny ženy dohodly a nechaly zadané chlapy pouze jejich partnerkám, myslím, že by ubylo na světě bolesti. Připadá mi, že chlap kámošovi holku nepřebere, ale holka bude kámošce toho jejího svádět klidně před ní.

Buchetko, já bych v tom pokračovala - myslím v tom flirtu.Já mám doma sex 2x za měsíc a když tak rychlovku při které na mě manžel ani nešáhne, nedá mi pusu, - nikde. Jenom leží a já jsem aktivní.... Vůbec se nesnaží, je to strašné. Já mám sex ráda, ale jeho to nebaVÍ. Tak jsem si našla milence, mám jej už dlouho, sem tam se sejdem. Nepoškozuju tím rodinu a sobě dodávám sebevědomi, že se ještě někomu líbím a má o mě zájem. A vovovo tom to je.

Jsem vdaná 19 rok a mám dvě dospívající děti. Taky jsem na za tu dobu změnila názor, jak se k nevěře zachovat, taky mi došlo, že po letech společného života si svého muže vážím z mnoha důvodů. Jeho nevěru jsem řešila vědomě zatím jen jednou, před dvěma lety, kdy mi bývalý kamarád posílal SMS o tom, že jeho žena a můj muž spolu prý kdysi spali. Nejvíc mě na tom netrápilo to, jestli se to skutečně stalo nebo ne, ale to, že to zároveň oznamoval všem společným známým, mým rodičům, sestře atd. Všichni čekali, co se u nás doma bude dít. Nedělo se nic, já se asi 3 měsíce trápila sama, pak jsme si s manželem něco vyříkali, usoudili jsme, že to byla pěkně podlá pomsta za ukončené přátelství. Podrobnosti nemá cenu rozebírat. Bylo to pro mě důležitá zkušenost. Srovnala jsem si v sobě, jaký je náš vztah, co všechno pro mě znamená. Ať už ten můj chlap někdy někoho měl, nebo mít bude, stále cítím, že já jsem ta

60 to nejistí, přečti si GOETHEHO

Krásný příspěvěk. Ze života. Přeji Ti hodně štestí. Jsi skutečně krásně moudrá.

Nikdy bych nevěřila, co všechno bych byla schopná odpustit, a vida... Vždycky jsem říkala, že by neměl druhou šanci, a vida... Pobořil mi sice celý můj svět, dnes k němu nevzhlížím a beru naše manželství jaksi s odstupem, jsem lehce paranoidní a pořád si říkám, jak by mi dnes bylo, kdybych ten rozvod dotáhla do konce... (zbýval jediný podpis, okolkovanou žádost mám stále v šuplíku, jen se propadá stále hlouběji pod jiné, aktuálnější papíry...) Přesto druhou šanci dostal (a mezi námi, nebylo to ani tak z lásky, ale z lítosti). Možná toho budu litovat, je to dokonce dost pravděpodobné, protože jak všichni víme, některé věci se nemění, ale už jsem se rozhodla. Nebrala jsem si ho proto, že je věrný, ale protože si rozumíme a na tom se nevěrou nic nemění. Přesto jsem nešťastná (jsou to teprve 4 měsíce, kdy mě vyměnil za mou nejlepší kamarádku), už nejsem ten romantik a "za hrob milující žena"... Jakým právem změnil celý můj obraz, který jsem si 5 let malovala, o našem společném světě? Paradox života je (kromě jiných), že vám zákonitě musí nejvíce ublížit ten, koho nejvíce milujete a od koho byste to nečekali. Už pro mě nikdy nebude znamenat tolik, co doposud, ale aspoň nežiji v planých iluzích a taky jsem za měsíc, kdy jsme žili každý jinde, zjistila, že bez něj můžu žít. A to je velmi důležitý vklad do mého dnešního obrazu, který si pracně přemalovávám (už nevolím tak veselé barvy). A to by stačilo. Krásný zbytek léta nevěrným i těm podváděným.

Byl jsem 11 let vdaná. Před manželstvím jsem měla více či méně povedených zkušeností a když jsem vstupovala do manželství věděla jsem, že slovo NEVĚRA u mne nemá nikdy místo, ať z mé či manželovi strany.Mám dvě děti 6,11 let, manžel zemřel před 4 lety při autonehodě a nyní vidím vše úplně jinak.... Slovo nevěra vůbec neodsuzuji, protože po těch letech v manželství mohu říci, že z mladé naivní holky se stává máma,která už muži nepřipadá tak free jak kdysi, kdežto muž je duší kluk neustále...A začíná to zkřípat...Ladí se povahy dvou vyspívajících lidí do zodpovědné dospělosti. Nebyli jsem si nevěrní, ale nebylo to kvůli zásadě, že se to nemá...po pravdě...z mé strany to byl strach, že bych sama v sobě neukočírovala nevěru a rozbila bych co se dá...takže-žádné + pro mě. V manželství mě neustále vadilo srovnávání s úspěšnými kolegyňkami,což se i protiřečilo, jelikož jsem studovala večerní jazykové školy,s nelibostí se neslo mé sportování (je zbytečné. Já zůstávala doma,děti byly malé, a manžel dělal vrcholovou kariéru,-měli jsme světy úplně odlišné.Nyní jsou děti již větší a já po těch starostích všech co byly, mám najednou čas i na sebe. Mám přítele-a dalo velkou práci než i děti ho přijaly-on v rámci možností se snaží co může...a ouha...-já jsem nevěrná...Nevím proč, není důvod...nechápu....Vím, že ten další má jen hezká slovíčka, mám ho ráda jako člověka, ale nemiluji ho...Ale nevím ani miluji-li i svého přítele,který je obětavý a nás má rád...Nevím jsem zmatená, připadám si cynická, nevyznám se sama v sobě. Teď kdy mohu být ráda, že jsem to s dětmi "ustála"...

Kokrouči, zdravím, dalo byse říct, že jsem šťastná, vždycky jsou nějaká ALE. jsem věrná žádná nevěra nebyla a i tehdá (po dlouhém přemýšlení jsem k tomu dospěla) to nevěra nebyla!pa Kyllies

Kyllies, ty žiješ ? A jsi spokojená ? Tak to je sakra dobře !!!Jen otázku - to nejsi věrná ani teď ? :-)

to zkusena: mas pravdu, ten, kdo je schopen nevery, je neduveryhodny. byla jsem neverna a obcas mivam slabe chvilky, kdy mivam sklon k psychicke nevere. pritel me dokonale zna, vse vi. odpustil mi neveru, ale dalsi by mi neodpustil. pisu to proto, ze chci rict, ze partner, ktery skutecne miluje, dokaze odpustit i nektere nase preslapy. (samozrejme s tim, ze se z toho sami poucime)