Nevěra

Poslední příspěvky mě docela rozesmutněly. Byla jsem s tím mým starším pánem velmi šťastná. On byl pozorný a ohleduplný. Dostala jsem od něj plno krásných dárků, chodili jsme na úžasné večeře, spali na hotelích, cestovali...Milovali jsme se. Drželi jsme se za ruce, když jsme byli sami. Milování s ním bylo krásné, měl hodně zkušeností a výdrž. Někdy jsme promilovali celou noc, to jsem s nikým jiným nezažila.

Tak ten by potřeboval teda nakopnout do hlavy, aby se mu rozsvítilo. Asi tam má pěknou tmu anebo prázdnotu.

pro Juditu, tak jak se tak na to dívám, říkám si, jestli nejsi náhodou Ty já :o). Přesně to co Ty prožívám já, jen s tím rozdílem, že můj muž mě odjakživa vodí za ruku. To je ale také vše, tvrdí, že mne miluje ale když to má skutky dokázat, skutek utekl. Když jsem byla nemocná, místo aby řekl, ukaž já to za tebe udělám, jdi si lehnout, at jsi brzo zdráva, a uvaril by treba čajík. Ne to se nikdy nestalo, on řekl - " jdi si lehnout, uděláš to až ti bude líp". A jiné a jiné. Tak se právě pozná pravá láska, zálezí na maličkostech, na pohlazení na milém slůvku. A ne když chodí kolem mne celý den jak kolem almary a pak večer vyžaduje sex co je odbytý za 5 minut. A pak mi ještě řekne, že za to, že nejsem uspokojena si můžu sama, že na to dostatečně nemyslím..... :o(

No tak ja si tu vycitam jednoho muze, ktereho opravdu miluju a oni existuji muzi co maji 100 zen - no koukam na to, je to des,,,

Tak jsem si vše přečetla a jelikož jsem se "nenašla",přidám ještě něco svého.Jsem vdaná přes 10 let,máme desetileté dítě.Před svatbou jsem pár kluků potkala,vždy jsem si říkala,že já budu pro toho svého ta"nejsprávnější"a až v praxi jsem zjišťovala,že to není tak jednoduché.Manžel se mi líbil nejvíc (vizuálně i svými názory na budoucnost) ze všech,ale když to zpětně hodnotím,asi jsem podcenila jeho chování-nikdy mě nevodil za ruku,nepoužíval hezké zdrobněliny mého jména,galantnost je pro něj cizí slovo...Nedokázala jsem dřív odhadnout,jak moc mi bude vadit pozorovat tyto projevy ostatních mužů ke svým partnerkám,srovnávání s tím,co mám doma a koneckonců jak moc budu překvapena a potěšena,když se toho dočkám i já- od cizích mužů.Zkrátka,intenzivní pocit,že mi tato samozřejmost(?) chybí i mě zavedl na cestu toho,co zde většina nazývá nevěrou.Ačkoli některé příspěvky byly podobné tomu mému,zde asi nastává zásadní odlišnost:Po té,co jsem manželovi několikrát (poprvé se slzami,později už klidně,slušně,mile)sdělila,co mi vadí,bez výsledku,začala jsem cítit,že se moje láska k němu postupně vytrácí (i když stále oceňuji jeho spolehlivost,pracovitost,snad i péči o rodinu)a že jeho zlostnost,prchlivost,"nelaskavost"je stále větší překážkou i při jím požadovaném sexu.Přestože i já měla sny o tom jednom jediném pro nějž i já budu jediná,život mě vedl jinou cestou.Já nemám pocit,že bych manželovi nevěrou ubližovala,protože prostě z jeho chování necítím lásku ke mně.Je pak otázkou,zda vlastně člověk při "plnění manželských povinností"není nevěrný s manželem tomu,koho skutečně miluje?Nemůžu do tohoto malého prostoru vtěsnat vše,jistě by toho bylo ještě dost,co stojí za vysvětlení.Ale já ve svých pětatřiceti stejně tajně doufám,že ještě budu mít tu možnost prožít alespoň část svého života s tím"pravým"(přičemž vůbec nevylučuji možnost,že by jím mohl být i můj stávající manžel.Vzhledem k tomu, že však nelze asi někoho "předělávat",je to velmi nepravděpodobné).Ztotožňuji se s názorem,že když se dva lidé opravdu milují,ostatní je nezajímají.A když se začnou poohlížet jinde,už to není láska a jestli pak dojde k nevěře,je pak už vlastně jedno...

Kolik lidí, tolik příběhů. Já mám taky jeden příběh, kde nejde o moji nevěru, ale o nevěru mého bývalého milence. Bylo mi 22 let, jemu 51. Hrůza, co? On má svou ženu rád, ale podvádí ji celý život. Ona určitě tuší, že ji podvádí, ale nic s tím nedělá a je ráda, že se s ní nerozvede. Představte si, že ten chlap nemá vůbec špatné svědomí a myslí si, že je to úplně normální. Já nemluvím o nějaké občasné nevěře, bylo to ale minimálně 100 žen. Zamilovala jsem se do něho pro jeho inteligenci, humor a bylo mi s ním dobře. To víte, chlap se zkušenostma. Byla jsem s ním asi půl roku, pak jsem musela ze vztahu vycouvat, začal být přehnaně žárlivý a nedovolil mi mít přítele. Dělal žárlivé scény a byl nesnesitelný. Proto jsem ho přestala mít ráda a rozešla se ním. Nebylo to ale vůbec lehké. Je mi líto jeho ženy.

Jsem na tom uplne stejne jako Ty. Muj manzel byl muj prvni, a jsme spolu 15 let. Nikdy jsem si nemyslela, ze bych mu mohla byt neverna ale v sexu s nim jsem nikdy nezazivala orgasmus, pak se mi naskytla prilezitost a ja mohla zkusit jake to je - ovsem jinde. Bylo to krasne navic jsem prisla na to, ze zamilovanost je nadherna vec a ze jsem ji vlasne nikdy predtim poradne nezazila. Hrozne jsem si to vycitala, co to provadim a chtela jsem, aby manzel si take nasel nejakou lasku, ze bych pak nemela takove vycitky. Jenze ... ted si lasku nasel a ja jsem hrozne psychicky znicena a zrala pro psychiatra, ze uz nejsem pro neho ta jedina. Je to asi zarlivost, i kdyz vim, ze ho nemiluji - nebo urazena jesitnost... nevim sama se v tom nevyznam...

Ahoj Skalo,ráda bych ti pomohla nějakou radou, ale o žádné, která by Ti manželku "vrátila", pokud není sama rozhodnutá, nevím. Ty víš proč se začala zajímat o jiného? Jestli ano, tak se znaž být v tomto směru lepší. To je jediná rada, kterou ti kromě čekání můžu nabídnout.Jestli tě potěší alespoň můj úspěch, dneska jsem se konečně odhodla a řekla mu KONEC, aniž bych rezignovala na jeho výhrůžky. Teď jsem jen zvědavá jestli je opravdu splní, ale moc pochybuju. Pokud ano, tak nevím, ale tím se budu zabívat až ... Abys rozuměl, já nejsem moc rozhodná, pokud se mám rozhodovat sama. Než jsem učila tento krok trvalo to dva měsíce. Myslím, že popovídání si s někým cizím (nikomu známému bych se určitě nesvěřila) mi hodně pomohlo.

Milá Natálko.... jsem moc ráda, že to co prožívám já, neprožívám sama. Jsem vdaná déle, sex nám doma neklape a přesto se máme rádi. Vlastně 10 let jsem byla bez sexu a teď mám přítele, znovu prožívám tu krásu fyzického vztahu. Fandím ti a přeju aby sis to užívala co nejdéle.

Ahoj jsem 11 let vdaná a mame s manželem 2 chlapce 4a10let. Letos v březnu jsem přišla manželovi na nevěru. Není to nevěra na jednu noc ale dlouhodobý vztah. Vím, že jeho nevěra byla důsledkem problémů mezi námi. Já byla v té době na mateřské dovolené a manžel podniká byl stále pryč a začal také více chodit na volejbal já mu to vyčítala. Jinak jsem byla vždy vzorná manželka, měl vždy teplou večeři, vyprané a vyžehlené prádlo, uklizeno. Vítala jsem ho s polibkem. No tak tomu už odzvonilo, ano uvařim, vyperu vyžehlím, ale když přijde tak si musí večeři ohřát nebo mě musí požádat a já mu to pak ohřeju a už ho nevítám s polibkem. Naše manželství je v ostatním "fungující", hodně jsem zhubla, změnila šatník, střih i barvu vlasů. Za poslední dny jsem slyšela na svůj zevnějšek více komplimentů než za celý svůj život. Chodím cvičit a s kamarádkama tancovat. Snažím se najít jiný smysl života než je můj manžel on byl předtím středem mého života on a děti. Nyní jsou to hlavně děti, přátelé a rodina. Myslím, že jsem se z toho vzpamatovala celkem rychle, stále to bolí,ale já to zvládnu, vím, že ona je také vdaná má také dva malé chlapce a rozvést se nechce. Tak zatím žijeme vedle sebe a snažím se mu být kamarádkou, já se mu ale nesvěřuji, jen poslouchám, když mi chce něco říct. Jsem teď také takový čekatel jak psal Skala. Ale nečekám doma se založenýma rukama ale vyrážím do světa aby kdyby se rozhodl odejít abych se z toho nezbláznila. Řekne mi mám tě rád ale ji miluji. Dnes už vím, že každá zamilovanost přejde. I my dva jsme byli zamilovaní a ze začátku našeho vztahu mě doslova nosil na rukou. Tak čekám a užívám si života a na jeho milenku se snažím nemyslet. Jedna velká změna už nastala předtím jsem u nás sex vyžadovala jen já a nyní je to naopak je to on kdo přijde , já v té chvíli zapomínám, na všechno a dokážu se s ním milovat, ale abych přišla první to už ne.Ajka

Je to ošemetná věc, ale tajemná a krásná. Byl jsem nevěrný před svatbou a po ní ještě ne, ale pokušení se dá velmi těžko ovládat.Toť vše.

Nemůžu nereagovat na tento příspěvek.Jsem vdaná 14 let/je mi 35/.Můj muž byl můj první sexuální partner.V 80% si rozumíme, máme společné zájmy.Ale můj manžel má jeden kaz, dovede být velice prchlivý a v té chvíli dovede říct i leccos zlého.Neměla jsem pěkné dětství a jsem přecitlivělá na veškeré hádky a projevy zlosti.Všechno je to pořád ve mě a já si ty jeho výlevy pamatuji a dlouho mě trvá, než se s tím vyrovnám.Sex s ním je pořád super/oba jmse na to dost vysazení/, ale kupodivu jsem s ním nikdy neměla orgasmus.On má výbornou techniku, ale asi je chyba ve mě, v mojí psychice, je tam nějaký blok.Mám výčitky, mám mladého milence se kterým mám orgasmus a navíc jsem s ním velmi šťastná.Hledám chybu hlavně u sebe.Já rozhodně nejsem monogamní typ, dokonce bych svému manželovi přála milenku, nakonec takové milování ve třech by taky nebylo špatné.No odsuďte mě, asi jsem úchylná.Nevím, miluji život a tedy i sex.

Ahoj, Tarezko.Souhlasím s Tebou, že se nevyplácí slovo nikdy. Použila jsi ho ve větě, že to manželovi nikdy neřekneš. Vzpomeň si na to, až Tvá touha (ať už bude z jakýchkoli důvodů) přeroste a budeš mu to chtít sdělit. (třeba na smrtelné posteli) Nevím, co je lepší, to víš jen Ty, která "znáš" svého manžela. Pokud to cítíš jako tíhu, budeš si jí chtít vzít do hrobu? Nést malý prohřešek proti vlastnímu přesvědčení po celý zbytek života? Na Tvoji otázku, je-li to odsouzeníhodné... Od koho bys chtěla být souzena? Kdo ve Tvém okolí je na tom tak, by Tě mohl soudit mimo Tebe samotné?Milan

Ahoj Pájo!Na začiatku musím predíjsť nedorozu-meniu, ale som pán, ktorý je v polohe Tvojho manžela, a nie dáma, ktorá dobre ovláda pánsku psychiku. Som celkom rád že si sa ozvala. Dáva mi to nadej, že raz sa budem môcť podobne porozprávať aj so "svojou" manželkou. V súčasnej dobe sme v dobe nikoho. Mal som rovnaké problémy, ako Tvoj manžel. Pustil som sa do projektu, ktorým chcem zabezpečiť svojich najmilovanejších a udržať im príjem pre životné potreby (aj keď to je v vačšinou v dobrej mysli, že to robíme pre rodinu a partnera,výsledok nepríde hned a určite narobíme aj my ve?a chýb, čo vizuálne oddia?uje výsledok a tí druhí(alebo lepšie tretí vo vzťahu) nemajú tieto problémy, lebo nemajú starosť o rodinu. Je tam len tých krásných chví? ktoré niesú zanesené každodenným marazmom.). Po zistení, že som stratil niečo na čom mi ve?mi záleží som niečo dokázal zmeniť. Stačilo zmeniť len prístup a ve?a vecí sa zmenilo,ale teraz len čakám, či sa mi vráti šanca dokazovať to v našom spoločnom spolužití.U nás obaja vieme o vzťahu manželky, a ja som k tomu zaujal postoj čakate?a. (Možno riskujem ale možno ma aj Tvoj príbeh a odkaz naplňa nádejou že to pochopí, aj keď som chybil že to nebolo zámerné a že to bude mať rovnaký priebeh ako u Teba, lebo iné ako čakať sa tu nedá robiť nič iné.) Asi obaja už vieme , že ja som mal viac počúvať ak som dostával signály a Ty a moja manželka ste mali viac tie sygnály vysielať( a otvorenejšie). To už vieme obaja. Ty aj ja. Vsádzam len na spoločné chvíle z ktorých sa teším. Tebe prajem ve?a šťastia a porozumenie manžela, možno ho raz bude potrebovať od Teba ak sa náhodou potkne on. Ak budeš chcieť ozvi sa.Skala

Ahoj Skalo,píšeš, že si mám položit otázku proč se to stalo a odpověď je: nevím, opravdu si nedovedu vysvětlit své chování. S manželem si perfektně rozumíme po všech stránkách. Možná jsem měla pocit, že se z manželství stal pouze kolotoč do práce-domů-do práce-domů .... A on byl tak strašně pozorný (což se z manželova chování pomalu vytratilo) a vytrvalý. Já vím asi jsem v tu chvíli byla opravdu velice naivní, ale to mi teď moc nepomůže. Jediné, co mi z toho vyplývá za ponaučení, že až se z toho dostanu (a to už jakýmkoli způsobem) nenaletět na sladké řečičky. Jinak ti moc děkuji za rozbor mužské psychiky. Vy, které jste přesvědčené, že se vám něco podobného nemůže stát, tak vám držím palečky, ať nemusíte řešit takové problémy. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že žádný za ně nestojí, ať to umí sebelíp.

Zkusím Ti poradit. Měl jsem ty samé problémy jakoby v kůži Tvého manžela. Jsem přes osum let ženatý a z toho poslední tři roky máme s ženou vážné problémy. Sex je tak v průměru dvakrát až třikrát měsíčně. A než k tomu dojde, je před tím x neúspěšných pokusů. A při tom žena byla do té doby naprosto normální. Vypadá to, jakoby se z mé ženy stal puritán.O sexu nerada mluví, vše s tím související je převážně u nás Tabu. Já takové problémy mezi své známé netahám a tak jsem našel únik v internetu. O tom, že jsem se občas podíval na nějaké fotky nebo že jsem se zapojil do nějakého povídání na chatu se dověděla žena a hned jsem byl za největšího úchyla v republice(nemyslím teď na úchylný obsah stránek-to mě nikdy nelákalo).Proč Ti to tak obšírně popisuji? Nebyly to jen komunikační problémy mezi námi. Byl v tom i "zanedbaný sex", hledal jsem, jak všechno vyřešit a přitom neublížit. A internet mi vcelku pomohl. Protože jsem ale nechtěl ženu trápit, nechal jsem toho. Jenže jestli to vyřešilo problémy moji ženě, tak mě ne. Zkus tedy manželovi vysvětlit, co Ti na tom vadí, proč Ti to vadí a zároveň zkus zjistit proč to dělá. Pokud se toto dovíš, pouvažuj, kde se stala chyba. Každopádně je určitě hloupost neřešit problém, který Tě trápí. Tím se stejně jen navzájem oddalujete

Milá Natálko,jsem vdaná 3 roky, s manželem jsme předtím chodili 4 roky, z toho 2 spolu bydleli.Od chvíle, kdy jsem svého muže poprvé uviděla a s ním promluvila, tak jsem věděla, že to je člověk na celý, celičký život a udělala vše proto, aby to tak skutečně bylo :-). V životě jsem nikoho takového nepoznala (a partnerů jsem před ním několik vystřídala). Je to zkrátka naprosté souznění těla a duše a je to nádherné. Je to jediný člověk, o kterém jsem schopná a ochotná říci, že jej zcela a bez výhrady miluji a chci s ním navždycky být a mít děti.Můj muž je zkrátka pro mě mým ideálem, kterému se žádný z předchozích partnerů ani krůčkem nepřiblížil. A vidíš - před nějakou dobou jsem potkala člověka, kterého když jsem uviděla, tak jsem takzvaně vrostla do země - fyzická přitažlivost jak ve filmu. Jím opětovaná! Neuvěřitelné!!! Za celou dobu, co jsem s manželem se mi nic takového nestalo, všechny pokusy o seznámení atd. ze strany jiných mužů jsem se smíchem odmítala. A v téhle situaci to najednou nešlo. Rozum se ztratil a řeč dostaly hormony atd. Ano, udělala jsem to, bylo to fantastické, nelituju toho, ale vím, že je to neomluvitelné. Ale nedokázala jsem si poručit. Nepokračuji v tom, zkrátka se to jednou stalo. A teď babo raď.....Manželovi to samozřejmě nikdy ani pod mučením neřeknu, stačí, že to vím já :-) A proto asi: nikdy, ale opravdu nikdy, neříkej nikdy. (kolikrát já si říkala - nikdy....)Je to, co jsem udělala odsouzeníhodné? Já nevím, nevím, opravdu nevím. Bylo to jak blesk z čistého nebe. Fakt!

Ahoj ženo,právě prožívám to samé co ty s menšíma odchylkama.Mého muže mi odvádí,s přestávkama na udobření,holky z internetu.Nevede to nikam a pořád se trápím.Když čtu všechny tyto příspěvky na téma nevěra,tak se mi uleví,ale nepomůže to.Někdy to na mě působí dokonce opačně a cítím se ještě víc zdeptaná.Těžko říct,jak tyto situace řešit co nejlíp.Nevím,ví někdo?

Se zajmem jsem procetla vsechny prispevky.Ano,i ja jsem byla neverna,nemam pro to zadnou omluvu,pokud pro to vubec nejaka existuje,krome blaznovstvi,ktere ale musi mit clovek potvrzene od doktora.Teprve ve 22 letech jsem poznala pritele,ktery je mi vsim,jsem jeho prvni a nikdy bych nasi lasku nepospinila neverou,to bych se s nim predtim radeji rozesla.Neni pravda,ze kdyz clovek je neverny jednou,dela to tak porad.Ja byla neverna z hlouposti,nebyl v tom ani chtic,jen trocha alkoholu a momentalni problemy s byvalym partnerem,ktery mi fyzicky ublizil,nasledne na to jsem mu byla neverna a nasledoval rozchod.Muj nynejsi partner je na cely zivot a nedokazu si predstavit jen letmy dotek od nekoho jineho,vubec me takova pradstava nepritahuje,naopak.Preji vsem lasku a stesti.

Natálko a nebojíš se, že když se rozvedeš se svym manželem a vezmeš si svýho milence, bude tvoje chuť na sex po osmi letech manželství přesně tam, kde je dneska s tvym manželem?Nemyslíš, že bys měla věci ještě pořádně zvážit než všechno zahodíš?